Vysoko a rychle: Špionážní letouny supervelmocí

Za studené války Američané hodně sázeli na vzdušný průzkum a jejich špionážní letadla U-2 a SR-71 Blackbird jsou možná nejznámějšími stroji tohoto druhu. Ostatně sestřelení letounu U-2 nad SSSR patří mezi hlavní události studené války. Poněkud méně známý je fakt, že podobnou technikou disponovalo i sovětské letectvo.

Lockheed SR-71 Blackbird

Vzdušný průzkum byl historicky vlastně prvním posláním vojenských letounů a byl mu již od první světové války přikládán značný význam. Počátek studené války mezi USA a SSSR však přinesl nové výzvy, protože obě supervelmoci toužily po leteckých snímcích území nepřítele a jeho spojenců, pokud možno tak, aby průzkum nebyl odhalen. A pokud by už odhalen byl, tak by letoun měl dosahovat takových výkonů, aby nemohl být snadno sestřelen. Tak se zrodil typ U-2, jenž vsadil na velkou výšku, a po něm fenomenální SR-71 Blackbird, který k tomu přidal i ohromující rychlost. Přibližným sovětským ekvivalentem prvního byl Jak-25RV, zatímco do pomyslného boje o rychlost vystartoval MiG-25R.

Noc bodáků. Poslední evropská bitva druhé světové války

(Lee, E.: Noc bodáků. Poslední evropská bitva druhé světové války. Praha, Mladá fronta ve společnosti Albatros 2021, 240 s. + 8 s. bar. příl., 349 Kč)

Největší konflikt v dějinách lidstva nadále představuje nesmírně atraktivní téma, v němž navíc pořád existuje řada málo známých, popř. často nepřesně podávaných epizod. Mezi takové jistě patří též vzpoura na nizozemském ostrově Texel, jež vypukla v dubnu 1945. Proti Němcům se vzbouřili Gruzínci, kteří původně bojovali v Rudé armádě, jenže poté z různých důvodů přešli na stranu Třetí říše. Změna válečné situace je ale přiměla znovu přehodnotit postoje, a tudíž se jejich kroky dají do určité míry přirovnávat k účasti vlasovců v pražském povstání.

Strategické bombardéry studené války: Vzdušná složka odstrašujícího arzenálu

Vickers Valiant

V zahraničních rubrikách se občas objeví zpráva, že se americký strategický bombardér přiblížil k ruským hranicím, popř. také hrozba od Ruska, že by mohlo vyslat naopak své bombardéry na americký kontinent. Obě jaderné supervelmoci totiž stále přikládají této kategorii letecké techniky mimořádný význam.

Historie strategických bombardérů se táhne do hluboké minulosti, jelikož poprvé se tento druh letounů objevil již během první světové války. Nálety na nepřátelský týl na počátku prováděly spíše vzducholodě, ale na obou stranách posléze zvítězily stroje s pevným křídlem, na které se sázelo i během meziválečné éry. Druhá světová válka prokázala schopnosti bombardérů, jenže upozornila i na jejich limity, jelikož nálety samy o sobě nedokázaly zlomit Velkou Británii ani Třetí říši. Závěr největšího konfliktu v dějinách lidstva pak ukázal strategický bombardér jako nosič kvalitativně nové zbraně, totiž atomové pumy. Právě přeprava těchto nástrojů zkázy pak představovala a dodnes představuje základní poslání strategických bombardérů, ačkoli většina typů může nést i širokou škálu konvenčních zbraní.

FX-05: Zbraň proti mexické narkomafii

Nejrozšířenější služební zbraní vojenských i policejních sil v Mexiku je dosud německá puška H&K G3. Ve výzbroji některých speciálních jednotek, které se účastní kruté války proti tamní narkomafii, se ovšem vyskytuje pozoruhodně široké spektrum jiných zbraní, mezi které náleží např. česká puška CZ 805 BREN a málo známá zbraň domácí výroby FX-05 Xiuhcoatl. Jedná se o výsledek snahy nahradit G3, která se v Mexiku vyrábí licenčně, samozřejmě však již patří mezi zastaralé vzory. Státní firma DGIM (Dirección General de Industria Militar) proto někdy na přelomu století zahájila projekt vývoje domácí útočné pušky, která se evidentně inspirovala německou zbraní H&K G36.

Lovci tanků. Historie Panzerjäger 1943–1945: Od Stalingradu po Berlín

(Anderson, T.: Lovci tanků. Historie Panzerjäger 1943–1945: Od Stalingradu po Berlín. Praha, Grada Publishing 2021, 288 s., 549 Kč)

V roce 2019 vyšel český překlad knihy The History of the Panzerjäger, jež se zabývá vývojem a použitím německých protitankových zbraní za druhé světové války, resp. do roku 1942. V té době již v anglickém jazyce existoval také druhý díl, jehož překlad dorazil na český knižní trh nedlouho před Vánocemi 2021. Jak sděluje i podtitul, publikace pokrývá údobí od Stalingradu po Berlín, tedy z pohledu Německa defenzivní fázi války, v níž musely jednotky Wehrmachtu a Waffen-SS čelit stále početnějším a odolnějším obrněncům ze SSSR, USA a Velké Británie. Němci tudíž zvyšovali kalibr protitankových kanonů, až dospěli k monstrům ráže 128 mm, ale až do konce války provozovali i menší typy včetně adaptací zahraničních kanonů a podvozků, jak ukazují mj. sovětské 76,2mm kanony či vozidla Marder na šasi československého původu.

IMBEL IA2: Puška pro amazonský prales

Brazilská armáda dlouho užívala pušky FN FAL ráže 7,62 mm, které se v Brazílii též licenčně vyráběly. V polovině 80. let však firma IMBEL (Indústria de Material Bélico do Brasil) přešla na přepracované pušky série MD ráže 5,56 mm, jež tedy vypadají jako kratší obměna FN FAL se zásobníkem z M16. Pořád jde standardní výzbroj brazilské armády, ale od 90. let existovala snaha je vystřídat modernější konstrukcí. V roce 1997 vznikla puška MD97, která ovšem stále nevyhověla požadavkům, a tudíž zbrojovka IMBEL zahájila projekt zcela nové zbraně, jež má označení IA2 a byla zavedena do služby v roce 2012.