Kdo je online

Přihlášení uživatelé 0
Hosté 28

Spřátelené weby

Poslední komentáře

28. prosince 2020 oslaví L-159 20 let služby ve Vzdušných silách AČR.
Bedrník - Komentář v Renault FT
Na internetu jsem narazil na fotku, kde je George S.Patton, Jr s tankem Renault FT a informací, že se stal prvním americ...
To potopení monitoru je pěkný úlovek. By mě zajímalo kolik lodí zhruba škodovácká děla potopila.Přecejen jich řada dříve...
Tak boj v Náhorním Karabachu skončil, ale obávám se, že to je jen čekání na konečnou popravu Arménie. I přes vyslání rus...
Michal Kroužek - Odpověděl na komentář # 4678 v Letov Š-50
Děkuji za upozornění. Snažím se zveřejňovat články až po jazykové korektuře. Člověk po sobě překlepy apod přehlédne. Ale...

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 20. 8. 2008 21:18 Napsal Andrea Kostlánová
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: OSOBNOSTI

Dag Hammarskjöld - Kdo zavraždil generálního tajemníka OSN I.

Dag Hammarskjöld (1905-1961) a jeho role v Kongu(1960-61)
Když byl poprvé zvolen gen.tajemníkem 7.4.1953 ,byl pro ostatní jen obskurním švédským diplomatem,třebaže v OSN se pohyboval od roku 1946 .Svůj úřad  mu Nor Trygve Lie ,bývalý ministr zahraničí, předal se slovy : „Přebíráte nejnevděčnější funkci na světě  … „ Trygve Lie rezignoval  pro politickou nefunkčnost  orgánů  OSN v době nejhlubších mez. krizí . DH však velmi brzy těžkopádnou mašinérií OSN pohnul : jeho krédem bylo řešit neodkladné konflikty ihned tichou diplomacií, bez ad hoc zmocnění RB či VS , protože veřejné debaty na půdě OSN antagonismy jen prohlubovaly (v roce 1956 prosadil ustavení krizových vojsk OSN/UNEF/Emergency Force )  …
Mezi jeho největší úspěchy patřilo  za americko-čínské krize  vyjednání v Pekingu   v roce 1955 z osobní iniciativy  bez jakéhokoliv pověření ( od té doby se takový modus operandi  mezi diplomaty nazývá „pekingské pravidlo “ ) propuštění 11 US letců a další 4 pracovníky z OSN  (US letci byli v Koreji se souhlasem OSN) , které Čína držela jako válečné zajatce z korejské války(50-53) .
Jeho soukromá iniciativa z roku 1955  de facto šla proti duchu rezoluce RB OSN č.906/54, která označila  jejich nezákonné zadržování po 25.9.1953, monstrproces s nimi a jejich odsouzení,  za porušení dohody o příměří v Koreji – reakce Číny na tuto rezoluce byla bouřlivá.
Premiér Čou En-lai prohlásil, že „řinčení OSN nezabrání Číně , aby využila svého suverénního práva a odsoudila US špióny … „
Za těchto okolností DH považoval za správné distancovat se pro dobro věci od svého mandátu gen.taj. OSN  a zaujmout ve věcech  světového míru a bezpečnosti  postoj nezávislý , tj. hledat alternativní řešení .
Charta OSN z právního hlediska žádné  nezávislé jednání gen. tajemníka neumožňuje , článek 98 pouze stanovuje „ a vykonává další funkce svěřené mu VS či RB OSN „  .DH si však veškeré své kroky politicky velmi pečlivě připravil, a do Pekingu přiletěl s tím, „ že  nezastupuje žádný jednotlivý národ, ani většinu národů jako celek, tj. že v Pekingu není na právním základě oné odsuzující rezoluce č.906, ale že za  právní základ  pro své vyjednání považuje pouze Chartu OSN  … Jeho první lednová návštěva v Číně nic nevyjednala, ale navázala první kontakt a vzájemný respekt mezi ním a  ČouEn-laiem (několik hodin se bavili o filozofii ) ,což se prokázalo jako velmi důležité .
Nakonec i Washington pochopil, že alternativním řešením k neumožnění , aby si Peking  zachoval dekorum, je jen vojenské řešení .
Snížit na nejmenší míru veřejný tlak a vyvíjet  co největší osobní nátlak, to byl princip „tiché diplomacie „ Daga H.,který se prokázal být velmi účinným, jak o tom svědčí důvěrný telegram,který Čou En-lai poslal přímo Dagu H. přes švédské velvyslanectví ve Švýcarsku :“ Čínská vláda se rozhodla propustit US letce  v den 50.narozenin DH jen pro své přátelství s DH, aniž by toto propuštění mělo nějakou souvislost s rezolucí RB OSN. Čínská vláda doufá, že navázané přátelství s DH bude pokračovat a přeje mu všechno nejlepší k jeho narozeninám.“
Propuštění US letců bylo obrovským mediálním úspěchem a  politicky korektní DH  ve své zprávě pro OSN samozřejmě neinformoval o soukromém blahopřání k narozeninám ze strany čínské vlády … ( k jeho soukromým poznámkám měl přístup jeho tajemník Sir Brian Urquhart, bývalý zpravodajský důstojník britské armády, odpovědný v OSN za mírové jednotky na BV a na Kypru, pro které mj. navrhl ony „modré“ přilby , napsal několik knih, např. The Next Secretary – General:How to fill a Job with no Description)
DH také přispěl k zorganizování dvou mezinárodních konferencí o mírovém využívání jaderné energie  v době,kdy Chruščev útočil na MAAE, že je ve vleku Washingtonu( MAAE mj. prohlásila, že US zkoušky v podzemí v Nevadě neprodukují žádný jad. spad, zato výbuchy v atmosféře nad Sibiří ano) ,a v době,kdy se Washington s MOW v rámci kubánské a berlínské krize  předháněly v předvádění svého jad. arzenálu ,když  Chruščev v srpnu 1961 jednostranně obnovil  sov. pokusné jad. výbuchy a  Washingtonu (JFK)  hrozil novou válkou o BER …
Toto jednostranné rozhodnutí Chruščeva kritizoval na summitu Hnutí nezúčastněných zemí v Bělehradě ,mj. i  indický premiér Nehrú a J.B.Tito .
JFK jej prohlásil za atomové vydírání ,kdy Chruščev místo argumentů nastoluje teror (což konstatoval i sám Chruščev ve smyslu, že donutí USA jednat o BER s významnými ústupky na straně USA, protože SU má  stomegatunové bomby, takže USA rozdaly mezi lidi  příručky civilní obrany, Pentagon zmobilizoval záložníky, a oznámil, že do Evropy vyšle 40.000 US vojáků …
6.9.61       se dokonce v BER do sebe pustili US vojáci a východoberlínští policisté , kdy na sebe přes demarkační linii házely různé věci : poté co je komunisté polili vodou, US vojáci na ně hodili granáty se slzným plynem …   
JFK se odmítl ss Chruščevem setkat,který schůzku na nátlak Nehrúa a Tita  navrhl, dokud taková schůzka nebude mít smysl. Faktem, proč se do války nehnal Gromyko ani KGB je, že na rozdíl od Chruščeva znali skutečný poměr sil … Jeden východoevropský zdroj v Bělehradě naznačil, že za novou tvrdou linií Chruščeva je nové mocenské jádro, které vzniklo v armádě a kritizovalo jeho „ povolnost“ vůči USA .
