ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 23. 7. 2015 10:00 Napsal Servác Heller
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: VÁLKY, KONFLIKTY, BITVY

Válka z roku 1866 v Čechách, její vznik, děje a následky - Doslov: Politické následky této války

Rakousko-italská válka z roku 1859 byla posledním výbuchem dokonávající periody přechodné, ale zároveň již také předehrou nové doby převratu, již plnou energií zahájil a v proud uvedl rok 1866. Že tento proud nejdříve a v první řadě Rakouska se dotekl, bylo zcela přirazeno, neboť zde, v Rakousku, žil nejdéle duch pověstné svaté alliance a povaliv svobodné hnutí let 1848. a 1849., držel tuhou vládu svých tradic doma i — pokud mohl — v tak zvaném evropském koncertu, až do své první veliké porážky na bojišti u Solferina.

Avšak solferinskou katastrofou duch ten v Rakousku ještě nebyl zcela poražen. Pádem oním otřesen, zviklán a seslaben, učinil doma duchu nové doby jisté, toliko zpola upřímné ústupky, zůstávaje na venek, čím dosud býval.

Tím časem dělal vždy větší a větší mravní výboje duch nové doby, nové politiky, jejímiž hesly byly: národnost, národní státy, národní politika. Tato hesla stala se vládním programem v nejsilnějším a nejpokročilejším státě německém, v Prusku, v době, kdy v Rakousku ještě neobmezeně vládl a vládu dále držeti chtěl princip politiky kabinetní.

Prostěji řečeno: v Prusku vznikla idea, utvořiti velkou národní říši z četných německých států, sdružených chabě v netvorném, přežilém a duchaprázdném německém spolku, ovládaném v hlavě i v údech shnilými tradicemi doby dávno již překonané, a ve světle této idey objevila se celá nesmyslnost, zvrácenost a bezprávnost hegemonie státu, jehož hlavními pilíři a spoluživiteli jsou Slované a Maďaři, státu, kterýž by jenom úplným zkarrikováním své idey za stát německý vydávati se mohl a jemuž tedy ve spolku německých států nepříslušelo nejenom vedení, nýbrž vůbec ani žádné místo. Jakmile se tedy v Prusku idea nového organického sjednocení států opravdu německých vládním programem stala, pocítěna tam naprostá nesnesitelnost rakouské hegemonie jakož i nezbytná potřeba a nutnost, zlomiti tuto hegemonii, dosaditi na její místo vedení pruské a vyhostiti Rakousko docela ze spolku německých států. Tento rozmach idey národnostní v Prusku a odboj zahraničné politiky rakouské proti němu spůsobily válku z r. 1866.

Válka z r. 1866 stala se takto, jakožto válka podnícená novou, svět zvolna uchvacující ideou národnostní, matkou proměn a převratů, jejichž svědky jsme dosud byli a kteréž se ještě — tu dychtivě, tam se strachem — očekávají.

Prvními následky jejími byly v oblastech německého národa; zrušení některých států, jež myšlénce velkého, moderně postupujícího Německa nejzarytější odpor činily a tudíž po Rakousku hlavní překážkou pruské politiky byly; za druhé utvoření severoněmeckého spolku, jejž Prusko zcela ve svém smyslu ovládlo a zpracovalo, jakož i spolku jihoněmeckých států, kterýž, zbaven vlivu a tlaku rakouského, přirozeným věci vývojem myšlenkovému proudu severu podlehnouti musil, kterýžto proud po epochálních úspěších pruské politiky a pruských zbraní neodolatelné síly a přitažlivosti nabyl.

V Rakousku objevil se účinek války z roku 1866 hlavně tím, že starý duch »německého císařství« Maďary z obvodu svého vlivu a své propagandy propustil, aby z ostatních, tak zvaných předlitavských zemí navzdor konstituční vládní formě, udělal stát aspoň zevně německý, kterýž by starým tradicím a mocně plápolající touze po odvetě a obnovení hegemonie v Německu aspoň zdánlivé jakési oprávněnosti dodával. Tento účel dualismu v Rakousku spůsobil tedy, že ústavní řády v Předlitavsku zůstaly zakrnělými, skomolenými, bezobsažnými, neboť při opravdové ústavnosti nebyl by možným žádný »německý nátěr« Rakouska a všeliká spekulace na opětnou nějakou akci v Německu navždy by musila propadnouti.

Válka prusko-rakouská byla v nejpokročilejší formě výrazem veliké změny ve spůsobu válčení a celém válečnictví evropském, kterážto změna francouzskou revolucí začala a válkou r. 1866. na českých nivách vybojovanou příkazem se stala pro nejbližší — snad celá staletí. Nad vojsky z povolání pronesen tu zničující soud a prohlášena zásada, aby napříště národové sami na bojištích své velké spory řešili.

