Články

Canon de 75 Modèle 1897

Polní kanon 75 mm vzor 1897

Canon de 75 Modèle 1897

Francouzský polní kanon ráže 75mm Canon de 75 Modèle 1897 je legendární zbraň. Proslavil se jako jeden z prvních moderních rychlopalných kanonů a čekala ho dlouhá kariéra, během které sloužil po různých úpravách i jako protitanková a protiletadlová zbraň ve výzbroji řady zemí. V některých vydržel ve službě až do 70.let. Pro svoje vlastnosti byl nazýván canon roi – král kanonů nebo canon de la victorie – kanon vítězství.  Nastavil novou laťku v dělostřelecké technice, které se snažili ostatní země vyrovnat nebo aspoň přiblížit při vývoji nových typů kanonů a modernizaci stávajících.

Tvůrce Canon de 75 Modèle 1897 Joseph-Albert Deport

Začátek kariéry a 1.světová válka

Vyznačoval se brzdovratným zařízením s hydraulickou brzdou a  hydraulicko-vzduchovým vratníkem překonávajícím klasické pružinové brzdy a rychle ovladatelným závěrovým mechanismem. Díky tomu dosahoval kadence až 28 ran za minutu, což byl velký skok oproti starším kanonům, které obsluha po výstřelu musela vracet do správné polohy. Vyráběly ho zbrojovky Atelier de Bourges, Schneider&Cie, Le Creuset a další nejen ve Francii, ale i v USA. Do výzbroje začal být zařazován v roce 1897 a podléhal přísnému utajení. Měl se stát údernou zbraní tehdejší francouzské útočné doktríny. K prvnímu bojovému nasazení došlo v červnu 1900 při potlačování Boxerského povstání v Číně. 13.srpna 1900 pak ostřelovaly Peking přičemž udělaly velký dojem na německého velitele, který hned zaslal zprávu do vlasti o výkonech nové francouzské zbraně. Dalšího bojového nasazení se dočkal roku 1912 za Balkánské války ve službách Balkánského svazu (konkrétně Srbska, Řecka a Bulharska). V Druhé balkánské válce stálo Bulharsko proti svým bývalým spojencům, takže bojovala sedmadevadesátka na obou válčících stranách.

Canon de 75 Modèle 1897 v dělostřeleckém postavení s muničním vozem

V případě zahájení války s Německem počítali Francouzi s okamžitým zahájením protiútoku a postupu do Německa o což se také nepříliš úspěšně pokusili na začátku 1.světové války. Tou dobou měli Francouzi k dispozici asi 3840 kanonů vzor 1897, které se nacházeli ve výzbroji 62 pluků polního dělostřelectva (Régiments d'Artillerie de Campagne). Po počátečním období pohyblivé války došlo k postupnému přechodu k zákopové válce, ke které nebyl už Canon de 75 Modèle 1897 příliš vhodný. Důvodem byla lehká střela a malý maximální náměr. Pro ničení polních opevnění a zákopů byly daleko vhodnější houfnice větší ráže, které měly těžší a ničivější střelu a mohly střílet horní skupinou úhlů. Těžkého dělostřelectva však měli Francouzi nedostatek. Tímto problémem trpěli ale i další bojující strany. Proto začali být vyráběny nové lafety pro děla pobřežní obrany k novému účelu a to nasazení na pozemní frontě buď jako polní dělo a nebo na železničním podvozku. Dalším problémem který trápil francouzské dělostřelce ,a nejen je, byl nedostatek munice. Před válkou se počítalo s rychlým vítězstvím, a proto nejsou dostatečné zásoby ani výrobní kapacity. Pro zvýšení produkce museli začít s výrobou munice i závody, které dosud se zbrojní výrobou neměli zkušenosti, do zbrojní výroby se zapojují ženy, zatímco muži pochodují na frontu a došlo k úpravě výrobních postupů. Jedním z důsledků je velká četnost explozí střely v hlavni v průběhu roku 1915. Proto se zpřísňuje kontrola výroby a od května 1915 se začíná počet předčasných explozí snižovat.