Zajímavá byla reakce generála de Gaulla,autora euroatlantické koncepce jednotné  Evropy od Atlantiku po Ural, který 6.9.61 prohlásil, že „nejlepším dárkem pro mír bude pevná jednota Západu proti „totalitnímu  sovětskému impériu, nebotˇ  jakákoliv slabost  Západu by jen zvýšila sovětský apetit  po světovládě “ … (viz JFK Presidential Library and Museum, JFK 8.9.61  požádal Kongres, aby dovolil výcvik francouzských jaderných sil v rámci  NATO pro použití jaderných zbraní, 17.9. MOW oznámila, že sestřelí jakoukoliv případnou západní stíhačku nad východoměmeckým územím,  18.9.61 CHDG oznámil, že se PAR za daných okolností nebude účastnit žádné konference Západ- Východ o Německu a BER  ) .
DH se  v rámci OSN  výrazně politicky angažoval v době, kdy Chruščev útočil  na OSN  a  na „ politické stranictví “ gen. tajemníků ( MOW protestovala již proti prohlášení 1. gen.taj. OSN Nora Trygve Lie, kterým odsoudil napadení Jižní Koreje  Severní Koreou v roce 1950 )  , a  poté, co vojska OSN nezasáhla proti zatčení  Patricia Lumumba v prosinci 1960  , MOW obvinila DH z jeho vraždy a žádala ,aby byl zbaven funkce. Funkci gen. taj. požadovala nahradit „ trojkou /zástupcem západ.,východ. a neutrálních států“  .
Ani Washington nebyl s DH spokojený , zejm. ve vztahu ke Kongu mu vyčítal   „ nečinnost a nenasazení vojsk OSN do bojů s „belgickými pohrobky“ …
DH nebyl oblíbený zejm. u Allena Dullese, který odmítl „soukromé“ zprostředkovatelské služby DH již  v roce 1958 , které mu DH nabídl  jako způsob, jak vyjít  z mtrvého bodu v konfliktu o pobřežní ostrůvky v Tchajwanské úžině … (Nezávislé zprostředkovatelské služby nevyhovovaly ani MOW, 3.4.1970 si na tyto služby, které vykonal pro dobro věci  gen. taj. U Thant z Barmy v kauze Bahrajnu, stěžoval sov. představitel u OSN s tím, že takové věci patří do pravomoce jen RB…, ale U Thant,inspirovaný soukromou iniciativou DH v Libanonu 1958, navázal na  nezávislé zprostředkovatelské služby DH již v v květnu 1963, když na základě  vlastního rozhodnutí vyslal  pozorovatele OSN  (z CAN a Jugoslávie) do Jemenu,aby zde monitorovali,zda z něho skutečně odcházejí zahraniční jednotky, což rovněž  vyvolalo ostré protesty MOW ) .
DH byl jediným gen. taj. OSN, který dal této čistě politické funkci reálnou náplň a zvýšil její prestiž, třebaže  jistou nezávislost  k nelibosti velmocí projevil  již 1. gen.taj. Nor Trygve Lie, když 1946 odmítl, aby se „žaloba“  na  údajné pronikání komunistů přes severní řecké hranice  okamžitě řešila  v RB OSN , ale odkázal ji nejprve na nezávislou vyšetřovací komisi s tím, že sám rozhodne, zda ji postoupit či nepostoupit Radě podle výsledků šetření  …
Diplomaté o DH poznamenali : „ Jeho nadměrná osobní angažovanost vzbuzovala u některých údiv – byl neustále na cestách a osobně urovnával ty nejzávažnější krize kdekoliv ve světě . Jeho prohlášení a zprávy  o mez. konfliktech narůstaly v celé hromady, zatímco on jako osoba zůstával hádankou, vyjadřoval se lakonicky, jeho demarše byly maximálně diskrétní, ale jeho osobní politický vliv obrovský … „
V říjnu 1956 za suezské krize  asistoval setkání tří ministrů  zahraničí , což  bylo v souladu s jeho administrativními odpovědnostmi  gen. tajemníka, ale po překvapivém izraelském útoku z 29.9. 1956  v odvetu za uzavření protiizraelského voj. paktu mezi Egyptem,Sýrií a Jordánskem,  se  gen. tajemník Radě bezpečnosti „ trochu“ vymkl z ruky , a zcela politicky dominoval .když mj. zorganizoval první  krizovou jednotku OSN v době suezské krize v roce 1956.
Jeho svérázné nezávislé jednání je možné ilustrovat na tom, jak se zachoval v roce 1958 v kauze Libanonu , kdy byl Libanon , díky tomu, že byl stále více zatahován do politiky svých sousedů (zejm. po vzniku Arafatovy OOP v 60.letech) , na pokraji občanské války v důsledku rozvracení země ze strany muslimů , takže lib. prez. v červnu 58 podal protest RB OSN na stále agresívnější chování Sjednocené arabské republiky (Egypt,Sýrie, sjednocené poč. roku 58) , a poté požádal PAR,LON a Washington o pomoc : prez. gen. Eisenhower nařídil po levicovém puči v Iráku z července 58  vylodění US nám. pěchoty v L.,zatímco  v RB OSN MOW vetovala návrh na vyslání vojsk OSN do L.
DH se rozhodnul obejít nefunkční RB OSN tím, že v Libanonu, ke konsternaci MOW, zvýšil ,na základě vlastního rozhodnutí, alespoň  počet pozorovatelů OSN /UNOGIL ( aby byli schopni  nahradit příslušníky US námořní pěchoty,kteří se v říjnu 58 měli stáhnout )  … a před oněmělou  RB OSN prohlásil, že „selžou-li politické orgány,může , v duchu Charty OSN, pro záchranu světového míru ještě něco učinit gen. taj. OSN „ ( implicitně v duchu článku 99 , kdy, na základě vlastního úsudku, že došlo k ohrožení míru,  může  z vlastní iniciativy  něco podniknout, aby RB přiměl k odezvě  na jím upozorněnou krizi „ “, interpretace článku 99 ,která svěřuje gen. tajemníkovi toto privilegium , vyvolává dodnes bouřlivé diskuse, a od smrti DH  žádný gen. taj. OSN tento článek nevyužil )  ) …
O pracovní náplňi krizových jednotek OSN DH  laškovně tvrdil, že spadá pod kapitolu Sedm a půl Charty OSN ( kapitola 7 požaduje mírové urovnání sporů, 8 vyjmenovává akce při ohrožení a porušení míru , ) …
Na podzim 1959 úspěšně „zasáhl“ v občanské válce v Laosu a nalezl způsob, jak navázat kontakty a zahájit vyjednávání s JAR ohledně její politiky apartheidu .
1960 se pro DH stalo hlavním dilematem (Belgické ) Kongo, v němž jako ve všech afrických státech, kterým byla udělena nezávislost, okamžitě propukla  občanská válka,v níž prezidentovi hrozil puč ze strany vlastní armády ANC, belgická vojenská intervence a odtržení několika provincií, zejména na nerostné bohatství pohádkově bohaté jižní provincie Katanga  ,kterou především belgičtí, francouzští a jihoafričtí, alias britští miliardáři, vlastníci dolů a obchodníci s cínem, manganem, kobaltem, mědí, zlatem, diamanty a uranem, nechtěli pustit z rukou , a kterou v nezávislém Kongu ovládali přes místní milionáře, kteří oficiálně provincii vládli (bohatství této provincie nikdy netěžil samotný stát, ale jen  výše zmínění miliardáři a milionáři, kteří si z ní udělali stát ve státě … (od 1971-97 Shaba,od 09 bude rozdělena na několik menších provincií,4,1 mil. obyv.,její hlavní město býv.Elisabethville/Lumumbashi je 2.největším v Kongu,)

