LETECKÁ TECHNIKA

Zveřejněno: 28. 8. 2015 8:00 Napsal Lukáš Visingr
Nadřazená kategorie: LETECKÁ TECHNIKA Kategorie: BOMBARDÉRY

Duel: Sikorskij Ilja Muromec vs. Zeppelin-Staaken R.VI: Úsvit strategických bombardérů

Zeppelin-Staaken R.VIZeppelin-Staaken R.VI

Ilja Muromec je slavnou postavu z ruské bohatýrské mytologie a jméno Zeppelin si jistě spojujeme zejména se vzducholoděmi. Tyto názvy však nesly i dva bombardéry, které se zrodily v carském Rusku a císařském Německu a během první světové války zformovaly základy dalšího vývoje dálkového letectva.

Letadla vstoupila do první světové války v podstatě jako nevyzkoušená novinka, která musela teprve hledat nejlepší způsob uplatnění. Letectvo bylo chápáno především jako prostředek pro průzkum, až později se rozšířila myšlenka využití pro útoky na pozemní cíle. Letouny se poté začaly diferencovat na specializované průzkumné, stíhací či bombardovací. Za vrchol evoluce letecké techniky v tomto období lze považovat tzv. obří letouny, obvykle čtyřmotorové stroje, které vytvořily základ strategického bombardovacího letectva. Prvním z nich byl slavný ruský Ilja Muromec, na jehož tehdy opravdu impozantní výkony odpovědělo Německo letouny řady R, jejichž největším výrobcem byla společnost Zeppelin.

Sběratel prvenství a rekordů

Jestliže existuje nějaký typ techniky z éry carství, který byl chválen i sovětským režimem, pak je to na prvním místě letoun Ilja Muromec. Vznikl před válkou v Rusko-Baltském vagónovém závodě (RBVZ) a zkonstruoval jej slavný Igor Ivanovič Sikorskij (1889–1972). Předchůdcem tohoto stroje byl letoun Russkij Viťaz, jenž ve své době působil opravdu gigantickým dojmem a představoval vlastně první úspěšný čtyřmotorový letoun světa. Sikorského tým rozvinul tuto ambiciózní koncepci a v roce 1913 dokončil prototyp letounu S-22, jenž pak dostal jméno Ilja Muromec a poprvé vzlétl 23. prosince 1913. Je nutno poznamenat, že byl vyvíjen zejména pro účely civilní letecké dopravy, nikoliv jako vojenský prostředek. Ve světě způsobil mimořádný rozruch, protože svými výkony převyšoval veškerou konkurenci a okamžitě si připsal spoustu prvenství a rekordů. Byl to první letoun, u kterého se skutečně hledělo na pohodlí cestujících, a proto měl mj. vytápění, elektrické osvětlení nebo palubní WC. Dokázal dopravit patnáct lidí a psa, se šesti lidmi na palubě vydržel ve vzduchu 6,5 hodiny a zvládl i přelet z Petrohradu do Kyjeva s jedním mezipřistáním a pak zase zpět. Konstrukčně vzato šlo o překvapivě elegantní dvouplošník, mezi jehož typické znaky patřila prosklená příď nápadně dlouhého trupu. Pohon zajišťovala čtveřice motorů mezi oběma křídly; nejprve byly použity německé Argusy, ovšem vypuknutí války rusko-německé obchody samozřejmě naráz ukončilo, takže bylo nutné hledat motory jinde. Očekávalo se, že v roce 1915 zahájí sériové Muromce pravidelné dopravní lety, ale válka rozhodla jinak. V carském letectvu byla zformována tzv. Eskadra vzdušných korábů (EVK), k níž obří letouny zamířily. Kromě nasazení pro dálkový průzkum se ihned rozběhly i plány využít jejich nosnost pro bomby. Firma RBVZ navíc pracovala na nových verzích, které již byly konstruovány jako speciály pro vojenské účely.

