Veselé Vánoce

Příjemné prožití vánočních svátků a vše nejlepší v novém roce Vám přeje tým Vojska.

Japonský lehký křižník Naka z hry Kantai Collection

Junkers Ju 52: Legendární „Teta Ju“

Junkers Ju 52/3m v americkém muzeu National Museum of the United States Air Force v Daytonu, Ohio (USA).

Pokud byl nejznámějším transportním letounem Spojenců americký C-47 Skytrain alias „Dakota“, pak na straně Osy tato pozice nepochybně patří typu Junkers Ju 52/3m. Stroj s přezdívkou „Tante Ju“ se osvědčil jako víceúčelový „tahoun“ celé logistiky Luftwaffe a spolehlivě sloužil ještě mnoho let po skončení války.

Období třicátých let probíhalo nejen ve znamení hospodářské krize, ale i ve znamení velikého rozmachu letectví, a to jak civilního, tak vojenského. Úzké propojení obou sektorů jen máloco dokazuje tak jako vývoj letadel v tehdejším Německu, které muselo vojenská letadla zpočátku vyvíjet v utajení, protože Versailleská smlouva to zakazovala. Výsledkem byla řada strojů, jež byly oficiálně konstruovány coby civilní dopravní typy, ale jejich skutečný účel představovala vojenská služba v roli transportních či bombardovacích strojů. Tak vznikl i legendární Junkers Ju 52/3m, který zpravidla vnímáme jako dopravní, zásobovací, výsadkový a evakuační letoun, ačkoliv se osvědčil i při plnění některých dalších úkolů.

Martinská deklarácia

Zastupitelia všetkých slovenských politických strán, shromaždení dňa 30. oktobra 1918 v Turčianskom Sv. Martine a organizovaní v Národnú Radu slovenskej vetvy jednotného československého národa, trvajú na zásade samourčovacieho práva národov prijatej celým svetom. Národná Rada vyhlasuje, že v meně česko-slovenského národa bývajúceho v hranicicach Uhorska, je jedine ona oprávnená hovoriť a konat.

Nie je na to oprávnená uhorská vláda, ktorá za celé desatročia nepoznala vážnejšej úlohy, jako potlačovat všetko, čo je slovenské, nepostavila a nedovolila nášmu národu ani jedinej školy, nedovolila, aby sa slovenskí ľudia dostali do verejnej správy a úradov, náš ľud majetkove ničila a vykoristovala svojou stredovekou feudálnou sústavou a politikou.

Osm mnichovských mýtů. Jaký byl v roce 1938 skutečný poměr sil?

Zeměpisná mapa Československa (1931)

Připomínáme si 80 let od jedné z „osudových osmiček“ české historie, a sice ode dnů, kdy byl českou vládou přijat mnichovský diktát, který vedl ke ztrátě pohraničí. Od té doby stále běží a nepochybně ještě velmi dlouho běžet budou diskuse o tom, zda jsme se měli a mohli německé agresi bránit. Posláním tohoto článku však není vést politické, morální a etické diskuse, nýbrž předložit některá konkrétní (ačkoliv dosud mnohdy málo známá) fakta čistě vojenské povahy, jelikož právě v tomto oboru se stále udržuje řada omylů.

Faktem však je, že za posledních deset let se ráz debat o „Mnichovu“ výrazně změnil. Klíčový zlom přišel v roce 2007, kdy vyšla rozsáhlá publikace Žáby v mlíku, kde spisovatel Jan Drnek popsal scénář úspěšné obrany ČSR proti Německu. Kniha představovala pro mnoho lidí jakési „otevření očí“, protože nelítostně zlikvidovala mnoho mýtů, jež dlouho deformovaly diskuse a vedly k dojmu, že Československo nemělo šanci.

Dlouho se mluvilo v podstatě jen o tom, jak dlouho by se tehdy ČSR dovedla bránit, než by se dostavila „nevyhnutelná“ porážka. Dokonce i naprostá většina zastánců teze, že jsme se prostě z principu bránit měli bez ohledu na šance, zároveň tvrdila, že Československo proti Německu vojensky uspět nemohlo. Drnkovy „Žáby“ však nabídly spoustu silných argumentů, že situace nebyla zase tak beznadějná a ČSR se mohla úspěšně ubránit, resp. dostat válku do stavu, který by pro Německo znamenal de facto strategickou porážku.

Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní vládou československou

V této vážné chvíli, kdy Hohenzollernové nabízejí mír, aby zastavili vítězný postup spojeneckých armád a zabránili rozdělení Rakousko-Uherska a Turecka, a kdy Habsburkové slibují federalizaci říše a autonomii nespokojeným národům, podrobeným jejich vládě, my, československá Národní rada, uznaná vládami spojeneckými a vládou americkou za prozatímní vládu československého státu a národa, v plném souhlasu s prohlášením českých poslanců, učiněným v Praze dne 6. ledna 1918, a vědomi si toho, že federalizace a tím více autonomie neznamenají ničeho pod habsburskou dynastií, činíme a prohlašujeme toto naše prohlášení nezávislosti.

Činíme tak, poněvadž věříme, že žádný národ nemůže být nucen žít pod svrchovaností, které neuznává, a poněvadž máme vědomí a pevné přesvědčení, že náš národ nemůže se volně vyvíjet v habsburské lži-federaci, která není než novou formou odnárodňujícího se útisku, pod nímž jsme trpěli minulá tři století. Máme za to, že svoboda jest prvním požadavkem federalizace, a jsme přesvědčeni, že svobodní národové střední a východní Evropy snadno utvoří federaci, jestliže to shledají nutným.

Činíme toto prohlášení na základě našeho historického a přirozeného práva. Byli jsme samostatným státem již od sedmého století a r. 1526 jako samostatný stát, sestávající z Čech, Moravy a Slezska, spojili jsme se s Rakouskem a Uhrami v obrannou jednotu proti tureckému nebezpečí. Nikdy jsme se v této konfederaci nevzdali dobrovolně svých práv jako samostatný stát. Habsburkové porušili svou smlouvu s naším národem, nezákonně překročujíce naše práva a znásilňujíce ústavu našeho státu, kterou sami přísahali zachovat, a my proto odpíráme zůstat déle součástkou Rakousko-Uherska v jakékoli formě.

Žilinská dohoda

Manifest slovenského národa

usnesený na zasadnutí výkonného výboru Hlinkovej slovenskej ľudovej strany ako právoplatnej politickej predstaviteľky slovenského národa dňa 6.októbra1938:

Mníchovská dohoda štyroch veľmocí podstatne zmenila štátne a politické pomery v strednej Európe. My Slováci, ako samobytný slovenský národ, žijúci od vekov na území Slovenska, uplatňujeme si svoje samourčovacie právo a preto dovolávame sa medzinárodného zagarantovania nedeliteľnosti svojej slovenskej národnej jednoty a nami obydlenej zeme. Chceme slobodne podľa vlastnej vôle určiť svoj budúci život v plnom rozsahu, v to počítajúc aj štátnu ústrojnosť v priateľskom spolužití so všetkými okolitými národmi a tak prispieť k usporiadaniu pomerov v strednej Európe v duchu kresťanskom.