DH navštívil Kongo za účelem vyjednávání s vůdci odtržené provincie Katanga,v období mezi červencem 1960 a zářím 1961 celkem čtyřikrát , přičemž záhadně zemřel  na své čtvrté nevyplněné misi, při které chtěl údajně s probelgickým „prezidentem“  provincie Katanga Tshombem vyjednat dohodu o zastavení palby poté, co v katanžské Elisabethville vypukly přímé boje mezi Tshombeho jednotkami a jednotkami OSN ,

17.9.61 Washington vyjádřil „hluboké znepokojení“ nad  boji v Elisabethville ,  a v noci ze 17.9 na 18.9.1961  se gen.taj.OSN DH (56) vydal osobně osudovým letem (letounem DC-6B/SE-BDY,přezdívaném Albertina ,registrovaným ve Švédsku ) z Léopoldville do Elisabethville ….

Posádka neohlásila z bezpečnostních důvodů žádný letový plán , a před jeho letadlem letělo odlišnou trasou  ještě jedno letadlo (OO-RIC) k odvedení pozornosti .  Někteří novináři tvrdili, že Albertina byla sestřelena  obávaným Osamělým Rangerem, alias belgickým majorem Delinem, který občas  (ale jen ve dne) ostřeloval ze svého cvičného letounu Fouga Magister nechráněné pozice OSN ( Tshombe měl k dizpozici celou belgickou letku těchto ve Francii vyrobených letounů).