Krásná replika letounu Ilja Muromec je k vidění v muzeu MoninoKrásná replika letounu Ilja Muromec je k vidění v muzeu Monino

Obávaný těžký bombardér

První dodané Muromce série B byly stále dopravními stroji, ale nedlouho po propuknutí války začala výroba série V (resp. verze S-23), která již měla primárně bombardovací určení. Pohon zajišťovaly domácí motory Russobalt, každý stroj přepravil přes 400 kg pum a měl také silnou výzbroj. Do té kromě kulometů patřil i 37mm kanon Puteaux, pomocí něhož se mělo střílet na pozemní cíle, což se ovšem příliš neosvědčilo. Poté následovaly další verze či série Muromců, které se odlišovaly rozměry křídla, použitými motory či výzbrojí. Pokud jde o motory, nejvíce se nakonec uplatňovaly britské agregáty značky Sunbeam; v posledních sériích se objevily též francouzské motory Renault. Celkově vzniklo zřejmě 79 kusů Muromců. V úloze bombardérů byly nakonec nejvýznamnější stroje série G (resp. verze S-24 a S-25), ačkoliv každý exemplář byl tak trochu unikátní a i v průběhu sériové výroby se prováděly rozmanité změny. Obrannou výzbroj tvořily malorážové kulomety v počtu od čtyř do osmi, jež byly instalovány v několika střelištích v trupu či na křídlech. Pumy se přepravovaly ve vnitřních prostorech i pod vnějšími závěsy. Pozdější verze Muromců unesly až 500 kg pum; nejběžnější typy vážily 5, 10 a 33 kg, ale občas se shazovaly i veliké pumy o váze 245 či dokonce 410 kg. Kromě výzbroje je nutno zmínit se i o taktice, kterou EVK rozvíjela a využívala. Lze říci, že šlo tehdy o první a jedinou komplexní taktiku dálkového letectva na světě. Muromce leckdy útočily ve větších skupinách, které zahrnovaly až deset bombardérů a navíc doprovodné stíhačky, nejčastěji typu S-16, jenž byl také Sikorského výtvorem. Stroje EVK prováděly i noční nálety a fotografovaly napadené cíle, aby se daly vyhodnotit účinky bomb. Byla promýšlena taktika společné obrany v případě napadení nepřátelskými letouny. Silná obranná výzbroj způsobila, že se Němci Muromců dost obávali a neradi na ně útočili. Za celou válku byl sestřelen pouze jediný stroj, za což ale tehdy císařské letectvo zaplatilo ztrátou tří Albatrosů! Muromce se posléze účastnily ruské občanské války a Sovětský svaz je provozoval až do roku 1922.

Tři pohledy na dálkový bombardér Sikorskij Ilja Muromec

Tři pohledy na dálkový bombardér Sikorskij Ilja Muromec

Návrhy hraběte Zeppelina

Letoun Ilja Muromec propůjčil Rusku v oblasti těžkých bombardérů zřetelný náskok, ale další mocnosti se nechtěly nechat zahanbit a zahájily práce na podobných letadlech. Velice zvláštní situace nastala v císařském Německu, kde se letadlům všeobecně nejprve příliš nedůvěřovalo, a když později přišla řeč na dálkový průzkum či bombardování, vsadilo se jen na Zeppelinovy vzducholodě. Sám hrabě Ferdinand von Zeppelin byl ovšem od vývoje „své“ techniky vlastně odstaven. Byl však i velkým vizionářem, uvědomoval si omezení vzducholodí a opakovaně se pokoušel prosazovat stavbu velkých letounů těžších než vzduch. Zanedlouho se ukázalo, že se nemýlil, protože po prvních impozantních úspěších začaly mít vzducholodě problémy. V roce 1915 proto císařské letectvo zavedlo novou kategorii letounů, a sice řadu R (Riesenflugzeuge, obří letouny). Hlavní rozdíl mezi „normálními“ těžkými bombardéry řady G (Grossflugzeuge, velké letouny) a novou řadou R spočíval v tom, že u „obřích“ letadel mělo být možné dohlížet na chod motorů za letu. To samozřejmě značně ovlivnilo konstrukci, jelikož motory se musely montovat tak, aby k nim mechanici měli snadný přístup. První možnost představovala trupová „strojovna“ s dálkovými náhony k vrtulím na křídlech, kdežto druhým řešením byly rozměrné křídelní gondoly s motory a vrtulemi. Vývojem a výrobou letadel kategorie R se zabývaly mj. značky AEG, Gotha či Siemens, ale největších úspěchů dosáhla společnost Zeppelin, resp. její pobočka ve městě Staaken. V císařském Německu totiž během války vzniklo celkem přibližně třicet typů „obřích letadel“, ovšem drtivá většina byla postavena jen v jednom či dvou kusech. Pouze firma Zeppelin-Staaken dokázala rozběhnout sériovou produkci jednoho typu, jímž byl bombardér R.VI. Jeho prototyp poprvé vzlétl v roce 1916 a byly zhotoveno osmnáct kusů, jež používaly dvě jednotky. Nazývaly se Oddíly obřích letadel (Riesenflugzeug-Abteilung) č. 500 a 501 a byly nasazeny na východní i západní frontě.