V průběhu 1.světové války rostl význam balonů pro řízení dělostřelecké palby a letectva a tím i vzniká potřeba protiletadlové obrany. Do ní se zapojují i různé modifikace pětasedmdesátek ať už tažené nebo mobilní. Jednou z mobilních platforem je l'auto canon de 75 De Dion Bouton modèle 1913, který složil na konci války už v pěti protiletadlových plucích:
Le 63eme Régiment d'Artillerie Anti Aérienne
Le 64eme Régiment d'Artillerie Anti Aérienne
Le 65eme Régiment d'Artillerie Anti Aérienne
Le 66eme Régiment d'Artillerie Anti Aérienne
Le 166eme Régiment d'Artillerie Anti Aérienne
Šlo o modifikovaný Canon de 75 Modèle 1897 na podvozku nákladního vozu De Dion Bouton. Po válce byly dodávány i do Polska. V roce 1940 jich ve francouzské armádě slouží ještě 236 i když už modernizovaných na provedení modèle 1913/1934.

l'auto canon de 75 De Dion Bouton modèle 1913

V roce 1917 zakoupila americká armáda 2800 Canon de 75 Modèle 1897 pro vyzbrojení svých expedičních sil ve Francii a k tomu licenční práva na jejich další výrobu v USA. Zavedeny byli pod označením 75 mm M 1897 Field Gun. Během první světové války velel, budoucí prezident Spojených států, kapitán Harry S. Truman, baterie D 129. pluku polního dělostřelectva (35.divize), která byla vyzbrojená právě těmito kanony.

Fotografie průvodu s kanonem, který vypálil 23.října 1917 v 6:10 první výstřel amerických expedičních sil.

Konstrukce

Na vývoji kanonu pracoval Joseph-Albert Deport od roku 1892 do roku 1896. Při testování jednoho prototypu bylo v průběhu prosince 1896 vypáleno 10 000 výstřelů při kadenci 20 ran za minutu bez toho, aby došlo k poruše.  Zbraň byla oficiálně zavedena do výzbroje 28.března 1898 a veřejnosti je představena poprvé až 14.července 1899 během přehlídky na Champs-Élysées. Brzdovratné zařízení mělo dlouhý zákluz, který si vynutil použití dvou výstupků na konci hlavně. Ty při maximálním zákluzu narazí na čelo brzdovratného zařízení.

Na této fotografii jsou dobře patrné výstupky na konci hlavně zmiňované v textu

Hlaveň byla ocelová, plášťová, dělená na drážkovanou část s 24 pravotočivými drážkami pod úhlem 7° a nábojovou komoru. Šroubový mechanismus závěru se snadno a rychle ovládal otočením páky o 120°. Kola vyla loukoťová, dřevěná s ocelovou obručí opatřená brzdami. Obsluhu chránil ocelový štít o tloušťce 8mm, první model štítů byl později nahrazován štítem modèle 1909, který byl odolnější proti deformacím a poskytoval lepší ochranu obsluze kanonu.  Lafeta chobotového typu omezovala maximální náměr, což byla jedna ze slabin tohoto kanonu, i když při plánovaném způsobu nasazení nebyla tak podstatná. Zákopová válka ale byla něco jiného. Poválečné modely měly už jinak řešenou lafetu s rozvíracími rameny místo původní chobotové a loukoťová kola byla nahrazena koly s pneumatikami.

Na této fotografii je dobře vidět původní chobotová lafeta, která omezovala maximální náměr

Princip brzdovratného mechanismu

Jak je vidět na přiložené animaci, píst v prvním válci je pevně spojený s hlavní. Při výstřelu se hlaveň pohybuje dozadu a s ní i píst ve válci s olejem. Ten se tlačí do druhého válce, kde je od sebe oddělený pístem olej a vzduch. Tento píst působením tlaku oleje stlačuje vzduch. Tím se pohlcuje energie zpětného rázu. Na konci cyklu plyn expanduje a vrací hlaveň do výchozího stavu. Ač jde o jednoduchý princip, nebylo lehké ho uvést do praxe, tak aby bylo dosaženo dostatečné životnosti a správné funkce brzdovratného zařízení.

