ARMÁDY A HISTORIE

Portugalsko: Stále respektovaná bývalá velmoc

Forças Armadas

Portugalsko se v posledních měsících často používá jako příklad státu, který vynikajícím způsobem zvládl očkovací kampaň. V jejím vedení totiž stanul admirál námořnictva, jež se v Portugalsku těší velkému respektu, s čímž ovšem poněkud kontrastuje fakt, že země částečně zaostává v modernizaci ozbrojených sil.

Z hlediska rozlohy, počtu obyvatel i životní úrovně se Portugalsko dost podobá Česku, ovšem významný rozdíl spočívá v tom, že Portugalci tradičně chovají podstatně větší důvěru ke státu a jeho institucím. Možná se v tom stále odráží minulost bývalého koloniálního impéria, jemuž vládl benevolentní a skromný diktátor António de Oliveira Salazar. Navzdory kontroverznímu odkazu své éry je často pokládán za největšího Portugalce všech dob, což v roce 2007 ukázala i celonárodní anketa. Mezi hlavní charakteristiky jeho vlády patřil boj za udržení kolonií, jenž sice dle očekávání neuspěl, je ovšem velice příznačné, že Lisabon s většinou bývalých kolonií nadále těsně spolupracuje, což se projevilo mj. tím, že do některých poslal mírové síly, jejichž výkony se dočkaly pozitivních hodnocení. Mírové operace v Angole a Guinei-Bissau pak byly dokonce porovnávány s operacemi globálních mocností, což naznačuje, že se malá, ale vysoce efektivní portugalská armáda těší značnému respektu.

Důsledky „rozdělení světa“

Na území dnešního Portugalska se kdysi odehrávaly konflikty římské říše s jejími protivníky a také římské občanské války. Později toto teritorium ovládly germánské kmeny, aby se posléze do jeho dobývání pustili muslimové. Jejich porážka na počátku nového tisíciletí pak byla úzce propojena s etablováním Portugalska jako fakticky nezávislého státu, který vedl několik válek především se sousedním Španělskem. Svou samostatnou existenci obhájil, a proto v 15. století mohl zahájit vlastní imperiální expanzi. Zeměpisná pozice Portugalska totiž pochopitelně byla výhodná pro vypravování zámořských expedicí a podle Tordesillaské smlouvy (1494) byl svět takříkajíc rozdělen mezi Španěly a Portugalce. Prvním z nich potom připadla většina Latinské Ameriky, zatímco Portugalci získali většinu dnešní Brazílie a kromě toho i přístup do Afriky a Asie, takže jejich říše zahrnovala především dnešní Angolu, Mosambik a Guineu-Bissau, dále např. území na pobřeží Indie, část Cejlonu, dnešní Východní Timor či Macao.

Portugalská karaka

Portugalci však postupně zaznamenávali stále větší problémy s obranou svého impéria proti jiným mocnostem a obrovské oslabení znamenaly napoleonské války. Krátce po nich (1822) totiž vyhlásila svou samostatnost Brazílie a většina 19. století probíhala převážně ve znamení nepokojů, spiknutí a pokusů o převraty. V roce 1910 se proti stále slabší monarchii postavila také armáda, načež se Portugalsko stalo republikou, ačkoliv pak došlo i k pokusům o restauraci, protože republika se neukázala jako o mnoho stabilnější. V roce 1926 se tedy odehrála revoluce, která nastolila tzv. druhou republiku, v níž se o šest let později stal premiérem António de Oliveira Salazar, který jako faktický diktátor vládl až do své smrti v roce 1970. Ačkoli se o jeho vládě někdy hovoří i jako o fašistické, jde o velmi hrubé zkreslení, jelikož Salazar byl především katolický sociální konzervativec, který jednoznačně odmítal rasismus.