Dvojice letounů Zeppelin-Staaken R.VI se připravuje k letu

Dvojice letounů Zeppelin-Staaken R.VI se připravuje k letu

Nevyužitý potenciál bombardérů

Zeppelin-Staaken R.VI byl z hlediska aerodynamiky klasicky řešeným dvojplošníkem. Pokud jde o pohon, bylo aplikováno ono druhé řešení, tj. křídelní gondoly s motory a vrtulemi, avšak dosti zvláštním způsobem. Letoun měl čtyři motory značky Mercedes či Maybach, ale jen dvě křídelní gondoly. Každá z nich obsahovala dva motory, jeden pohánějící vrtuli tažnou a druhý tlačnou. Osádku tvořilo zpravidla sedm mužů, a to velitel, dva piloti, radista, palivář a dvojice mechaniků. Mezi charakteristické znaky letadla se řadil masivní hlavní podvozek pod křídlem (doplněný pomocným podvozkem pod přídí) a vpřed vysunuté pozorovací stanoviště na přídi, kde se zároveň nacházel jeden z obranných kulometů. Druhý kulomet byl v zádi kabiny a třetí a čtvrtý se nalézaly ve spodní části trupu. V pumovnici býval zpravidla nesen náklad asi jedné tuny bomb, maximální nosnost však byla dvojnásobná. R.VI mohl dopravit (na tehdejší dobu) skutečně obrovské bomby, z nichž největší vážila zhruba tunu. Nejčastějším cílem náletů byla pochopitelně Velká Británie a Francie, docházelo však i k taktickým útokům na cíle na frontě. Většina náletů na Británii probíhala za měsíčných noci, a tak se němečtí letci mohli orientovat podle řeky Temže. K soubojům se spojeneckými stíhačkami docházelo vzácně, jelikož Němci létali v poměrně velkých výškách. Z osmnácti zhotovených letadel byla čtyři ztracena v boji a šest kvůli poruchám a haváriím. Efekt útoků letadel kategorie R byl ovšem celkově především psychologický, protože císařské letectvo neumělo využít velký potenciál těchto strojů. Zdá se, že si německé velení nedokázalo ujasnit, co vlastně od obřích bombardérů očekává a jak by se měly optimálně nasazovat. Hromadné nálety probíhaly vzácně, ačkoli letadla k dispozici byla; navíc chyběly doprovodné stíhačky a nebyla dořešena taktika obrany formace proti stíhačkám nepřítele. Zeppelin-Staaken R.VI představoval konstrukčně jistě velmi zajímavý letoun, avšak jeho vliv na průběh války byl nakonec zanedbatelný.