V československých službách

V Československu byl Canon de 75 Modèle 1897 zaveden do výzbroje v srpnu 1919. Podmětem k tomu se staly boje s maďarskou armádou, při kterých se projevily nedostatky v dělostřelecké výzbroji československé armády. Bohužel dodaných 42 kanonů pocházelo z nekvalitní válečné výroby a byly značně opotřebené a dodávka neobsahovala část potřebného vybavení. Munice také pocházela z válečné produkce, která nebyla příliš kvalitní (s nevybuchující municí a dalšími defekty se potýkala britská armáda, protože se vzrůstající poptávkou po dělostřelecké munici a odchodu kvalifikovaných pracovních sil rapidně poklesla kvalita výroby). V roce 1932 byly kanony uloženy od rezervy, avšak o pět let později pro ně byla objednána munice ve Francii, aby mohly pomoci čelit případnému útoku nacistického Německa. Znovu se s ním českoslovenští vojáci setkali ve Francii v rámci 1.československé pěší divize v roce 1940, kdy její dělostřelecký pluk obdržel 22 kanonů Canon de 75 Modèle 1897. Poté je používali naše jednotky ve Velké Británii a to až do roku 1942. Šlo o kanony z Francie i americké licenční kusy. Po válce pak byl po přechodnou dobu používán protitankový kanon 7,5 cm Pak 97/38 popsaný v následujícím odstavci.

Ovládání zbraně

2.světová válka

Vzhledem k velkému množství vyrobených zbraní se jich přes 4500 dožilo 2.světové války ve výzbroji francouzské armády a polská armáda měla v roce 1939 dalších 1374 Canon de 75 Modèle 1897. Ukořistěné kusy používal dále Wehrmacht u posádkových a druhosledových jednotek a jako výzbroj pobřežního opevnění. Další kanony ukořistili Němci v Polsku a Jugoslávii. Boje na východní frontě přinesli akutní potřebu velkého množství výkonných protitankových kanonů. Jedním ze způsobů jak je zajistit bylo umístění kanonu Canon de 75 Modèle 1897 na lafetu německého protitankového kanonu 5 cm Pak 38, opatřeným novou úsťovou brzdou a zesílením objímky nábojové komory. Tato kombinace pak nesla označení 7,5 cm Pak 97/38 a používala se u ní nová protipancéřová munice. 7,5 cm Pak 97/38 byl vyřazován ze služby v průběhu roku 1944. Obdobně vznikal i varianta na lafetě Pak 40 označovaná jako 7,5 cm Pak 97/40.

7.5 cm Pak 97/38 ve finských službách v roce 1944

I po porážce Francie válčil kanon dál i v rukou Francouzů, ať už na straně kolaborantské Vichistické Francie nebo v rukou Svobodných Francouzů. K jeho použití došlo např. při tažení v Sýrii, v bitvě o Bir Hakim v červnu 1942, při Tuniském tažení atd.

V roce 1940 zakoupilo Finsko 48 kanonů a zavedlo je pod označením 75 K/97 "Marianne". Z toho 12 jich dorazilo v průběhu Zimní války a ani ty nestihly být nasazeny. Později dorazilo dalších 6. Zbývajících 30 zadržela německá armáda v Norsku a po nějaké době je předala Finům.  Bojového nasazení se dočkaly v Pokračovací válce. V roce 1942 byli uloženy do rezervy a v roce 1943 pak putovali do Německa k přestavbě na 7,5 cm Pak 97/38.

Protitankový kanon 7,5 cm Pak 97/38

Rozšíření

V průběhu své dlouhé kariéry se Canon de 75 Modèle 1897 dostal do výzbroje řady zemí např. USA (M1897), Polska (armata polowa wz. 97/17), Portugalska, Řecka, Rumunska, Irska, Jugoslávie, pobaltských států, Brazílie (provedení Canon de 75 Modèle 1897/33), Kamerunu, Mexika, Maroku, Laosu, Holandska, Finska, Československa …  Celkově bylo vyrobeno přes 17 000 těchto kanonů.

