VÝZBROJ PĚCHOTY

Flammenwerfer 41

Flammenwerfer mit Strahlpatrone 41

Flammenwerfer 41 byl zaveden do výzbroje Wehrmachtu v roce 1941. Skládal se ze dvou nádrží umístěných vodorovně nad sebou. Větší níže uložená obsahovala hořlavinu, v menší horní nádrži pak byla na stlačený vodík. Plný plamenomet vážil 18 kg, takže byl o polovinu lehčí než Flammenwerfer 35. Oproti  Flammenwerfer 40 klein byl také lehčí a to o 4 kg, přitom měl zásobu hořlaviny také 7,5 l. dosah plamenometu byl 30 až 35 metrů.

Flammenwerfer 41 měl ale problémy se zapalováním hořlavé směsi v mrazech na východní frontě. Proto byl později přepracován na zapalování se zásobníkem na deset zápalných nábojů. Toto provedení neslo označení Flammenwerfer mit Strahlpatrone 41.

Flammenwerfer mit Strahlpatrone 41