Ilja MuromecIlja Muromec

Parametry letounu Sikorskij S-24 Ilja Muromec G-1
Osádka: 5 až 7 mužů
Rozpětí křídla: 30,9 m
Celková délka: 17,1 m
Celková výška: 4 m
Prázdná hmotnost: 3800 kg
Vzletová hmotnost: 5400 kg
Typ motorů: osmiválce Sunbeam Crusader
Výkon motorů: 4× 110 kW
Max. rychlost: 135 km/h
Max. dolet: 800 km
Bojový dostup: 3000 m
Pumová výzbroj: 500 kg
Obranná výzbroj: šest kulometů Lewis, Madsen, Maxim či Vickers ráže 7,62 či 7,7 mm

Zeppelin-Staaken R.VIZeppelin-Staaken R.VI

Parametry letounu Zeppelin-Staaken R.VI
Osádka: 7 mužů
Rozpětí křídla: 42,2 m
Celková délka: 22,1 m
Celková výška: 6,3 m
Prázdná hmotnost: 7921 kg
Vzletová hmotnost: 11 848 kg
Typ motorů: šestiválce Mercedes D.IVa či Maybach Mb.IVa
Výkon motorů: 4× 190 kW nebo 4× 183 kW
Max. rychlost: 135 km/h
Max. dolet: 800 km
Bojový dostup: 4320 m

 

Měření sil

Při srovnání takticko-technických dat je zřejmé, že německý Zeppelin-Staaken R.VI měl vyšší výkony než ruský Ilja Muromec. Je ovšem nutno mít na paměti, že německý bombardér vzlétl v roce 1916, kdy již Rusové považovali vývojový potenciál Muromců za fakticky vyčerpaný a Sikorskij pracoval na novém strategickém bombardéru Alexandr Něvskij. Vedle toho platí, že německá letadla kategorie R byla pojata opravdu jako jednoúčelové těžké bombardéry, kdežto Ilja Muromec byl původně civilním dopravním letadlem a na bombardér byl adaptován teprve kvůli vypuknutí války. Diametrální rozdíl pak můžeme vidět v taktice nasazení, neboť Rusové přikládali „vzdušným korábům“ daleko větší význam než Němci a věnovali velikou pozornost tomu, jak je co nejúčelněji nasadit. Naopak císařské Německo nedovedlo nesporné schopnosti svých strojů řady R využít, prospěšná samozřejmě nebyla ani „kusová“ produkce jednotlivých typů, mezi nimiž byl Zeppelin-Staaken R.VI jedinou sériově vyráběnou výjimkou. Celkově se tedy dá říci, že ruský Ilja Muromec byl zřetelně úspěšnější než jeho německý soupeř. A to pak ovlivnilo i další dění, protože právě úspěchy Muromců vedly sovětské letectvo k tomu, aby se intenzivně zabývalo rozvojem výkonných dálkových bombardérů, kdežto v Německu už těžké strategické bombardéry nikdy nezískaly větší podporu.

Hlavní zdroje:
G. W. Haddow a Peter M. Grosz: The German Giants – The German R-Planes 1914-1918, London 1962
Marat Chajrulin: Ilja Muromec – Gordosť russkoj aviacii, Moskva 2011
Václav Němeček: Vojenská letadla 1 – Letadla první světové války, Praha 1974
Flyingmachines.ru, Wikipedia.org

Fotografie: Flyingmachines.ru, archiv autora

Vyhledávání

Dnešní den v historii

29.března 1941 byla zařazena do stavu Royal Navy letadlová loď HMS Victorious.

29.března 1848 – Druhá pražská petice císaři. Nesla zhruba stejné požadavky jako ta první (?19.3.). Císař odpověděl tzv. Kabinetním listem (?8.4.1848), kde uznával některé ústupky.

Poslední komentáře

přidal komentář v AGS-17 Plamja
U této zbraně jsem sloužil,jako střelec čtyřikrát za 5 a jednou za 4,ohodnocen při střelbách ostrými.Jo jo kde jsou ty č...
odpověděl na komentář #4692 v OT-65 FÚG 4x4
mozna si na mne pamatuješ
odpověděl na komentář #4692 v OT-65 FÚG 4x4
v roce 1973 jsem take byl na kurzu OT65 v Jihlave kasarna 25 unora pak zbytek vojny v caslavi
odpověděl na komentář #4803 v O ukrajinské povaze a mentalitě
Pán se nejspíše přepsal. Měl na mysli pro "ně"
odpověděl na komentář #4800 v O ukrajinské povaze a mentalitě
Zdravím,říkáte to dobře, zajímalo by mě ale, proč máte raději Ukrajinu nad ČR.Ne že bych nesouhlasil, jen mě zajímají va...