Kdo je online

Právě přítomno: 2553 hostů a žádný člen

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Za Varšavského povstání bojoval na straně povstalců také Hetzer s přezdívkou Chwat. Více o tom naleznete na odkaze: http...
V půlce dubna se uskutečnilo cvičení Nordic Fires 2019 v prostoru švédské letecké střelnice Vidsel za účasti českých Gri...
Štefánikova smrt byla nehoda. Nevyvážené letadlo při přistání sklouzlo po křídle, říká historik https://www.irozhlas.cz...
Fascinující, že se někomu po tomhle stýská. Když tam vidím fronty na toaletní papír, reportáže o nedostatku košťat apod ...
Corp. Anderson - Komentář v M2HB
U.S. Sailors Fire the M2 Browning and Twin M2HB https://www.youtube.com/watch?v=f8kcn_mdReY

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 14. 12. 2014 20:14 Napsal Pavel Sláma
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: JEDNOTKY

Ruští dobrovolníci u Osttruppen

Jak rostl boj sovětských partyzánů v týlu německé armády, Němci stále zvyšovali počet jednotek z místních obyvatel a vojenských zajatců. Tak se v červnu 1942 při divizních štábech objevily protipartyzánské roty z ruských dobrovolníků ("hiwi"). Menší oddíly pomocné policie se spojovaly v roty a prapory, dostávaly německé kádry pro velení ze zajišťovacích policejních jednotek, standardní výstroj a výzbroj z trofejních skladů, procházeli vojenskou přípravou pod dohledem německých velitelů a měnily se tak ve vojenské oddíly, schopné vykonávat samostatné úkoly, od ochrany objektů po provedení trestných výprav v partyzánských oblastech. Při štábech německých jednotek vznikala také Jagdkomanda, nevelké skupiny, dobře vyzbrojené automatickými zbraněmi, které pronásledovaly a ničily partyzánské oddíly. Do těchto jednotek byli zařazování nejlepší vojáci. Koncem roku 1942 měla každá z německých divizí na východní frontě jednu a některé i dvě roty a sbor rotu nebo prapor. Kromě toho měli velitelé týlových oblastí německých armád několik východních praporů a Jagdkomand a v sestavě zajišťovacích divizí byly jezdecké diviziony a eskadrony. Větší část východních praporů nesla standardní čísla: 601-621, 626-630, 632-650, 653, 654, 656, 661-669, 674, 675 a 681. Další prapory nesly čísla armád (510, 516, 517, 561, 581, 582), sborů (308, 406, 412, 427, 432, 439, 441, 446-448, 456) a divizí (207, 229, 263, 268, 281, 285), kde byly zformovány. Po založení Ruského výboru v Berlíně generálem Vlasovem, dostaly východní prapory možnost nosit na německé uniformě štít ROA.

