Kdo je online

Přihlášení uživatelé 0
Hosté 41

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Troubridge - Komentář v V-22 Osprey
Japnci začali provozovat své V-22 Osprey To make this happen, various members of the V-22 community came together inclu...
Australské F-111 už nejsou ve službě. Jsou doslova pohřbené. Viz článek níže. Here’s why Australia buried 23 F-111s aft...
28. prosince 2020 oslaví L-159 20 let služby ve Vzdušných silách AČR.
Bedrník - Komentář v Renault FT
Na internetu jsem narazil na fotku, kde je George S.Patton, Jr s tankem Renault FT a informací, že se stal prvním americ...
To potopení monitoru je pěkný úlovek. By mě zajímalo kolik lodí zhruba škodovácká děla potopila.Přecejen jich řada dříve...

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 8. 8. 2012 15:47 Napsal Pavel Sláma
Nadřazená kategorie: Waffen-SS Kategorie: Velitelé

Paul Hausser

SS-Oberstgruppenführer und Generaloberst der Waffen-SS

Paul Hausser

7.10.1880, Brandenburg an der Havel
21.12.1972, Ludwigsburg / Württemberg

NSDAP-Nr.: 4.158.779 (1.5.1937)
SS-Nr.: 239.795 (15.11.1934)

SS-Oberstgruppenführer und Generaloberst der Waffen-SS: 1.8.1944
SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS: 1.10.1941
Generalleutnant der Waffen-SS: 19.11.1939
SS-Gruppenführer: 1.6.1939
SS-Brigadeführer: 22.5.1936
SS-Oberführer: 1.7.1935
SS-Standartenführer: 15.11.1934
SA- Standartenführer: 3.1934
Generalleutnant: 31.1.1932
Generalmajor: 1.2.1931
Oberst: 1.11.1927
Oberstleutnant: 15.11.1922
Hauptmann: 3.1914
Oberleutnant: 1912
Leutnant: 18.3.1899

 

Kadettenvoranstalt Köslin: 1892 – 1896
Kadettenhauptanstalt Berlin-Lichterfelde: 1896 – 1899
7.(Westpreußischen) Infanterie-Regiment 155 (Ostrowo / Posen): 20.3.1899
Adjutant II. Bataillon, Infanterie-Regiment 155: 1.10.1903 - 1.10.1908
Kriegsakademie Berlin: 1.10.1908 - 21.7.1911
Kaiserlichen Marine jako letecký pozorovatel: 1909 – 1912
Großen Generalstab: 22.3.1912
Topographische Abteilung, Großen Generalstab: 22.3.1914
Štáb Kronprinz Rupprecht von Bayern: 1.8.1914
Ib VI. Armee-Korps
Infanterie-Regiment 28
Ia 109. Infanterie-Division: 10.1916 – 1.1918
Ia Generalkommando z.b.V. 59: 3.1918 – 1918
Štáb rumunského sboru Foscani: 1918
Štáb V. Armee-Korps, styčný důstojník k Grenzschutz Ost: 1.1919 - 5.1919
Ia Reichswehr-Brigade 5: 5.1919 - 1.10.1919
Ia Wehrkreis-Kommando II (Stettin): 1.10.1919 - 1.10.1920
Ia 2. Division: 1.10.1920 – 1922
Kompanieführer, Infanterie-Regiment 5: 1922
Velitel III. Bataillon, Infanterie-Regiment 4 (Deutsch-Krone Schneidemühl): 1.4.1923 - 1.3.1925
Náčelník štábu Wehrkreis-Kommando II (2. Division), Stettin: 1.3.1925 - 1.11.1927
Štáb Infanterie-Regiment 10 (Dresden): 1.11.1927 - 1.7.1927
Velitel Infanterie-Regiment 10: 1.7.1927 - 1. 11.1930
Velitel Truppenübungsplatz Münsingen: 1.11.1930 – 12.1930
Infanterieführer IV (Magdeburg): 1.11.1930 - 31.1.1932
Penzionován z Reichsheer: 31.1.1932
Landesführer Stahlhelm, Berlin-Brandenburg: 5.2.1933 – 4. 1934
Führer SA Reserve Brigade 25 (Berlin-Brandenburg): 3.1934 - 31.10.1934
SS-Verfügungstruppe, velitel SS-Junkerschule Braunschweig: 15.11.1934 - 30.5.1936
Inspektor SS-Junkerschulen: 1.8.1935 - 5.5.1937
Náčelník Führungsamt SS-Hauptamt: 1.6.1936 - 30.9.1937
Inspektor SS Verfügungstruppen (SS-VT): 1.10.1936 - 10.8.1939
Styčný důstojník SS-VT u štábu Panzer-Division Kempf: 7.1939 - 9.10.1939
Velitel SS-Verfügungstruppen Division (mot) (později SS-Division Reich a Das Reich): 9.10.1939 - 14.10.1941 (předal velení Willi Bittrichovi pro několikanásobné zranění)
Náčelník Kommandoamt der Waffen-SS in SS-Führungshauptamt: 6.1940 - 15.8.1940
Velitel SS-Generalkommando: 28.5.1942 - 14.9.1942
Velitel II. SS-Panzer-Korps: 14.9.1942 - 28.6.1944
Velitel 7. Armee: 28.6.1944 - 20.8.1944 (několikrát zraněn při průlomu z kapsy Falaise)
Velitel Heeresgruppe B: 16.8.1944 - 17.8.1944
Velitel Heeresgruppe Oberrhein: 28.1.1945 - 3.4.1945
Velitel Heeresgruppe G: 28.1.1945 - 3.4.1945
Štáb Oberbefehlshaber Südwest (Generalfeldmarschall Kesselring): 3.4.1945 - 8.5.1945 (jako zvláštní pověřenec pro bezpečnost)
Vzdal se Američanům u Zell am See v Rakousku 9.5.1945. Internován ve 20 různých táborech, propuštěn v létě 1948. Člen HIAG do roku 1972. Napsal knihy Waffen-SS im Einsatz (1953) a Soldaten wie andere auch (1966).