Pohled na závěr s pákou

Některé varianty a odvozené zbraně:

Canon de 75 Modèle 1897
Canon de 75 Modèle 1897/33 – modernizovaná varianta původního modelu s novou lafetou,  zvětšeným odměrem (58°) i náměrem (-6 až +50°), jinými koly a dalšími změnami, určená k boji proti tankům. S příchodem protitankového kanonu 47mm Mle 1937 byli postupně přeřazovány k normální dělostřeleckým bateriím, do výzbroje rezervních divizí a k opevněním. Část byla odprodána do Brazílie.
7,5 cm Pak 97/38 – německá přestavba kořistních kanonů na protitankové zbraně s využitím lafety z Pak 38
7.5cm Pak 97/40 – německá přestavba kořistních kanonů na protitankové zbraně s využitím lafety z Pak 40. Vyrobeno 160 kusů.
Canon anti-aérien de 75mm modèle 1915 - protiletadlový kanon

Canon de 75 Modèle 1897 namontovaný na nákladní automobil a sloužící jako mobilní protiletadlové dělo (Verdun, 1916)

Canon anti-aérien de 75mm modèle 1939 - protiletadlový kanon vycházející z Canon de 75 Modèle 1897. Dostal se do výzbroje Francie, Švýcarska (Canon DCA 7.5 cm 1938) a Německa.
Canon de 75 contre aeronefs Mle 1917 S protiletadlový kanon s původní hlavní Canon de 75 Modèle 1897
75mm armata polowa wz 1897 – polské kanony
75 mm M 1897 Field Gun – americké kanony zakoupené ve Francii nebo pocházející z vlastní licenční výroby. Vznikla celá řada provedení ať už tažených nebo jako výzbroj samohybných děl.
7.5cm FeldKanone 97(f) – ukořistěné Canon de 75 mle 1897 zařazené do výzbroje Wehrmachtu
7.5cm FeldKanone 97(p) – ukořistěné 75mm armata polowa wz 1897 zařazené do výzbroje Wehrmachtu
7.5cm FeldKanone 231(f) – ukořistěné modernizované provedení zařazené do výzbroje Wehrmachtu
7.5cm FeldKanone 232(f) – ukořistěné Canon de 75 mle 1897/1933 zařazené do výzbroje Wehrmachtu
Cannone da 75/34 Modello 97 PB – varianta používaná italskou armádou
Canon de 75 Mle 1897 sur Postes Fixes de Division Contre Aerienne
Canon de 75 DCA sur un affût de fortune
Canon de 75 De Dion Bouton modèle 1913 – samohybné protiletadlové dělo používající modifikovaný kanon  Modèle 1897 umístěný na podvozku nákladního automobilu De Dion Bouton.
Canon de 75 Mle 1897 sur voiture remorque – úprava pro vedení protiletadlové palby s novou lafetou a řadou dalších změn
Canon de 75 Mle 1912 – odlehčená varianta od firmy Schneider určená pro jízdní dělostřelectvo
Canon de 75 Mle 1914 – Canon de 75 Mle 1912 s delší hlavní
Canon de 75 Mle 1939 L/53
Canon de 75 Monte sur un Tracteur Jeffrey – varianta montovaná na traktor Jeffrey
le canon de 75 modèle 1929 – varianta použitá v opevnění Maginotovy linie
le canon de 75 modèle 1933 – varianta použitá v opevnění Maginotovy linie
le mortier de 75 modèle 1932 – varianta použitá v opevnění Maginotovy linie
le canon de 75 raccourci modèle 1932 – varianta použitá v opevnění Maginotovy linie
Ordnance QF 75 Mk I – kanony používané armádou Velké Británie

Canon de 75 Mle 1897 sur voiture remorque

Mobilní protiletadlový kanon využívající upravený Canon de 75 Modèle 1897

Pokud Vás zajímá jiná dělostřelecká zbraň nebo máte nějaký dotaz Canon de 75 Modèle 1897, tak mi napište na email nebo komentář pod článek.

Zdroje:

CHANT, CH., Dělostřelectvo - Nejvýznamnější typy dělostřeleckých zbraní od roku 1914 do současnosti, 2007, ISBN 8020609059
ATM 1/2007
fr.wikipedia.org
www.jedsite.info
www.jaegerplatoon.net
canonde75.free.fr