V únoru 1943 byl generál Vlasov pozván štábem Armee Gruppe Mitte na frontu, kde navštívil východní jednotky. Pro zpracování teoretických osnov osvoboditelského hnutí a kádrů ROA byl v únoru 1943 v Dabendorfu “východní oddíl propagandy”, v čele s kapitánem W. Strick-Strickfeldtem. Na základě již dříve založených propagandistických komand v zajateckých táborech z bývalých důstojníků Rudé armády, byly zavedeny nové kurzy propagandy, jejichž náčelníkem byl jmenován generálmajor I.A. Blagoveščenskij. Kurz byl v síle praporu z 5 rot. Kromě toho byl v Dabendorfu umístěn Občanský učební štáb a redakce novin “Zarja” a “Dobrovolec”. Ve škole bylo 21 německých důstojníků, 8 bývalých sovětských generálů, 60 vyšších a několik set nižších důstojníků. Všichni účastníci kurzu byli oficiálně propuštěni ze zajetí, dostali status příslušníků ROA a po jeho ukončení byli posláni k východním jednotkám nebo na okupovaná území. Abolventy Dabendorfu se zkompletovaly skupiny propagandistů při štábech německých divizí, tzv. “ruských služeb” (1 důstojník, 4 poddůstojníci a 20 vojáků), které byly umístěny ve sběrných a tranzitních táborech válečných zajatců. Do listopadu 1944 ukončilo kurzy 5.000 lidí. Účastníci kurzů tvořili důstojnickou rezervu formující se ROA. V červnu 1943 bylo pod německým velením 78 východních praporů, 1 pluk a 122 samostatných rot (strážní, stíhací, hospodářské, atd.) v počtu 80.000 mužů. V sestavě praporu byly většinou 3-4 střelecké roty po 100-200 mužích, minometná, protitanková a dělostřelecká četa. Ve výzbroji měl 2-4 děla 76,2 mm, 2-4 protitanková děla 45 mm, 2-4 praporní a 4-12 rotních minometů, kulomety, samopaly a pušky. Velení praporů a rot se nacházelo v rukách německých důstojníků, jejichž zástupci byli sovětští důstojníci nebo emigranti. Někdy veleli Rusové eskadronám a rotám. Nehledě na oficiální stanovisko, vznikaly i větší ruské jednotky. Velení týlové oblasti 2. Panzerarmee zformovalo v dubnu 1942 dobrovolnický pluk "Desna". V červenci měl pluk v sestavě štáb, tři střelecké prapory (od listopadu 615., 616. a 617.), dělostřelecký divizion (621.), četa jízdního průzkumu, oddíl bojové přípravy a hospodářská rota. Ještě jeden prapor (618.) byl zformován v Trubčevsku. Pluk měl 2.700 mužů, 2 houfnice 122 mm, 6 děl 76 mm, 6 protitankových děl 45 mm, 33 minometů, 46 kulometů, pušky Mosin a francouzské karabiny. Velitelem byl jmenován major Weisse (nejdříve se pluk jmenoval po něm), kterého v září nahradil podplukovník Cebisch. Praporům veleli němečtí důstojníci, jejichž zástupci byli bývalí důstojníci RA, kteří prokázali věrnost v boji. Velení Armee Gruppe Mitte 1.6.1942 zformovalo v Bobrujsku 1. východní dobrovolnický pluk, který se skládal z praporů "Berezina" a "Dněpr" (od září 601. a 602.) v počtu přes 1.000 mužů. Tento pluk pomáhali Němcům formovat emigranti. Jeden z nich, podplukovník N.G. Janěnko, byl jmenován velitelem pluku. 20.6. byl v Bobrujsku zformován záložní prapor. Koncem roku 1942 byl pluk rozšířen na tři prapory. Kromě toho zde byl zformován prapor "Pripjať" (604.), jezdecký eskadron a několik dělostřeleckých baterií. U pluku existovala důstojnická škola. Na rozdíl od většiny východních jednotek, velitelský sbor těchto praporů tvořili bývalí sovětští důstojníci, německý personál byl jen jako styční důstojníci u štábu pluku a praporů a jako instruktoři. Pro koordinaci východních jednotek s armádami na frontě byly vytvořeny speciální štáby (Osttruppen zum besondere Verfügung - z.b.V.). Celkem bylo zformována 11 brigádních štábů, 701. - 704., 709. - 712., 721., 741. a 6 plukovních, 750. - 755. Ve štábech byli důstojníci zodpovědní za přípravu východních jednotek, kterými se stali bývalí důstojníci RA. Kromě toho byli zodpovědní za propagandu. Ruské velitelské kádry se připravovaly ve speciálních důstojnických a poddůstojnických školách. Největší škola byla v Mariampole (Litva), pod vedením bývalého plukovníka Rudé armády V.G. Assberga (Arcezova), která nesla název 1. důstojnická škola ROA. Další školy byly v Bobrujsku, Vitebsku, Pskově, Požarevici a Solcích. Příprava mužstva se odehrávala v záložních jednotkách při polních armádách: u 4. Armee byl 4. východní záložní prapor, u 16. Armee 16. prapor, atd. Výcvik probíhal dle německých předpisů a pod německým velením. Pomocné