ARMÁDY A HISTORIE

1. ruská národní brigáda SS Družina

Základem "Družiny" (později "1. ruská národní brigáda SS") pod velením bývalého podplukovníka Rudé armády V.V. Gila byly dva oddíly, vytvořené dle programu boje s bolševismem "Bojového svazu ruských nacionalistů". Iniciativa k vytvoření bojových skupin vzešla od "Gruppe Zeppelin", což byl oddíl SD, rozvědky RSHA pod velením SS-Brigadeführer Waltera Schellenberga, která byla vytvořena na jaře 1942. Původním úkolem skupiny byla rozvědka a sabotáže v týlu Rudé armády, což prováděli vybraní dobrovolníci z válečných zajatců pro akce a rozvědku v sovětském týlu. Měli též působit politicky na obyvatelstvo a provádět sabotážní operace. Tito dobrovolníci měli jednat jménem speciálně vytvořené politické organizace, která by bojovala proti bolševismu, naoko nezávisle na Němcích. Protože velké množství agentů vyslaných do týlu selhalo, měla se napřed vytvořit jednotka, která by se osvědčila v obranných akcích a protipartyzánském boji. První bojový oddíl ruských nacionalistů byl zformován v dubnu 1942 z vojenských zajatců v Berlíně a měl kolem 100 mužů. Tak byl v 4.1942 v zajateckém táboře Suvalki vytvořen Bojový svaz ruských nacionalistů (BSRN), který vedl podplukovník V.V. Gil (původně náčelník štábu sovětské 229. střelecké divize), pod přezdívkou Rodjonov. Důstojníky oddílu vybral Gil-Rodionov, v táboře v Suvalkách z lidí, které znal ze své služby v Rudé armádě. Byli mezi nimi plukovník Orlov, majoři Šepelev a Petrov, kapitáni Malinovskij, Timofejev a Nisov, nadporučík Iljušenko a další. BSRN vytvořila 1. ruskou národní jednotku SS, známou také jako Družina I. Úkolem jednotky byla bezpečnostní služba na okupovaném území a boj s partyzány a pokud bude potřeba, bojové operace na frontě. Jednotka se skládala ze 3 rot (setnin) a podpůrné jednotky, celkem 500 mužů. Velitelem jednotky se stal Gil-Rodionov a ta byla vybavena českými zbraněmi, získala 150 samopalů, 50 kulometů a 20 minometů. Zformovaný oddíl byl umístěn v General Gouvermentu v městečku Parčev u Lublinu, kde se zúčastnil bojových operací proti partyzánům a uprchlíkům, ukrývajících se v parčevských lesích, během této akce bylo chyceno 1.500 lidí. Během srpna 1942 byl oddíl převelen do Slucka, do oblasti Starovo Bykova u Smolenska a v březnu 1943 do městečka Lužki v Bělorusku. V prosinci 1942 byla v Lublinu (v táboru Stalag 319) zformována 2. ruská národní jednotka SS, které veleli bývalý kapitáni Blaževič, Alelekov a Makarenko se 135 muži a "Osobní oddíl SS" v Breslau. V březnu 1943 byly všechny zformované jednotky přesunuty do Lužek, kde se spojily do jednoho oddílu "1. ruského národního pluku", který měl bojovat proti partyzánům. V té době měla jednotka již 1.200 mužů, včetně 150 důstojníků. Pluk měl 60 děl, 95 kulometů, 18 minometů a přes 200 samopalů. Náčelníkem kontrarozvědky pluku se stal bývalý generál Rudé armády P.V. Bogdanov a náčelníkem štábu Blaževič. V dubnu 1943 byla provedena mobilizace občanů a pluk se reformoval na "1. ruskou národní brigádu SS". V té době měla 3.000 mužů, 80% byli bývalí policisté a mobilizovaní civilisté a 20% váleční zajatci. Jednotka měla 5 polních děl 76 mm, 10 protitankových děl 45 mm, 40 minometů a 164 kulometů. V květnu 1943 byla pluku v Bělorusku přidělena zóna působnosti, s centrem ve městě Lužki, pro samostatné operace proti partyzánům. Spojení na německé štáby zajišťovalo 12 styčných důstojníků, které vedl SS-Hauptsturmführer Rosner. Jednotka se zúčastnila řady protipartyzánských operací v oblasti Begoml-Lepel. Skládala se ze 3 střeleckých a výcvikového praporu, dopravní roty, dělostřelecko-minometné baterie, kulometné roty, výcvikové roty (škola praporčíků a nižších velitelů), dvou čet jezdectva, velitelské čety, útočné roty, ženijní čety, roty týlového zabezpečení a oddílu polního četnictva, který zorganizoval Blaževič. Velitelské posty v brigádě zaujímali vyšší sovětští důstojníci a staří emigranti. Mezi