Kdo je online

Přihlášení uživatelé 2
Hosté 45

Spřátelené weby

Poslední komentáře

U.S. Clears Sale of F-16 Jets to Taiwan https://freebeacon.com/national-security/u-s-clears-sale-of-f-16-jets-to-taiwan...
Aviator - Komentář v Enfield M1917
Visualizace funkce pušky Lee Enfield:
Tady je visualizace s kompletním rozložením a znovusložením kulometu Browning M1919
Tady jsem narazil na visualizaci montáže a demontáže M16A1
Za Varšavského povstání bojoval na straně povstalců také Hetzer s přezdívkou Chwat. Více o tom naleznete na odkaze: http...

ZPRÁVY

Zveřejněno: 28. 3. 2012 19:20 Napsal Andrea Kostlánová
Nadřazená kategorie: ZPRÁVY Kategorie: Úvahy, názory

Irák : Bushovi experti a omyly US letectva

Francie se snažila v Iráku přetáhnout Japonsko na svoji stranu -navzdory odlišným postojům Francie a Japonska ohledně US intervence v Iráku, kam Japonsko vyslalo své jednotky, Francie s Japonskem spolupracovala v oblasti výcviku iráckých policejních jednotek, stejně jako s Japonskem svého času spolupracovala v Kambodži …

V 3/04 navštívil francouzský ministr zahraničí Japonsko – na univerzitě Kjúšú ve Fukuoka de Villepin  farizejsky pochválil Japonsko, jak se aktivně a odvážně angažuje v mezinárodním dění, bytˇna špatné straně – nicméně Paříž/PAR stále doufá , že se v budoucnu Japonsko více osamostatní, a odváží se k autonomnější politice v profrancouzské linii (PAR Japonsku již léta slibuje, že jej dostane do funkce stálého člena RB OSN ) …

Amerikanofilní premiér Koizumi byl proslulý pravidelnými oficiálními návštěvami hřbitova Jasukuni, na kterém jsou pohřbeni i japonští váleční zločinci, kterou si neodpustil ani za návštěvy de Villepina, což kritizoval jihokorejský prezident, ale tyto jeho návštěvy na hřbitov vyvolávaly pobouření v celé jihovýchodní Asii …

Bushovi „ odborníci“  v Iráku

Peter W. Galbraith , realizátor  politické koncepce v Bosně-Hercegovině, kterou vymyslel Anthony Lake, poté profesor na National War College ve Washingtonu, vystudoval tři univerzity (Harward College, Oxford University, a právo studoval na Georgetown University ) .

V letech 79-93 byl Galbraith poradcem zahraničního výboru Senátu – vypracoval pro  něj zprávy o hladomoru v Kambodži, o šíření jaderných zbraní v jižní Asii (Indie,Pákistán – premiérka Benazír Bhuttová udělila Galbraithovi nejvyšší pákistánské vyznamenání  za to, že ji v roce 84 zabezpečil svobodu po třech letech vězení), o používání chemických zbraní vůči Kurdům Saddámem Husajnem - památný je den 16.3.88, kdy Saddámovy vrtulníky shodily na irácké městečko Halabdža mraky chemického bojového plynu – během několika hodin zemřelo na 5.000 lidí, nebylo to poprvé - již v 70.letech Saddám vyhladil asi 30.000 Kurdů bojovým plynem, a nechal ztrhat veškeré dráty z elektrického vedení  v kurdských vesnicích …

Galbraithova zpráva vedla k přijetí US sankcí vůči Iráku v roce 88 – náplň těchto sankcí Galbraith navrhl sám , byly to nejtvrdší sankce, jaké kdy US Senát vůči nějaké zemi vyhlásil – jmenovaly se the Prevention of Genocide Act  , ale zákonem se nikdy nestaly, protože se proti nim postavila US zemědělská lobby, která s Irákem vydatně obchodovala, a rovněž US ropní magnáti, takže Reagan prohlásil, že sankce jsou předčasné, a zákon vetoval – Kurdové byli zklamáni a Saddám spokojen …