jednotky se zpočátku zabývaly strážní službou na okupovaných územích. Poté začaly okupační úřady používat tyto síly pro boj s partyzány. Znalost krajiny a jazyka dávala těmto jednotkám převahu nad německými jednotkami a žádná protipartyzánská akce se neobešla bez jejich účasti. Jindy německé velení využívalo východní jednotky přímo na frontě. V letech 1942-43 se východní jednotky zúčastnily bojů u Leningradu a Staré Rusi, také na Donbasu, přičemž v řadě případů mělo jejich nasazení propagandistické cíle pro zvýšení počtu přeběhlíků na druhé straně. Východní prapory se nacházely pod stálým tlakem sovětské propagandy, která se soustředila na jejich rozložení a přechod na stranu Rudé armády nebo partyzánů. Dokud byla německá armáda silná a udržovala iniciativu, měla tato propaganda jen omezený charakter. V létě 1943 se to změnilo a tak se někteří velitelé východních jednotek snažili navázat kontakt s partyzány, aby přešli na jejich stranu a zasloužili si odpuštění. Podle oficiálních sovětských pramenů přešlo v roce 1943 k partyzánům 14.000 vojáků ruských formací. Nejvíce jich přišlo v září, což bylo po německém ústupu po neúspěchu ofenzívy u Kursku. Proto chtělo německé velení zrušit východní prapory. Hitler chtěl ruské jednotky zrušit a jejich příslušníky nasadit na práci do uhelných dolů. Představitelé německého velení však předložili návrh přesunout tyto jednotky na jiné fronty, což by dalo možnost poslat uvolněné německé jednotky na východní frontu. Rozhodnutí  výměně německých praporů na Západě východními bylo přijato 25.9.1943 a 10.10. vyšel rozkaz o přesunu východních jednotek do Francie, Itálie a na Balkán, který byl dokončen do konce roku. 5 - 6.000 dobrovolníků bylo rozpuštěno. Začátkem června 1944 byla v pevnostech Atlantického valu a v obraně pobřeží Atlantiku 32 ruských praporů a jeden pluk. Větší část praporů byla na pobřeží Severního moře, průlivu La Manche, Bretani a Normandských ostrovech pod 15. a 7. Armee, Armee Gruppe B polního maršála Rommela – 439., 441., 517., 561., 602., 605., 615., 618., 627., 628., 629., 630., 633., 634., 635., 636., 642., 643. a 649. Ostbataillon, 281. a 285. jezdecký divizion, 621. a 752. dělostřelecký divizion a tři prapory 1. východního záložního pluku. Na pobřeží Biskajského zálivu (1. Armee, Armee Gruppe G) byl dislokován 608. Ostbataillon a 750. pluk a Středomořském pobřeží (19. Armee) 601., 661., 665., 666. a 681. Ostbataillon. Všechny tyto prapory byly zařazeny do pluků v německých divizích v roli třetích a čtvrtých praporů. U Lyonu, v Savojsku a v Belgii byly umístěny záložní jednotky východních vojsk, 3. ukrajinský a 4. ruský kádrový dobrovolnický pluk. Některé z praporů, jako například 406. a 654. byly zapojeny do boje proti francouzskému hnutí odporu. V létě 1944 byly východní prapory zapojeny do boje proti Spojencům, kteří se vylodili v Normandii. Jak se uvádělo v hlášení OKW, 439., 441., 635. a 642. prapor se do boje zapojily s neobvyklou chrabrostí, nehledě na svojí špatnou výzbroj. Spojenecké velení, které bylo dobře informováno hnutím odporu o rozmístění východních jednotek, vyvinulo snahy o jejich přechod do zajetí, ale strach z dobrovolníků z vydání do SSSR přinesl opačný efekt. Do SSSR se vrátit nechtěli a tak bojovali statečně. Dle spojeneckých vojáků nenáviděli ruští dobrovolníci Němce. Němci často kryli ústup svých jednotek ruskými komandy pod velením německých důstojníků. Často tak rozzlobení vojáci Spojenců nebrali dobrovolníky do zajetí. Velká část východních praporů byla zničena v prvních měsících po vylodění. Zbytek ustoupil k německým hranicím. Záchranu přinesl plukovník Buňačenko (od února 1945 generál major a velitel divize ROA). Shromáždil ve Francii zbytky dobrovolnických praporů, vytvořil z nich nové pluky a přešel 7.7. do protiútoku. Přeběhlíci nebyli. Buňačenko obdržel Železný kříž II. třídy a byl poslán do Berlína. 29.9.1944 bylo ve východních jednotkách na Západě 8.400 mužů. Jejich nízká bojová hodnota přivedla německé velení k myšlence používat je při opevňovacích pracích, některé jednotky byly odeslány k formující se divizi ROA. Ruské prapory, blokované v pevnostech Atlantického valu (Lorient, St. Nazaire, La Rochelle a na Normandských ostrovech), byly v sestavě německých posádek do konce války.