Největším z dalších následků r. 1866 bylo povalení Francie r. 1870, zrušení obou německých spolků a znovuzřízení říše německé pod pruskou hegemonií čili obnovení německého císařství s dynastií Hohenzollerů, odtržení Elsas a Lotrinska od Francie a připojení jejich k německé říši.

Tato druhá vítězná válka pruská, kterouž beze všeho odporu nazvati lze dcerou války z r. 1866, spůscbila krom obnovení německého císařství řadu převratů, z nichž nejvelkolepějším byla ruskoturecká válka z roku 1877, neboť Prusko, kteréž vděčno bylo za přátelskou nestrannost Ruska při válce německo-francouzské, ovládnuvši docela Německo a osáhnuvši rozhodující vliv v evropském koncertu, zůstavilo Rusku, zajisté dle pevného závazku — volnou ruku k zahájení války na osvobození Bulharska. Této války pak, zajisté vnučky vojny z r. 1866 přímými následky byly: utvoření bulharského státu, rozšíření a prohlášení Srbska a Rumunska za samostatná království, rozhojnění ruské moci v Asii a obsazení Hercegoviny i Bosny říší rakousko-uherskou, kteroužto okkupaci již považovati lze za faktickou annexi, za dokonalé a trvalé připojení.

Uvedené tuto převraty pak spůsobily dalším působením utvoření troj spolku čili alliance Německa, Rakouska a Italie.

Německo, kteréž ruskou výpravu na Balkán s nepokrytou sympathií provázelo a tím ostatní na Rusko žárlivé velmoci od vmísení se na prospěch Turecka zadrželo, obrátilo pojednou, když vítězné ruské voje již do Cařihradu vtrhnouti chtěly, spůsobilo svoláni berlínského kongressu a připravilo zde Rusko pomocí Anglie a Rakouska o všechno ovoce drahé a svízelné války. Z toho jakož i z následujícího potom zabrání Bosny a Hercegoviny vojskem rakousko-uherským, proti čemuž od Rusů poražené a skoro všeho vojska zbavené Turecko ničeho podniknouti nemohlo, spůsobilo valné napjetí mezi Ruskem na jedné a Rakouskem a Německem na druhé straně, zároveň pak přirozené sblížení mezi Ruskem a Francií.

Napjetí mezi Rakouskem a Ruskem bylo sesíleno ještě zasáhnutím rakouského vlivu do Bulharska a Srbska. Z toho a zabrání Bosny a Hercegoviny vyvinula se konkurence Rakousko-Uherska s Ruskem o hegemonii na poloostrově Balkánském a myšlenka rakouské odvety v Německu ustoupila do hlubohého pozadí. —

Německo, majíc nyní na východě i západě mocné odpůrce, ba nepřátele, nabídlo Rakousku spolek a toto, vstoupivši na slovanském jihu v konkurrenci s Ruskem, přijalo nabídnutí ochotně, ačkoli byl již předem do spolku pojat také dosavadní úhlavní nepřítel Rakouska, ani Ruskem ani Francií nikde a ničím neohrožená Italie, spojenec Pruska z roku 1866. Tento trojspolek ovládá na ten čas evropskou situaci, a co z něho pojde, tuší a předvídá Evropa se steskem i úzkostí.

Vydáno v roce 1896

Vyhledávání

Dnešní den v historii

28.března 1898 byl zaveden do výzbroje legendární francouzský kanon Canon de 75 Modele 1897.

28.března 1938 vyzval Hitler vedení Sudetendeutsche Partei, aby československé vládě kladlo nepřijatelné požadavky.

28.března 1592 se narodil pedagog a filozof Jan Amos Komenský

Poslední komentáře

přidal komentář v AGS-17 Plamja
U této zbraně jsem sloužil,jako střelec čtyřikrát za 5 a jednou za 4,ohodnocen při střelbách ostrými.Jo jo kde jsou ty č...
odpověděl na komentář #4692 v OT-65 FÚG 4x4
mozna si na mne pamatuješ
odpověděl na komentář #4692 v OT-65 FÚG 4x4
v roce 1973 jsem take byl na kurzu OT65 v Jihlave kasarna 25 unora pak zbytek vojny v caslavi
odpověděl na komentář #4803 v O ukrajinské povaze a mentalitě
Pán se nejspíše přepsal. Měl na mysli pro "ně"
odpověděl na komentář #4800 v O ukrajinské povaze a mentalitě
Zdravím,říkáte to dobře, zajímalo by mě ale, proč máte raději Ukrajinu nad ČR.Ne že bych nesouhlasil, jen mě zajímají va...