ARMÁDY A HISTORIE

Spytihněv II.

(1031 – 28.1. 1061; vládl 10.1. 1055 – 28.1. 1061)

Spytihněv byl nejstarším z pěti synů Břetislava a Jitky. Kronikář Kosmas na něj pěje přímo ódy: krom líčení jeho zbožného života poznamenává, že to byl „výborný muž, krásný od hlavy k patám“, ačkoliv se jeho vláda s Kosmovým popisem vždy neshoduje.

Jedním z prvních kroků, které učinil po svém nástupu na trůn, bylo vyhnání Němců z Čech. O důslednosti tohoto nařízení svědčí i ti, že se vykázání vztahovalo i na Spytihněvovu vlastní matku Jitku. Možné příčiny Spytihněvovy zavilosti vůči Němcům můžeme hledat v jeho dětství, kdy býval vězněn německým císařem Jindřichem III. jako záruka, že jeho otec Břetislav zachová mír. Mezi prvními musela z Čech odejít abatyše od sv. Jiří, která kdysi Spytihněva urazila. Čechy však museli opustit i slovanští mnichové ze Sázavského kláštera, kteří byli nahrazeni mnichy latinské liturgie v čele s německým opatem.

Spytihněv však nezůstal u jedné změny: rozhodl se nerespektovat rozdělení Moravy na úděly, které zařídil jeho otec. Zřejmě se obával možných neshod s příbuznými o knížecí titul. Zbavil proto své bratry Konráda a Otu panství a udělil jim na svém dvoře bezvýznamné úřady – Konrád měl mít na starosti lovce a Ota kuchaře a pekaře. Další z bratrů Vratislav před ním utekl do Uher. Uherský panovník Vratislava vlídně přijal a dal mu za manželku svou dceru (Vratislavova první manželka totiž zemřela na následky Spytihněvova věznění). Spytihněv II. se spojenectví Vratislava s Uhry oprávněně obával. Aby předešel vpádu Uhrů, usmířil se se svým bratrem a vrátil mu jeho Olomoucký úděl.

Další snaha českého panovníka se směřovala k zahraničí. Spytihněv chtěl získat královský titul, ale politická situace tomu nenahrávala.Hned v roce jeho nástupu zemřel německý císař Jindřich III. a za nedospělého Jindřicha IV. Vládla císařovna – vdova Agnes, která Spytihněvovi titul udělit nemohla. Obrátil se tedy na papeže, který přívržence v počínajícím boji o investituru (spor světské a církevní moci o právo na jmenování biskupů) velmi potřeboval, a kterému tedy podpora českého knížete přišla vhod. Papež sice Spytihněvovi korunu nezařídil, ale dovolil mu za nemalý poplatek nosit při slavnostních příležitostech mitru a ještě navíc nějaká další „královská“ privilegia.

Téměř ke každému přemyslovskému knížeti patří budování kostelů. Ani v tomto ohledu Spytihněv nezůstává pozadu. Údajně nechal přestavit dva pražské kostely sv. Víta a sv. Vojtěcha na jednu velkou baziliku zasvěcenou oběma světcům. Dokončení tohoto svého díla se ale nedočkal. Zemřel 28. ledna 1061.

Jeho nástupcem se stal podle seniorátního nástupnického řádu druhý bratr Vratislav, pozdější první český král Vratislav II. Spytihněvův syn Svatobor, kterého měl se svou manželkou Hiddou Wettinskou, se stal později patriarchou Aquilejským.