Voják strážního praporu, 1942-1943 Velitel čety strážních jednotek, 1942-1943

Voják (Schütze) strážního praporu 1942-1943, je vybaven českou uniformou, výložkami německých strážních jednotek, helmou M1935 s emblémem východních formací a puškou 16/33 (německé označení 33/40). Velitel čety (Zugführer) strážních jednotek, 1942-1943.

Ruský dobrovolník z protipartyzánské jednotky v německé 58. Infanterie Division, 1941-1942 Voják východního praporu, 1943 -1944

Ruský dobrovolník z protipartyzánské jednotky v německé 58. Infanterie Division, 1941-1942 (partyzání je nazývali bílými otroky, podle rukávové pásky, dalším symbolem bylo číslo jednotky na čepici nebo rukávě). Voják východního praporu 1943 -1944. V létě 1943 některé prapory obdržely nové uniformy šedomodré barvy dle ruského vzoru. První východní legiony byly vyzbrojeny zbraněmi ruskými, polskými a českými. Později používaly německé pušky Mauser 98k (viz obrázek), kulomety MG34 a MG42 a samopaly MP 38/40 a automatické pušky STG 44 nebo MP 44.

Nárameník velitele čety a velitele roty  Límcová výložka velitele roty

Nárameník velitele čety (Zugführer) a velitele roty (Kompanieführer) a límcová výložka velitele roty.

Emblém východních (ruských) dobrovolníků

Emblém východních (ruských) dobrovolníků.

Rozmístění východních jednotek v březnu 1943 na východní frontě

Rozmístění východních jednotek v březnu 1943 na východní frontě.

Rozmístění východních jednotek v červnu 1944 na západní frontě

Rozmístění východních jednotek v červnu 1944 na západní frontě.

Uniformy

Hodnosti

Ost-Bataillony v sestavě VS KONR

Einheitgruppe Titen

Zformovaná 24.8.1941 na základě 9. (motorizované) roty (velitel kapitán Georg Titen) 18. pěšího pluku 6. Infanterie Division, VI. Armeekorps, 9. Armee, Armee Gruppe Mitte. Byla zorganizovaná jako protipartyzánská skupina a zpočátku se skládala ze tří rot. 1.11.1941 měla již 300 ruských dobrovolníků v 6 rotách. V každé rotě bylo 25-35 německých vojáků z 9. roty 18. pěšího pluku. 1.3.1942 byla skupině přidělena dělostřelecká baterie se 4 děly 76 mm. V 9.1942 byla skupina rozdělena do tří praporů: 1., 2. a 3. Freiwilligen Bataillon/582. V tomto roce byla zformována Reserve Ost-Kompanie 582, určená k přípravě nováčků a Ost-Batterie 582. V té době již existoval Panzer-Zug 582. V 11.1942 byly prapory přejmenovány na Ost-Bataillon 628, Ost-Bataillon 629 a Ost-Bataillon 630 a štáb se stal štábem 709. Ost-Regiment z.b.V. Pluk, jehož velitelem byl 11.5.1943 jmenován plukovník (poté generálmajor) Kurt Heyser se věnoval boji s partyzány v oblasti Smolenska a Orla. V 11.1943 byly prapory přesunuty do západní Evropy.

Russische Sicherungs Abteilung 188 (Ost-Bataillon 665)

Zformován v 6.1942 z 31. - 34. roty dobrovolníků, které byly zformovány na začátku podzimu 1941 u Armee Gruppe Nord pod velením 18. Armee. V 10.1942 byl reformován na Ost-Bataillon 665. 21.10.1943 byl převeden do Francie k 338. Infanterie Division v sestavě 19. Armee. V 4.1944 se stal 3. praporem 757. Grenadier Regiment v 338. Infanterie Division. V 10.1944 byl vyčleněn ze sestavy pluku a předán 19. Armee jako samostatná jednotka. V 11.1944 byl poslán do Münsingenu k formování divize VS KONR.

