Kdo je online

Přihlášení uživatelé 1
Hosté 61

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Petr Kovář - Komentář v T-90
Níže je únorové video k T-90M Военная приемка. Т-90М. Прорыв
Pro zajímavost srovnání helma z 2. světové vályk vs moderní
AMERICAN RQ 4 GLOBAL HAWK VS IRAN's KHORDAD 15 - FULL ANALYSIS
Thajsko obdrželo své první Strykery First Stryker Delivery Puts US-Thailand Military Ties into Focus The transfer of th...
Video z prohlídky interiéru Avro Lancaster MK.VII NX611 'Just Jane'

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 8. 8. 2012 15:47 Napsal Pavel Sláma
Nadřazená kategorie: Waffen-SS Kategorie: Velitelé

Paul Hausser

SS-Oberstgruppenführer und Generaloberst der Waffen-SS

Paul Hausser

7.10.1880, Brandenburg an der Havel
21.12.1972, Ludwigsburg / Württemberg

NSDAP-Nr.: 4.158.779 (1.5.1937)
SS-Nr.: 239.795 (15.11.1934)

SS-Oberstgruppenführer und Generaloberst der Waffen-SS: 1.8.1944
SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS: 1.10.1941
Generalleutnant der Waffen-SS: 19.11.1939
SS-Gruppenführer: 1.6.1939
SS-Brigadeführer: 22.5.1936
SS-Oberführer: 1.7.1935
SS-Standartenführer: 15.11.1934
SA- Standartenführer: 3.1934
Generalleutnant: 31.1.1932
Generalmajor: 1.2.1931
Oberst: 1.11.1927
Oberstleutnant: 15.11.1922
Hauptmann: 3.1914
Oberleutnant: 1912
Leutnant: 18.3.1899

 

Kadettenvoranstalt Köslin: 1892 – 1896
Kadettenhauptanstalt Berlin-Lichterfelde: 1896 – 1899
7.(Westpreußischen) Infanterie-Regiment 155 (Ostrowo / Posen): 20.3.1899
Adjutant II. Bataillon, Infanterie-Regiment 155: 1.10.1903 - 1.10.1908
Kriegsakademie Berlin: 1.10.1908 - 21.7.1911
Kaiserlichen Marine jako letecký pozorovatel: 1909 – 1912
Großen Generalstab: 22.3.1912
Topographische Abteilung, Großen Generalstab: 22.3.1914
Štáb Kronprinz Rupprecht von Bayern: 1.8.1914
Ib VI. Armee-Korps
Infanterie-Regiment 28
Ia 109. Infanterie-Division: 10.1916 – 1.1918
Ia Generalkommando z.b.V. 59: 3.1918 – 1918
Štáb rumunského sboru Foscani: 1918
Štáb V. Armee-Korps, styčný důstojník k Grenzschutz Ost: 1.1919 - 5.1919
Ia Reichswehr-Brigade 5: 5.1919 - 1.10.1919
Ia Wehrkreis-Kommando II (Stettin): 1.10.1919 - 1.10.1920
Ia 2. Division: 1.10.1920 – 1922
Kompanieführer, Infanterie-Regiment 5: 1922
Velitel III. Bataillon, Infanterie-Regiment 4 (Deutsch-Krone Schneidemühl): 1.4.1923 - 1.3.1925
Náčelník štábu Wehrkreis-Kommando II (2. Division), Stettin: 1.3.1925 - 1.11.1927
Štáb Infanterie-Regiment 10 (Dresden): 1.11.1927 - 1.7.1927
Velitel Infanterie-Regiment 10: 1.7.1927 - 1. 11.1930
Velitel Truppenübungsplatz Münsingen: 1.11.1930 – 12.1930
Infanterieführer IV (Magdeburg): 1.11.1930 - 31.1.1932
Penzionován z Reichsheer: 31.1.1932
Landesführer Stahlhelm, Berlin-Brandenburg: 5.2.1933 – 4. 1934
Führer SA Reserve Brigade 25 (Berlin-Brandenburg): 3.1934 - 31.10.1934
SS-Verfügungstruppe, velitel SS-Junkerschule Braunschweig: 15.11.1934 - 30.5.1936
Inspektor SS-Junkerschulen: 1.8.1935 - 5.5.1937
Náčelník Führungsamt SS-Hauptamt: 1.6.1936 - 30.9.1937
Inspektor SS Verfügungstruppen (SS-VT): 1.10.1936 - 10.8.1939
Styčný důstojník SS-VT u štábu Panzer-Division Kempf: 7.1939 - 9.10.1939
Velitel SS-Verfügungstruppen Division (mot) (později SS-Division Reich a Das Reich): 9.10.1939 - 14.10.1941 (předal velení Willi Bittrichovi pro několikanásobné zranění)
Náčelník Kommandoamt der Waffen-SS in SS-Führungshauptamt: 6.1940 - 15.8.1940
Velitel SS-Generalkommando: 28.5.1942 - 14.9.1942
Velitel II. SS-Panzer-Korps: 14.9.1942 - 28.6.1944
Velitel 7. Armee: 28.6.1944 - 20.8.1944 (několikrát zraněn při průlomu z kapsy Falaise)
Velitel Heeresgruppe B: 16.8.1944 - 17.8.1944
Velitel Heeresgruppe Oberrhein: 28.1.1945 - 3.4.1945
Velitel Heeresgruppe G: 28.1.1945 - 3.4.1945
Štáb Oberbefehlshaber Südwest (Generalfeldmarschall Kesselring): 3.4.1945 - 8.5.1945 (jako zvláštní pověřenec pro bezpečnost)
Vzdal se Američanům u Zell am See v Rakousku 9.5.1945. Internován ve 20 různých táborech, propuštěn v létě 1948. Člen HIAG do roku 1972. Napsal knihy Waffen-SS im Einsatz (1953) a Soldaten wie andere auch (1966).

