ARMÁDY A HISTORIE

Heinrich Himmler

Reichsführer-SS und Chef der deutschen Polizei

7.10.1900, Landshut / Bayern
23.5.1945, Lüneburg, sebevražda, požil kapsli cyankáli, když byl odhalen Brity

NSDAP-Nr.: 14.303
SS-Nr.: 168

Velitel Heeresgruppe Weichsel: 28.1.1945 – 20.3.1945
Velitel Führungsstab Nordküste: 13.9.1944 – 21.3.1945
Velitel Záložní armády: 7.1944 - 4.1945
Říšský ministr vnitra (Reichsminister des Innern): 8.1943 - 4.1945
Náčelník německé policie (Chef der deutschen Polizei): 1936 - 4.1945
Poslanec Reichstagu (Wahlkreis Weser-Ems): 1930 - 4.1945
Reichsführer-SS: 6.1.1929 - 4.1945

Pamětní medaile Memel
Pamětní medaile 1.10.1938 a Spona Pražský hrad
Pamětní medaile 13.3.1938
Zlatý stranický odznak
Zlatý čestný odznak Hitlerjugend s dubovými listy
Řád krve
Odznak NSDAP za dlouhou službu stříbrný a bronzový
Odznak SS za dlouhou službu
Norinberský stranický odznak 1929
Čestný meč SS
Čestný prsten SS
Pilotní a pozorovatelský letecký odznak ve zlatě s brilianty

Heinrich Himmler se narodil 7.10.1900 v Mnichově v rodině zbožného přísného římsko-katolického učitele, který určitou dobu vychovával bavorského korunního prince. Himmler získal vzdělání na střední škole v Landshutu. V roce 1917 nastoupil jako dobrovolník do armády. Koncem první světové války sloužil v armádě jako kadet u 11. bavorského pluku. V roce 1918 byl demobilizován a začal pracovat jako praktikant na statku v Ingolstadtu. V roce 1919 složil maturitní zkoušku a do roku 1922 studoval na zemědělské fakultě vysokého učení technického v Mnichově, kterou úspěšně absolvoval s akademickým titulem Diplomlandwirth. V roce 1922 nastoupil jako asistent u firmy na výrobu umělých hnojiv ve Schleissheimu u Mnichova. V roce 1922 vstoupil do Röhmovy polovojenské organizace Reichsflagge. V roce 1923 vstoupil do NSDAP a zúčastnil se neúspěšného pokusu o převrat v listopadu 1923. V roce 1924 byl bez zaměstnání a v roce 1925 nastoupil jako sekretář Gregora Strassera v župní služebně NSDAP v Landshutu. V roce 1926 přešel do ústředí NSDAP v Mnichově. V roce 1927 se oženil. V dubnu 1925 dal Adolf Hitler příkaz jednomu z příslušníků své ochranky (Stosstrupp-Hitler) Juliu Schreckovi, aby zřídil ozbrojené jednotky na ochranu představitelů politického vedení. O několik týdnů později se jim dostalo názvu ochranné oddíly, SS. Na počátku SS stálo osm mužů, mezi nimi Ulrich Graf, bývalý hodinář Maurice, drogista Schaub, bývalý armádní poručík Heiden a bývalý koňský handlíř Weber. Julius Schreck byl prvním šéfem SS. 21.9.1925 rozeslal oběžník číslo 1, v němž žádá všechny místní organizace NSDAP, aby zřídily podle vzoru centrály místní SS. Podle oběžníku mělo jít o bojeschopné elitní skupiny 1+10 mužů, v Berlíně a Mnichově 1+20 mužů. Požadavek elitnosti se týkal spíše fyzické zdatnosti. O vypěstování naprosté oddanosti vůdci se měl postarat vnitřní výchovný řád SS.