Ost-Kampf-Bataillon 601 Berezina

Byl zformován 1.6.1942 v Bobrujsku (Bělorusko).V 9.1942 byl zařazen k 203. Sicherungs Division. Štáb a 2. rota byly rozmístěny v městečku Ljubaň 90 km jihovýchodně od Bobrujsku. 18.9. vypukla ve 2. rotě vzpoura. Byli zabiti tři němečtí policisté z 707. Geheimfeldpolizei Gruppe, dva ruští vojáci z Ordnungdienst a tři raněni. 67 dobrovolníků s třemi kulomety a dvěma minomety přešlo k partyzánům. V 10.1942 byl přejmenován na Ost-Bataillon 601 Berezina (rozkaz z 5.10.1942) a byl zařazen do sestavy 286. Sicherungs Division v týlu Armee Gruppe Mitte. V 6.1943 byl stažen na základnu v Bobrujsku, kde většina sestavy prodělal ženijní přípravu. V 11.1943 byl přejmenován na Ost-Pionier-Brücken-Bataillon 601 a 5.11. byl převelen do Francie pod LXIV. Korps, 19. Armee. Byl umístěn severovýchodně od Avignonu. 29.1.1945 byl přiřazen k 106. Panzer Brigade. V 3.1945 byl převeden do Münsingenu, kde byl zařazen do divize VS KONR.

Russische Sicherungs Abteilung 510 (Ost-Bataillon 654)

Zformován v 6.1942 u X. Armeekorps, 16. Armee, Armee Gruppe Nord. V 10.1942 byl reformován na Ost-Bataillon 654 (23.10.1942). V 10.1943 byl vyňat ze sestavy Armee Gruppe Nord a 14.11. přiřazen k 19. Armee v jižní Francii. Nejdříve byl umístěn v Challon-sur-Marne a 17.11. byl podřízen přímo německému velení ve Francii a umístěn v Chamonix. V 4.1944 se stal 3. praporem 895. Grenadier Regiment, 265. Infanterie Division. V 9.1944 byl v oblasti Belfort pod velením 19. Armee. 21.10.1944 byl včleněn do 77. Grenadier Regiment Waffen-SS (30. Division Waffen-SS).

Ost-Kampf-Bataillon 605 Volha

Zformován v 7.1942 za pomoci Sonderstab Knot. V 9.1942 byl reformován na Ost-Bataillon 605 Volha (rozkaz z 30.9.1942). V 11.1943 byl převelen do města Pont Andre jihozápadně od Calais a podřízen 15. Armee. V 12.1943 byl přejmenován na Ost-Pionier-Brücken-Bataillon 605. 13.7.1944 byl přejmenován na Russische-Pionier-Brücken-Bataillon 605. V 12.1944 byl převeden do Münsingenu k vojskům VS KONR.

Ost-Bataillon 663

Zformován 23.10.1942 z 9. - 12. roty bývalého 186. estonského ochranného praporu, složeného z ruských dobrovolníků. Byl dislokován v zóně 18. Armee, Armee gruppe Nord. Během 10.1943 byl v sestavě 4 rot převeden k 19. Armee ve Francii. 5.12. byl pod velením 338. Infanterie Division, 19. Armee. Byl zařazen k pobřežní obraně, štáb byl umístěn v Le Sallin-de-Giro. 19.4.1944 se stal 1. praporem 759. Festung Grenadier Regiment, 338. Infanterie Division. Po zničení pluku v 8.1944 se osamostatnil pod názvem Ost-Bataillon 663. V 10.-12.1944 byly zbytku praporu převedeny do Münsingenu.

Ost-Bataillon 628

Zformován v 11.1942 z 1. Freiwilligen Bataillon/582. Velitelem praporu byl kapitán Titen (od 8.1943 major), zakladatel Einheitgruppe Titen. 2.12.1943 byl převelen do Brug v Belgii a podřízen 712. Infanterie Division, 15. Armee. V 1.1944 se stal 1. praporem 745. Grenadier Regiment 712. Infanterie Division. Od 4.1944 byl značen jako 1. prapor 857. Grenadier Regiment 346. Infanterie Division. 13.12.1944 přijel do Münsingenu k divizi VS KONR.

Ost-Bataillon 630

Zformován v 11.1942 z 2. Freiwilligen Bataillon/582. V 11.1943 převelen do Bretaně k 7. Armee.  3.1944 byl umístěn v Sissonu. V 4.1944 byl přejmenován na 1. prapor 857. Grenadier Regiment 346. Infanterie Division. V 8.1944 měl velké ztráty a ustoupil z Normandie. V 11.1944 přijel do Münsingenu k divizi VS KONR.