Avšak ve skutečnosti byl Delin jen v JAR vycvičeným navigátorem, pilotní průkaz nikdy neměl, a Belgičané jej do svého letectva nikdy nepřijali … Delin byl zaměstnán na letišti Elisabethville jako šéf odd. nákladu, ale protože nedokázal udržet disciplinu svých katanžských zaměstnanců, dostal hodnost podporučíka,aby mohl nosit uniformu.Přes den dělal navigátora pilotovi  Maguinovi , a protože také obstarával rádiové spojení, pozemní personál se domníval, že letadlo také pilotoval (což občas i dělal, ale pouze když šéf belg. letectva  Risseghem nebyl přítomen, a pouze ve dne ) …

Některé zdroje (Bengt Rösiö,švédský konzul v Léopoldville 1961-62 a mj. šv. velvyslanec v Československu)  však uvádějí, že letoun  DC-6B nejde jen tak sestřelit „několika kulkami „ …

Totéž tvrdí George Ivan Smith a Conor Cruise O´Brien (býv.zvláštní emisar DH v Elisabethville)  ve svém dopise, který zveřejnil The Guardian 11.9.1992 o údajném sestřelení itlaského letounu OSN nad Sarajevem, a v této souvislosti o Albertině DH ….  Podle nich  (a výpovědí 20 žoldnéřů ) evropští miliardáři z Katangy vyslali dvě stíhačky, která měla „unést“ letadlo DH , protože se s ním chtěli dohodnout ještě předtím, než bude mluvit s Tshombem, ale nechtěli jej , údajně, zabít …

Právě tito evropští miliardáři, podle názoru těchto dvou pánů, infiltrovali do Albertiny jednoho svého agenta, který měl DH na únos a schůzku „připravit“, zároveň ale  vydali příkaz svým dvěma pilotům z onoho druhého letadla, aby na Albertinu „varovně“ vystřelili, kdyby DH odepřel změnit trasu do města Kamina, kde se setkání mělo odehrát (což je divné, vzhledem k tomu, že  Kamina byla obsazena vojáky OSN …) …

Když DH nařídil přistát místo toho na severorhodéské  Ndola, kde měl s Tshombem vyjednávat o příměří ( kde Tshombe žil v prozatímním „exilu“), jeden z pilotů proti Albertině  varovně vystřelil a trefil „ kormidelní drát“ : Albertina se údajně začala nekontrolovatelně točit, nedokázala přistání dokončit, a zřítila se v džungli před Ndolou . Jelikož šlo jen o „drát „, obě vyšetřovací komise  nic nenašly … ( Z údajně dochované nahrávky z tohoto letadla je slyšet muže, jak křičí „ Ty si je zasáhl … !  

Někteří místní  svědci ( např. dělník z nedalekého skladu )  tvrdili, že v blízkosti Albertiny se pohybovaly dvě stíhačky , a že viděl zášleh plamene při výstřelu z jedné stíhačky na druhé letadlo …

Další verzí je, že po nich vystřelilo přímo letadlo, které od nich mělo odvádět pozornost …

Pokud jde o tuto teorii spiknutí ze strany evropských průmyslníků a miliardářů , zejm.  největší z nich - společnosti  Důlního svazu Horní Katangy, či jihoafrické alias britské /British South Africa Company kromě toho, že chybí jakékoliv hmatatelné důkazy,  je faktem , že tito evropští průmyslníci v roce 1961 dávali jasně najevo, že  budou raději jednat s DH než s nějakým  Conorem Cruise O´Brianem, Andrew Cordierem,Robertem Gardinerem, Ralphem Bunchem či Mahmoudem Khiarim …

Také se tvrdilo, že DH byl prostřednictvím svého bratra Bo finančně spjatý  se Swedish Grängesberg Group, které Bo H. šéfoval, a která vytvořila společný švédsko-americký důlní podnik LAMCO v Libérii … a představitel DH v Léopoldville , Sture Linner, pro tento podnik pracoval,a dokonce najal skupinu švédských důlních expertů jako své poradce , což je pravdou .

 Podle Claude  de Kémoularia,v roce 1961 šéfa  Střediska informací OSN v Ženevě ,který se později stal francouzským velvyslancem v Haagu a u OSN v NYC  (viz také David  N.Gibbs: DH,OSN a Kongo) ve svých zápiscích ve francouzštině z roku 1967 uvádí, že tím, kdo vystřelil na letadlo DH , byl  bývalý belg. žoldák de Beukels, který přiznal, že nechtěně sestřelil letadlo DH ,které,jen chtěl donutit, aby změnilo směr na Kamina   . De Beukels  mu tvrdil, že on a ještě další belg. pilot letěli v letadle Fouga  letícím z Kolwezi do  Ndola.

(Vyvstává otázka,proč Claude de K. tajil identitu tohoto žoldnéře, který „omylem“ způsobil smrt 16 lidí v letadle, jehož identitu odhalili až O´Brien a Smith)  

V rozhovoru pro list The Guardian z 11.9.1992 Ivan Smith, 1961 mluvčí OSN ,tudíž blízký spolupracovník DH, uvedl, že žoldnéři, se kterými mluvil on , uvedli, že měli dva stroje  De Haviland Doves, se speciálně zabudovanými kulomety.

Obě tyto verze jsou podivné, protože ani žoldáci,ani jejich mecenáši se nemohli domnívat, že únosem gen.taj. zvýší prestiž pro svoji věc … o to více, že na druhý den po smrti DH bylo naplánované zasedání VS OSN …

Aby někdo způsobil zřícení Albertiny, musel by budˇzastřelit oba piloty, ale pitva prokázala, že zastřeleni nebyli, anebo zasáhnout jeden z motorů, který by poté explodoval ,anebo zničit kormidelní dráty, což je téměř nemožné … Ve skutečnosti, podle vyšetřovací komise, veškeré poškození letadlu bylo způsobeno jen dopadem na zem, nikoliv ve vzduchu, a že  nic nenasvědčuje tomu, že by zřícení letadla způsobil zásah zvenčí  …

Pokud jde o Fougu, ta by z Kolwezi do Ndola doletět dokázala,,ale pilot by pak neměl dostatek paliva na to, aby mohl ve vzduchu čekat na Albertinu …Navíc, pilot by při výstřelech z běžného, ne leteckého kulometu, namontovaného před ním , byl  „slepý“ ,a nic by v noci neviděl …

Katanžské letecké síly, či spíš co z nich zbylo , neměly již  munici,a pouze jejich velitel,  Jan van  Risseghem by dokázal létat v noci, ale ten v té době byl na dovolené … ( mimochodem, v roce 1993 v pohodě žil ve svém sídle  u Antwerp) .

