Kdo je online

Přihlášení uživatelé 0
Hosté 11

Spřátelené weby

Poslední komentáře

28. prosince 2020 oslaví L-159 20 let služby ve Vzdušných silách AČR.
Bedrník - Komentář v Renault FT
Na internetu jsem narazil na fotku, kde je George S.Patton, Jr s tankem Renault FT a informací, že se stal prvním americ...
To potopení monitoru je pěkný úlovek. By mě zajímalo kolik lodí zhruba škodovácká děla potopila.Přecejen jich řada dříve...
Tak boj v Náhorním Karabachu skončil, ale obávám se, že to je jen čekání na konečnou popravu Arménie. I přes vyslání rus...
Michal Kroužek - Odpověděl na komentář # 4678 v Letov Š-50
Děkuji za upozornění. Snažím se zveřejňovat články až po jazykové korektuře. Člověk po sobě překlepy apod přehlédne. Ale...

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 21. 6. 2015 0:00 Napsal Servác Heller
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: VÁLKY, KONFLIKTY, BITVY

Válka z roku 1866 v Čechách, její vznik, děje a následky - V. Operace prince Bedřicha Karla a generála Herwartha 2.část

Prusové v Klášteře

Zde budiž založen malý obrázek, jak si Prusové vedli v Klášteře.

Tím časem, co Prusové u Podolí Poschacherovu brigádu zaměstnávali a po jejím zatlačení na Mnichovo Hradiště postupovali, vzdálila se od Kláštera hlavní síla rakouského vojska. Jenom několik praporců pěchoty a jedna batterie děl zůstaly. Zřizovaly se náspy kácely se stromy a vůbec počínáno si, jako by se pomýšlelo na zarputilé hájení klášterské posice. Ale navzdor tomu všemu zmocnily se dne 28. června o 7. hod. ranní kolonny pruské armády labské po hodinu trvavším boji Kláštera.

Po čas boje uchýlila se většina v Klášteře pozůstalého obyvatelstva do sklepů proslulého tehda velkého pivovaru a lihovaru. Když ustal boj, opustil lid svoji skrýš a klidné z počátku chování se Prusů zaplašilo prvotní obavy. Avšak klid nepotrval dlouho. Několik uherských vojáků, kteří se beze zbraně ve sladovně byli ukryli, zavdalo Prusům podnět k láteření a spílání a střelná rána, kteráž kdesi na půdě pivovaru z pohozené rakouské pušky nejspíše náhodou jen vytřaskla, poskytla záminku k bezuzdnému drancování pivo- a lihovaru. Všechny zásoby piva staly se obětí odvety. Co se nevypilo, bylo v sudech odvlečeno. Brzy však objeven také sklad lihovin, a když se byli Prusové na domácích lidech přesvědčili, že ohnivý ten mok není nikterak otráven, zahájeno pití jako o závod. Z počátku posluhoval domácí personal, avšak ten objevil se záhy nedostatečným a vojáci si pak posluhovali sami. Kaluže kořalky pokrývaly za krátko půdu a ze sudů stáčeny různé druhy pálenky do hrnců, konví, láhví a džbánků. Také sklep na líh dostal nevítanou návštěvu a větší část zásoby vypuštěna na zem. Lihem promočeni, a zpiti brouzdali se vrávorající vojáci loužemi kořalky v rozsáhlých klenbách lihovaru.

Tu pojednou, asi v hodinu s poledne vyšlehly z otvorů pivovaru žluté a modré plameny; dveřmi řítily se a z oken skákaly hořící postavy, kteréž šatstvo s těla trhajíce v nedalekém potoce spásu hledaly. Přes čtyřicet pruských vojáků strašně bylo popáleno a většina jich zahynula.