Ost-Bataillon 439

Čas a místo zformování není známo. V 10.1943 se prapor nacházel 25 km SZ od Caen v Normandii, v 2.1944 chránil pobřeží v sestavě 716. Infanterie Division, 7. Armee. 13.4.1944 se stal 4, praporem 726. Grenadier Regiment 716. Infanterie Division. Bojoval v Normandii. V 8.1944 ustoupil do Alsaska a byl podřízen 19. Armee. V 10.1944 se stal opět samostatným praporem. V 11.1944 přijel do Münsingenu k divizi VS KONR.

Ost-Bataillon 618

Čas a místo zformování není známo (zřejmě 12.1942.). Koncem 10.1943 byl převelen do sestavy 15. Armee a umístěn jihozápadně od Calais a poté ve Valenciennes. V 4.1944 byl podřízen (jako motorizovaný prapor) 15. Armee. V 8.1944 byl zničen v Normandii. Zbytky praporu přijely v 11.1944 do Münsingenu k divizi VS KONR.

Bataillon Rosija (Оst-Volk-Bataillon 553)

Zformován 18.1.1943 z ruských zajatců na území General-Gouvernmentu (Polsko). V 4.1943 byl reformován na 1. Ost-Volk-Bataillon (rozkaz z 30.4.1943). 5.2.1944 byl rozformován. Ve stejném měsíci z něj byl zformován Ost-Volk-Bataillon 553. Zpočátku vněm sloužili i ukrajinští dobrovolníci, během 6.1944 byl zkompletován z ruských. Poté byl přejmenován na Russische-Pionier-Abteilung 553. V 12.1944 přijel do Münsingenu k divizi VS KONR.

Ost-Bataillon 669 (Russische Bataillon 669)

Zformován 14.1.1943 přejmenováním z III. Bataillon/Freiwilligen Regiment 16, podřízeného 16. Armee, Armee Gruppe Nord. 30.10.1943 byl převelen k 7. Armee v severozápadní Francii. Později byl podřízen Vrchnímu německému velení ve Francii. V 5.1944 byl přesunut k francouzsko-belgické hranici a podřízen Vrchnímu německému velení v Belgii a severní Francii. V 7.1944 byl převelen do Belgie, kde byl zformován jako Russische Bataillon 669. 6.7.1944 byl převelen do Heubergu a v 8.1944 přijel do Münsingenu k divizi VS KONR.

Ost-Bataillon 642

Zformován 15.1.1943 a podřízen 4. Armee, Armee Gruppe Mitte z ruských dobrovolníků a 5. východní roty 582. Sicherungs Bataillon a 642. východní štábní roty Bataillon Hopfgarten. 30.10.1943 byl převelen do zóny 7. Armee ve Francii. 1.11. byl umístěn v Boregard u Caen. 13.4.1944 se stal 4. praporem 736. Grenadier Regiment 338. Infanterie Division. V 5.1944 se prapor stal rezervou 716. Infanterie Division a byl přesunut blíže k pobřeží. Dostal název 1Y(Ost)/Grenadier Regiment 736/716 Infanterie Division. V 8.1944 ustoupil do Alsaska a byl podřízen 19. Armee. Poté, co byla 716. Infanterie Division v 10.1944 zničena, byl prapor přejmenován na Russische Bataillon 642. V 11.1944 přijel do Münsingenu k divizi VS KONR.

Ost-Bataillon Hansen (Ost-Bataillon 681)

Zformován 25.4.1943 a podřízen 3. Panzer Armee, Armee Gruppe Mitte. 8.10.1943 byl převelen do jižní Francie a podřízen 326. Infanterie Division, 19. Armee. 23.10. byl převelen k 19. Armee a přejmenován na Ost-Bataillon 681. V 4.1944 se stal 4. praporem 934. Grenadier Regiment 244. Infanterie Division. Měl špatnou disciplínu. V 8.1944 po zničení 244. Infanterie Division u Marseille byl přejmenován na Ost-Bataillon 681 a podřízen 19. Armee. V 11.1944 přijel do Münsingenu k divizi VS KONR.

Ost-Bataillon 308

Zformován v 5.1943 u Armee Gruppe Mitte a podřízen 308. Artillerie Kommando. Skládal se ze dvou rot. Později byl přejmenován na Russische Bataillon 308. V 2.1945 přijel do Münsingenu k divizi VS KONR.