Takže báchorky o sestřelení pocházejí od někoho, kdo ani nečetl závěry vyšetřovací komise,.

Jeden švédský novinář tvrdí, že v roce 1981 mu byl nabídnutý rozhovor s žoldnéřem de Beukelsem – za 500.000 franků , což odmítl. De Beukels tak zůstal v anonymitě až do září 1992,kdy jej objevili Smith a O´Brien.

Asi tři zdroje ( jihoafrický a dva anglosaské, jeden z nich je detektiv a spisovatel John Maccafferty, který smrt DH oficiálně vyšetřoval,druhý významný válečný zpravodaj listu NYC Times z dob vietnamské války David Halberstam ) shodně tvrdí, že letadlo bylo „  sestřeleno“ žoldáky ,kteří  působili v Kongu ve službách  belgických,a jihoafrických miliardářů ,přičemž  jeden z nich byl podle nich z JAR, a druhý švédský dobrodruh Gus van Rosen , zvaný Gus, který původně pracoval jako osobní pilot DH  ( další zvěrstva napáchal o pár let později v Biafře )  …  

Žoldáci mohli mít ze setkání DH s Tshombem oprávněný strach , kdyby vyjednal mír, přišli by o práci … Někteří francouzští žoldáci, měli za sebou Indočínu a někteří Alžírsko ( většinou šli o ty, kteří bojovali v tajné  organizaci franc. armády OAS  (zal. 1961) i po udělení nezávislosti Alžírsku, a kteří byli z Francie vypovězeni …

Někteří z nich tvrdili (Roger Trinquiert Notre guerre au Katanga 1963), že  DH zabil žoldnéř jménem Gheysels,kterého se podařilo propašovat na palubu letadla jako bezpečnostního agenta OSN , a který přivodil zřícení Albertiny čtyři minuty před přistáním .

Avšak žoldnéř již samotnou definicí  není kamikaze materiál  ….

Kromě toho. na palubě byli dva bezpečnostní agenti (plus stálý bodyguard DH ), které osobně  doprovázel šéf bezpečnostního odd. OSN  Harold Julien (čili 4 agenti)  , který by určitě nepřijal někoho jako „muže navíc“ , koho by předtím neznal …

Také by to znamenalo, že severorhodéská policie tělo tohoto agenta odstranila

 (Navzdory kompletně  spáleným tělům , byli identifikováni všichni, až na jednoho, o kterém se vylučovací metodou vyšetř. komise domnívala, že je Francis Eivers ,což znamená, že jestli jedno tělo bylo odstraněno, ti,co jej odstranili, měli velké štěstí, že z 15 dokonale ohořelých těl odstranili právě mrtvolu,kterou zamýšleli odstranit ,tj. Gheyselse či Eiverse, ve druhém případě  je tedy Gheysels pohřben jako Eivers ……)  

Včetně DH zemřelo 16 lidí,mj. jeho poradce Wenschoff. Záchranáři,kteří dorazili až po 16 hodinách,  našli naživu jen jednoho ze tří bezpečnostních agentů OSN, a to jejich šéfa  Harolda Juliana,  který , když  severorhodéský záchranný tým , kterému velel  Maurice Barber , ředitel odboru civilního letectví v Salisbury , byl  v agonii …

Barber byl kritizován za to, že se hned na místě „rozhodl“, že „jde o pilotovu chybu a o nic jiného „, ale proti tomu hovoří fakt, že posádka byla zkušená a počasí bylo ideální , ledaže by kpt. Hallonquist použil nesprávnou přibližovací  navigační mapu  na konžské letiště Ndolo  na předměstí Léopoldville (951 stop výška nad mořem) místo na severorhodéské  letiště Ndola (4.130 stop výška nad mořem)  … Avšak v troskách letadla byl nalezen  Jeppesen  přibližovací manuál otevřený na  Ndolo , takže  je možné předpokládat, že  stránka s Ndola letištěm byla vytažena a vložena do přiložené úchytky k tomuto manuálu s volnými listmi vždy přiložené .  Vzhledem k rozdílu v nadmořských výškách , kdyby pilot použil list s letištěm Ndolo ,zřítil by se dávno předtím …

Obě letiště byla jasně světelně rozlišitelná ,malé Ndolo nemělo ani radio ani věž, se kterou však  byl zkušený pilot Hallonquist  na svém posledním letu opakovaně ve spojení … Navíc pro Ndolo se přiblížení konalo z východu, pro Ndola ze západu … Ndolo je předměstím velkého  Léopoldville , přičemž hned naproti je Brazzaville , oddělené mohutnou řekou Konga v jejím nejširším bodě , zatímco Ndola je  malé vnitrozemské letiště v srdci kontinentu, proto poplést si Ndolo s Ndola je pravděpodobné asi tak jako vysvětlovat zřícení letadla v Ženevě domněnkou, že si pilot spletl Geneve s Genova/Janovem a Alpy se Středozemním mořem …  

Ačkoliv na letišti Ndola v Severní Rhodésii Hallonquist předtím nepřistával, několikrát  přistál na katanžském letišti v Elisabethville, a navíc nadmořskou výšku Ndola probíral  před odletem  s řídícím letového provozu v Léopoldville .  

