Kdo je online

Přihlášení uživatelé 1
Hosté 22

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Filip Pavlík přidal komentář v Fliegerfaust (Luftfaust)
Nouze nutí k inovacím.
přidal komentář v Johann Fiedler
Upřesnění datumu úmrti: https://de.metapedia.org/wiki/Fiedler,_Johann...
Ryšák odpověděl na komentář #4785 v PzKpfw. V Panther
Tak boční pancíř měl ca 40-50 mm, to není zase tak málo. A určitě se snažili být čelem. Vývoj války je taky vedl spíš do...
přidal komentář v PzKpfw. V Panther
Panther je zajímavej především svým silným dělem a atraktrivním jménem, jinak je překynutý. Jak moc je častá krajina s d...

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 4. 6. 2015 8:00 Napsal Lukáš Visingr
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: VÁLKY, KONFLIKTY, BITVY

Kořistní tanky v německé armádě za 1.světové války

Trochu komicky působí fakt, že tank A7V německé výroby tvořil ve výbavě tankových útvarů německé armády v první světové válce pouze menšinově zastoupený typ. V německých rukou totiž skončily velké počty vozidel spojeneckých armád, hlavně po bitvě u Cambrai v listopadu 1917. Tam se poprvé v plné síle projevil efekt britských tanků, jež přinesly Britům významný taktický úspěch, který byl však zaplacen velkými ztrátami.

Němci ukořistili přes stovku tanků Mark IV a nijak se nezdráhali přiznat, že převyšují jejich vlastní techniku. Bylo proto logické, že ukořistěné tanky nejen detailně zkoumali a testovali, ale rozhodli se je zavést i do výzbroje pod označením Beutepanzerwagen. Pro jejich provoz byly pak zformovány speciální jednotky Sturm-Panzerkraftwagen-Abteilung (Beute). Němci ale odstranili původní děla a nainstalovali do kořistních tanků 57mm kanony Maxim-Nordenfelt; britské kulomety Lewis sice ponechali, ale uzpůsobili je pro střelbu německou municí.

Takto modifikované tanky Mark IV začaly být od června 1918 nasazovány v bitvách, ovšem jejich výsledky byly (ostatně dosti podobně jako v případě tanků britské armády) proměnlivé. Situaci někdy ještě komplikoval zmatek na obou stranách; to, že Britové pokládali Beutepanzerwageny za vlastní, mohlo samozřejmě Němcům prospět, horší však bylo, že po těchto obrněncích někdy pálilo německé dělostřelectvo (což se stalo třeba v bitvě u Maison Neuve v říjnu 1918). Ke kořistním strojům Mark IV přibyly další zahraniční tanky, zejména střední britské Mark A Whippet nebo francouzské Renault FT-17 a Schneider CA.1. Na konci války tak fungovalo v německé armádě pět jednotek provozujících pouze kořistní tanky a k dispozici byly zrekonstruované obrněnce pro další dva takové útvary, zatímco jednotky vybavené typem A7V byly jen tři.

Publikace: Extra válka – I. světová 1/2013