LETECKÁ TECHNIKA

Zveřejněno: 28. 2. 2012 17:12 Napsal Jan Rut
Nadřazená kategorie: LETECKÁ TECHNIKA Kategorie: STÍHACÍ LETADLA

English Electric/BAC Lightning

Typ Lightning vznikl z výzkumu nadzvukových letadel firmy English Electric. Program označený P.1 byl zahájen na popud britského ministerstva letectví v roce 1949, kdy vydalo specifikaci F.23/49 požadující nadzvukový denní stíhací letoun. Pro experimentální ověření projektu byla postavena létající maketa Short SB.5, která vzlétla v prosinci 1952. Byly ověřovány různé šípovitosti křídla (50,60 a 68°) a umístění VOP na trupu či SOP. Výsledkem byl dvoumotorový stroj s motory umístěnými nad sebou, křídlem o úhlu 60°, vodorovnými VOP na trupu a jedinou SOP. První prototyp P.1A vzlétl 4. 8. 1954 a hned v prvních letech překonal rychlost zvuku. Druhý prototyp pak přesáhl plánovanou rychlost M = 1,2 na M = 1,53. Následovaly tři prototypy bojového provedení P.1B, z nichž první vzlétl 4. 4. 1954 a 25. 11. 1958 překonal dvounásobnou rychlost zvuku. Následovalo 20 strojů ověřovací série a objednávka na prvních 50 strojů přišla v listopadu 1956. Další osud Lightningů byl ohrožen v dubnu 1957, kdy ministerstvo obrany vydalo tzv. Bílou knihu. Ta znamenala drastická omezení ve všech částech armády a požadovala ukončení projektu Lightning. Nakonec se přeci jen podařilo sehnat prostředky na nové stroje a dodávky RAF mohly pokračovat. Nový stroj dostal jméno Lightning a první sériový kus byl dokončen v říjnu 1959. Celkem bylo v závodech firmy English Electric, později BAC, do srpna 1967, kdy byla výroba zastavena, postaveno 338 Lightningů všech verzí. Exportních úspěchů se Ligtning dočkal pouze v Saúdské Arábii a Kuvajtu.

Technický popis

 nosné a ocasní plochy   Šípovité křídlo o rozpětí 10,61 m a ploše 35,34 m² (resp. 42,78 m² u F.6) ve středoplošném uspořádání má tvar obdélníku. Náběžná hrana se slotem má úhel 60°, šikmá odtoková hrana se vztlakovými klapkami pak úhel 48°. Křidélka jsou na koncích křídel na odtokové hraně kolmé na podélnou osu letounu. Křídlo má negativní vzepětí 5° a jsou zde umístěny palivové nádrže. Pod křídlem je od verze F.6 umístěna dlouhá trubice pro tankování paliva za letu, ale dovybaveny jí byly všechny starší letouny. Plovoucí výšková ocasní plocha je umístěna na spodní části zádě trupu, úhly jejích hran se shodují s křídly. Na konci trupu se nad motory nachází svislá ocasní plocha se směrovým kormidlem a úhly 48° a 81°.

 trup   Robustní trup má v přídi kruhový otvor k sání vzduchu pro motory do něhož je vsazené kuželové nepohyblivé těleso pro regulaci proudění vytvořením dvojité rázové vlny. V tomto kuželu je umístěn radiolokátor Ferranti AIRPASS (Airborne Interception Radar and Pilots Attack System). Na každém boku přídě je závěsný bod pro PLŘS nebo zbraňové/průzkumné kontejnery. Jednomístná přetlaková pilotní kabina je kryta dvoudílným sklem, jehož přední část s čelním štítkem je pevná, zadní se odklápí směrem vzad. Pilot sedí na vystřelovacím sedadle Martin-Baker Mk4 BS. Za kabinou se nachází přístrojové vybavení, na břiše letounu je obrovská nádrž o objemu 1 136 l (resp. 2 724 l u F.2A) s jednou nebo dvěma kýlovými plochami. V přechodu trup-břišní nádrž jsou umístěny dva 30mm kanony Aden Mk.4 V zádi stroje se nachází dva motory Rolls-Royce RA-24R Avon 210, o výkonu 50 kN (resp. 64,14 kN s přídavným spalováním), umístěné nad sebou.