Harold Julian žil ještě čtyři dny, většinou v kómatu,a zemřel v důsledku těžkých popálenin po celém těle  (pouze DH nebyl vůbec popálen )  , ale předtím měl údajně  vypovědět, „ že si ničeho zvláštního nevšiml a že  krátce poté, co DH dal pilotu příkaz NEpřistávat na severorhodéském  letišti Ndola (patřící městu Ndola v dnešní Zambii) ,bylo slyšet výbuchy a letadlo se  řítilo  dolů …“ Otázkou je, proč by DH dal  náhle příkaz změnit trasu …

Otázkou také je, zda nežádoucího svědka Juliana  Barber nenechal odstranit, protože DH „svojí“ dekolonizací  ohrožoval privilegia bělochů jak v apartheidní Severní Rhodésii, tak v JAR , jejíž „bílí“  miliardáři, byli navíc silně zainteresováni spolu se svými belgickými přáteli na katanžských dolech …

David Halberstam zemřel v 73 letech  v dubnu 07  v Kalifornii při autonehodě,kterou zavinil jeho řidič, student  … David Halberstam tvrdí, že třebaže DH v rámci přísného utajení nikomu letový plán svého posledního letu  nikomu nepředložil, „všichni významní obchodníci v Katanze, včetně žoldnéřských „kruhů“ , o datu tohoto čtvrtého letu víceméně přesně věděli jako o veřejném tajemství …  

Vyšetřovací tým OSN vedl nepálský diplomat, vybraný VS OSN, Rishikesh  Shaha .

Oficiální vyšetřování nehody neurčilo, zda letadlo explodovalo či ne , ani nestanovilo přesnou příčinu smrti DH  (nebyla stanovena dodnes)  …

Oficiální verze byla, že letadlo letělo příliš nízko na své přiblížení  na letišti Ndola za jasného počasí v noci  nad terénem  řídce posetém stromy  .

Příčinou zřícení z důvodu malé výšky  mohla být optická iluze : vyšetřovací komise ve zprávě uvedla, že sklon letadla na přiblížení byl normální ve všech ohledech , až na jeden : letělo o 1.000 stop  příliš nízko .Tuto hrubou chybu vysvětlují dvě teorie :a) pilot letěl nízko z nějakého důvodu úmyslně, (základna katanžských separatistů byla  vzdálená pouze 12 km od hranic Severní Rhodésie) , např. tento manévr učinil proto, že jej vystrašilo náhle objevení se nějakého letadla,třeba stíhačky , a tak před ní učinil úhybný manévr letem střemhlav dolů  …

Zda se nějaké jiné letadlo pohybovalo kolem Ndola však nebylo prokázáno, ani, že pilot učinil prudký úhybný manévr tím, že se prudce otočil, či prudce klesl …b) výškoměry letadla mohly být špatně nastaveny , mohly špatně fungovat, anebo s nimi mohl někdo manipulovat  - avšak podrobná analýza US výrobce letadla po havárii DC-6B prokázala, že byly v pořádku .Mohl je pilot chybně číst ? Mohl se domnívat, že je  ve výšce 6.400 stop, když byl ve výšce 4.600 stop , podobně jako by zaměnil 15.00 za 12.15 ? Protože  letadlo letělo k letišti Ndola ve výšce 2.000 stop, Halloquist by sotva mohl 4.600 brát vážně, protože by to znamenalo, že během přiblížení stoupal, místo aby klesal .

Piloti sice většinou nečtou výškoměry chybně, stává se však, že se na ně zapomenou podívat … ale zatímco je pilot stíhačky sám, piloti DC-6B mají  vedle sebe druhého pilota, dalšího pilota na střídání a palubního inženýra , kteří dobře znají přibližovací postupy … Letečtí experti se shodli v tom, že nejpravděpodobnější příčinou by  byl CFIT/Controlled Flight Into Terrain  ( piloti  při přistávacích manévrech mohou podlehnout optickému klamu a nesprávně odhadnout výšku , proto se nyní používají speciální přístroje GPWS/Ground  Proximity  Warning System, ve kterém umělý hlas křičí :  “ Země,  země, zvedněte to, zvedněte to …“  ) .

CFIT může být nejpravděpodobnější, ale i nejméně pravděpodobnou příčinou zřícení, protože je záhadou, proč nikdo ze čtyřech odborníků na palubě se nepodíval , jak je při klesání zaběhlou rutinou, ani na jeden ze tří  výškoměrů  , jak čtyřčlenná posádka mohla ztratit 1.000 stop, aniž by si toho všimla  …   

Další záhadou je, proč místnímu záchrannému týmu trvalo neuveřitelných 16 hodin, než našli místo zřícení, třebaže bylo jen 14,5 km od letiště Ndola.Kdyby dorazili dříve a Haroldu Julianovi byla poskytnuta  včasná lékařská pomoc v nemocnici, nemusela by být tato tragédie záhadou … -        

 Když bylo letadlo nad jezerem Tanganjika, asi  2 hodiny 20 minut předtím, než dorazilo k Ndola, Hallonquist mluvil se řídícím letového provozu  v Salisbury/dnes Harare v Zimbabwe, identifikoval se , udal polohu a přibližnou dobu příletu , poté byl předán řídícímu letového provozu na letišti  Ndola, který se ptal, zda potřebuje palivo, a Hallonquist odpověděl, že to každopádně ano … Řídící se také ptal, proč chce na Ndola přistát, a Hallonquist odpověděl, že  „ to sdělí až po přistání „ ….  Poté udal přesnou polohu a čas a byl naveden nad Ndola . Když byl nad letištěm,sdělil řídícímu „ světla v dohledu, pode mnou Ndola, klesám „ … Hallonquist ještě žádal o atmosférický tlak, aby seřídil výškoměry,  který mu byl sdělen , a začal se stáčet na  přiblížení , Bylo 10 minut po půlnoci místního času …  O pět minut později, když letadlo na letišti Ndola neslyšeli ani neviděli, se řídící z Ndola s kapitánem  marně pokoušel spojit  …        

 Letiště se začalo hemžit místním bezpečnostním a záchranným personálem a pomoc vyslalo i Královské rhodéské letectvo, které vyčkávalo poblíž Katangy, kdyby bylo třeba zasáhnout.