Tato katastrofa přivedla pruské vojáky do děsného vzteku. Oni byli přesvědčeni, že lid v lihovaru zaměstnaný zúmyslně lihové kaluže zapálil a začali se mstíti. Nábytek, dvéře a okna roztřískali, trhali a ničili, obchodní knihy a korrespondence rvány na kusy a hubeny. Apparáty probodány bodáky, do vyšších oken metány spousty kamení. Potom nastalo nové drancování. Všechny zásoby ječmene ze sladovny a obilí ze dvora byly odvlečeny, vojáci prohlíželi soukromé byty, odnášeli potraviny, vytloukali u zavřených bytů dvéře a okna, odnášeli cennější věci a co se jim nelíbilo, ničili. Kavaleristé proháněli se na koních vesnicí, stíhajíce tasenými šavlemi drůbež, malá prasátka atd. V některých bytech a zejména v krámech bylo spustošení jako po zemětřesení. Ječmen z hraběcí valdštýnské sladovny odvlečený dali kavaleristé ihned koním do žlabů, ale nezvyklé toto krmivo spůsobilo koním všelijaké obtíže a vojáci začali křičeti, že jest voda v kašně otrávena. Nastalo nové jitření, kteréž vrcholu dostoupilo, když náhodou voda do kašny pojednou prouditi se přestala. Správce, který již pro požár v lihovaru veliké příkoří zkusil, musil utéci, aby hrozícímu týrání ušel, a hraběcí stavební ředitel, provázen povykující tlupou vojáků, byl nucen až do půl noci s lidmi pracovati, aby příčinu, proč voda se zastavila, objevil a odstranil.

Následujícího dne nastalo sice utišení, ale v rekvisicích se pokračovalo. Z panského dvora odvedli Prusové 90 kusů hovězího dobytka, 500 ovcí a 3 koně; stavebnímu řediteli odňali 3 koně a vesničanům 14 krav a 4 koně. Sláma a seno odvlečeny do stébla a kde dříví scházelo, spáleny ploty, latě a rozbité dvéře. Škoda, spůsobená valdštýnskému dvoru, odhadnuta na 16.000 zlatých, ztráta pak vesničanů na 20.000. Piva vypito v prvních třech dnech invase přes 2000 věder.

Bitva u Jičína

Široká fronta, ve kteréž se obě princi Bedřichu Karlovi podřízené armády na Jizeře rozvinuly, zachována a podržena i pro další postup. 4. armádní sbor, který dosud skoro výhradně zaměstnán byl, vzat do reservy a jinak dán rozkaz, aby 3. armádní sbor, maje 5. (Tümplingovu) divisi v čele, po turnovské silnici na Jičín postoupil. 2. pak armádní sbor, maje v čele 3. (Werderovu) divisi, přes Sobotku za týmž cílem ku předu se hnul. Labské armádě přikázány dále na západ vedoucí silnice, mimo jiné také silnice podél Jizery přes Mladou Boleslav vedoucí. Na této čáře nebylo žádného nepřítele a princ rozhodl se pro ni snad jenom z ohledu na obtížné zásobování vojska, ač neklamal-li se ohledně směru, jímž se bralo vojsko saské.

První rakouský armádní sbor provedl k poledni dne 29. června šťastně svůj ústup na Jičín, ačkoli byl na pravém křídle stále ohrožen (na »pravém« ve smyslu fronty proti nepříteli obrácené, jakož se vůbec technicky říká i při ústupu). Čásť vojska dorazila k Jičínu již minulého večera a časně z rána.

Clam-Gallas postavil se u Jičína zase k bitvě, protože bylo, jak sám ve své zprávě praví, saského korunního prince došlo od Benedeka psaní, oznamující, že přibude téhož dne (29. června) 3. armádní sbor rakouský a že následujícího dne tři ostatní sbory hlavní armády směrem k Turnovu a Lomnici postoupí. Tak nedostatečné měl Benedek spojení s podřízenými sobě vojevůdci!