1914 Železný kříž II. třídy
1914 Železný kříž I. třídy
Rytířský kříž: 8.8.1941
Dubové listy: 28.7.1943 (261.)
Meče: 26.8.1944 (90.)
1939 Spona k Železnému kříži I. třídy: 17.6.1940
1939 Spona k Železnému kříži II. třídy: 27.9.1939
Odznak za zranění stříbrný: 9.5.1942
Čestný kříž 1914-1918
Řád královského pruského domu Hohenzollernů s meči
Rytířský kříž Saského Albrechtova řádu 1. třídy s meči
Rytířský kříž Württemberského Friedrichova řádu 1. třídy s meči
Anhaltský Friedrichův kříž
Rakouský Řád železné koruny 3. třídy
Rakouský Válečný kříž za zásluhy 3. třídy
Zlatý stranický odznak: 30.1.1943
Bavorský vojenský řád za zásluhy IV. třídy s meči
Letecký odznak pozorovatele
SS čestný prsten
SS čestný meč
Julleuchter

Podle příkladu svého otce, vstoupil Hausser již v 19-ti letech do pruské armády, poté strávil několik let v kadetní škole. Jeho bývalí spolužáci Günther von Kluge a Fedor von Bock to dotáhli ve Wehrmacht až k hodnosti Generalfeldmarschall. Během první světové války byl Hausser zařazen do mnoha bojových I štábních funkcí. Po účasti v bojích na západní frontě, v Kurlandsku a Rumunsku (Infanterie Regiment 155) a nasazení jako letecký pozorovatel, ukončil válku jako nejvíce vyznamenávaný Major a náčelník štábu I. Infanterie Korps. Po krátké službě u Grenzschutz vstoupil Oberstleutnant Hausser do malého Reichswehru, kde  byl v roce 1925 náčelníkem štábu 2. Infanterie Division. Jeho předchůdcem v této funkci byl pozdější Generalfeldmarschall Gerd von Rundstedt. Druhým štábním důstojníkem (IIa) byl v té době pozdější Inspekteur der Panzertruppen Heinz Guderian. V roce 1928 převzal Oberst Hausser v Drážďanech umístěný Infanterie Regiment 10, rok poté se stal Höhere Infanterieführer Magdeburg. Za vynikající výkony byl jmenován v roce 1931 Generalmajorem a 1932 Generalleutnantem. Po 33-leté službě v Heer z armády odešel a byl zařazen jako SS-Standartenführer do SS-Verfügungstruppe. Do vypuknutí války velel Junkerschule Braunschweig a stal se velitelem elitní SS-Verfügungs Division.

