ARMÁDY A HISTORIE

Svatopluk

(? – 21.9. 1109; vládl 14.5. 1107 – 21.9.1109)

Svatopluk je, stejně jako mnoho dalších Přemyslovců, jedním z knížat, o kterém málokdo ví, že vůbec existoval. Zvláště v tomto případě je škoda, že se celý jeho život „scvrkl“ na jméno a datum v rozvětveném rodokmenu Přemyslovců. Byl významným politickým činitelem nejen na Moravě, kde měl zpočátku svůj Olomoucký úděl, ale i v Čechách a zahraničí.

Do dějin významněji vstupuje někdy okolo roku 1093, kdy bojoval na straně Poláků proti svému bratranci, českému knížeti Břetislavovi, který si v Polsku vyřizoval nějaké finanční nesrovnalosti. Již zde se projevily Svatoplukovy vlastnosti, kterými se odlišoval od svého mírného a pokojného otce Oty I. Sličného. Svatopluk byl prý smělý a podnikavý, odvážný a divoký, ale také velice lstivý a ctižádostivý. Navíc byl rozený válečník. A člověk s takovými vlastnostmi se nemohl spokojit jen se správou údělného olomouckého knížectví.

Avšak než dosáhl vytouženého titulu knížete českého, musel ujít dlouhou cestu. Seniorátní nástupnický řád mu to sice umožňoval, nebylo to však nikterak jednoduché. Nejstarším příslušníkem rodu byl už roku 1092 po smrti Vratislava II., ale na knížecí stolec se místo něj dostal Břetislav II. a po jeho zavraždění v roce 1100 Svatopluka předstihl ještě Bořivoj II., další syn Vratislava II.

Svatopluk se rozhodl vyřešit tuto situaci silou. Roku 1105 se pokusil dostat násilně do Prahy, jeho pokus však selhal a musel utíkat zpět na Moravu, jsa pronásledován vojskem knížete Bořivoje. Svatopluk se však nezdával a vymyslel nový plán, jak se dostat na trůn místo Bořivoje II. Poslal k němu svého věrného sluhu, který poštval důvěřivého toho muže proti jeho spojencům, zejména Vršovcům, ale i jeho vlastním bratrům. Bořivoj lsti uvěřil a takříkajíc si pod sebou podsekal všechny větve. Když se poté znovu vrhl Svatopluk na Prahu, nemohl již odolat a musel uprchnout. Tak se tedy 14.5. 1107 Svatopluk stal konečně knížetem.

Bořivoj II. však ve svém exilu nezahálel a stěžoval si na své sesazení u německého císaře Jindřicha V. Slíbil mu jistý finanční obnos a krátce na to byl Svatopluk Jindřichem zajat. Bořivoj se chtěl zatím v Čechách znovu chopit vlády, ale zemský správce Ota, Svatoplukův bratr, se mu postavil s vojskem a z Čech ho znovu vyhnal. Z vězení vedla pro Svatopluka jediná cesta: vskutku tučná částka zlata. Aby ho Jindřich pustil na svobodu, musel se zavázat zaplatit 10 000 hřiven stříbra (asi 2,5 tuny)., což byla částka těžko dosažitelná, zvláště v Čechách zpustošených šarvátkami. Propuštěný kníže tedy vyraboval vše, co v zemi zbylo včetně kostelů a za zbytek částky ještě ručil v zajetí již výše zmíněný Ota (Neručil však příliš dlouho; ve vhodné chvíli uprchl „k velké mrzutosti králově“). I přes to navázali Svatopluk a Jindřich dobrý vztah. Když se českému knížeti v roce 1108 narodil syn, stal se Jindřich jeho kmotrem a odpustil Svatoplukovi ten dluh. Nebylo to však jen kvůli synu. Jindřich potřeboval především vojenskou pomoc českého knížete proti uherskému králi.

Útok na uherského krále Kolomana se Svatoplukovi do jisté míry vymstil. Polsko, spojenec Uher, vtrhlo v době jeho nepřítomnosti do Čech a začalo plenit. Postavili se jim ve Slezsku hrabě Vacek a Vršovec Mutina se svým vojskem, byli však poraženi. Vacek svalil veškerou vinu na Mutinu a podezíral ho ze zrady, a také o tom tak informoval knížete. Poláky se mu podařilo vyhnat ze země nepravdivou zprávou, že se Svatopluk vrací z Uher.

Válka s Kolomanem nedopadla pro Jindřicha dobře, a tak se Svatopluk vskutku brzo vrátil. Domů ho hnal jak strach o trůn (Bořivoj II. totiž viděl v polském tažení možnost, jak se znovu stát knížetem), tak touha po pomstě „proradným“ Vršovcům, které nechal po svém příjezdu (v roce 1108) vyvraždit.

Mezitím znovu vpadl do Čech uherský král. Svatopluk vyjel proti němu do boje, během cesty si ale vypíchl oko a musel se vrátit do Prahy. Příliš to ale nevadilo, neboť se nepřítel už stahoval. Jen co se kníže uzdravil, opět se hrnul do války, tentokrát proti polskému panovníkovi Boleslavu Křivoústému. Toto tažení se mu stalo osudným: dne 21. září byl ve svém vojenském ležení probodnut kopím neznámého vraha, snad mstitelem posledního žijícího Vršovce.