Během povstání šíitů na jihu Iráku a Kurdů vůči Saddámovi na severu v roce 91 se Galbraith pohyboval na území drženém Kurdy ,dokud jej Saddám nedobyl zpět – jeho zprávy přispěly k vytvoření bezpečné zóny v severním Iráku  - v roce 92 Galbraith ze severního Iráku vyvezl 14 tun dokumentů ukořistěných  irácké tajné policii, které dokumentovaly zločiny páchané vůči Kurdům, taktéž dokumenty o irácko-íránské válce …

V 1/06 jindy umírněný Galbraith , rozhořčený Bushovou nekompetencí v Iráku, napsal do New York Review of Books : Břídilská politika Bushe v Iráku, aneb může „velkolepost „ Bushovy strategie nahradit americkou nekompetenci v terénu ?

Bushova vláda investovala mnoho do období přechodu v Iráku, ale nakonec musela ještě před jeho skončením rychle z Iráku utéci.

Zdalipak Paul Bremer věděl, že jeho dekrety nepřežijí ani období US okupace ? Byla to začátečnická chyba způsobená , tak jako mnohé další US chyby v Iráku, nedostatkem zkušených profesionálů . Asistenty Paula Bremera byli dva mladí lidé – jeden z ministerstva zahraničí, druhý z ministerstva obrany, kteří chtěli předělat irácké soudnictví ve stylu US Nejvyššího soudu – evidentně zapomněli zkonzultovat mezinárodního právníka.

Bushův nábor lidí do US okupační správy Iráku byl skandální – Bush preferoval oddané republikány před odborníky s mezinárodní zkušeností a znalostí Iráku.

V 5/05 Washington Post uvedl typický náborový příběh : tři mladí lidé byli rekrutováni do US okupační správy emailem bez pohovorů ,bez bezpečnostních prověrek, a zcela bez zkušeností.

Byli odpovědní za výdaje z iráckého rozpočtu, a protože o finančním systému Iráku, ani o Iráku všeobecně nevěděli vůbec nic, vyvolávali frustraci u obrovského počtu nezaměstnaných Iráčanů, a nepochybně tak rekrutovali další povstalce proti US okupační správě. Avšak tito tři mladí lidé, z nichž i jedna dcera prominentního republikánského aktivisty, si nikdy nepodali žádost, že by chtěli jít do Iráku, a divili se, proč byli vybráni. Pak přišli na to, co je spojovalo – měli žádost o zaměstnání u konzervativní nadace Heritage Foundation.

Zkušení odborníci, kteří byli na místě, byli vyměněni za lidi nezkušené, ale Bushovi loajální. Chicago Tribune z 20.6.05 uvádí, jak v 4/03 byl nahrazen hlavní představitel US okupační správy pro zdravotnictví MUDR Frederick Burkle s rozsáhlou zkušeností práce v humanitárním sektoru, protože dlouho pobýval v poválečných oblastech a v konfliktních zónách, politickým přítelem bývalého michiganského republikánského guvernéra, Jamesem Havemanem, nekompetentním nováčkem .

Dr.Frederick Burkle měl připravený program zdravotnictví hned jak Bagdád padl, Haveman si dával na čas se samotným příjezdem do Bagdádu, kam dorazil až v 6/03.

Třebaže v konfliktní zóně nikdy nepracoval, Haveman rázně popřel, že by postrádal mezinárodní zkušenosti, pravděpodobně přesvědčen o tom, že jeho 26 výjezdových výletů do 26 zemí světa ( jak řekl novinářům z Chicago Tribune) mu poskytuje příslušnou kvalifikaci …

Haveman poté ignoroval irácký soukromý systém zdravotní péče, který uspokojuje polovinu potřeb země, tj. nepřipravil seznam soukromých klinik,  a vyplýtval tím spoustu peněz…

Privatizace irácké ekonomiky byla nejprve svěřena do rukou Thomase Foley, což byl Bushův hlavní obstaravatel sponzorských příspěvků na volební kampaně , a poté Michaelu Fleisherovi, bratrovi prvního tiskového tajemníka prezidenta Bushe. Michael Fleisher byl primitivně upřímný : listu Chicago Tribune rovnou řekl, že tento post dostal prostřednictvím svého bratra Ariho, a pak bez jakékoliv ironie zcela vážně prohlásil :“ Naučíme Iráčany, jak se správně obchoduje - jediné co znají, je příbuzenská politika ! “

Vysoce "inteligentní " snaha prezidenta Bushe Jr. předělat Irák byla dominantním aspektem jeho zahraniční politiky. Proto je zarážející , že realizace tohoto projektu nebyla svěřena vojenským a civilním odborníkům, ale lidem, jejichž jedinou kvalifikací bylo , že jako Bush provolávali  „ přebudujeme Irák k americkému obrazu „ .