V lednu 1929 byl Heinrich Himmler jmenován velitelem Hitlerovy osobní ochranky SS (Schutz Staffel), která v té době měla 200 mužů. V roce 1930 byl zvolen poslancem Říšského sněmu za NSDAP pro oblast Weser-Ems. Himmler se soustředil na rozšíření SS. V roce 1933 měly SS již 52.000 mužů a Himmler snažil se získat jejich nezávislost na SA Ernsta Röhma, kterým byly podřízeny. V roce 1931 Himmler založil v rámci SS původně ideologickou zpravodajskou službu strany, poté bezpečnostní službu SD (Sicherheitsdienst), jejímž vedením pověřil Reinharda Heydricha. Heinrich Himmler a Reinhard Heydrich tak do roku 1933 upevnili moc nacistů v Bavorsku. V březnu 1933 se Himmler stal mnichovským policejním prezidentem a krátce poté velitelem politické policie v Bavorsku. V září 1933 se stal velitelem všech jednotek politické policie kromě Pruska, kde byl formálně podřízen Hermannu Göringovi. 20.4.1934 se stal šéfem Pruské policie a tajné statní policie Gestapo (Geheime Staatspolizei). Rozhodujícím přelomem Himmlerovy kariéry byla "Noc dlouhých nožů" 30.6.1934, kdy bylo násilně odstraněno celé původní velení SA včetně Ernsta Röhma. Himmlerovi se uvolnila cesta k vybudování skutečně nezávislé organizace SS, která by plně hájila nacionálně socialistickou myšlenku a převedla by rasistické myšlenky režimu v dynamický princip rozhodné akce. 17.6.1936 Heinrich Himmler úspěšně dosáhl převzetí politické a kriminální policie v celé Třetí říši, stal se šéfem tajné státní policie Gestapo ke svému postavení Říšského vůdce SS (SS-Reichsführer). Himmler byl velmi schopným organizátorem a správcem, byl pracovitým a výkonným úředníkem, který přivedl k dokonalosti všechny metody organizovaného státního terorismu proti politickým a ostatním odpůrcům režimu. V roce 1933 Heinrich Himmler zřídil první koncentrační tábor v Dachau u Mnichova. V následujících několika letech s Hitlerovým souhlasem podstatně rozšířil okruh osob, které byly internovány v těchto táborech.

Himmler vyznával filozofický mysticismus, byl posedlý názory mesmerismu, zajímal se o okultismus, přírodní léčitelství, homeopatii. Současně s tím byl fanatickým rasistou a prosazoval árijský mýtus o nadčlověku. Ve své řeči v lednu 1937 Himmler prohlásil, že "neexistuje lepší živý důkaz dědičnosti a rasových zákonů, než koncentrační tábor, kde se nacházejí hydrocefalici, šilhající a deformovaná individua, položidé - nezanedbatelný počet podřadných podlidí." Úkolem německého lidu je "bojovat za likvidaci těchto podlidí všude na světě, kde se sdružují proti Německu, které je jádrem nordické rasy, proti Německu, jádra germánského národa, proti Německu, nositele lidské kultury." Himmler záhy přeměnil rasovou otázku z "negativního konceptu založeného na antisemitismu" na "organizační princip pro výstavbu jednotek SS". Rasovou teorii v rasovou praxi. Koncentrační tábory se pod jeho vedením staly tábory smrti. Árijská nadvláda byla upevňována systematickým a organizovaným vyhlazováním Židů, Slovanů a Rómů v Polsku a Rusku. Himmler svůj romantický sen o modrookých blonďatých hrdinech uvedl do praxe kultivací elity pomocí "zákonů výběru", na základě kritérií vzhledu, mentálních a fyzických testů, charakteru a ducha. Himmlerovy aristokratické představy vůdcovství mělo být dosaženo úmyslným křížením rasově vybraných jedinců a kombinací jejich charismatické autority s byrokratickou disciplínou. Příslušník SS měl být představitelem nového člověka: bojovníka, správce, učitele a vůdce, aby byl připraven pro kolonizaci východních území. Tato syntetická aristokracie měla být trénována v polouzavřené společnosti a podporována nacistickým systémem jako celkem. Heinrich Himmler proto jako Říšský vůdce SS zavedl princip rasového výběru příslušníků SS a zavedl zvláštní pravidla pro sňatky příslušníků SS tak, aby se zajistilo párování lidí s "vysokou hodnotou". Založil státem řízenou lidskou farmu, "Lebensborn", kde mladé dívky s dokonalými nordickými vlastnostmi byly k dispozici mladým příslušníkům SS za účelem početí dokonalého nordického potomka, který by byl vychováván podle národně socialistického ideálu. Himmler byl posedlý vytvořením rasy "superlidí" pomocí křížení. 29.10.1939 Heinrich Himmler prohlásil, že je povinností německých žen a dívek s dobrou krví přistupovat k mateřství s morální vážností a že by se měly stát matkami dětí vojáků pro další bitvy. Himmler požadoval, aby váleční hrdinové mohli uzavřít druhý sňatek.

