DANA-M1/M2 a DITA: Evoluce kolových houfnic pokračuje

DITA

V únoru 2021 se ve Spojených arabských emirátech konal zbrojní veletrh IDEX, na kterém se oficiálně představila nová samohybná houfnice DITA společnosti Czechoslovak Group. Jedná se o nejnovějšího člena proslulé „rodiny“ dělostřeleckých zbraní, která začala u typu DANA a do které náleží několik českých i slovenských typů. Některé z nich získaly i exportní úspěchy, jak dokládá nyní realizovaný kontrakt pro Ukrajinu.

Kořist (nejen) pro výcvik: Stíhací letouny ve službách nepřítele

Snahy získat a využít informace o výzbroji (pravděpodobného) nepřítele se pochopitelně táhnou celými dějinami válek, a tak se nemohly vyhnout ani stíhacím letadlům. Vzdušné síly světových mocností se tudíž různými způsoby dostávaly ke stíhačkám protivníků, jež někdy sloužily i pro výcvik vzdušných soubojů.

MiG-21 F-13 a Chengdu J-7B zkoušené Američany

Na pozadí druhé světové války i studené války probíhal intenzivní boj o letecké technologie, a proto mezi úkoly tajných služeb patřilo také získávání technologií nepřátelských letadel, popř. i kompletních exemplářů. Dezerce, navigační omyly, sestřely a další události nabízely spoustu vhodných příležitostí. V některých případech byla letadla vrácena původním majitelům, avšak jindy se stala součástí (zákonitě přísně utajovaných) výcvikových programů, díky kterým měli piloti možnost poznat pro ně exotickou nepřátelskou techniku. Ostatně právě takové programy stály i u zrodu střediska, jemuž se říká „Top Gun“. Několik smrtelných havárií sice prokazuje, že testování zahraničních letounů představuje značně rizikovou činnost, ale potenciální přínos pro vlastní ozbrojené síly je nepochybně obrovský.

A34 Comet

Tank, Cruiser, Comet I (A34)

A34 Comet vystavený v Musée des Blindés (Francie)

Dobíhání ujíždějícího vlaku. Tak by se asi dala nazvat situace Britského impéria a hlavně jeho tankového vojska. Jen těžko se dostávalo ze své koncepce dělení tanků na křižníkové a pěchotní. Křižníkové měli dominovat svou rychlostí a manévrovatelností a pěchotní se měly pomalu sunout krajinou spolu s opěšalou pěchotou. Lze říci, že pro obě kategorie byla typická slabá výzbroj, hlavně s ohledem na boj proti tankům.

Duel: P­-47 Thunderbolt vs. Bf 109G/K: Ochránci a ničitelé bombardérů

Nálety spojeneckých bombardérů na Německo měly sice devastující efekty, jenže musely čelit i vynikající obraně v podobě stíhaček, mezi nimiž si udržovala silnou pozici proslulá „stodevítka“. Nezbytností se tedy staly doprovodné stíhací letouny s dlouhým dosahem a tuto roli perfektně plnil nezvykle řešený typ P-47.

P­-47 Thunderbolt

Messerschmitt Bf 109 nesporně zůstává nejznámějším německým stíhacím letounem ve druhé světové válce, na čemž se jistě podepisuje také gigantický počet vyrobených kusů. Ačkoliv od roku 1941 získal velký i význam Fw 190, řada zkušených letců stále preferovala „stodevítky“. V úloze doprovodného stíhače amerických těžkých bombardérů se určitě nejvíc proslavil stroj P-51 Mustang, ovšem prvním letounem, který dokázal „velkým hochům“ zabezpečit efektivní ochranu, se stal P-47 Thunderbolt. Pokud Mustang představoval esenci elegance, Thunderbolt lze výstižně charakterizovat jako ztělesnění brutální síly.

Létající čluny druhé světové války: Nekonečné hlídkování nad oceány

Supermarine Scapa

V sektoru letecké techniky se zajisté největšímu zájmu těší bojové letouny, avšak nemělo by se zapomínat ani na jiné, často vysoce důležité kategorie. Mezi příklady patří i létající čluny, které lze oprávněně označit za „zapomenuté hrdiny“ druhé světové války, protože zejména v Atlantiku a Pacifiku měly ohromný význam.

Létající čluny přišly na scénu během první světové války, avšak jejich velký rozmach přinesla až meziválečná éra a poté druhá světová válka. Obecně šlo o stroje, jejichž trup byl řešen jako „lodní“, takže sám o sobě zajišťoval možnost startovat z mořské hladiny a přistávat na ní, aniž by byly třeba plováky. Ty se sice na létajících člunech také často vyskytovaly, ale sloužily jen ke stabilizaci. Menšina typů měla navíc též kolové podvozky, jež dovolovaly činnost ze země, takže šlo vlastně o „obojživelníky“. Postupně se ale objevily nové velké „suchozemské“ stroje nabízející lepší výkony (např. úpravy bombardéru B-24 Liberator), a tak technicky zajímavé a leckdy i elegantní létající čluny vesměs zamířily do výslužby, ačkoli je několik zemí (zejména Rusko, Čína a Japonsko) vyrábí a provozuje dodnes.

Messerschmitt Me 309

Messerschmitt Me 309 je německý stíhací jednomotorový jednomístný dolnoplošný stíhací letoun vyvíjený za 2. světové války, který skončil ve stádiu prototypu.

Messerschmitt poprvé vzlétl v červnu 1942. Některé komponenty pro něj ale byly už zkoušeny na upravených Bf 109, šlo například o zatahovatelný podtrupový chladič nebo různé varianty příďové podvozkové nohy. Me 309 ale se svým předchůdcem neměl nic společného.

Messerschmitt Me 309 měl kapkovitou přetlakovou kabinu, zatahovatelný příďový podvozek, motor Daimler-Benz DB 603A-1 o výkonu 1290 kW/1750 k. Protopyp Me 309 V1 byl připravený už v červnu 1942, ale problémy se zmiňovaným zatahovatelným chladičem a novým podvozkem způsobily, že k prvnímu vzletu došlo až 18. července 1942. V pilotní kabině se nacházel Karl Baur. Docházelo ale k přehřívání motoru. Později byl prototyp poškozen při zkouškách nové vrtule. Po různých úpravách byl letoun předán k oficiálním zkouškám v listopadu 1942. Od března 1943 byl prototyp V1 vybaven motorem DB 603B o výkonu 1084 kW/1475 k. Ten dostal i druhý prototyp V2, ale hned při prvním letu 29. listopadu 1942 byl zničen. Příčinou bylo zhroucení příďové nohy při přistání. V3 odpovídal V2 až na to, že měl navíc přetlakování a vystřelovací sedačku.