Kdo je online

Přihlášení uživatelé 0
Hosté 44

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Troubridge - Komentář v V-22 Osprey
Japnci začali provozovat své V-22 Osprey To make this happen, various members of the V-22 community came together inclu...
Australské F-111 už nejsou ve službě. Jsou doslova pohřbené. Viz článek níže. Here’s why Australia buried 23 F-111s aft...
28. prosince 2020 oslaví L-159 20 let služby ve Vzdušných silách AČR.
Bedrník - Komentář v Renault FT
Na internetu jsem narazil na fotku, kde je George S.Patton, Jr s tankem Renault FT a informací, že se stal prvním americ...
To potopení monitoru je pěkný úlovek. By mě zajímalo kolik lodí zhruba škodovácká děla potopila.Přecejen jich řada dříve...

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 28. 8. 2012 17:53 Napsal Pavel Sláma
Nadřazená kategorie: Waffen-SS Kategorie: Velitelé

Max Simon

SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen SS

Max Simon

6.1.1899, Breslau
1.2.1961, Dortmund

NSDAP-Nr: 1.359.576
SS-Nr.: 83.086

SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS: 20.4.1944)

Velitel SS-Totenkopf-Standarten 1
Velitel 3. SS Totenkopf: 15.5.1943 – 3.10.1943
Velitel 16. SS Reichsführer SS: 3.10.1943 – 24.10.1944
Velitel XIII. SS Armee Korps: 10.1944 – 5.1945

Rytířský kříž: 20.10.1941, SS-Oberführer, velitel SS-Totenkopf-Infanterie-Regiment 1, SS-Totenkopf-Division
Dubové listy: 28.10.1944 (Nr. 639), SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS, velitel, 16. SS-Panzer-Grenadier-Division Reichführer-SS
Německý kříž ve zlatě: 9.10.1944, SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS, velitel, 16. SS-Panzer-Grenadier-Division Reichführer-SS
Wehrmachtsbericht: 21.7.1944
Železný kříž I. třídy: 2.10.1939
1939 Spona k Železnému kříži II. třídy: 13.09.1939
1914 Železný kříž II. třídy
Odznak za zranění 1918 černý
Útočný odznak pěchoty bronzový
Čestný kříž
Zemský řád
SS čestný meč
SS čestný prsten

 

Max Simon

Max Simon se narodil 6.1.1899 v Breslau ve Slezsku a v roce 1917 vstoupil do pruské armády k Leib-Kürassier-Regiment Großer Kurfürst v Breslau. Jako vojín se zúčastnil bojů v Makedonii a na západní frontě a obdržel Železný kříž II. třídy. Po skončení války se v roce 1919 připojil k Freikorpsu ve Slezsku a zde bojoval proti Polákům. Nakonec byl převzat do Reichswehru k Kavallerie-Regiment 16, odkud byl v roce 1929 propuštěn jako Unterfeldwebel. 1.5.1933 vstoupil jako SS-Anwärter k 47. SS-Standarte v Geře. Tam byl zařazen k Totenkopfverband Sachsen a 9.11.1934 povýšen na SS-Untersturmführera. Na jaře 1935 byl Simon zařazen k 1. SS-Totenkopfstandarte Oberbayern. V roce 1938 byl povýšen do hodnosti SS-Standartenführer. 13.3.1938 byly přiděleny 2 Sturmbanne z 1. SS-Totenkopfstandarte k Heer a strážily dálnici München-Salzburg a zúčastnily se pochodu do Rakouska. Při obsazení Sudet byly I. a II. Sturmbann nasazeny s Sudetendeutschen Arbeitsdienst. Během pochodu došlo ke krátké přestřelce s českými vojáky. Později defilovaly Sturmbanne před Adolfem Hitlerem. Poté byl III. Sturmbann ustaven jako 4. SS-Totenkopfstandarte Ostmark. V roce 1938 byla Standarte vybavena pro mobilní válku a použita při obsazení Čech (2 Sturmbanne). Protože dle ministerstva vnitra směly být postaveny jen 2 Sturmbanne, 3. byl ustaven "na černo". Inspekteur der Totenkopfverbände, Theodor Eicke, sháněl chybějící prostředky u průmyslníků.

