ARMÁDY A HISTORIE

Derk-Elsko Bruins

SS-Oberscharführer

20.3.1923, Vlagtwedde / Provinz Groningen, Nizozemí
5.2.1986, Gerolstein / Eifel

1939 Železný kříž II. třídy
1939 Železný kříž I. třídy
1939 Odznak za zranění černý
Rytířský kříž: 23.8.1944, SS-Rottenführer, 1./SS-Panzerjäger Abteilung 54 / 23. SS-Freiwilligen Panzer Grenadier Division Nederland / III.(germ.) SS-Panzer Korps
Medaile za Zimní tažení v Rusku 1941/1942
Útočný odznak pěchoty stříbrný

Derk Elsko Bruins 20.3.1923 ve Vlagtwedde v provincii Groningen v Holandsku a v roce 1941 vstoupil do Waffen-SS. Nejdříve patřil k SS-Freiwilligen-Standarte Nederland, pot k 4. SS-Freiwilligen-Grenadier-Brigade Nederland a nakonec k 23. SS-Freiwilligen-Panzergrenadier-Division Nederland. Bruins obdržel 23.8.1944 Rytířský kříž jako SS-Rottenführer a velitel děla v 1. Kompanie, SS-Panzerjäger-Abteilung 54 Nederland, za zničení 12 nepřátelských tanků v prostoru Narwa-Hungerburg v prostoru Heeresgruppe Nord. "27.7.1944 dopoledne jsem dostal rozkaz, vrátit se se třemi StuGy po cestě a tam asi po 10 km otevřít odříznutému Panzer Grenadier Regimentu 48 cestu na západ. Pluk měl dva silné, v boji ostřílené prapory, které, i když vybaven dvěma těžkými rotami, byl v bezvýchodné situaci. Bránil se s úspěchem proti sovětským tankům a chtěl si prostřílet cestu na západ. Nerozuměl jsem rozkazu svého velitele a to jsem mu ohlásil. Žádné Stugy nebyly připraveny na cestu a potřebovaly opravu. Přesto jsem bezstarostně odjel splnit povinnost. Během celé noci se přesouvaly oddíly SS-Division Nordland a Nederland a estonských dobrovolníků podél zajištěné cesty na západ do nových pozic a já si nedovedl představit, že jeden z našich nejlepších pluků, který se ve všech těžkých bojích posledního půl roku vždy osvědčil, zůstal někde odříznut. K mému velkému úžasu jsem narazil po několika kilometrech na čelo sovětského tankového oddílu, který jel na západ. Po ztrátě dvou Stugů jsem zahájil palbu ze svého děla, ale přestože jsem díky poruše brzd nemohl pořádně zamířit, vyřadil jsem dva nepřátelské tanky. Potom jsem si našel výhodnou pozici pro mé dělo, kde bych očekával Regiment 48. Krátce nato jela kolem kolona sovětských tanků. Nechal jsem ji přijet co nejblíže a pak jsem v několika minutách zničil pět tanků T-34 a jedno další vozidlo. Další ruské tanky jsem na cestě neviděl. Poté jsem se pro nedostatek munice vrátil k vlastním liniím. Náš úkol jsem nemohl splnit, protože po Regimentu 48 jsem nenalezl ani stopu. Protivník nenasadil pro zajištění cesty více než deset tanků, které pravděpodobně stáhnul z předmostí. Sověti zahájili teprve o den později přesun svých tanků a těžkých zbraní přes Narvu." Na konci války byl zajat kanadskou jednotkou a předán do Holandska, odkud o něco později utekl do Německa, kde získal v roce 1950 státní občanství. To holandskou žádost o jeho vydání znemožnilo. Derk Elsko Bruins zemřel 5.2.1986 v Gerolsteinu.