 přistávací zařízení   Podvozek je tříbodový příďového typu. Přední podvozková noha je vybavena jedním kolem a zadními dvířky šachty. Zatahuje se směrem vpřed do šachty kryté třídílnými dvířky. Hlavní podvozkové nohy v první třetině křídel jsou vybaveny jedním kolem a sklápějí se v ose křídla do šachet krytých dvoudílnými dvířky. Nohy jsou zatahovány hydraulicky.

Výzbroj

Pevnou výzbroj tvoří dvojice 30mm kanonů Aden Mk.4 se zásobou 120 nábojů instalovanými v pouzdru před břišní palivovou nádrží. Přídavná výzbroj se zavěšuje na celkem 6 závěsníků, 2 na přídi stroje, 2 podkřídlové, 2 nadkřídlové. Maximální hmotnost nesené výzbroje může být až 2 722 kg. Ke vzdušnému boji byly standardně využívány PLŘS Red Top nebo Firestreak s IČ naváděním umístěné na přídi. Na místo těchto ŘS bylo možné nést kontejnery s dvojicí výsuvných raketnic s celkem 44 neřízenými raketami MicroCell ráže 51 mm, nebo průzkumná pouzdra s pěti 70mm kamerami Vinten Type 360, případně noční průzkumný kontejner. Jeden pylon pod vnějším panelem každého křídla mohl nést dvě 454kg pumy, dvě raketnice MATRA 155 s 36 neřízeným raketami SNEB ráže 68 mm nebo dvě kulometná pouzdra. Jeden pylon nad vnitřním panelem každého křídla nesl buď jednu 454kg pumu nebo raketnici MATRA 155, příp. přídavnou palivovou nádrž s 1 182 l paliva.

Uživatelé a bojové nasazení

 kuvajt   Kuvajt objednal v roce 1966, podobně jako saudské letectvo, celkem 12 upravených letounů verze F.53 a 2 cvičné T.55. Dodávky proběhly v letech 1968 a 1969. Kuvajtské letectvo pro Lightningy nenašlo uplatnění a již v roce 1973 se je snažilo prodat. Vyřazeny byly v roce 1977, kdy je nahradily letouny Mirage F1. Část Lightningů byla přestavěna na památníky a část zničena za války v Perském zálivu.
 saúdská arábie   Saúdská Arábie v prosinci 1965 objednala 34 speciálně upravených strojů F.6 pod označenám F.53 a šestici dvoumístných cvičných T.55. Kvůli velkému tlaku ze saúdské strany byl ze stavu RAF v červenci 1966 saúdskoarabskému letectvu odprodány 4 stroje F.2 pod označením F.52 a 2 cvičné T.4 (T.54). Dodávky objednaných Lightningů F.53 začaly v červenci 1968. Ligtningy byly použity při útocích na pozemní cíle za intervence v Jemenské občanské válce v letech 1969-70, přičemž jeden z nich byl sestřelen. Saúdské Lightningy byly vyřazeny v roce 1986, přičemž ze 47 dodaných bylo 18 ztraceno, 22 přeživších vráceno do Velké Británie a zbytek předělán na památníky.
 velká británie   Do služby u RAF vstoupily první stroje, pod označením Lightning F.1, 29. 6. 1960 na základně RAF Coltishall. Krátce na to následovaly letouny verze F.1A se zařízením pro tankování za letu a v prosinci 1962 vstoupila do služby zdokonalená verze F.2. Verze F.2A se zvětšenou břišní nádrží sloužila u jednotek RAF v západním Německu. Následovaly letouny verze F.3 v letech 1964 až 1966 spolu s 22 dvoumístnými cvičnými T.5, a konečná verze F.6 v počtu 55 strojů v letech 1964 až 1967. Britskému letectvu bylo dodáno celkem 278 strojů všech verzí a ve službě byly od roku 1974 postupně nahrazovány letouny F-4 Phantom, resp. později Tornado, nutno řící že se značnou nelibostí jejich posádek. Několik Lightningů byl věnováno muzeím či upraveno na památníky a s dosud létajícími stroji se můžete setkat v expozici jihoafrického Thundercity (2 T.5, 1 F.6).