Clintonova vláda alespoň do mezinárodní správy Sarajeva najímala jen ty nejzkušenější experty, kteří znali Balkán a hovořili místním jazykem …

Není divu, že původní 50% podpora americké okupační správě klesla těsně před předáním pravomocí irácké prozatimní vládě na 10%,  a že  US administrátor potají vyklouznul z Bagdádu již dva dny před naplánovaným odjezdem, když správu nad Irákem předal irácké vládě při přísně tajné ceremonii v nedobytné pevnosti v tzv. zelené zóně.

Proč asi Bush Senior (89-93) nesvrhl Saddáma již v roce 91 :

Irák má dnes asi 33 miliónů obyvatel – 80% z nich jsou Arabové, 20% Kurdové, dále jsou zde nevelké národnostní menšiny Turkmenů, Íránců a křestˇanských Asyřanů (chaldejští křestˇané, většinu z nich nechal povraždit při svém nástupu na trůn Brity podporovaný irácký král Fajsal).

Z toho 96% obyvatel je muslimského vyznání – křestˇanů je kolem jednoho miliónu, převážně v Bagdádu, Kirkúku, Mosúlu a Erbílu – ale po pádu Saddáma jich na 400.000 emigrovalo ze strachu před vytvořením islámské republiky .

Kurdové jak iráčtí tak íránští po zahájení války mezi Irákem a Íránem v 9/80 využili situace, a bojujícím zemím vpadli do zad – oba režimy tak ještě  musely vést válku na svých severních hranicích proti Kurdům – Saddám se jim za to pomstil koncem války v roce 88 chemickým útokem.

Rovněž v roce 91 při první US intervenci vpadli Kurdové Saddámovi do zad vzpourou, totéž učinili šíité …

Šíité, pocházející z chudších vrstev, obývají jih a jihovýchod, jejich hlavní baštou je jižní Basra  - protisaddámovská opozice měla kořeny v Teheránu, v Íránu měly základny desetitisíce iráckých protisaddámovsky organizovaných šíitů …

Sunnité byli vždycky bohatí mocipáni již od dob sunnitské osmanské říše, třebaže šíité v Iráku tvoří 60% obyvatelstva …

Mj. strach z podobného náboženského scénáře jako v Íránu (jinými slovy Američané si uvědomovali, že Saddám je poslední hrází proti islámským fundamentalistům, báli se především íráckých šíitů od pradávna vzhlížejících k Teheránu, oproti očekávání jim však největší potíže způsobili sunnité ) Američanům nedovolil, aby jej svrhli již v roce 91 …

Saddámova armáda  :  pes, který nekouše

Irák měl silnou armádu jen na papíře , protože jej s radostí vyzbrojoval jak Západ, tak Moskva, a všechno platili jeho arabští bratranci, zejména po roce 79, kdy se z Teheránu stala šíitská mocnost, což se bohatým sunnitům ze Zálivů nezamlouvalo …

O nevýkonnosti Saddámovy armády mnohé vypověděla jeho osmiletá vleklá válka s Íránem – třebaže měl Saddám modernější a kvalitnější zbraně, zejména převahu obrněných jednotek a letectva ( zatímco Teherán v roce 79 popravil všechny šáhovy vysoké důstojníky, zejména letectva ), nedokázal je využít ( na neozbrojený Kuvajt Saddámova  loupeživá armáda ještě stačila, ale když Kuvajtu přišli na pomoc anglosaští spojenci, Saddám pochopil , že technologická výzbroj jeho armády je předpotopní,  i jeho nejmodernější divize byly ve srovnání s americkými jen podprůměrně vyzbrojené , takže jen  bezprostřední útěk z Kuvajtu Saddámovu armádu zachránil před zdecimováním - v roce 03 se US výzbroj ještě více zdokonalila, kdežto Saddámova ještě více zastarala ) …

K některým vojenským aspektům US intervence z 3/03

Tepnou války i logistiky spojenců byla dálnice vedoucí z Kuvajtu do Iráku ( která v roce 91 byla i tepnou, po které se Saddámova vojska přivalila  2.8.90 do Kuvajtu , Kuvajtˇané by ji poté nejraději zasypali pískem, ale byla důležitá pro vojáky OSN ) .