1914 Železný kříž II. třídy
1914 Železný kříž I. třídy
Rytířský kříž: 8.8.1941
Dubové listy: 28.7.1943 (261.)
Meče: 26.8.1944 (90.)
1939 Spona k Železnému kříži I. třídy: 17.6.1940
1939 Spona k Železnému kříži II. třídy: 27.9.1939
Odznak za zranění stříbrný: 9.5.1942
Čestný kříž 1914-1918
Řád královského pruského domu Hohenzollernů s meči
Rytířský kříž Saského Albrechtova řádu 1. třídy s meči
Rytířský kříž Württemberského Friedrichova řádu 1. třídy s meči
Anhaltský Friedrichův kříž
Rakouský Řád železné koruny 3. třídy
Rakouský Válečný kříž za zásluhy 3. třídy
Zlatý stranický odznak: 30.1.1943
Bavorský vojenský řád za zásluhy IV. třídy s meči
Letecký odznak pozorovatele
SS čestný prsten
SS čestný meč
Julleuchter

Podle příkladu svého otce, vstoupil Hausser již v 19-ti letech do pruské armády, poté strávil několik let v kadetní škole. Jeho bývalí spolužáci Günther von Kluge a Fedor von Bock to dotáhli ve Wehrmacht až k hodnosti Generalfeldmarschall. Během první světové války byl Hausser zařazen do mnoha bojových I štábních funkcí. Po účasti v bojích na západní frontě, v Kurlandsku a Rumunsku (Infanterie Regiment 155) a nasazení jako letecký pozorovatel, ukončil válku jako nejvíce vyznamenávaný Major a náčelník štábu I. Infanterie Korps. Po krátké službě u Grenzschutz vstoupil Oberstleutnant Hausser do malého Reichswehru, kde  byl v roce 1925 náčelníkem štábu 2. Infanterie Division. Jeho předchůdcem v této funkci byl pozdější Generalfeldmarschall Gerd von Rundstedt. Druhým štábním důstojníkem (IIa) byl v té době pozdější Inspekteur der Panzertruppen Heinz Guderian. V roce 1928 převzal Oberst Hausser v Drážďanech umístěný Infanterie Regiment 10, rok poté se stal Höhere Infanterieführer Magdeburg. Za vynikající výkony byl jmenován v roce 1931 Generalmajorem a 1932 Generalleutnantem. Po 33-leté službě v Heer z armády odešel a byl zařazen jako SS-Standartenführer do SS-Verfügungstruppe. Do vypuknutí války velel Junkerschule Braunschweig a stal se velitelem elitní SS-Verfügungs Division.