Ztráta zámořských území

Také proto poskytl portugalské občanství obyvatelům kolonií, jež se pak formálně změnily na provincie Portugalska. To si během druhé světové války uchovalo neutralitu a Salazar doufal i v udržení alespoň části zámořských území, kde sílila hnutí za nezávislost. Ozbrojené síly tudíž vedly boje proti domorodým partyzánům, v nichž se angažovaly především různé lehké pěší a speciální síly, např. jednotky commandos, výsadkáři či námořní pěchota. Navzdory občasným taktickým úspěchům se ovšem africká území dlouhodobě udržet nedala a Lisabon pozbyl také další teritoria, např. oblast Goa, kterou v roce 1961 bleskově obsadili Indové. Boje v Africe se vedly až do poloviny 70. let, kdy se odehrály zásadní změny i v samotném Portugalsku, neboť po Salazarově smrti byl režim (známý i jako „Estado Novo“, „Nový stát“) odsouzen k zániku.

Portugalští vysadkáři s vrtulníkem Alouette III v Angole

V roce 1974 proběhla tzv. karafiátová revoluce, během které se na stranu opozice připojila též velká část armády, což osud slábnoucí diktatury zpečetilo. Stabilita však ještě nepřišla, jelikož v armádě se vytvořila i krajně levicová frakce, jež se v roce 1975 pokusila o další puč, a navíc sílila i krajní pravice. Země se nejspíše nacházela na hraně občanské války, ovšem spojenectví většiny armády a demokratických politiků nakonec zajistilo stabilitu. Většina kolonií obdržela nezávislost a Východní Timor okupovala Indonésie, a proto z portugalského impéria zbylo jen Macao. Země se stala členem NATO a ozbrojené síly se soustředily na konvenční operace, jež po studené válce vystřídala orientace na mezinárodní mírové a humanitární mise, jež se někdy odehrávaly i na územích bývalých kolonií, kde si Portugalci udržovali dobré vazby. Skončila i povinná vojenská služba, jejíž formální zrušení se odehrálo v roce 2004, ačkoli už koncem 90. let byly počty odvedenců do armády minimální. Poslední pozůstatek bývalého impéria pozbyl Lisabon v roce 1999, když Číně odevzdal Macao.

Další provozovatel Pandurů

Portugalské pozemní síly se z hlediska své struktury řídí celosvětovým trendem, a tudíž přešly od divizní k brigádní organizaci. Jejich základ tak tvoří tři brigády, a to jedna mechanizovaná, jedna lehká intervenční a jedna výsadková brigáda rychlé reakce. Kromě nich do armády patří i dvě skupiny pěchoty na ostrově Madeira a na souostroví Azory, prapor speciálních jednotek, prapor protivzdušné obrany a samozřejmě i různé podpůrné síly. Armáda může počítat rovněž se zhruba 210 000 záložníky, z nichž by po mobilizaci sestavila tři brigády teritoriální obrany. Jako hlavní typ služební zbraně se užívá puška FN SCAR, vedle které se v arzenálu nacházejí různé další typy pěchotní výzbroje, nejčastěji německé výroby. Z Německa pochází též jediný typ tanku v portugalské armádě, a sice slavný Leopard 2, jenž aktuálně slouží v počtu 37 kusů verze 2A6.

Portugalský Pandur

K průzkumu slouží francouzské kolové obrněnce VBL, kdežto v sektoru pásových pěchotních obrněnců se užívá cca 240 transportérů M113 a M577 různých variant. K přepravě a podpoře pěchoty se užívají i staré kolové obrněnce V-150 Commando a V-200 Chaimite, ale nejdůležitější typ představuje osmikolový obrněnec Pandur II. Jde o celkem 188 vozidel, mezi něž patří i různé speciální varianty. Pro ničení tanků slouží zejména řízené rakety TOW, jež se vypouštějí např. z obrněnců M113 či Pandur II, a dále přenosné střely Milan, pancéřovky Carl Gustaf a 106mm bezzákluzová děla M40A1. Dělostřelectvo používá 24 samohybných houfnic M109A2 a M109A5 ráže 155 mm, dále 62 tažených děl kalibrů 105 a 155 mm a celkem okolo 234 minometů ráže 81, 107 a 120 mm, z nichž 30 je samohybných. Protivzdušná obrana vojsk provozuje tažené 20mm kanony Rh 202, přenosné střely FIM-92 Stinger a okolo dvou desítek mobilních protiletadlových systémů M48 Chaparral.