Nikdo  ze záchranářů však nehnul ani prstem, a všichni nechali letadlo DH  nevzrušeně  hořet , třebaže na letišti Ndola na DH čekal , také nevzrušeně, Vysoký  britský komisař pro Rhodesii a Malawi  Lord Alport, který sem přiletěl  na samotný  příkaz britské vlády  (machiavelliánského premiéra Harolda Macmillana ) ze Salisbury , přičemž mu letadlo zapůjčil jeho blízký přítel  Sir  Roy Welenski ,  dominantní politická postava vystupující proti nezávislosti středoafrických států (proti nezávislosti Sev. Rhodésie bojoval až do roku 1979,kdy jej Robert Mugabe vyhnal do LON, kde 1991 zemřel) , aby se zde setkal s DH, který podle vyjádření britské vlády „ chtěl s Tshombem  mluvit  za každou cenu „ ,  přičemž organizaci tohoto setkání mezi DH a Lordem Alportem zajištˇoval náměstek britského ministra zahraničí  Lord Lansdowne , který na letiště Ndola přiletěl z Léopoldville o trochu dříve než DH, aby na všechno dohlédl … Lansdowne poté, co uviděl letadlo DH nad hlavou, nastoupil do svého letadla , protože  dostal příkaz, aby se jednání mezi DH a Tshombem neúčastnil .  

Když letadlo DH nepřiletělo,všichni tito pánové „ se domnívali“ , jak později svoji nečinnost vysvětlovali,  že DH budˇna palubě nebyl, nebo se rozhodl odletět do Elisabethville … Lord Lansdowne dokonce prohlásil, že „třeba chtěl napřed mluvit s novináři „ ,třebaže dobře věděl, že všichni novináři čekali na letišti Ndola, protože pošta v Elisabethville  nefungovala z důvodu jejího obsazení příslušníky OSN … Tshombe, kterého  nakonec již čekání „nebavilo“ , z letiště odešel do vily místního britského provinčního komisaře …

Suchopárný Lord Alport, jmenovaný 1961 komisařem pro Rhodesii z důvodu svého  veřejného odhodlání bránit britské kolonie proti nezávislosti do posledního dechu, svoji nečinnost v době, kdy letadlo DH hořelo, později vysvětloval, že věřil tomu, že „ DH obdržel radiovou depeši z Léopoldville přes US leteckého atašé , plukovníka Matlicka,, jehož Dakota stála v době požáru DH na letišti Mdola, a vedle kterého celou dobu stál , aniž by se jen na to zeptal osobně…. Navíc by Matlick musel vzlétnout, aby  radiový vysílač mohl použít …  -       

  Lord Alport (zemřel 1998/86)  si později také „stěžoval“ na to, jak kpt. Hallonquist tajil jména pasažérů na palubě ( třebaže se Hallonquista  na jména nikdo neptal) , ale ve skutečnosti to byl gen. ředitel civilní dopravy v Salisbury, který jména na palubě Albertiny  zatajoval , a nařídil, že letiště Ndola a Lusaka zůstanou otevřené, dokud  nepřistanou obě letadla  OSN : nejprve  Landsdowneho, a poté DH . -          -  

 Když se Lorda Alporta později vyšetřovací komise OSN dotázala na  spěšný telegram, který v době zřícení Albertiny obdržel od britského velvyslance v Léopoldville , Dereka Riches, lord Alport jej nikdy komisi neukázal , a přes mluvčí britské vlády vzkázal, že „ šlo jen o diplomatické tlachy“ …

Ředitel letiště Williams, ovlivněný „neuspěchaností“ vysokých britských představitelů,zejména scestnými názory Lorda Alporta, také nespěchal se záchrannými akcemi, třebaže dobře věděl, že všechna letiště , až na Ndola a Lusaku, jsou zavřená … Také moc dobře věděl, že  každé letadlo,kdyby se náhle na přiblížení rozhodlo odletět jinam, by požádalo o nové povolení směrem na novou destinaci, aby obdrželo novou bezpečnou letovou výšku  ….

Později ředitel tvrdil, že by záchranné operace začal ihned, kdyby Hallonquist požádal o povolení k přistání, což je prohlášení rovnající se údivu, proč si mrtvý člověk nezavolá záchranku …

Faktem však je, že to, co Hallonquist řekl nebo neřekl, není možné dokázat, protože Albertina neměla na palubě žádnou černou skříňku, a ani Ndola neměla žádné přehrávací zařízení na záznamy rozhovorů mezi řídícími a piloty (ani žádný radar)  …  Jinými slovy, záznamy o rozhovorech mezi Hallonquistem byly dopsány později druhého dne  řídícím letového provozu , jistým Martinem . -          -        

Třebaže sedm lidí vidělo záblesky ohně šlehající z letadla, a dva policejní důstojníci šli tuto skutečnost ohlásit řediteli letiště do jeho hotelu, tento jim odpověděl, že záchranné akce lze začít až s rozbřeskem . Rozbřesk nastal v 5.38, ředitel letiště Williams dorazil 18.9.1960  do své kanceláře až v 9.00 …

