HMS Iron Duke vs. SMS König: Dreadnoughty v bitvě u Jutska

HMS Iron Duke (1912)

Brzy si připomeneme 101. výročí největší námořní bitvy první světové války. U Jutska si loďstva Velké Británie a Německa poprvé vyzkoušela nasazení velkých skupin bitevních lodí a bitevních křižníků. Boj však paradoxně neskončil podle představ ani jedné z flotil, takže dosud trvají diskuse, kdo tehdy vlastně vyhrál.

Od nové generace bitevních lodí, jimž se (podle té vůbec první z nich) říkalo dreadnoughty, si Britové slibovali naprostý zvrat v námořním válčení. Jejich technologický průlom ale nezůstal bez odpovědi největšího rivala, tedy císařského Německa, které záhy zahájilo stavbu vlastních plavidel této kategorie. Námořní závody ve zbrojení se poté poněkud paradoxně staly i jednou z příčin propuknutí „Velké války“, ale ono očekávané velké střetnutí skupin obrněných kolosů přišlo až v květnu 1916, kdy se hladinové síly Royal Navy a Kaiserliche Marine utkaly v bitvě u Jutska (německé zdroje ji označují jako bitvu u Skagerraku), kde bojovalo téměř šest desítek velkých bitevních plavidel. Britové měli výraznou početní převahu, jenže výsledek bitvy tomu příliš neodpovídal, ačkoli svého cíle nedosáhli ani Němci.

Číst dál...

Sopwith Dolphin: Výškový dravec se čtyřmi kulomety

Zachovalý Sopwith Dolphin v muzeu

V seznamu nejslavnějších stíhaček „Velké války“ se jen vzácně objevuje britský Sopwith Dolphin. Navzdory častému opomíjení se ale jednalo o výtečnou konstrukci, a ačkoliv na začátku budil určité obavy a zaznamenal potíže, nakonec byl mezi piloty vysoce oblíbený a mezi odborníky je dnes jednomyslně chválen.

„Velbloud“ neboli britský stíhací letoun Sopwith Camel pořád patří mezi nejslavnější stíhačky všech dob, ačkoli éra jeho dominance měla poměrně krátké trvání a šlo o kontroverzní letadlo, které řada pilotů příliš nemilovala. Nástupcem tohoto letounu se stal další stíhač se „zvířecím“ jménem, tentokrát navržený tak, aby měl všechny přednosti „Velblouda“, avšak žádnou z jeho slabin. Výsledný typ Sopwith Dolphin představoval na svou dobu velice vyspělý design, který sice nejprve vzbuzoval nedůvěru, rychle si ovšem u letců vybojoval dobrou pověst a zařadil se mezi nejlepší stíhačky, které země Dohody poslaly do boje.

Číst dál...

15 cm hrubá houfnice vz.14 a vz. 14/16

Před válkou

Tato houfnice má původ už v předválečném období. Škodovy závody vyvíjely nové houfnice a nabízely je rakousko-uherskému eráru, ale neuspěly. Dařilo se ale exportu (Rumunsko, Čína, Turecko)

V roce 1910 byl vyroben prototyp houfnice ráže 15 cm s hlavní od délce 13,5 ráže. Byla vybavena závěrovou poloautomatikou, zákluzem hlavně, vzduchovým vratníkem a štítem. Střela o hmotnosti 41 kg měla úsťovou rychlost 500 m/s. Později prošla dalšími úpravami jako absence závěrové poloautomatiky a prodloužení hlavně na 14 a 15 ráží. V roce 1913 začaly dodávky 15 cm polní houfnice vzor 12R do Rumunska. V tomto roce byla také nastřelena houfnice ráže 15 cm s hlavní dlouhou 15 ráží (2250 mm).

Číst dál...

Shrnutí za říjen 2020

V říjnu byly zveřejněný články Ruské ponorkové rakety v službách kozmonautiky, Canon de 220mm long Mle 1917 o francouzském těžkém kanónu ráže 220 mm z 1. světové války a v souvislosti s koronou info o dokončení záložní nemocnice v pražských Letňanech, což je jeden z úkolů, které obdržela armáda České republiky v souvislosti se současnou krizí.

Číst dál...

Polní nemocnice Armády ČR připravena

Záložní nemocnice v pražských Letnanech byla dnes dokončena. Časosběrné video z její přípravy je na Twitteru Armády České republiky. K vidění je níže.

Týden práce ve 40 vteřinách. Polní nemocnice připravena, snad nebude potřeba.#JsmeArmada #ArmadaPomaha pic.twitter.com/VzE9EyecNe

— Armáda ČR (@ArmadaCR) October 25, 2020

Číst dál...

Canon de 220mm long Mle 1917

220 mm kanón Schneider model 1917

Canon de 220mm long Mle 1917 na fotografii cca z roku 1931

Úvod do války

S tímto článkem se vracíme na bojiště 1. světové války, která tak trochu zaskočila válčící strany. Němci se chystali na novou válku pečlivě a dělostřelectvo dbalo na přípravu k ničení opevnění potencionálních nepřátel, sic v některých směrech ne tak úspěšně jako Rakousko-Uhersko, které disponovalo mimo jiné těžkými moždíři Škoda. Britové nebyli připravěni na velký pozemní konflikt, ale spíše na koloniální války a boj o nadvládu nad mořem. Francouzská doktrína se orientovala na znovuzískání uzemí ztracených za války s Pruskem a byla mobilní útočná. Na to se ideálně hodil Canon de 75 Modèle 1897 se svojí mobilitou a vysokou kadencí. Jenže když válka přešla v zákopovou a válčící strany dále zdokonovaly a rozšiřovaly svůj zákopový systém, tak pro všechny strany nastal problém s nedostatkem palebné síly k ničení obrany nepřítele. Proto začaly hledat řešení. Lehká děla mohla stěží čelit zakopané pěchotě, natož polnímu opevnění a železobetonovým bunkrům. Dokázala decimovat pěchotu postupující územím nikoho, vést přehradnou palbu apod. Pro ofenzivní činnost byl ale nutný větší dostřel, účinější munice (tj. vyšší ráže) a tím i větší rozsah náměru. Jedním z nejrychlejších způsobů byla výroba lafet pro námořní děla a děla pobřežní obrany, a to buď tažená nebo železniční. Francouzi dokonce vyvinuli i několik samohybných.

Číst dál...