Dne 28. června byla rozdělená Benedekova vojska ve třech velkých bitkách od vojů korunního prince poražena, druhá armáda pruská byla již jenom den cesty od Labe vzdálena a Benedek chtěl ještě na sever postoupiti! Patrně neměl ještě ani tušení o tom, co se bylo u Trutnova, Náchoda a Skalice přihodilo, — princ Bedřich Karel, jehož zprávy docházely cestou desetkráte delší, věděl již dne 28. června o bojích, jež dne 27. svedeny byly na hranici kladské.

Postavení, jež Clam-Gallas k bitvě aneb spíše na obranu Jíčína zaujal, bylo na míli cesty od města vzdáleno. Byla to řada jednotlivých posicí, kteráž u Železnice počínajíc, u vesnice Brady přes turnovskou silnici se vinula a u Lochova levým křídlem sobotecké silnice se dotýkala. Před touto čarou bylo ještě několik vhodných bodů na obranu vojskem obsazeno. Levé, skoro ve vzduchu visící křídlo kryla saská jízda. Kromě této byla ze saské armády po ruce jenom pěchotní divise Stieglitzova; druhá divise byla již dříve poslána do Jičínovsi. Stieglitzova divise, rozložená u Podhradu, obdržela rozkaz, aby jakožto záloha do středu rozlohy postoupila.

Této bitevní rozloze vytýkají stratégové, že byla na pohotovou sílu vojska příliš dlouhá (přes míli) a za druhé, že čelíc skoro čistě na sever, proti útoku od Sobotky nikoli čelem, nýbrž levým bokem se postavila. Jinak byla, vzhledem ku četným a z části i lesem pokrytým výšinám pro obranu výhodna.

Asi o půl čtvrté hodiné odpolední narazila od Turnova přicházející pruská divise Tümplingova na nepřítele u Libuně, na severu od Brady. Po krátké přestřelce rozvinul se přední voj a záhy spustil se dělostřelecký boj před středem a pravým křídlem posice. Na rakouské straně hřímalo 96 děl s dobře volených výšin a jim odpovídalo s velkou energií pruských děl asi 40. Tato převaha byla na počátku bitvy velmi citelna.

Postup boje záležel v tom, že se přední voj pruský a čásť divise Tümplingovy ihned vrhly na pravé křídlo rakouské rozlohy, kterouž stůj co stůj povaliti chtěly, kdežto proti silnému středu jenom nepatrné síly v boj postoupily. Teprve v poslední době bitky hnáno útokem na střed posice a generál Tümpling vedl posléze sám svoje reservy do výšin u Brady. — Tümplingova divise byla asi hodinu v ohni, když se kolem 5. hodiny, od Sobotky přicházejíce, před levým křídlem rakouské rozlohy objevily špice pruské divise Werderovy, kteráž se také ihned v boj dala s rozloženou u Lochova brigádou Ringelsheimovou. Boj byl na obou stranách a na celé čáře velmi prudký...

K 7. hodině měli již útočníci, zejména na pravém křídle značný zisk terrénu a tu teprv objevila se v rakouském středu část saské divise Stieglitzovy. Podpora tato přišla pozdě a byla příliš slabá, aby byla oprávnila naději, že se její pomocí podaří celou posici do noci udržeti. Kromě toho odpadla Clam Gallasovi potřeba provésti až do konce možnosti boj s nepřítelem, jemuž každou chvíli nové kollony na posilu přijíti mohly, neboť přijel z Benedekova hlavního stanu ordonanční důstojník s rozkazem, aby Clam všeljkému boji s přesilou se vyhýbal a přes Hořice a Miletín ku hlavní armádě přiraziti se snažil.

S nastávající nocí zahájen tedy spořádaný ústup, o němž sami Prusové doznávají, že nebyl žádným útěkem. Prusové postupovali ostře za Clamovým vojskem, avšak noc a únava učinily u prvních domů jičínských a u přechodů přes Cidlinu stíhání tomu konec.