Modernizace letounů F-16

Coby svůj jediný typ nadzvukového letadla Portugalsko provozuje stroj F-16 Fighting Falcon, a sice 26 letounů F-16AM a čtyři dvoumístné stroje F-16BM. Prošly strukturálními úpravami, které mají prodloužit jejich životnost a zajistit nejméně dalších deset let provozu. Kromě toho se v pomocné bojové roli uplatňovaly proudové stroje Alpha Jet, které byly pořízeny primárně jako cvičné, ovšem již opustily službu, čímž Portugalsko vlastně pozbylo domácí kapacity pro pokročilý pilotní výcvik. Ten základní zajišťuje 16 letounů SOCATA TB-30 Epsilon, zatímco v zajišťování pokročilého výcviku je Lisabon odkázán na mezinárodní programy NATO. Dále se znaky portugalských vzdušných sil operuje pětice námořních hlídkových strojů P-3C Orion a sedm modifikovaných letadel C-295M, která zabezpečují námořní hlídkování a fotografický průzkum. Coby základ transportního letectva slouží pětice taktických strojů C-130H Hercules, vedle nichž se provozuje též stejný počet dopravních C-295M a tři proudové letouny Dassault Falcon 50 k dopravě VIP.

Portugalské F-16 Fighting Falcon

Sestava helikoptér zahrnuje zejména dvanáct strojů AW101 Merlin, z nichž se desítka používá k pátracím a záchranným operacím, zatímco zbývající dva zajišťují podporu rybolovu, a dále pět lehkých vrtulníků AW119 Koala. Vedle toho je nutno uvést ještě pět protiponorkových helikoptér Super Lynx Mk 95, které představují jediné stroje námořního letectva. Jde o výsledek kompromisu, v jehož rámci se námořní letadla s pevným křídlem řadí (jak bylo uvedeno výše) do struktury letectva, zatímco námořní helikoptéry patří námořnictvu. Tento kompromis odráží letité soupeření různých složek portugalských ozbrojených sil, neboť armáda, loďstvo a ministerstvo kolonií dlouho bojovaly o kompetence a vliv, a tak v Lisabonu dlouhé roky neexistovalo dokonce ani jednotné ministerstvo obrany a jednotný generální štáb, což se začalo pozvolna měnit až po vstupu do NATO.

AgustaWestland AW101 v Portugalsku

Nadále vlivné námořnictvo

Velmi silná pozice portugalského námořnictva samozřejmě nemůže překvapovat, protože jeho vliv pramení z dosud existující a intenzivně vnímané námořnické tradice země. Zřejmě i proto se tamější vláda rozhodla, že její očkovací kampaň bude řídit viceadmirál Henrique Gouveia e Melo, dřívější kapitán válečných lodí a navíc muž, kterému Portugalsko údajně velmi vděčí za své trvající postavení relevantní námořní mocnosti. Právě on totiž v minulosti hrál významnou roli v projektu pořízení dvou moderních ponorek třídy Tridente, jak se v Portugalsku označuje derivát německého Typu 214. Kromě dieselových agregátů mají rovněž palivové články, které výrazně prodlužují jejich schopnost operovat pod hladinou, a jejich arzenál zahrnuje mj. těžká torpéda Black Shark či protilodní řízené střely UGM-84L Harpoon Block II.

NRP Tridente (S160)

Hladinová flotila čítá dvě raketové fregaty třídy Bartolomeu Dias (původně třída Karel Doorman z Nizozemí) a tři fregaty třídy Vasco da Gama, které vycházejí z německé třídy MEKO 200. Obě třídy nesou např. protilodní střely Harpoon Block 1B a protiletadlové rakety RIM-7M Sea Sparrow a mají i prostor pro operace již zmíněných vrtulníků Super Lynx. Portugalsko vlastní též dvě korvety Baptista de Andrade a João Coutinho (obě opatřené kanony a přistávací plochou pro vrtulník), 19 hlídkových člunů (včetně čtyř moderních plavidel třídy Viana de Castelo domácí stavby) a 11 podpůrných plavidel. Do struktury námořnictva spadá také námořní pěchota, která se může chlubit působivými zkušenostmi z říčních operací z koloniálních válek v Africe. Dnes čítá cca 950 mužů, kteří formují jeden pěší prapor, jeden oddíl zvláštních sil a menší podpůrné útvary. Portugalská námořní pěchota disponuje vedle běžných ručních zbraní také pancéřovkami Carl Gustaf, řízenými střelami TOW a Milan a minomety ráže 81 a 120 mm. K dopravě se užívají i americká čtyřkolová obojživelná vozidla LARC-V.

