Kdo je online

Přihlášení uživatelé 1
Hosté 18

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Z iRozhlas.cz: Tak alespoň nějaká pozitivní zpráva.
Vyšel nový A report, kde se píše o armádě i v souvislosti se současnou epidemií. http://www.mocr.army.cz/assets/multimed...
Na letadlových lodích USS Ronald Reagan a USS Theodore Roosevelt jsou námořnici nakažení virem Covid-19.
Itálie překonala hranici 100 tisíc nemocných. Za den zemřelo 812 lidí Itálie za posledních 24 hodin hlásí 4 050 nových p...
Tady je takový státní rozcestník ohledně koronaviru: https://spojujemecesko.cz/ VÚBP - doporučení ochrany dýchadel, zko...

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 20. 11. 2013 18:29 Napsal Andrea Kostlánová
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: VÁLKY, KONFLIKTY, BITVY

Korejská válka 1950-53, Zapomenutá a Neznámá

Mnohem starší korejská kultura dala vznik japonské kultuře, Korea, pro svůj izolacionismus přezdívaná "Poustevnické království ",  byla totiž od roku 200 př.n.l. čínskou provincií … V druhé polovině 19.stol.začalo Japonsko násilím vytlačovat Koreu z čínského vlivu, a násilím Koreu tlačilo pod vlastní poručnickou sféru.

1910 již vojensky okupovaná Korea byla Japonci přinucena podepsat okupační smlouvu /Annexation Treaty, ale korejský císař k ní nikdy nepřipojil svoji císařskou pečetˇ, takže nikdy nebyla korejskou stranou ratifikována …

1945 se Washington a MOW dohodly na společném „osvobození“ Koreje s tím, že Sověti  „ osvobodí “  území severně od 38.rovnoběžky, a Američané území na jih od 38.rovnoběžky, 38. rovnoběžka se tak stala nejpřísněji střeženou hranicí na světě …

V obou částech Koreje byly poté dosazeny loutkové vlády …

V důsledku americko-sovětského „osvobození“ od japonské okupace byla Korea v 9/45 rozdělena na dvě „osvobozené „ části, americkou a sovětskou .

SU zóna se táhla na sever od 38. rovnoběžky s hlavním městem Pchjongjang a s vůdčí Korejskou stranou práce, v jejímž čele stál od roku 48 bolševický vůdce  Kim Ir-sen, zatímco Kim Il-Sung se stal na věčné časy premiérem, a pětkrát byl i prezidentem.

V 5/46 ztroskotala jednání mezi US a SU o sjednocení obou „osvobozených“ zón , 1948 Američané uskutečnili ve své zóně volby, a po nich se okamžitě konaly volby i v severní SU zóně, takže 1948 oficiálně vznikly dva režimy, Republika Korea, a měsíc po ní Sověti vyhlásili Korejskou lidově demokratickou republiku, jejíž představitelé si však nárokovali moc v celé Koreji ...

Válka vypukla 25.6.50, když severní Korea na radu sovětských /SU vojenských poradců a s pomocí SU vojenských pilotů napadla jižní Koreu …

US odpověděly iniciativou v OSN, kdy  RB OSN vyzvala Pchjongjang, aby se stáhl za 38.rovnoběžku, a jelikož to severokorejský režim odmítl, RB OSN vyzvala 27.6. 50 členské státy, aby do Koreje pod praporem OSN (velitelem těchto vojsk OSN byl 1950 gen. MacArthur, od 1951 gen. Ridgway ) vyslaly své jednotky, a donutily Pchjongjang, aby splnil rezoluci RB OSN.

30.6.50 dorazily do Koreje US jednotky, které však v panice před SU tanky T34 ustupovaly, protože US protitankové tarasnice/houfnice je neprostřelily …

Zatímco jihokorejská armáda se urputně bránila, a své postavení si při pobřeží udržela, úprk US jednotek ze Soulu poté, co jejich první velitel Dean padl hned v prvních dnech do zajetí ( ve kterém jej severoKorejci drželi celé tři roky), umožnil severoKorejcům jeho snadné dobytí …

28.8.50 dorazily Američanům napomoc britské/UK jednotky z Hong Kongu.