Nějaký čas bylo ticho. Avšak ještě před půlnocí nařízen s pruské strany útok na Jičín, k jehož obraně Clam Gallas zavčas použil části saského vojska, která ještě nebyla v ohni. Tento smělý a — jak se tvrdí — i genialní podnik zdařil, se úplně. Jeho provedení bylo svěřeno brigádě Winterteldově (od Werderovy divise); avšak sotva že byly první rány padly, přikvapily ještě bataillony divise Tümplingovy. Takto bylo město se dvou stran napadeno a po krutém boji, který až do svítání v ulicích zuřil, musilo saské vojsko ustoupit a Prusové byli pány Jičína.

Prusové u Jičína

Dne 28. června svedena za městem u Brady potyčka s pruskou přední stráží, jež od Turnova na výzvědy byla vyslána.

Sotva že byly zahoukly první dělové rány, utíkala a ujížděla z města polovice obyvatelstva, zvláště mladý lid. Po šťastném odražení Prusů se mnozí zase večer vrátili. Avšak navrátili se jen proto, aby vyspavše se doma, druhého dne znovu utekli a to již na dobro.

Bylo to na den sv. Petra a Pavla, v den bitvy.

Dokud svítala naděje, že rakouské vojsko bojiště opanuje, dalo se polekané obyvatelstvo ještě držeti; jakmile však rakouské vojsko k městu počalo couvati, strhla se náramná vřava provázená bezdůvodným strachem. Kdo mohl, sedl na vůz a ujížděl se svým. nejmilejším nábytkem, kdo nemohl, hledal spásu v útěku pěším, vleka uzel na zádech nebo pod paždím. Prchající obyvatelé pomýšleli nejvíce na zachránění peřin a světské parády, v šanc zůstavujíce, po čem vyhladovělý vojín nejspíše se shání — spíži. Jak současní vypravovatelé ujišťují, měli mužští vůbec více strachu, než ženské a ženské zase bály se více o mužské než o sebe. Stalo se i, že ženy, přemluvivše své muže k útěku, samy doma zůstaly. Spoléhaly patrně, že mají Prusové aspoň trochu galantnosti, a nesklamaly se.

Bitva byla skončena. Rakouské vojsko ustupovalo městem i mimo město směrem na jih a jihozápad. Před zámkem knížete Trautmannsdorfa na náměstí stály tři řady dopravních vozů, čekajících na rozkaz k odjezdu.

Před městem sloučily se tím časem obě pruské kolonny. O 10. hodině přiblížila se pruská patrola až k prvním domům Holínského předměstí, otázala se kolem jdoucího muže, je-li rakouské vojsko v městě a obdrževši neurčitou odpověď, odešla rychle nazpět. O 11. hodině přiblížil se prapor 2. granátnického pluku k městu a vyslal hlídku dvacíti mužů k Holínské čtvrti. Hlídka ptala se na rakouské vojsko a purkmistra, ale odešla zase, než tento se mohl dostavit. Avšak za chvíli přikvapil celý prapor, vnikl do města a prošel bez překážky až na velké náměstí.

Tím časem, vniklo saské vojsko lipovým stromořadím a Valdickou branou do města, aby krylo odjezd dopravních vozů od zámku a přední voj jeho, spustiv ihned prudkou palbu, vyhodil nepřátelský prapor z města.

Velitelství 1. armádního sboru rakouského setrvalo do 9 ½ hod. před Mnichovsko-hradišťskou »branou« a odebralo se pak dovnitř na náměstí, aby vydávalo další písemné rozkazy. Mezi tím, co se pro jednotlivé oddíly disposice vyhotovovaly, přikvapili ordonanční důstojníci se zprávou, kteráž se z počátku zdála víře nepodobnou, že Prusové již do města vnikli. Ale hrabě Clam Gallas se nehýbal a teprve když důtklivě upozorněn byl, že mu hrozí zajetí, hnul se se svým sborovým stanem z města, aby za Miletínskou »branou« zbývajícím ještě brigádám rozkazy vyhotovil. A sotva že tam dorazil, zazněla již z velkého náměstí pušková palba. To bylo o 11 ¼ hodině.