Verze

P.1A/P.1B/P1.B (DB) - Prototypy a předsériové stroje, vyrobeno 2, 3 a 20 strojů.
F.1 - Základní verze, které se týká popis. Celkem postaveno 19 strojů.
F.1A - 28 strojů této verze bylo vybaveno zařízením pro tankování za letu.
F.2 - Letouny upravené verze s úspornějšími motory Avon 210 a dokonalejším radiolokátorem AIRPASS schopným operovat za zhoršených povětrnostních podmínek. Bylo postaveno 44 strojů této verze.
F.2A - Tato verze obdržela větší břišní palivovou nádrž o objemu 2 724 l a bylo na ní přestavěno 31 starších strojů.
F.3 - Verze, jíž bylo postaveno 70 strojů, s novými motory Rolls-Royce RB.146 Avon 301 s tahem 56,46 kN, 72,78 kN s přídavným spalováním, a zvětšenou SOP o 15% se seříznutou špicí. Letouny této verze mohly nést ŘS Red Top a podle amerického vzoru již nebyly vybaveny kanonovou výzbrojí.
F.3A/F.6 - Verze s palivovou nádrží vybavenou dvojitou kýlovou plochou, zařízením pro tankování letounu a přestavěným zakřiveným profilem. Postaveno bylo 45 nových a přestavěno 36 starších strojů.
T.4/T.5 - Dvoumístná cvičná verze odvozená od verze F.1A, resp. F.3. V kabině byly nyní umístěny dvě sedačky vedle sebe. Vyrobeno 22 strojů od každé verze.
F.52/F.53 - Stroje verze F.2 (F.52) a F.6 (F.53) dodané Saúdskému, resp. Kuvajtskému letectvu.
T.54/T.55 - Cvičné stroje T.4 (T.54) a T.5 (T.55) dodané Saúdskému, resp. Kuvajtskému letectvu.

Lightning F.6
země původu Velká Británie  
posádka 1 (pilot)
výrobce English Electric/BAC
vyrobené stroje 338 (výroba ukončena)
cena jednoho stroje ?
datum vzletu 4. 8. 1954
ve výzbroji od říjen 1959 (RAF)
pohon 2x Rolls-Royce RB.146 Avon 301
max. výkon 1x 72,78 kN
max. rychlost Mach=2,30 / 2 446 km/h
max. stoupavost 254,00 m/s
max. dostup 18 290 m
dolet 600 km (bojový), 1 287 km (max.)
délka trupu 16,84 m
rozpětí křídla 10,62 m
nosná plocha 42,60 m²
výška 5,97 m
hmotnost prázdného stroje 12 719 kg
max. vzletová hmotnost 18 915 kg
hmotnost paliva 4 812 kg

Vyhledávání

Dnešní den v historii

20.dubna 1423 – Bitva u Hořic, v níž Jan Žižka porazil Čeňka z Vartenberka, který Husity zradil a přešel na stranu Zikmunda Lucemburského.

Poslední komentáře

přidal komentář v Václav III.
byl zavražděn ve čtvrtek 4. srpna 1306
přidal komentář v AGS-17 Plamja
U této zbraně jsem sloužil,jako střelec čtyřikrát za 5 a jednou za 4,ohodnocen při střelbách ostrými.Jo jo kde jsou ty č...
odpověděl na komentář #4692 v OT-65 FÚG 4x4
mozna si na mne pamatuješ
odpověděl na komentář #4692 v OT-65 FÚG 4x4
v roce 1973 jsem take byl na kurzu OT65 v Jihlave kasarna 25 unora pak zbytek vojny v caslavi
odpověděl na komentář #4803 v O ukrajinské povaze a mentalitě
Pán se nejspíše přepsal. Měl na mysli pro "ně"