Po panickém ústupu před tanky T34 se US jednotky en masse dostaly do obklíčení na malém prostoru kolem Pusanu, které prorazily 15. 9.1950, a  28.9.50 spolu s US jednotkami  X Corps z japonských základen , které se vylodily  v Inchon, znovudobyly Soul .

US měly převahu v letadlech z okolních letadlových lodí, ale protože neměly zmapovaný terén, jejich bombardování bylo vojensky neúčinné, zato bombardováním severokorejských velkoměst způsobily obrovské masakry mezi civilisty, o to více, že je kobercově bombardovaly napalmem ( civilisty zabíjeli i vojáci a policisté obou korejských režimů, všichni tak rukou společnou a nerozdílnou přispěli k vytvoření masy jednoho miliónu uprchlíků bezdomovců ) …

Válka v Koreji se oficiálně považuje za válku „ omezenou „/ lokální, ale opak je pravdou – šlo o totální leteckou válku, kterou US vedly již proti Japonsku za 2.sv.v. – navíc byla řízena i stejnými lidmi.

Existuje mnoho analýz US jaderných útoků proti Hirošimě a Nagasaki, městům bez vojenského strategického významu, zatímco bombardování zápalnými pumami japonských a severokorejských velkých měst stále zůstává ve stínu pozornosti, třebaže šlo o kobercové bombardování obrovského prostoru pumami obrovského objemu  …

NAPALM byl objeven koncem 2.sv.války.

Jeho používání ve Vietnamu je všeobecně známé díky fotografiím válečných zpravodajů, na kterých se odlupuje spálená kůže ve velkých pruzích z těl nahých dětí, běžících s hrůzou v očích po silnici.

Napalm kůži nejprve dokonale spálí, poté se kůže začne z těla sloupávat v geometricky pravidelných pruzích, takže celé tělo je zaživa profesionálně sloupnuté z kůže .

Používání napalmu za války ve Vietnamu bylo předmětem mnoha mezinárodních diskusí –  neskonale větší objem napalmu byl však shozen na přelidněná severokorejská města, kterých měla severní Korea daleko více než severní Vietnam, takže napalmová válka v severní Koreji byla mnohem pustošivější než vietnamská ( byly používané i jiné zápalné pumy, ale napalm drtivě převažoval)  …

V korejské válce Američané použili i taktiku ničení obřích severokorejských vodních přehrad – bitvy o ně byly rovněž děsivé.

Jeden veterán korejské války, který v bitvě o přehradu Changjin (japonsky Chosin) přišel o oko a nohu, o používání napalmu prohlásil : “ Používání napalmu je odporné a hanebné, ale v Koreji napalm padal na ty správné lidi “ , zatímco další veterán vyprávěl :  „ Civilisté kolem mne byli zaživa spáleni, ale  ještě se váleli ve strašlivých bolestech na zemi.

Vojáci mne úpěnlivě prosili, aby je z milosrdenství mohli zastřelit. Byl to strašný pohled – byli zaživa sloupnuti z kůže“ …

George Barrett z The New York Times 31.7. 50  objevil v jižní Koreji napalmem spálenou vesnici Anyang, ve které si na škvarek spálení vesničané uchovali postoje, ve kterých na ně napalm dopadl – jeden člověk nasedal na kolo, padesát dětí si hrálo v místním sirotčinci .

US ministr zahraničí Dean Acheson se nad jeho „ nepatřičně emocionální “  reportáží velmi rozčiloval, a požadoval uvalit na korejskou válku zpravodajské embargo …

Právě koncem července 1950 za prudkých bojů a stálého ústupu US armády, která se dostala u Pusanu do obklíčení, byly vydány první rozkazy k bombardování měst a vesnic napalmem.

6.8.50 dostalo US velení rozkaz, aby byla spálena následující města : Chongsong, Chinbo a Kusudong.