Sotva že byl totiž pruský granátnický prapor z města vyhozen, obnoven kombinovaný útok četnějších mass nepřátelského vojska. Prusové vnikli za stálé palby do ulic a postupujíce opatrně, dorazili až na velké náměstí. Tím časem dostal se druhý oddíl pruského vojska do hořejší části Holínského předměstí a spojil se s prvním oddílem. Oba udeřili pak útočně na postavem Sasíkův u Holínské brány, odkudž se boj protáhl až na.velké náměstí. Tam shromáždili se Sasíci před děkanským chrámem a vystřelivše plným sborem do Prusů, opustili Valdickou »branou« města.

Nyní naplnilo se náměstí rychle pruským vojskem a na všech stranách ozvalo se velitelské volání: »Světlo!-Světlo!« Kde okamžitě nebylo rozsvíceno, tam lítaly kule do oken. Ještě strhla se krvavá šarvátka před Valdickou branou, kde Sasíci Prusy očekávali, klečíce nebo na zemi ležíce, ale ve čtvrt na druhou hodinu bylo město již celé v rukou nepřítele.

Pruské vojsko obsadilo všechny vchody do města, postavilo na východní a jižní straně stráže, zřídilo ještě v noci na zámku, v kasárnách, ve školní budově, jakož i v několika soukromých domech lazarety a tábořilo až do bílého dne na náměstí, pod loubím a na ulicích.

Když pak ráno slunce vzešlo, vypadalo město i jeho obyvatelstvo všecko změněno. Tu a tam ležely mrtvoly zastřelených vojáků, hlavně saských; na místech, kde se bojovalo, stály kaluže krve a všude téměř jevily se krvavé stopy. Domy na velkém náměstí jevily účinky prudké noční palby: rozstřílená okna a kulemi otlučenou omítku. Kromě náměstí utrpěly noční střelbou nejvíce domy v bráně, v ulici k Holínské bráně vedoucí a v Holínském předměstí. Některé byly jako posety stopami odrazivších se kulí. Na holé dlažbě leželi, do zaprášených a zablácených plášťů zabaleni, pruští vojáci. Uprostřed náměstí stály pyramidy pušek a stráže obcházely hřmotně, na všechny strany nedůvěřivě se rozhlížejíce. Z obyvatelstva vycházel málo kdo na ulici, a kdo vyšel, měl na tváři až příliš zřetelné stopy noci v rozčilení probdělé.

Sotva že byl den nastal, musila správa obce sehnati Prusům v nejkratší době 32 volů a 44 krav. Na rohu radnice zřídili si Prusové veřejnou porážku a zabíjeli kus po kuse. Hostince a hospody byly záhy vydrancovány a před kořalnami stály tlupy vojáků čerpajících z věder líh a pálenku. Kaluže lihu odtékaly drobným potůčkem a vzduch plnil se odporným zápachem přiboudliny. Zásoby piva, vína a kořalky zmizely rychle v jícnech žíznivého vojska a Jičín i se svými nezvanými hostmi byl odkázán jen na vodu.

Za městem, na silnicích k Sobotce a do Turnova vedoucích, tábořilo ustavičně vojsko a shromažďovaly se procházející pluky. U rybníku a podél Cidliny tábořila jízda, na návrší směrem k Sobotce odpočívala v obrovském čtverci pěchota a pod horou Bradou stály vozy se střelivem a spíží. Na východní straně města byly menší tábory a s vrchů Veliše a Zebínu zely dolů hrozebné jícny batterií. Městem procházela stále nová vojska. Každou chvíli ozvala se protivná disharmonie bubínků a píšťal a dlouhými řadami braly se ulicemi pěchota, jízda, délostřelectvo i vozatajstvo. Rachocení těžkých vozů otřásalo po celý den domy. Náměstí bylo ustavičně naplněno vozy nejrůznějších tvarů a barev, kteréž vždy jenom kratinko si odpočinuly a hned zase jiným ustupovaly. Dostavili se také markytáni a rozbili tu a tam svoje stany. Ve všech domech bylo ubytováno vojsko, kteréž po krátkém odpočinku zase odcházelo, načež ihned zase jiné se dostavilo.