Ost-Bataillon 600

Zformován v 6.1943 ze 4 rot u Armee Gruppe Mitte. 16.11.1943 převelen do Francie k 7. Armee a podřízen Vrchnímu velení ve Francii. V 1.1944 převelen do Holandska a 13.1.1944 do Antverp. V 12.1944 byl přejmenován na Russische Bataillon 600. V 1.1945 přijel do Heubergu k divizi VS KONR.

Ost-Artillerie-Abteilung 752

Zformován 23.12.1943 ze 4 ruských baterií u Armee Gruppe Süd. tyto baterie byly vybaveny sovětskými děly 76 mm a 120 mm. Prpaor byl převelen k 7. Armee ve Francii a byl podřízen Kommando der Osttruppen 721. V 8.1944 byl zničen při obraně pevnosti Lorient se zbytkem 265. Infanterie Division. Oficiálně byl rozformován 28.10.1944, zbytky se v 11.1944 připojily v Münsingenu k divizi VS KONR.

64. Weiss-Schuma-Wach-Bataillon

Zformován v 2.1944 a umístěn v Glubokom v Bělorusku. V 5.1944 přejmenován na 64. Weiss-Schuma-Front-Bataillon. V 7.1944 byl podřízen formující se divizi SS Siegling ve východním Polsku. V 8.1944 byl přiřazen k 2. pluku formující se 30. Waffen Grenadier Division der SS (russische Nr. 2). Oficiálně rozformován v 10.1944. V 11.1944 přijel do Münsingenu k divizi VS KONR.

65. Weiss-Schuma-Wach-Bataillon

Zformován v 2.1944 a umístěn v Novogrudke v Bělorusku. V 7.1944 byl podřízen formující se divizi SS Siegling ve východním Polsku. V 9.1944 byl přiřazen k formující se 30. Waffen Grenadier Division der SS (russische Nr. 2). Oficiálně rozformován v 9.1944. Po zrušení divize přijel v 12.1944 do Münsingenu k divizi VS KONR.

Ost-Bataillon 666

Místo a doba formování není známo. V 10.1943 byl podřízen 19. Armee a přiřazen k 326. Infanterie Division. Umístěn byl u Perpignonu. V 4.1944 se stal 4. praporem 932. Grenadier Regiment 244. (242. ?) Infanterie Division. V 7. - 8.1944 byl prapor po zničení divize v Marseille reformován s názvem Ost-Bataillon 666. V 9.1944 byl podřízen 4. Feldkorps Luftwaffe, 19. Armee v Alsasku. V 1.1945 přijel do Münsingenu k divizi VS KONR.

Ost-Bataillon 675

Zformován v 8.1944 z dobrovolníků ve Francii. Skládal se ze tří rot. Byl přesunut do Belgie a podřízen 15. Armee. V 2.1945 byl rozformován v Heubergu. Většina jednotky byla odeslána do Münsingenu k 1. divizi VS KONR.

Bau-Pionier-Bataillon 851

Zformován neznámo kdy a v 1.1945 přijel do Münsingenu k divizi VS KONR.

Ost-Bataillon 660

Místo a doba formování není známo. 18.11.1943 se nacházel v Belgii, kde byl podřízen Vrchnímu velení v Belgii. V 1.1945 přijel do Heubergu k divizi VS KONR.

Ost-Artillerie-Abteilung 621

Místo a doba formování není známo. V 12.1943 byl převelen do Francie a podřízen 15. Armee. V 8.1944 byl zničen v boji se Spojenci v Dieppe. Oficiálně byl rozformován 28.10.1944 a zbytky v 11.1944 přijely do Münsingenu k divizi VS KONR.

60. Weiss-Schuma-Wach-Bataillon

Místo a doba formování není známo. V 11.1943 byl podřízen silám policie a SS v boji s partyzány. V 1.1944 byl ve Snove, severovýchodně od Baranoviči. 19.4.1944 byl oficiálně podřízen Vrchnímu veliteli Waffen-SS a policie v Bělorusku V 7.1944 byl podřízen formující se divizi SS Siegling ve východním Polsku. V 8.1944 byl přiřazen k formující se 30. Waffen Grenadier Division der SS (russische Nr. 2). V 12.1944 přijel do Münsingenu k divizi VS KONR.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

24.července 1744 – Pruský král Fridrich II. a německý císař Karel VII. uzavřeli tzv. frankfurtskou spojeneckou smlouvu. Císař souhlasil s připojením pravého břehu Labe k Prusku za vojenskou pomoc proti Marii Terezii.