Kdo je online

Přihlášení uživatelé 0
Hosté 79

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Konvoj s vojenskou polní nemocnicí vyjel do Prahy. V neděli přibylo přes pět tisíc nakažených https://ct24.ceskateleviz...
Ganelon - Odpověděl na komentář # 415 v Letov Š-50
U spousty letadel, tančíků apod pak člověk čte, že je za komunistů poslali do hutí :-(
Američané také některé rakety později využili pro vynášení družic.
Co jsem koukal, tak v říjnovém vydání časopisu 2. světová podrobili Panther dost velké kritice. Ale přitom řešili hlavně...
Wildblood - Komentář v T-44
Mnohem většího rozšíření se dočkal později T-54/55, který už byl vyzbrojený kanonem ráže 100 mm. Jinak se uvádí, že si T...

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 16. 4. 2015 8:00 Napsal Lukáš Visingr
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: VÁLKY, KONFLIKTY, BITVY

Operace Dřevěná noha: Nálet přes Středozemní moře

Cisternový letoun Boeing KC-707 doplňuje palivo trojici F-15Cisternový letoun Boeing KC-707 doplňuje palivo trojici F-15

Nejznámější dálkové mise izraelského letectva nepochybně představuje protiteroristický zásah v Ugandě v roce 1976 a nálet na irácký nukleární reaktor za pět let poté. Poněkud stranou zájmu zůstává další výjimečná akce, a sice úder na palestinské velení v Tunisku, který v roce 1985 provedla skupina letounů F-15.

Izraelské letectvo již mnohokrát ohromilo svět svými operacemi, které daleko přesahují to, co by se dalo od vzdušných sil země velké jako Morava očekávat. Izraelci několikrát dokázali, že jejich nepřátelé nebudou nikdy nikde v bezpečí, byť by chtěli uprchnout třeba tisíce kilometrů od hranic židovského státu. Schopnosti izraelského letectva značně podcenilo i nejvyšší velení Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), které mělo jednu dobu sídlo na pobřeží Tuniska. Palestinci si mysleli, že centrála vzdálená přes 2000 km od Izraele představuje bezpečný úkryt před útokem izraelských ozbrojených sil. Mýlili se.

Velká vlna terorismu

V srpnu a září 1985 zasáhla Stát Izrael a jeho občany další série teroristických akcí. Během 45 dnů bylo spácháno dohromady 32 útoků, jež vedly ke smrti osmi a zranění 25 civilistů. Nikdo nepochyboval, že za útoky stojí teroristické skupiny, které patřily do struktury Organizace pro osvobození Palestiny (OOP); ostatně k většině akcí se i přiznaly. Vrcholem této vlny byl útok, který se odehrál 25. září 1985. Skupina teroristů přepadla jachtu kotvící v kyperském přístavu Larnak a po desetihodinovém zadržování zabila tři svázané Izraelce. Zpravodajské služby pak zjistily, že pachatelem tohoto činu byla Force 17, skupina ozbrojenců, která formálně působila coby osobní stráž palestinského předáka Jásira Arafata, avšak vedle toho páchala i teroristické útoky. Toto už bylo skutečně příliš. Izraelská vláda se rozhodla pro razantní vojenskou odvetu a zadala letectvu úkol udeřit na sídlo velení OOP. Na rozdíl od jiných podobných akcí zde ale nebylo největším problémem nepřátelské letectvo nebo protivzdušná obrana, ale zkrátka „jen“ vzdálenost cíle. Jak známo, úspěšná izraelská operace „Mír pro Galileu“ v roce 1982 vytlačila Palestince z dosavadního útočiště v údolí Bikaa v Libanonu, ale OOP si záhy našla jiné místo, kde se cítila vskutku bezpečně. Za podpory tuniské vlády si zřídila sídlo u letoviska Hammam al-Chott, které leží na pobřeží země, ne příliš daleko od hlavního města Tunis. Od Státu Izrael je tato lokalita vzdálena přes dva tisíce kilometrů. Izrael již měl za sebou úspěšné operace, při nichž jeho letouny urazily velké vzdálenosti, Palestinci si však mysleli, že nálet přes polovinu Středozemního moře je přece jen příliš velkým soustem.