Při vypuknutí války velel SS-Gruppenführer (1939) Hausser SS-Brigade v rámci Panzer Division Kempf, během tažení ve Francii velel SS-Verfügungs Division, která byla krátce nato přejmenována na Das Reich. S touto elitní divizí se zúčastnil bojů v Holandsku (Amsterodam, Grebbe, Vlissingen) a Belgii, prošel Flandrami, bojoval u Reims a Orléans, obsadil Bordeaux a v červnu 1940 dosáhnul španělské hranice! Po bojích na Balkáně (např. obsazení Bělehradu) byla divize vybavena těžkými zbraněmi a rozšířena. V červnu 1941 vstoupila Hausserova SS Das Reich do války proti Sovětskému svazu. V rámci Heeresgruppe Mitte se divize probila přes sovětská pohraniční opevnění, zúčastnila se na obklíčení kotle severně od Baranoviči, obsazení Smolenska a obklíčení Sovětů u Kyjeva. Za velké úspěchy divize obdržel Paul Hausser v srpnu 1941 Rytířský kříž. Po dalších bojích u Roslavli, Istry, Gžatsku a Gomelu, zahájila divize útok na Moskvu. Během tvrdých bojů, plných ztrát za těžkých klimatických podmínek, ztratil General der Waffen-SS (1.10.1941) po zranění střepinou pravé oko! Po vyléčení v lazaretu převzal Hausser, jako důstojník s nejvyšší hodností ve Waffen-SS 1.6.1942 velení II. SS-Panzerkorps. Po účasti na obsazení jižní Francie v listopadu 1942 (Unternehmen Lila) byl Korps v lednu 1943 po krátkém nasazení u Oskolu přesunut k Charkovu. Protože byly sovětské armády v absolutní taktické, početní a materiálové převaze, navrhnul Hausser ústup a následnou ofenzívu. Ale Hitler se držel svých starých frází o "odporu do posledního náboje". V této situaci se Hausser ukázal jako inteligentní a rozhodný důstojník s odvahou vzepřít se Hitlerovým příkazům. Vydal rozkaz k ústupu z Charkova! Toto správné rozhodnutí zachránilo několik německých divizí před obklíčením. Poté, co byl jeho Korps posílen, zahájil spolu s tankovými jednotkami Generalobersta Hotha v březnu 1943 útok z znovudobytí města, při kterém Rudá armáda ztratila šest sborů a množství materiálu. Tento úspěch zachránil Haussera před sesazením. A úspěch u Charkova obdržel Hausser Dubové listy – vyznamenání bylo Hitlerem "jako trest za neposlušnost" do července zadržováno! V létě 1943 se II. SS-Panzerkorps s elitními divizemi Totenkopf (Prieß), Leibstandarte (Dietrich) a Das Reich (Krüger) zúčastnil operace Zitadelle. V těžkých bojích v kurském výběžku utrpěla elita německých oddílů těžké ztráty. 12.7. vedl Hausser své tři divize do tankové bitvy u Prochorovky, která byla s 1.000 zúčastněnými vozidly největší takovou srážkou války! Zatímco dva tankové sbory Armeeabteilung Kempf ten den útočily na sovětská postavení jihovýchodně od Prochorovky, měli Dietrich, Krüger a Prieß se svými oddíly zaútočit západně od města a tak se setkali s útokem sovětské 5. gardové tankové armády. Vypukly tvrdé boje mezi vesnicemi Vesely, Teterevino a Kočetovka. Se severním křídlem podpořeným XI. Panzerkorps, mohla SS-Leibstandarte dopoledne konečně zahájit úspěšný postup, zatímco ve středu pomalu, ale jistě postupovali granátníci SS-Totenkopf. Stejně jako útok ostatních divizí se však i jejich zastavil na tvrdém ruském odporu. Na pravém křídle zpočátku úspěšný Armeeabteilung Kempf musel odpoledne také kvůli silnému odporu mechanizovaných gardových sborů dokonce ustoupit. Mezitím ztratily německé divize u Prochorovky 300 tanků, Rudá armáda 500. Také v dalších dnech nepřicházel žádný postup a 4. Panzerarmee (Hoth) se musela do začátku srpna stáhnout z Bělgorodu a 23.8. také z Charkova.