Malý nenápadný muž vypadající spíše jako bankovní úředník než jako diktátor německé policie, byl kuriózní směsí bizarnosti, romantické fantazie a chladné vědomé výkonnosti. Himmler byl popisován jako muž bez emocí a bez nervů. Ve skutečnosti nesnášel pohled na utrpení a krev a zhroutil se, když byl přítomen popravě stovky východních Židů na ruské frontě. Uvádí se, že po této zkušenosti nařídil, aby popravy Židů probíhaly "lidštějším" způsobem s použitím plynu ve speciálně upravených komorách, které vypadaly jako sprchovací místnosti. Himmler byl maloburžoazní excentrik, jehož přirozené snobství vedlo k tomu, že umožnil vstup do SS také příslušníkům starých aristokratických rodů. Himmler vyznával primitivní náboženství ve spojení s kosmologickými dogmaty a spojoval příslušníky SS s jejich vzdálenými germánskými předky. Pěstoval romantické představy "návratu k půdě" a německého "branného rolníka", který zušlechťuje půdu na Východě. Na druhé straně byl velmi výkonným tvůrcem racionalizovaných moderních metod vyhlazování. Sám sebe považoval za převtělení předkřesťanského Sasa Jindřicha Ptáčníka. V roce 1936 Himmler zorganizoval oslavu tisíce let od Jindřichovy smrti. Himmlerova osobnost dokonale vyjadřovala všechny rozpory nacionálního socialismu. Pro Himmlera jednotky SS byly spojením starého řádu Teutenských rytířů s novou aristokracií Herrenvolk na základě tradičních hodnot cti, poslušnosti, odvahy a věrnosti. Příslušníci SS brzy tvořili privilegovanou kastu nacistické imperiální politiky v Evropě a stali se jádrem nového státního aparátu, který brzy prorostl celou společností a ovlivnil život všech obyvatel ve Třetí říši. Himmler do jednotek Waffen-SS začal přijímat árijce jiných národností, aby tak přispěl k vybudování "Německé říše německého národa", která měla být založena na feudálních principech vládnoucí kasty. Koncem 30. let 20. století se myšlenka Velké germánské říše stala pro Himmlera reálnější, když Himmler dosáhl vrcholu moci.

V říjnu 1939 ho Adolf Hitler jmenoval Říšským komisařem pro upevnění německého území (Reichskommissar für die Festigung des Deutschen Volkstums). Himmler tak získal absolutní moc nad nově anektovaným územím v Polsku. Touto funkcí Himmler zodpovídal za návrat německých obyvatel na neněmeckých území zpět do Říše. Vypracoval plány na záměnu Poláků a Židů na území Polska německými obyvateli (Volksdeutche) z baltických zemí a dalších částí vně Polska. Během jediného roku více než milión Poláků a 300 tisíc židů bylo odsunuto na východ. Himmler informoval příslušníky jednotky SS-Leibstandarte Adolf Hitler, že "je mnohem snazší ve většině případů jít společně do bitvy než potlačovat překážející populaci lidí nižší kulturní úrovně, provádět popravy, transportovat tyto lidi pryč nebo násilně vystěhovat plačící a hysterické ženy." Bylo Himmlerovým velkým úspěchem, že dokázal příslušníky SS přesvědčit svým apokalyptickým "idealismem" o tom, že nemají žádnou vinu ani zodpovědnost za masové vyvražďování tisíců lidí a že dokázal o této nevině přesvědčit i sebe. 4.10.1943 Himmler hovořil k velitelům SS v Poznani. Mimo jiné uvedl, že příslušník SS musí být čestný, mravný, věrný a kamarádský k příslušníkům naší vlastní krve, ale nikdy k nikomu jinému. Co se stane s Rusy, co se stane s Čechy, je naprosto lhostejné. Děti dobré německé krve je třeba zachránit a umístit v Německu. Zda ostatní lidé žijí v přepychu nebo umírají hlady Himmlera zajímá jen potud, pokud slouží německé kultuře. Na smrti vyčerpáním deseti tisíc ruských žen při kopání tankového příkopu Himmlera zajímá jen to, zda je tento tankový příkop pro Německo dokončen. Němci jsou jedinými skutečnými lidmi na světě a stejně jako se chovají slušně ke zvířatům, chovají se slušně k těmto lidským zvířatům, ale bylo by zločinem proti vlastní krvi se kvůli nim trápit a předávat jim své myšlenky. Himmler upozornil, že o odsunu Židů a hromadném vyhlazování židovské rasy nesmí příslušníci SS nikdy hovořit veřejně. Většina z příslušníků SS již viděla stovky, tisíce mrtvol pohromadě. Přesto, kromě výjimek lidské slabosti, musí příslušníci SS zůstat slušní. V tom spočívá jejich tvrdost. V letech 1940 až 1941 Heinrich Himmler formuloval základy východního generálního plánu (Generalplan Ost) a v roce 1941 byl Hitlerem pověřen "konečným řešením židovské otázky". V roce 1943 byl jmenován Ministrem vnitra. V únoru 1944 mu byla podřízena armádní zpravodajská služba a 20.7.1944 byl jmenován velitelem Záložní armády. V listopadu téhož roku byl pověřen velením skupiny armád Horní Rýn a v lednu 1945 byl velitelem skupiny armád Visla. 23.4.1945 nabídl Spojencům jednání o separátní kapitulaci a 29.4. ho Hitler zbavil všech funkcí a vyloučil z NSDAP. 5.5.1945 se admirál Karl Dönitz, který se stal nástupcem po Hitlerovi, zřekl jeho služeb a 23.5.1945 Heinrich Himmler po odhalení totožnosti v britském zajetí spáchal sebevraždu.

Himmler a Mussert v Dachau.

Himmler a Max Pauly ve Stutthofu.