Při vypuknutí války velel SS-Gruppenführer (1939) Hausser SS-Brigade v rámci Panzer Division Kempf, během tažení ve Francii velel SS-Verfügungs Division, která byla krátce nato přejmenována na Das Reich. S touto elitní divizí se zúčastnil bojů v Holandsku (Amsterodam, Grebbe, Vlissingen) a Belgii, prošel Flandrami, bojoval u Reims a Orléans, obsadil Bordeaux a v červnu 1940 dosáhnul španělské hranice! Po bojích na Balkáně (např. obsazení Bělehradu) byla divize vybavena těžkými zbraněmi a rozšířena. V červnu 1941 vstoupila Hausserova SS Das Reich do války proti Sovětskému svazu. V rámci Heeresgruppe Mitte se divize probila přes sovětská pohraniční opevnění, zúčastnila se na obklíčení kotle severně od Baranoviči, obsazení Smolenska a obklíčení Sovětů u Kyjeva. Za velké úspěchy divize obdržel Paul Hausser v srpnu 1941 Rytířský kříž. Po dalších bojích u Roslavli, Istry, Gžatsku a Gomelu, zahájila divize útok na Moskvu. Během tvrdých bojů, plných ztrát za těžkých klimatických podmínek, ztratil General der Waffen-SS (1.10.1941) po zranění střepinou pravé oko! Po vyléčení v lazaretu převzal Hausser, jako důstojník s nejvyšší hodností ve Waffen-SS 1.6.1942 velení II. SS-Panzerkorps. Po účasti na obsazení jižní Francie v listopadu 1942 (Unternehmen Lila) byl Korps v lednu 1943 po krátkém nasazení u Oskolu přesunut k Charkovu. Protože byly sovětské armády v absolutní taktické, početní a materiálové převaze, navrhnul Hausser ústup a následnou ofenzívu. Ale Hitler se držel svých starých frází o "odporu do posledního náboje". V této situaci se Hausser ukázal jako inteligentní a rozhodný důstojník s odvahou vzepřít se Hitlerovým příkazům. Vydal rozkaz k ústupu z Charkova! Toto správné rozhodnutí zachránilo několik německých divizí před obklíčením. Poté, co byl jeho Korps posílen, zahájil spolu s tankovými jednotkami Generalobersta Hotha v březnu 1943 útok z znovudobytí města, při kterém Rudá armáda ztratila šest sborů a množství materiálu. Tento úspěch zachránil Haussera před sesazením. A úspěch u Charkova obdržel Hausser Dubové listy – vyznamenání bylo Hitlerem "jako trest za neposlušnost" do července zadržováno! V létě 1943 se II. SS-Panzerkorps s elitními divizemi Totenkopf (Prieß), Leibstandarte (Dietrich) a Das Reich (Krüger) zúčastnil operace Zitadelle. V těžkých bojích v kurském výběžku utrpěla elita německých oddílů těžké ztráty. 12.7. vedl Hausser své tři divize do tankové bitvy u Prochorovky, která byla s 1.000 zúčastněnými vozidly největší takovou srážkou války! Zatímco dva tankové sbory Armeeabteilung Kempf ten den útočily na sovětská postavení jihovýchodně od Prochorovky, měli Dietrich, Krüger a Prieß se svými oddíly zaútočit západně od města a tak se setkali s útokem sovětské 5. gardové tankové armády. Vypukly tvrdé boje mezi vesnicemi Vesely, Teterevino a Kočetovka. Se severním křídlem podpořeným XI. Panzerkorps, mohla SS-Leibstandarte dopoledne konečně zahájit úspěšný postup, zatímco ve středu pomalu, ale jistě postupovali granátníci SS-Totenkopf. Stejně jako útok ostatních divizí se však i jejich zastavil na tvrdém ruském odporu. Na pravém křídle zpočátku úspěšný Armeeabteilung Kempf musel odpoledne také kvůli silnému odporu mechanizovaných gardových sborů dokonce ustoupit. Mezitím ztratily německé divize u Prochorovky 300 tanků, Rudá armáda 500. Také v dalších dnech nepřicházel žádný postup a 4. Panzerarmee (Hoth) se musela do začátku srpna stáhnout z Bělgorodu a 23.8. také z Charkova.