Z kuvajtské strany život končí pár km za Kuvajt City na kontrolním stanovišti u ukazatele Abdaly 80 km ( je zde rozsáhlá zeleninová farma, a od  roku 91  základna vojáků OSN ,kteří zde monitorují hranice ), za kontrolním stanovištěm začíná vojenská zóna, kam civilisté nemohou.

Široká silnice mizí po pár kilometrech v mračnech prachu a písku – viditelnost na ní kvůli prachu je nulová , takže bez brýlí a šátku kolem hlavy nikdo  nedojede. Všude kolem jsou značky Pozor, velbloudi přes silnici !

Pouštˇje mírně zvlněná, špinavým jemným pískem tu a tam prorůstají ubohé chomáčky hrubé trávy. Dalších pár km je poslední benzínová pumpa,  a za ní  tanková základna kuvajtských vojáků . Hradba z ostnatého drátu „osázená“ kamerovým systémem avizuje hranici, kterou tvoří dvojité vysoké písečné valy a hluboké příkopy …

US invaze do Iráku začala útokem do vlastních řad :

23.3.03 intenzita spojeneckých náletů byla taková, že velitelství US armády v Kataru připustilo, že Američané sestřelili protiletadlovou raketou Patriot britský letoun Tornado, který se vracel z mise zpět na základnu al-Lockwood v Zálivu.

Týden před US invazí se srazily nad Perským zálivem dva britské vrtulníky, při nehodě zahynulo šest Britů a jeden Američan, a to den poté, co se v Kuvajtu zřítil další britský vrtulník, který zabil osm britských vojáků a čtyři Američany …

Ve stejnou dobu jeden US voják ze základny Camp Pennsylvania v severním Kuvajtu vhodil dva granáty do stanu,v němž spali jeho velitelé – jednoho zabil a 13 zranil .

Samotný Bagdád byl v prvních dnech zahalen do černého štiplavého kouře,tma zde byla i ve dne - každých několik hodin na něj svrhly bomby těžké bombardéry B52, „ létající pevnosti „ …

Spojenci při bombardování iráckých letištˇ podle videozáznamů poté zjistili, že na letištích byly jen staré zrezivělé atrapy nepoužitelných letadel – atrapy byly použity i za války v Jugoslávii  v roce 99 – studie pak odhalily, že bylo zničeno mnohem méně tanků a obrněných vozidel, než NATO uvádělo …

Velkým mínusem bylo, že US vojáci neuměli arabsky, bytˇměli elektronického tlumočníka, který překládal se stejnou věrohodností, jako když napíšete slops, a místo pomyje vám elektronika přeloží lidovou jídelnu .

1.4. 03 stáli spojenci 80 km jižně od Bagdádu , a bojovali  s gardisty o most přes řeku Eufrat u historického Babylónu.

Za pár dní poté byl Bagdád neprodyšně obklíčen, gardisté byli rozprášeni, avšak US armáda znovu zaútočila do vlastních řad, když 6.4 bombardovala kromě Mosulu v severním Iráku i společný americko-kurdský konvoj, a způsobila si oběti na životech.

6.4. 03 Britové „dobyli“ Basru , 7.4. 03 US tanky vjely  bez většího odporu do centra Bagdádu.

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

24.srpna 1335 – Trenčínská smlouva mezi Janem Lucemburským a jeho synem Karlem na straně jedné a polským králem Kazimírem III. na straně druhé. Český král Jan a markrabě moravský Karel se vzdali všech nároků na polskou korunu, Kazimír III. jim slíbil zaplatit odstupné a postoupil jim držení celého Slezska.

24.srpna 1814 byl Washington vypálen britským vojskem.