NRP Sagres (1937)

Některé akviziční záměry

Se zkušenostmi a dobrým hodnocením portugalské námořní pěchoty ovšem hodně kontrastuje fakt, že námořnictvo s červeno-zelenou vlajkou postrádá jakékoli obojživelné výsadkové lodě, pomocí nichž by dokázalo tuto sílu někam efektivně transportovat. Právě to však představuje i jednu z akvizičních priorit loďstva, které chce pořídit jedno velké dokové výsadkové plavidlo, předběžně označované jako NPL (Navio Polivalente Logístico). Dále se počítá i se zaváděním dalších člunů třídy Viana de Castelo. Otazníky se vznášejí nad budoucností letectva, které sice provedlo modernizaci letounů F-16, ovšem navzdory tomu nelze pochybovat, že na konci této dekády půjde o jasně zastaralé a nevyhovující stroje. Mnoho provozovatelů „šestnáctek“ se již rozhodlo pro nový stroj F-35 Lightning II, ale Lisabon od toho zřejmě odrazuje velká finanční náročnost takového kroku, a tak se o budoucnosti nadzvukové složky letectva pořád diskutuje.

Objevily se mj. spekulace o typu JAS-39 Gripen a údajně probíhaly rozhovory s Jižní Koreou, jež nabízela dodávku letounů Golden Eagle, které by ve variantě F/A-50 sloužily jako bojové, kdežto v provedení T-50 by zajistily výcvik. Ve hře údajně dokonce bylo vybudování velkého mezinárodního výcvikového střediska s „padesátkami“ v Portugalsku. Také pozemní síly mají v plánu některé akvizice, mj. zařazení nového protivzdušného systému krátkého dosahu, který by vystřídal zastaralé komplety Chaparral. Celkově lze konstatovat, že Portugalsko především potřebuje obnovit kapacity pro konvenční válečné operace, protože po letech zaměření hlavně na expediční mise se poněkud paradoxně nachází v situaci trochu podobné té, která nastala po rozpadu někdejší koloniální říše. Modernizace portugalských ozbrojených sil si zajisté vyžádá značné prostředky, ale armáda, letectvo i námořnictvo se těší vysoké důvěře, a tudíž vyčlenění těchto financí patrně získá širokou politickou podporu.

Národní republikánská garda

Kromě tří hlavních složek ozbrojených sil v užším smyslu funguje v Portugalsku také Národní republikánská garda (Guarda Nacional Republicana), jak se označuje tamní četnictvo. Podobá se četníkům ve Francii, což znamená, že se stará o udržování zákonnosti a pořádku především na venkově, resp. mimo velká města. Kromě toho zajišťuje hlídkování na dálnicích, zabývá se celními službami a ochranou pobřeží a přírody, uskutečňuje pátrací či záchranné operace a má na starosti i ostrahu vládních budov. Gardisté se příležitostně účastní též zahraničních operací, mj. v Bosně a na Východním Timoru. GNR podléhá ministerstvu vnitra, v případě války nebo jiné krize ovšem přechází pod pravomoci generálního štábu ozbrojených sil. Do struktur GNR patří i několik speciálních útvarů, např. dálniční hlídka, pobřežní stráž nebo čestná stráž. Coby pozemní dopravní prostředky používají gardisté širokou škálu různých automobilů, mezi které patří i stovky českých vozů Škoda Octavia a Superb. V krizových situacích mohou nasadit též lehce pancéřovaná vozidla Iveco VM 90P Protetto a vlastní i sedm lehkých helikoptér SA 315 Lama a asi tři desítky pobřežních hlídkových člunů.

Ozbrojené síly Portugalska

Lukáš Visingr

Hlavní zdroje:
Kolektiv: The Military Balance 2021, New York 2021
ATM, Janes.com, Wikipedia.org

Publikace: Extra Válka – Zbraně 2/2022