F-15

Izraelské letouny F-15 se v roce 2011 objevily v Ostravě

Pečlivá příprava odvety

Palestinci podle všeho zapomněli, že izraelské letectvo ze svého slovníku už dávno vyškrtnulo pojem „nemožné“. Ihned po vládním zadání byly provedeny analýzy, z nichž vyplynulo, že se takový úder provést dá, a že dokonce není ani příliš nebezpečný, jen prostě zdlouhavý a velice náročný na dokonalou přípravu. Co se týče letounů, volba byla jasná. Izraelci zvolili americké stroje McDonnell Douglas F-15 Eagle, v židovském státě zvané též Baz (to ovšem neznamená „orel“, nýbrž „káně“). Američané vyvinuli tento typ jako stíhačku pro protivzdušnou obranu a vybojování vzdušné nadvlády, s nesením protizemních zbraní se prakticky nepočítalo. Izraelci ale okamžitě rozpoznali obrovský potenciál tohoto stroje (který následně v USA vedl k vývoji víceúčelové stíhací bombardovací verze F-15E Strike Eagle) a začali jej nasazovat i pro útoky na pozemní cíle. Izrael měl v té době u dvou stíhacích eskader zařazené jak jednomístné stroje F-15A/B, tak dvoumístné F-15C/D, a to v celkovém počtu asi čtyř desítek letadel. Pro úder na velení OOP v Tunisku, jenž obdržel kódový název Mitzva Regel Etz (operace Dřevěná noha), bylo vybráno šest dvoumístných F-15 od 106. eskadry („Spearhead“) a čtyři jednomístné kusy od 133. eskadry („Knights of the Twin Tail“). Každý dvoumístný letoun měl nést jednu pumu GBU-15, přesnou klouzavou zbraň s televizním naváděním a váhou zhruba jedné tuny, kdežto každý jednomístný stroj (z nichž dva plnily záložní roli) nesl šest obyčejných neřízených pum Mk 82 o hmotnosti po 227 kg. Vzhledem ke vzdálenosti cíle bylo samozřejmě potřeba zapojit do operace i letouny pro vzdušné tankování. Provedení operace předcházel pečlivý nácvik nad pobřežím nedaleko města Aškelon na jihu Izraele.

GBU-15Při náletu byly použity dálkově naváděné „televizní bomby“ GBU-15

Přelet, tankování a úder

Dne 1. října 1985 přibližně v osm hodin ráno vzlétlo ze základny Tel Nof oněch deset letounů F-15, k nimž se poté připojila trojice upravených letadel Boeing 707 ze základny Lod, z nichž dvě fungovala jako tankovací a třetí jako velitelské středisko. Podle části zdrojů byly Boeingy neoznačené, podle jiných však byly namalovány tak, aby vyhlížely jako běžné civilní linkové stroje od společnosti El Al. V každém případě proběhlo zhruba v polovině cesty (tedy asi tisíc kilometrů od Izraele) první tankování, po němž se dva záložní jednomístné stroje F-15 otočily a spolu s prvním tankerem se vracely do Izraele. Osm letounů pokračovalo k cíli. Sice je záhy zachytil radar britské stíhačky F-4 z Kypru, ale to už bylo příliš pozdě na nějaké vyhodnocení a případné varování. Izraelci klesli z velké výšky do přízemního letu a nízko nad pobřežím se blížili k Tunisku. U jednoho z letounů se poté projevila závada na přenosovém systému, který zajišťuje dálkové datové spojení mezi letounem a odhozenou bombou GBU-15. Každý letoun ale již měl předem přidělený cíl, takže se mohlo jen doufat, že účinek zmenšeného počtu pum bude stačit. Zhruba v jedenáct hodin místního času dorazila izraelská letadla k místu odhození bomb a pětice GBU-15 se vydala na svůj první a poslední klouzavý let, při kterém je naváděli operátoři na zadních sedačkách dvoumístných F-15. Po půldruhé minutě pumy dopadly a čtyři z nich zaznamenaly přesné zásahy. Dvoumístné stroje potom vyfotografovaly hořící budovy a dvojice jednomístných F-15 shodila svých dvanáct neřízených bomb. Pak už Izraelci nečekali, nechali šokované Tunisko za zády a vydali se domů.