Dne 30. odpoledne provedeno velké rekvirování čili drancování města. Vojáci chodili v tlupách od domu k domu a sbírali především potraviny, avšak nešetřili ani jiných věcí, vyráželi zamčené dvéře, vypáčovali skříně, prolézali sklepy a půdy a dopouštěli se při tom různých násilností. To bylo pravé nepřátelské drancování, prý za to, že se v noci na pruské vojsko z oken střílelo. Cena porabovaných věcí vypočtena později na více než 100.000 zl.

Avšak na tom nebylo ještě dosti. Purkmistr pan František Rutte neměl ve dne v noci chvíle klidu a pokoje; ustavičně si Prusové něčeho žádali, ustavičně si něco poroučeli. Při tom žádaly se věci namnoze zhola nemožné. Celkem vydala obec na rekvisice 63.868 zl.

Dne 30. června přijel do Jičína generál Lengsfeld a téhož dne večer generál Herwarth z Bittenfeldu. Dne 1. července provedena po celém městě prohlídka domů, nejsou-li nikde zbraně. Večer téhož dne očekával se totiž do Jičína král Vilém a bylo za tou příčinou nařízeno všeobecné osvětlení. V předepsanou hodinu zapálena ve všech oknech světla, ale po půl hodině oznámeno obyvatelstvu, že král toho večera již nepřijede.

On přijel teprv o polednách dne následujícího. Z obyvatelstva objevil se málo kdo na náměstí a takž uvítalo jenom pruské vojsko svého krále bouřným voláním »Hurá!« S králem přibyli do Jičína Bismarck a ministr války Roon, náčelník generálního štábu Moltke, dvorní maršálek Perponcher, dvorní štalmistr Rauch a jiné dvorské osobnosti. Král ubytoval se v domě purkmistrově a ostatní panstvo v sousedních domech. Králova družina nebyla s to nalézti pro královské a svoje koňstvo koníren; tyto bylo všechny již obsazeny, ba i v kůlnách stála všude stáda koní a takž musilo se královské koňstvo umístit pod loubím. Tři strany náměstí proměnily se rázem v konírny. Tou dobou postaveny v loubích u zámku řady hokynářských a kramářských budek, ve kterýchž se vojákům prodávaly nejrůznější věci: rohlíky, salát, na tvrdo uvařené vejce, máslo, cerbuláty a především kořalka. Ba, dostavili se i lidé s různými hrami o peníze a všude bylo stále živo.

Když byl pruský král přijel, odebrala se k němu městská rada s purkmistrem v čele prosit, aby město nadále již bylo ušetřeno. Král odpověděl purkmistrovi: »Nevedu války s vaším národem, než toliko s vojáky, již proti mně stojí. Chtějí-li se však obyvatelé města bez příčiny k mému vojsku nepřátelsky chovat, budu nucen naříditi repressalie. Moje vojska nejsou žádné divoké hordy a žádají jenom, čeho k živobytí nezbytně potřebují. Vaší pečí jest, aby nemělo vojsko zde odpočívající příčiny si naříkati. Řekněte obyvatelstvu, že jsem nepřišel vést války proti klidným občanům, nýbrž jenom, abych čest Pruska obhájil.« Na purkmistrovu námitku, že to nikoli jičínští měšťané na pruské vojsko nestříleli, nýbrž saští vojáci, odpověděl král: »Nemám času, abych tento případ vyšetřoval; bylo by také těžko provésti důkaz nebo nalézti svědky, když saského vojska tu již není!« Pak pokynul hlavou na znamení, že deputaci propouští.

V Jičíně zůstal král Vilém až do rána dne 3. července. Toho dne pak odejel s družinou o 5 hodině kvapné směrem k Hořicům.

