Junkers Ju 52: Legendární „Teta Ju“

Junkers Ju 52/3m v americkém muzeu National Museum of the United States Air Force v Daytonu, Ohio (USA).

Pokud byl nejznámějším transportním letounem Spojenců americký C-47 Skytrain alias „Dakota“, pak na straně Osy tato pozice nepochybně patří typu Junkers Ju 52/3m. Stroj s přezdívkou „Tante Ju“ se osvědčil jako víceúčelový „tahoun“ celé logistiky Luftwaffe a spolehlivě sloužil ještě mnoho let po skončení války.

Období třicátých let probíhalo nejen ve znamení hospodářské krize, ale i ve znamení velikého rozmachu letectví, a to jak civilního, tak vojenského. Úzké propojení obou sektorů jen máloco dokazuje tak jako vývoj letadel v tehdejším Německu, které muselo vojenská letadla zpočátku vyvíjet v utajení, protože Versailleská smlouva to zakazovala. Výsledkem byla řada strojů, jež byly oficiálně konstruovány coby civilní dopravní typy, ale jejich skutečný účel představovala vojenská služba v roli transportních či bombardovacích strojů. Tak vznikl i legendární Junkers Ju 52/3m, který zpravidla vnímáme jako dopravní, zásobovací, výsadkový a evakuační letoun, ačkoliv se osvědčil i při plnění některých dalších úkolů.

Číst dál...

Martinská deklarácia

Zastupitelia všetkých slovenských politických strán, shromaždení dňa 30. oktobra 1918 v Turčianskom Sv. Martine a organizovaní v Národnú Radu slovenskej vetvy jednotného československého národa, trvajú na zásade samourčovacieho práva národov prijatej celým svetom. Národná Rada vyhlasuje, že v meně česko-slovenského národa bývajúceho v hranicicach Uhorska, je jedine ona oprávnená hovoriť a konat.

Nie je na to oprávnená uhorská vláda, ktorá za celé desatročia nepoznala vážnejšej úlohy, jako potlačovat všetko, čo je slovenské, nepostavila a nedovolila nášmu národu ani jedinej školy, nedovolila, aby sa slovenskí ľudia dostali do verejnej správy a úradov, náš ľud majetkove ničila a vykoristovala svojou stredovekou feudálnou sústavou a politikou.

Číst dál...

Osm mnichovských mýtů. Jaký byl v roce 1938 skutečný poměr sil?

Zeměpisná mapa Československa (1931)

Připomínáme si 80 let od jedné z „osudových osmiček“ české historie, a sice ode dnů, kdy byl českou vládou přijat mnichovský diktát, který vedl ke ztrátě pohraničí. Od té doby stále běží a nepochybně ještě velmi dlouho běžet budou diskuse o tom, zda jsme se měli a mohli německé agresi bránit. Posláním tohoto článku však není vést politické, morální a etické diskuse, nýbrž předložit některá konkrétní (ačkoliv dosud mnohdy málo známá) fakta čistě vojenské povahy, jelikož právě v tomto oboru se stále udržuje řada omylů.

Faktem však je, že za posledních deset let se ráz debat o „Mnichovu“ výrazně změnil. Klíčový zlom přišel v roce 2007, kdy vyšla rozsáhlá publikace Žáby v mlíku, kde spisovatel Jan Drnek popsal scénář úspěšné obrany ČSR proti Německu. Kniha představovala pro mnoho lidí jakési „otevření očí“, protože nelítostně zlikvidovala mnoho mýtů, jež dlouho deformovaly diskuse a vedly k dojmu, že Československo nemělo šanci.

Dlouho se mluvilo v podstatě jen o tom, jak dlouho by se tehdy ČSR dovedla bránit, než by se dostavila „nevyhnutelná“ porážka. Dokonce i naprostá většina zastánců teze, že jsme se prostě z principu bránit měli bez ohledu na šance, zároveň tvrdila, že Československo proti Německu vojensky uspět nemohlo. Drnkovy „Žáby“ však nabídly spoustu silných argumentů, že situace nebyla zase tak beznadějná a ČSR se mohla úspěšně ubránit, resp. dostat válku do stavu, který by pro Německo znamenal de facto strategickou porážku.