Následovaly ústupové a obranné boje, po kterých byl II. Panzerkorps poslán k odpočinku do severní Itálie. V dubnu 1944 byly Hausserovy jednotky nasazeny u Tarnopolu a při protiofenzívě k vyproštění kotle Hube u Kamence Podolského. V červnu se vylodili Spojenci v Normandii a II. SS-Panzerkorps byl poslán do Francie. O několik dnů později zastavily elitní jednotky ofenzívu britského VIII. Sboru proti Caen. Později byli zastaveni také Kanaďané na pravém křídle. 27.6.1944 převzal Hausser jako první důstojník SS velení Armee a předal svůj Panzerkorps Wilhelmu Bittrichovi. 1.8. byl povýšen do hodnosti Oberstgruppenführer und Generaloberst der Waffen-SS (tuto hodnost dostali jen tři důstojníci SS) a převzal 7. Armee. Tato byla zapojena několik týdnů do těžkých bojů v Normandii. V těžkých bojích působily Hausserovy jednotky Spojencům často těžké ztráty, ale musely stále ustupovat. Když byla velká část 7. Armee obklíčena v srpnu 1944 u Falaise, schylovalo se k "západnímu Stalingradu". Během průlomu z kotle bylo zachráněno kolem 50.000 mužů, mezi nimi těžce zraněný Hausser. S průstřelem podbříšku ležel dlouho v německém lazaretu. Jeho zástupce ve velení 7. Armee, General Eberbach, padl u Falaise do zajetí. Za obranné boje v Normandii obdržel SS-Oberstgruppenführer Hausser 26.8. jako 11. příslušník Waffen-SS Meče. V lednu 1945 se vrátil na frontu zpátky a převzal jako jediný důstojník SS za války velení Heeresgruppe G v Oberrheinu. Zde bojoval proti známým americkým velitelům Pattonovi a Patchovi. Hausserovým hlavním úkolem byla obrana Mannheimu, Heidelbergu a Karlsruhe. Avšak americké jednotky měly převajy a podporu vojsk svobodných Francouzů. Po vzrušené debatě s Hitlerem, ve které se postavil proti dalšímu pokračování bojů, byl v dubnu 1945 sesazen. 8.5. se vzdal vysoce vyznamenávaný důstojník Američanům. Do roku 1949 zůstal Paul Hausser v zajetí. Po válce založil Hausser Bundesverband der ehemaligen Waffen-SS-Soldaten (HIAG) a snažil se, aby se na Waffen-SS hledělo jako na součást Wehrmacht. Paul Hausser zemřel 21.12.1972 v Ludwigsburgu.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

22.října 1576 – český král Rudolf II. Habsburský byl zvolen v Řezně německým králem

22.října 1882 se narodil Wilhelm Bodewin Johann Gustav Keitel německý polní maršál popravený 16. října 1946 za zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.