bývalými sovětskými důstojníky byli podplukovník Orlov, plukovník Volkov, major Južnov, major Šepelev (velitel praporu, poté pluku), major Andrušenko, major Tomilin (náčelník propagandistického oddílu), major Šepetovskij, M. Peregunov (operační důstojník), kapitán Alferov, nadporučík Samutin (pomocník náčelníka propagandy), kapitán Klimenko (velitel 1. roty motorizovaného praporu), kapitán I.I. Timofejev (adjutant velitele brigády), poručík Nasonov (velitel kulometné roty). Mezi emigranty patřili: kapitán Damz (náčelník štábu 1. pluku), bývalý důstojník děnikinovské armády štábní kapitán Šmelev (důstojník kontrarozvědky), hrabě Vyrubov a další. Major Blaževiš se stal velitelem 2. praporu. Velitelem dělostřelecké baterie se stal plukovník kníže Svatopluk-Mirskij (vedoucí oddílu Všeruské fašistické organizace Vonsjackova v Brazílii). V březnu 1943 byla v brigádě založena Vnitřní služba, která se zabývala kontrarozvědkou proti působení partyzánů v brigádě, prosovětským náladám a ochotě přejít k partyzánům. Do Vnitřní služby byli převedeni major Alelekov, kapitán Malinovský, nadporučík Palferov a další důstojníci, na které nezbyli velitelské posty. V červnu 1943 měla brigáda 8.000 mužů. Proto došlo k dalšímu reformování brigády, čety byly rozšířeny na roty, roty na prapory a prapory na pluky. Byl zformován také tankový a dělostřelecký divizion. V důsledku vývoje válečné situace byla zběhnutí stále častější a většina mužů a důstojníků jednotky vážně uvažovala o zběhnutí k partyzánům. O tom napsal do hlavního stanu SS 29.4.1943 SS-Obersturmbannführer Appel: "Nálada v "Družině" se u vyšších hodností rozkládá, v jednotce vzrůstají protiněmecké nálady, jednotka nechce provádět úkoly, k nimž je určena. Shodně píše o jejím veliteli Gil-Rodionovi v pamětech Schellenberg: "Besedoval jsem s Gilem a nemohl jsem se zbavit dojmu, že jeho protisovětské nadšení pominulo". Velkou roli v rozkladu jednotky sehrála také masivní agitace partyzánských oddílů. Rozhovory s vojáky i důstojníky brigády vedli od jara 1943 představitelé Polocko-lepelských partyzánských jednotek – brigád K.E. Vorošilova (velitel D.V. Tjabut), Dubova (F.F. Dubrovskij), Čapajeva (V.V. Melnikov), CK KPB (A.D. Medveděv), od července 1943 z brigády Železňjak (I.F. Titkov). Nakonec se největším argumentem pro změnu názorů Gil-Rodionova stal v první polovině srpna 1943 příchod německého 2. Polizei Regiment a dalších jednotek SS na stanici Parafjanovo dávala důvod k domněnce, že koncentrace německých vojsk v její blízkosti má vést k německému převzetí velení brigády. 16.8.1943 přešla brigáda (2.200 mužů) pod vedením Gil-Rodionova v oblasti v oblasti Železňak Polock-Lepel k partyzánům za slib amnestie v případě, že přejdou i se zbraněmi k partyzánům a vydají sovětským úřadům bývalého generálmajora Rudé armády a vedoucího kontrarozvědky jednotky P.V. Bogdanova a štáb složený z bílých emigrantů. Gil-Rodionov akceptoval tyto podmínky a 16.8.1943 přerušil spojení s německým štábem a zaútočil na německé posádky v Dokšitsy a Kruglšině. Po spojení s partyzány (2.200 mužů) byla jednotka přejmenována na 1. antifašistickou partyzánskou jednotku a Rodionov (Gil znělo příliš německy) byl vyznamenán Řádem Rudé hvězdy (17.9.1943), přijat Stalinem a povýšen do hodnosti plukovník. Během přechodu byla část nejvíce antisovětského velení a německý personál postříleni a 26 mužů, včetně generálmajora Bogdanova, hraběte Vyrubova, štábního kapitána Šmeleva, plukovníka Mirského a dalších bylo zatčeno a 20.8. převezeno letadlem do Moskvy. Protože byla dle příkazů partyzánského velení brigáda na čele útoků, měla velké ztráty. Největší během bojů o Zembin. Proto někteří její příslušníci opět přešli na stranu německých jednotek. Sám Gil-Rodionov byl při průlomu obklíčení německých vojsk u Ušači těžce raněn 14.5.1944 a na následky zranění zemřel.

Prapoščik (poručík) 1. ruské národní Brigade SS nosil rukávový pásek "Za Rus" (v cyrilici).