S vypuknutím války se Hundertschafte změnily na Kompanie a Sturmbanne na Bataillony. S ustavením SS-Totenkopf Division byla v říjnu 1939 1. SS-Totenkopf Standarte Oberbayern převzata do divize jako SS-Totenkopf-Infanterie Regiment 1 a v roce 1943 přejmneován na SS-Panzergrenadier Regiment 5. Během tažení na Západě velel Max Simon pluku a u Le Catillon dosáhl úspěchu, když při postupu divize zajistil 1.200 zajatců. Později bojoval u kanálu La Basse a pochodoval až do Lyonu, odkud pluk postupoval přes Orleans, Tours a Bordeaux až ke španělským hranicím. Na počátku války v Rusku zaútočil pluk 2.7.1941 na Kraslavu a obsadil předmostí, prolomil Stalinovu linii u Sebeše a pochodoval na Opočku, kde byl Max Simon zraněn. V bojích u Mžagy převzal opět velení pluku. V následujících týdnech bojoval pluk jižně od Ilmeňského jezera a ukořistil velké množství zajatců a výzbroje. Následovalo zajištění cesty Děmjansk-Lužno a s tím spojené těžké obranné boje. 1.9.1941 byl povýšen do hodnosti SS-Oberführer a za úspěchy pluku na postupu divize obdržel 20.10.1941 Rytířský kříž. Během bojů v kotli u Děmjansku držel pluk východní hranici kotle. 1.12.1942 byl jmenován SS-Brigadeführerem a převzal v roce 1943 nově ustavenou 16. SS-Panzer-Grenadier-Division Reichsführer SS. Sturmbrigade Reichsführer SS a mnoho vojáků jeho starého pluku tvořilo základ nové divize. Výstavba probíhala v Laibachu a potom v Maďarsku. V červenci 1944 byla divize poslána do střední Itálie jižně od Arna. Během následujících bojů proti britským jednotkám na ligurském pobřeží prokázala divize vedená Maxem Simonem vysoké bojové umění a byla rozhodujícím elementem v Etruských Apeninách. Mimoto bojovala divize úspěšně v týlu proti parytzánům.

Jako 639. voják Wehrmacht obdržel SS-Gruppenführer Max Simon 28.10.1944 Dubové listy, krátce předtím 25.10.1944 Německý kříž ve zlatě. 16.11.1944 převzal SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS Max Simon jako velící generál XIII. SS-Armeekorps od SS-Gruppenführera Hermanna Prieße. XIII.SS-Armeekorps byl do konce války podřízen 1. Armee a bojoval proti Američanům v Lotrinsku. Od prosince 1944 bránil Západní val. Poté, co se protivník dostal přes Moselu do týlu XIII. Armeekorps, ustoupil do Sárska a Rheinpfalze a zúčastnil se obranných bojů. Aby se nedostal do obklíčení, musel ustoupit přes Rýn u Germersheimu a zničil mosty přes řeku. 1.4.1945 bojoval sbor mezi Mainem a Jagstem proti americké 4. tankové divizi. Během dubna se zúčastnil tvrdých bojů na linii Tauber-Aisch, ve Würzburgu a Nürnbergu. Držel dlouho dobu Crailsheim a opět osvobodil již obsazené město Neumarkt. Poté ustoupil na jih a bojoval u Dunaje a Mnichova. Na rozkaz Maxe Simona nebyly zničeny mosty přes Isaru, protože v tom neviděl žádný užitek. 1.5.1945 stál sbor na Innu a 4.5. v obranných pozicích v předhůří Alp. Zde kapituloval XIII. SS-Armeekorps pod SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS Maxem Simonem, oslaben, ale nezlomen, americkým jednotkám. Po válce byl Max Simon odsouzen britským válečným soudem v Padově k smrti, že byli při bojích proti partyzánům ve střední Itálii povražděni také civilisté (masakr u Marzabotta - 1.800 mrtvých). Simon byl později odsouzen k doživotí a propuštěn v roce 1954 z vězení Werl. Krátce po propuštění byl zadržen německou justicí. Jako velitel XIII. SS-Armeekorps měl odsoudit k smrti tři občany Brettheimu za defétismus. Ti měli odzbrojit protitankovou skupinu HJ, která chtěla bojovat proti Američanům. Simon byl soudem v Ansbachu osvobozen, který jeho tehdejší rozhodnutí schválil. Max Simon zemřel 1.2.1961 v Lünenu.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

4.prosince 1942 potopily v Neapoli americké bombardéry B-24 italský lehký křížník Muzio Attendolo.

4.prosince 1268 – Uzavření Poděbradské smlouvy mezi českým králem Přemyslem Otakarem II. a Oldřichem Korutanským. Oldřich Korutanský, který neměl dědice, se zavazoval, že po jeho smrti připadne korutanské vévodství českému králi. Byli však pominuti Oldřichovi sourozenci, kteří se se ztrátou území nechtěli nechat smířit. Po porážce Přemysla Otakara římským králem Rudolfem Habsburským byly Přemyslu Otakaru Korutany zase odebrány.

Translate