Strategické bombardéry B-29 plnily mise i taktického bombardování, svrhávaly stovky tun napalmu, a zanechávaly pod sebou ohnivé peklo a oceány plamenů …

31.7.50 bylo na průmyslové město Hungnam svrženo 500 tun zápalných napalmových pum - plameny šlehaly do výše stovek metrů ( pilotům radar ukazoval průmyslové cíle, ale když nebylo možné zasáhnout hlavní cíle, piloti svrhávali zápalné pumy na cíle druhotné ) …

Po válce se US oficiální představitelé hájili tím, že obyvatelé byli varováni před nálety zvukem sirén – ale samotní piloti dobře věděli, že varování sirénami civilistům před napalmem nepomohlo …

12.8.50 svrhly US bombardéry B-29 na severní Koreu 625 tun zápalných bomb , koncem srpna svrhávaly již 800 tun napalmu denně, od června do října 1950 svrhly celkem 3,2 milióny litrů napalmu …

Stále to však nebylo vůbec nic ve srovnání s ohňovým peklem, které severní Koreu čekalo po vstupu Číny do korejské války proti jednotkám „OSN „ v 10/50, která severoKorejcům sice zajistila klíčovou podporu v terénu, ale současně anektovala část korejského území …

Ve stejné době se k britským jednotkám připojil australský prapor.

Po vstupu Číny do války gen. MacArthur počátkem listopadu 1950 nařídil, aby oblast mezi frontou a čínskými hranicemi o rozloze tisíců km čtverečních severokorejského území byla přeměněna  „ v pustinu spálené země, aby letectvo rozbombardovalo úplně všechno -  průmyslová  a telekomunikační zařízení, města i vesnice „  , s výjimkou přehrady Najin u SU hranic, a Yalu u čínských, aby to Moskva/MOW a Peking nepovažovaly za provokaci …

8.11.50 79 bombardérů B29 svrhlo 550 tun napalmu na Sinuiju, a vymazaly tak toto město z mapy.

O týden později bylo stejným způsobem z mapy vymazáno město Hoeryong ( severokorejští bolševici z místa poté učinili pracovní gulag).

Počátkem prosince 1950 US bitevní bombardovací letouny Mustang svrhly na Pchjongjang 700 napalmových pum a 175 tun demoličních pum, které hlučně dopadly, ale vybuchovaly až později, když se lidé snažili zachraňovat již hořící oběti .

Počátkem ledna 1951 generál Ridgway nařídil letectvu nový nálet na Pchjongjang – nálety se konaly 3. a 5. 1. 51 .

Podstatná část bombardování zápalnými pumami se odehrála ještě před spojenou severokorejskou-čínskou ofenzívou ze 14.12. 50, která vojska OSN vytlačila ze severní Koreje ( Číňané měli mnohonásobnou početní převahu) …

I tehdy se US letectvo snažilo dekapitovat severokorejský režim ( za války v Iráku v 3/03 se svět dozvěděl o existenci bomby MOAB (Mother of all Bombs) vážící 11 tun s výbušnou silou 9 tun TNT  - Newsweek  24.3.03 uveřejnil její foto s titulkem Proč Amerika nahání světu hrůzu, třebaže stejnou měl i Kreml ), ale Kim Il-sung a jeho nejvěrnější se z paláce hlavního města přestěhovali do horských podzemních bunkrů Kanggye u čínských mandžuských hranic, z nichž předtím ve 30.letech vylezli.

Poté, co se US zvláštní jednotky, umístěné v Japonsku, vylodily v Inchon, měly za úkol dekapitovat severokorejské vedení.

Po marném tříměsíčním hledání jeho horských bunkrů bombardéry B29 svrhly pumy Tarzan na Kanggye .

Jednalo se o novou šestitunovou superbombu, která ještě nebyla v boji použita., třebaže proti atomovce byla jen pouhou petardou.