Rakouská zpráva udává, že padlo v bitvě u Jičína 490 vojáků a 723 že jich bylo poraněno; počet pohřešených udává zpráva generálního štábu na 637, zajatých na 3048. Prusové pak udávají svou vlastní ztrátu na 1556 mrtvých, raněných a pohřešených, na tyto číslice netřeba přísahat.

Sami němečtí odborní spisovatelé tvrdí, že se Clam Gallasovi činily pro boje u Jičína výtky namnoze nezasloužené. Že se vůbec Prusům zde postavil a s nimi bitvu svedl, bylo zcela odůvodněno Benedekovým, o polednách došlým rozkazem a hovělo také celému předepsanému hlavnímu úkolu jeho armády. Taktické vedení boje nebylo prý nikterak špatné, zaražení pak boje, když už hrozila porážka, prohlašují pruští strategové dokonce za manévr velmi zdařilý. Pokládají však Gallasovi za chybu, že všechny Sasíky do bitvy nepovolal, neboť tím byl prý by si téměř zabezpečil, co původně zamýšlel: u Jičína se udržeti.

Gam Gallas mohl ve své zprávě vším právem říci, že vyklidil bojiště, aniž byl poražen. Teprve dobytím Jičína učinili Prusové ze svého úspěchu nad ním dokonalé vítězství.

O následcích tohoto vítězství pronáší se Clam Gallas sám v úřední zprávě takto:

»Politování hodná událost, že Prusové do Jičína vnikli, měla několikerým směrem osudné následky; ona ztížila nesmírně zasílání rozkazů, jež potom většiny vojska vůbec ani nedocházely, spůsobila nejistotu u mnohých velitelů, kteří se domnívali, že je střed bitevní čáry rozražen a nyní sami dle vlastního vnuknutí na ústup se dávali; ona učinila konečné nemožným, aby na jeho západní straně od Jičína stojící vojska po silnici do Miletína odešla, tak že tato po silnici do Hořic odvolána býti musila, při čemž vyhledávání přechodů přes potok Cidlinu za nočního temna mnohý průtah a nepořádek spůsobilo.«

»Jízda stáhla se na silnici vedoucí na jih do Bydžova. Připadl tedy pěchotě, která neustálými boji a pochody valně oslabena a znavena byla, nesnadný úkol, aby provedla další ústup po obou silnicích, hořické a miletínské, za neustávající obavy, že bude od nepřátelské jízdy napadena ...

Zvláště nešťastny byly dva prapory pěchoty Gyulayovy a jeden prapor pěchoty Khevenhúllerovy; prapory tyto nemohly v čas na ústup se dáti, zapadly pak v temnotě do bahna a ztratily velmi mnoho zajatých.«

Princ Bedřich Karel uznal za nutné, aby po útrapách a parnech minulých dnů a po docílení strategicky předepsaného cíle volněji se postupovalo, a přerušil přímý styk s nepřítelem. Provedení dalšího hlavního úkolu: sražení se pruských armád, bylo nyní, po dobytí Jičína, nade všechnu pochybnost již zajištěno, ježto byl tím časem také korunní princ vítězně až k Labi pronikl.

Clam Gallas raportoval o dalším ústupu svého sboru: »U Miletína a Hořic učiněna delší zastávka, pak postupovalo se s větší částí vojska na Králové Hradec, kdežto brigády Poschacherova a Leiningenova ještě ve svých posicích u Sadové setrvaly.