Číst dál...

Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní vládou československou

V této vážné chvíli, kdy Hohenzollernové nabízejí mír, aby zastavili vítězný postup spojeneckých armád a zabránili rozdělení Rakousko-Uherska a Turecka, a kdy Habsburkové slibují federalizaci říše a autonomii nespokojeným národům, podrobeným jejich vládě, my, československá Národní rada, uznaná vládami spojeneckými a vládou americkou za prozatímní vládu československého státu a národa, v plném souhlasu s prohlášením českých poslanců, učiněným v Praze dne 6. ledna 1918, a vědomi si toho, že federalizace a tím více autonomie neznamenají ničeho pod habsburskou dynastií, činíme a prohlašujeme toto naše prohlášení nezávislosti.

Činíme tak, poněvadž věříme, že žádný národ nemůže být nucen žít pod svrchovaností, které neuznává, a poněvadž máme vědomí a pevné přesvědčení, že náš národ nemůže se volně vyvíjet v habsburské lži-federaci, která není než novou formou odnárodňujícího se útisku, pod nímž jsme trpěli minulá tři století. Máme za to, že svoboda jest prvním požadavkem federalizace, a jsme přesvědčeni, že svobodní národové střední a východní Evropy snadno utvoří federaci, jestliže to shledají nutným.

Činíme toto prohlášení na základě našeho historického a přirozeného práva. Byli jsme samostatným státem již od sedmého století a r. 1526 jako samostatný stát, sestávající z Čech, Moravy a Slezska, spojili jsme se s Rakouskem a Uhrami v obrannou jednotu proti tureckému nebezpečí. Nikdy jsme se v této konfederaci nevzdali dobrovolně svých práv jako samostatný stát. Habsburkové porušili svou smlouvu s naším národem, nezákonně překročujíce naše práva a znásilňujíce ústavu našeho státu, kterou sami přísahali zachovat, a my proto odpíráme zůstat déle součástkou Rakousko-Uherska v jakékoli formě.

Číst dál...

Žilinská dohoda

Manifest slovenského národa

usnesený na zasadnutí výkonného výboru Hlinkovej slovenskej ľudovej strany ako právoplatnej politickej predstaviteľky slovenského národa dňa 6.októbra1938:

Mníchovská dohoda štyroch veľmocí podstatne zmenila štátne a politické pomery v strednej Európe. My Slováci, ako samobytný slovenský národ, žijúci od vekov na území Slovenska, uplatňujeme si svoje samourčovacie právo a preto dovolávame sa medzinárodného zagarantovania nedeliteľnosti svojej slovenskej národnej jednoty a nami obydlenej zeme. Chceme slobodne podľa vlastnej vôle určiť svoj budúci život v plnom rozsahu, v to počítajúc aj štátnu ústrojnosť v priateľskom spolužití so všetkými okolitými národmi a tak prispieť k usporiadaniu pomerov v strednej Európe v duchu kresťanskom.

Číst dál...

General Dynamics F-111: Revoluční, rychlý, ozbrojený a obávaný „Hrabáč“

F-111C australského letectva

Byl to první sériově vyráběný letoun s měnitelným šípem křídla. Disponoval elektronikou, jež ve své době působila jako vystřižená ze sci-fi. Poslal konvenční bomby do Kaddáfího ložnice, zatímco jeho strategická varianta patrně způsobila pár bezesných nocí v Moskvě. Ve službách Austrálie se stal suverénním vládcem jižního Pacifiku. Díky typicky dlouhé přídi se mu běžně říkalo „Aardvark“ („Hrabáč“), protože opravdu trochu vypadal jako tento africký savec, avšak jeho oficiálním bojovým jménem se ono slovo stalo až v den, kdy tento ikonický stroj ukončil službu v US Air Force. Řeč je o F-111, výborném nadzvukovém úderném letounu, jemuž jistě patří jedno z čestných míst v „síni slávy“ letecké historie.

Číst dál...