9.7.50, 14 dní po vypuknutí války, když Američané prchali ze Soulu,  gen. MacArthur poslal generálu Ridgwayi naléhavou depeši , „ zda by na přímou podporu pozemních bojů nemohla být dána k dizpozici atomová bomba …

Gen. Charles Bolte, šéf vojenských operací, zvažoval, zda by 10 až 20 jaderných pum poskytnutých MacArthurovi na korejské bojiště, mohlo ohrozit „ globální vojenskou moc „ Washingtonu.

Charles Bolte se zabýval i MacArthurovým nápadem, jak izolovat severní Koreu od jejích vojenských spojenců (MOW,Peking), kdyby jí přišli na pomoc.

Severní Korea je svoji polohou slepou uličkou – jediné východy, které z ní vedou do Mandžuska a do Vladivostoku zahrnují mnoho tunelů a mostů, které gen. MacArthur chtěl vyřadit svržením atomovky.

US genštáb však použití atomové bomby nepovolil ( bál se hlavně světového veřejného mínění 5 let po Hirošimě a Nagasaki ( na mínění Moskvy se Washington v té době moc neohlížel, protože US měly 450 atomových bomb, zatímco MOW jen 25 ), ledaže by šlo o současný úder proti čínské maoistické hrozbě …

Generál letectva Curtis LeMay, jenž řídil kobercové bombardování Tokia zápalnými pumami v 3/45 , chtěl osobně řídit i atomový útok proti Číně, bude-li nařízen (což nevyloučil ani prezident Truman na tiskové konferenci 30.11.50 (The New York Times ze 30.11.50) …

24. 12.50 gen. MacArthur skromně  požadoval jen 26 atomových bomb ( třebaže jich potřeboval 30 ), aby zastavil postup čínských jednotek, které poměr sil  v terénu významně změnily.

4 z nich měly být svrženy na čínské invazní jednotky, ostatní chtěl svrhnout podél celých hranic s čínským Mandžuskem , čímž by, tvrdil, vyhrál korejskou válku za deset dní …

500.000 čínských vojáků sevřených v Yalu mezi Japonským a Žlutým mořem, s Američany v zádech, by tak na 120 let zasypal radioaktivním kobaltem (jeho doba rozpadu je 60- až 120 let, přičemž radioaktivita kobaltu je 320krát větší než radioaktivita radia ( jedna 400 tunová kobaltová bomba by dokázala vyhladit většinu fauny) …

K žádné pozemní invazi do Koreje by tak ze strany Číny či SU nejméně po 120 let nedošlo.

Tyto své úvahy US generál ještě zopakoval v roce 54, a nebyl jediný v US generálním štábu, jenž chtěl tímto způsobem „ urychlit „ vítězný konec války v Koreji  …

Variantou k atomovkám byl sanitární kordon, jehož hranice by určilo OSN .

O několik měsíců později v roce 51 kongresman Albert Gore ( otec AlGora, kandidáta na prezidentský úřad za demokraty v roce 00), jenž se později postavil proti válce ve Vietnamu, veřejně litoval, „ že US neúspěch v korejské válce ničí image US, a navrhoval použít pro její rychlé ukončení něco „ kataklyzmatického „ , např. radioaktivní pás, který by Korejský poloostrov natrvalo rozdělil na dvě části „  …

Generál Ridgway, jenž nahradil MacArthura, sice o kobaltové bombě nikdy nemluvil, ale v 5/51 také požádal o poskytnutí atomových bomb, a to rovnou o 38 kusů …

Bomby mu sice nebyly dodány, ale otázka jejich použití byla stále otevřená , zejména, když Truman ( jenž po svržení bomby na Hirošimu brečel, zda to bylo správné ) v 4/51 opět povolal na pomoc MacArthura poté, co se nová čínská invazní vojska začala 10.3. 51 shromaždˇovat v Mandžusku u korejských hranic, a Sověti na svých mandžuských leteckých základnách soustředili přes  200 bombardovacích letounů, kterými by mohly zasáhnout nejenom Koreu, ale i US základny v Japonsku ( po pádu bolševického kolosu částečně otevřené ruské archívy tuto informaci o soustředění tolika  bombardérů v Mandžurii nepotvrdily, takže šlo pravděpodobně o dezinformaci ze strany Číny ) …