Následovaly ústupové a obranné boje, po kterých byl II. Panzerkorps poslán k odpočinku do severní Itálie. V dubnu 1944 byly Hausserovy jednotky nasazeny u Tarnopolu a při protiofenzívě k vyproštění kotle Hube u Kamence Podolského. V červnu se vylodili Spojenci v Normandii a II. SS-Panzerkorps byl poslán do Francie. O několik dnů později zastavily elitní jednotky ofenzívu britského VIII. Sboru proti Caen. Později byli zastaveni také Kanaďané na pravém křídle. 27.6.1944 převzal Hausser jako první důstojník SS velení Armee a předal svůj Panzerkorps Wilhelmu Bittrichovi. 1.8. byl povýšen do hodnosti Oberstgruppenführer und Generaloberst der Waffen-SS (tuto hodnost dostali jen tři důstojníci SS) a převzal 7. Armee. Tato byla zapojena několik týdnů do těžkých bojů v Normandii. V těžkých bojích působily Hausserovy jednotky Spojencům často těžké ztráty, ale musely stále ustupovat. Když byla velká část 7. Armee obklíčena v srpnu 1944 u Falaise, schylovalo se k "západnímu Stalingradu". Během průlomu z kotle bylo zachráněno kolem 50.000 mužů, mezi nimi těžce zraněný Hausser. S průstřelem podbříšku ležel dlouho v německém lazaretu. Jeho zástupce ve velení 7. Armee, General Eberbach, padl u Falaise do zajetí. Za obranné boje v Normandii obdržel SS-Oberstgruppenführer Hausser 26.8. jako 11. příslušník Waffen-SS Meče. V lednu 1945 se vrátil na frontu zpátky a převzal jako jediný důstojník SS za války velení Heeresgruppe G v Oberrheinu. Zde bojoval proti známým americkým velitelům Pattonovi a Patchovi. Hausserovým hlavním úkolem byla obrana Mannheimu, Heidelbergu a Karlsruhe. Avšak americké jednotky měly převajy a podporu vojsk svobodných Francouzů. Po vzrušené debatě s Hitlerem, ve které se postavil proti dalšímu pokračování bojů, byl v dubnu 1945 sesazen. 8.5. se vzdal vysoce vyznamenávaný důstojník Američanům. Do roku 1949 zůstal Paul Hausser v zajetí. Po válce založil Hausser Bundesverband der ehemaligen Waffen-SS-Soldaten (HIAG) a snažil se, aby se na Waffen-SS hledělo jako na součást Wehrmacht. Paul Hausser zemřel 21.12.1972 v Ludwigsburgu.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

4.prosince 1942 potopily v Neapoli americké bombardéry B-24 italský lehký křížník Muzio Attendolo.

4.prosince 1268 – Uzavření Poděbradské smlouvy mezi českým králem Přemyslem Otakarem II. a Oldřichem Korutanským. Oldřich Korutanský, který neměl dědice, se zavazoval, že po jeho smrti připadne korutanské vévodství českému králi. Byli však pominuti Oldřichovi sourozenci, kteří se se ztrátou území nechtěli nechat smířit. Po porážce Přemysla Otakara římským králem Rudolfem Habsburským byly Přemyslu Otakaru Korutany zase odebrány.

Translate