U Králové Hradce shromažďovaly se rozptýlené namnoze prapory příslušných brigád, dne 2. července tábořil už 1. armádní sbor úplně scelen a spořádán s první divisí lehké jízdy u Kuklen; královský saský armádní sbor stál u Nechanic. Dne 3. července pak brala se tato vojska, čerstvým střelivem zásobena, v dokonalé pohotovosti, s veselou myslí a plna důvěry ve vítězství u Králové Hradce na vykázaná sobě místa v bitevní čáře.«

Zpráva rakouského generálního štábu praví o následcích dobytí Jičína:

»Vrchnímu velitelstvu nastaly krušné hodiny. Nemohlo si již zapírat, že byly plány jeho zmařeny a že se operace setkaly s naprostým nezdarem. Armáda nalezala se sice v postavení, kteréž jí od počátku operací bylo vykázáno, avšak dostala se do něho za okolností svrchovaně nepříznivých. Vrchní velitelství zamýšlejíc armádu do tohoto výhodně vypadajícího postavení uvésti a zde plnou silou s celou nepřátelskou mocí aneb přesilou dále na západ s polovicí nepřátelské armády pod princem Bedřichem Karlem bitvu svésti, opomenulo v dnech 27. a 28. června použiti příležitosti, aby bližší a osamocenou polovinu pruské armády pod velitelstvím korunního prince napadlo a porazilo.

Ku krytí zamýšlených operací bylo však přece každé z obou nepřátelských armád vstříc posláno několik osamělých armádních sborů a tyto, nemajíce jasných, nebo včasných aneb i vůbec žádných vědomostí o vlastním záměru armádního velitele, vysílily se na všech stranách nad míru krvavými boji s nepřátelskou přesilou. Každý z předešlých tří dnů přinesl, vyjma jediný případ, jenom politování hodné nezdary, kdežto nepřítel nad osamělými rakouskými sbory laciných triumfů dobýval a při tom před tváří císařského vojska těžký manévr sloučení svých armád prováděl.

Z císařského vojska bylo již pět sborů, tedy více než polovice armády v ohni a čtyři armádní sbory utrpěly neobyčejné ztráty. Armádní sbory 6,, 10., 8., 4. a 1. a dvě v bojích súčastněné divise jízdy ztratily od 27. do 30. června 30.204 mužů, 1314 koní, 16 děl a několik praporů.

Všechny sbory bez výjimky byly zemdleny a dosavadními nezdary ovšem také zaraženy.

Za takovýchto okolností nebylo na setrvání v zaujatém postavení a podniknutí boje žádného již pomyšlení i nařízen tedy ústup směrem ku Králové Hradci.«

V noci ze dne 30. června na 1. července opustila rakouská armáda své posice a hlavní stan nalezal se od 1. července u Králové Hradce.

Princ Bedřich Karel přeložil dne 1. července svůj hlavní stan do Kamenice, asi na poloviční cestě mezi Jičínem a Hořicemi. Hlavní massa jeho armády stála na západě od Kamenice, přední voj pak byl u Hořic. Ještě večer dne 30. června zavedeno spojení první armády s armádou korunního prince. — Armáda Herwarthova brala se, jak již řečeno bylo, podle Jizery na Mladou Boleslav. . Po bitvě u Jičína obdržel však Horwarth rozkaz, aby směr postupu změnil a na východ k první armádě přirazil. Dne 1. července stál Herwarth u Smidar, asi 11 ½ míle na jihozápadě od Hořic.

Všechny tři pruské armády byly si již tak blízky, že mohly zahájiti společnou akci. První a labská armáda měly za tím účelem provésti jenom úkoly, kteréž se při jejich síle každým spůsobem provésti daly; jenom korunnímu princi připadly mimořádné úkoly, o jejichž skvělém provedení v následující kapitole bude pojednáno. — Dokud pruské armády od sebe vzdáleny, každá zvlášť operovaly, dělo se vrchní řízení celku z Berlína. Teprv dne 29. června opustil král Vilém Berlín, provázen Bismarckem, ministrem války Roonem a náčelníkem generálního štábu Moltkem; dne 30. přibyl do Liberce, přeložil dne 2. července svůj hlavní stan do Jičína, aby sám převzal — ovšem jenom formálně — vrchní řízení spojených armád. A již následujícího dne šel s nimi do rozhodující bitvy.


Vydáno v roce 1896

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

1.prosince 1898 zemřel český malíř a grafik Luděk Marold, autor obrazu bitva u Lipan

Translate