Cíl náročné operace v Tunisku byl od Izraele vzdálen přes 2000 km

Cíl náročné operace v Tunisku byl od Izraele vzdálen přes 2000 km

Následky a dozvuky

Po druhém doplnění paliva za letu přistálo osm F-15 asi ve dvě hodiny odpoledne na základně Tel Nof. Jelikož trasa operace nevedla nejkratší cestou, celkově uletěly cca 4600 km, což dělá z této operace stále vůbec nejdelší bombardovací misi v historii izraelského letectva. Ještě ten den uspořádala izraelská vláda tiskovou konferenci, kde o útoku oficiálně informovala. Pokud jde o přímé důsledky, sídlo velení OOP bylo těžce zasaženo a z velké části zničeno. Zahynulo nejméně 60 Palestinců, mezi nimiž bylo několik velitelů Force 17. Pumy zlikvidovaly též úřad palestinského předáka Jásira Arafata, který však nebyl přítomen (a je otázkou, jestli Izraelcům skutečně šlo i o jeho zabití). Mezi oběťmi nejspíše byli i tuniští civilisté, protože sídlo OOP se nacházelo uprostřed civilní zástavby, avšak tvrzení tuniské vlády, že zemřelo 215 Tunisanů, je nutno brát s opravdu velkou rezervou. Arabské státy útok dle očekávání odsoudily a dodnes se udržuje přesvědčení, že Izrael zaútočil s americkou podporou, resp. že USA poskytly potřebné zpravodajské informace. To samozřejmě nelze potvrdit ani vyvrátit, avšak tuniská vláda tehdy uvažovala o přerušení diplomatických styků s USA. Co se týče oficiální odpovědi Američanů, ti nejdřív Izrael podpořili, ale pak změnili názor a prohlásili, že operace byla „neomluvitelná“. Rada bezpečnosti OSN přijala (za amerického zdržení se) rezoluci č. 573, jež útok odsoudila a přiznávala Tunisku právo na náhradu škody. (Z toho lze patrně usoudit, že poskytování úkrytu teroristům je dle mezinárodního práva zcela legální, kdežto útoky na tyto teroristy už nikoliv.) Čistě vojensky znamenala operace Dřevěná noha brilantní úspěch a zařadila se do dlouhé řady vynikajících záznamů izraelského letectva. Nejdůležitější byla ale zpráva, kterou vyslala všem nepřátelům Izraele: Nikde se nemůžete cítit v bezpečí.

 

Hlavní zdroje:
Shlomo Aloni: Israeli F-15 Eagle Units in Combat
Ra’anan Weiss a Alon Koren: McDonnell Douglas / Boeing F-15 Baz
Israeli Air Force, Israel Ministry of Foreign Affairs, Wikipedia.org

Fotografie: Marek Vanžura, US Air Force, archiv

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

23.října 1232 – Václav I., zvaný Jednooký, si údajně vypíchl oko na lovu.

23.října 1936 začínají vznikat jednotky Stráže obrany státu (SOS).

23.října 1526 – Ferdinand I. Habsburský byl zvolen českým králem (vládl 1526 – 1558). Jeho osobou počínaje nastoupila na český trůn dynastie Habsburků.

23.října 1944 začíná Bitva u Leyte

23.října 1942 začíná Druhá bitva u El Alameinu

23.října 1915 torpédovala britská ponorka E8 německý pancéřový křižník Prinz Adalbert. Došlo k tomu poblíž litevského přístavu Libava.