14.3.1951  generál letectva Vandenberg napsal : „ Obávám se, že ohledně atomových zbraní je všechno připraveno „ , a skutečně, na US letecké základně Kadena na Okinawě byla uvedena do bojové pohotovosti sila pro atomové bomby, které na tuto základnu byly dopraveny rozebrané na části, a teprve zde se montovaly – zbývalo do nich vložit jen jadernou nálož ( oficiálně Američané v Japonsku žádné jaderné zbraně neměli, viz můj článek Integrace americké a japonské armády dokončena, Militaria.cz) ...

O použití jaderných bomb se znovu diskutovalo v 6/51 – tentokrát z hlediska taktického – byly by použity na bitevním poli ( taktické jaderné zbraně však nebyly v té době k dizpozici,  šlo o použití jaderných hlavic typu Mark IV ) .

Robert Oppenheimer /1904-1967/, bývalý ředitel projektu Manhattan, v té době pracoval na projektu Vista z 1/51, jenž měl vyhodnotit použití taktických jaderných zbraní přímo na bojišti.

Počátkem roku 51 Oppenheimer vyslal do Soulu mladého muže jménem Samuel Cohen /1921-2010/, jehož tajným úkolem zadaným US ministerstvem obrany bylo prostudovat a vyhodnotit důvody, které vedly k dobytí Soulu severoKorejci– jeho závěrem bylo, že by měl existovat prostředek ke zničení nepřítele, aniž by zničil dobývané město  - Samuel Cohen se později stal otcem neutronové bomby…

Od 1/51 se de facto vedla již jen zákopová válka, od  7/51 obě strany intenzívně vyjednávaly o uzavření příměří.

Dohoda o zastavení palby, která stvrdila rozdělení „ osvobozené“ Koreje, byla podepsána v 7/53 v Pchanmundžonu, dodnes nebyla nahrazena mírovou smlouvou.

První přímé rozhovory mezi severní a jižní Koreou se konaly až v roce 95, a nic nevyřešily …

US se podařilo zajmout 200.000 válečných zajatců, kteří byli internováni na ostrově Geoje Don, zatímco severokorejská armáda US válečné zajatce na místě střílela, teprve později je internovala …

Zbývá otázka, proč se US a Moskva/MOW, třebaže vedená paranoidním Stalinem a rozpínavá, 5 let po vyčerpávající světové válce, která skončila žádostivým prahnutím obou stran po jaderných zbraních, proti sobě otevřeně  postavily v boji o Korejský poloostrov …

Co jim asi tak mohl nabídnout, možná těžkou vodu, deuterium, která se používá v jistých typech jaderných reaktorů jako neutronový moderátor zpomalující neutrony, aby mohly reagovat s uranem …

Deuterium se přírodně vyskytuje v oceánech, největší zásobárnou deuteria jsou východoasijské oceány ( Japonské moře, severozápadní část Tichého oceánu, Žluté moře a Východočínské moře, viz Journal of Japan Society of Hydrology and Water Resources 22/09), zatímco dnešními největšími výrobci deuteria jsou US, CAN, Norsko, Indie a Argentina, které pomáhá Švýcarsko …

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

8.dubna 1848 – Kabinetní list. Byl odpovědí na druhou pražskou petici císaři(?29.3.1848). Sliboval rovnoprávnost češtiny a němčiny ve všech odvětvích státní správy a ve školství a dále rozšíření zemského sněmu o příslušníky nižších vrstev. Požadavek spojení zemí Koruny české odkazoval na rozhodnutí budoucího sněmu.

8.dubna 1918 začal v Římě třídenní Kongres utlačovaných národností Rakousko-Uherska.

8.dubna 1922 zemřel známý německý generál a náčelník generálního štábu v letech 1.světové války Erich von Falkenhayn.