Ještě později dorazil do své kanceláře  Maurice Barber, ředitel odboru civilního letectví v Salisbury, a budoucí šéf vyšetřovací komise , kterého dvakrát v noci probudili – nejprve  s tím, že letadlo DH je nezvěstné, a podruhé proto, že u letiště Ndola viděli svědci explozi a zášlehy plamenů  …

Přesto první dvě rhodéská letadla (z přichystaných 18) vzlétla na pátrací akci až v 10.00 dopoledne , přičemž oficiální zpráva, že Albertina nedoletěla do Léopoldville přišla o tři hodiny dříve …  -        

Nejenom to : obě letadla dostala výslovný příkaz pročesat jen oblasti  na sever a na jih od letiště, třebaže přiblížení bylo ze západu … -          -      

 Pluk. Matlick žádal o povolení pátrat , ale bylo mu zamítnuto s tím, že pátrat může jen ve vzdušném prostoru Katangy, nikoli v rhodéském …

Kdo letadlo, hořící pouhých 14.5 km od letiště,  nakonec našel ???

Ve dvě hodiny odpoledne vešel do  nedalekého Lesního úřadu uhlíř s tím, že našel spadlé letadlo … Letecký důstojník Gérard Craxford , letadlo lokalizoval za 25 minut po vzletu .na svém Provostu  západně od letiště přesně pod přidělenou letovou trasou . První policejní džípy a sanitka přijely současně, Harolda Juliana,silně trpícího, odvezli do nemocnice, a DH do márnice .-        

 Později byla tato záchranářská nečinnost vysvětlována tím, že letiště Ndola je malé a personál nezkušený či laxní , ale každému soudnému laikovi muselo být jasné, že jestliže řídící letového provozu ztratí s letadlem spojení během přistávacího manévru znamená to, že je letadlo v nejvyšší tísni …

Zalarmovat záchranný tým měli o to více,když věděli, že na palubě  budou významní lidé, jinak by na letišti nečekali dva britští lordové a Tshombe …

Personál nebyl nezkušený, naopak,jednou z povinností ředitele letiště Williamse za 2.sv.v. bylo starat se o VIP hosty, a Maurice Barber měl válečné letecké vyznamenání  … Jde o klasickou historku  Conana Doyle o Psovi,který neštěkal : existoval pouze jeden způsob, jak se vrah mohl dostat na scénu zločinu, ale to by pes štěkal , poznamenal Watson . Proč tedy pes neštěkal ? Protože když přichází jeho pán, tak pes neštěká, ale vrtí přátelsky ocasem … Zdejší pohlaváři prostě věděli, že dojde ke zločinu  . Rhodéská a britská vláda byla událostmi v Katanze nepříjemně zaskočena , protože rozbouřila  choulostivou politickou situaci v britských koloniích … Kdyby se ještě zjistilo, že tyto vlády naplánovaly vraždu DH, zastánce dekolonizace, soudek prachu by vybuchl, proto úřady neponechaly nic náhodě .

Byly i hlášky, že již v noci  byli na místě nehody policisté …Ani  po kritice ze strany OSN rhodéské úřady s vyšetřovací komisí OSN  nespolupracovaly .

V srpnu 1998 jihoafrická Komise pro pravdu a usmíření/TRC, vedená arcibiskupem Desmondem Tutu, odtajnila z počátku 60.let  několik dopisů, jejichž věrohodnost však není ověřena, takže mohou být i dezinformací Kremlu, které naznačovaly,že DH byl obětí atentátu  ze strany tří zpravodajských služeb : CIA,  britské MI5  a  jihoafrické   … Jeden dopis prohlašoval, že bomba v letadle  byla načasovaná na fázi přistání …   

(Pokud jde o spiknutí MOW, ta měla motiv, ale neměla prostředky . Spekulovalo se, že vyslala do Katangy ,za asistence východoněmeckých agentů , své komando, ale  další podrobnosti o této misi byly absurdní , stejně jako je absurdní kniha o Kongu  (Záhada smrti DH, MF 1989)  napsaná tehdejším členem sekretariátu OSN Viktorem Lesiovským,, obsahově  nejen plytká, ale hlavně plná nepřesnotí , že si  čtenář musí položit  otázku, zda MOW vůbec chápala , o co v Katanze vlastně šlo … (viz kniha O´Briena  To Katanga and Back ,LON 1962), či biografii DH od  Sira Briana Urquharta ) -      

  29.7.05  při 100.výročí narození DH norský generálmajor Bjorn Egge, který jako první činitel OSN tělo DH viděl, prohlásil, že DH  měl díru v čele, která byla z oficiální fotografie  vyretušována , ale neřekl výslovně, že šlo o střelnou ránu …

Egge uvedl, že DH dopad letadla na zem se vší pravděpodobností přežil, a to, že v rukou svíral trávu a listy, nasvědčovalo tomu, že se snažil od letadla odplazit … Eggemu  tehdy připadalo, že DH  byl z letadla vyhozen, a že byl ubit k smrti budˇjiž na palubě letadla či krátce po jeho zřícení  …

24.3.07 na norském  TV kanálu NRK anonymní žoldnéř na odpočinku výpovědˇ generála Egge nepřímo potvrdil,když prohlásil, že sloužil s nejmenovaným jihoafrickým žoldákem, zemřelým koncem 90.let,který mu tvrdil, že DH zastřelil .  

Žádné konspirační teorie nebyly pro novináře dost idiotské, aby si neproklestily cestu na stránky novin, např, že DH , v depresi, postřílel všechny členy posádky, aby spáchal sebevraždu … (Po jeho smrti se v jeho newyorském bytě našel jeho životopis napsaný jeho vlastní rukou s poznámkou ,že jde o jeho jedinou autentickou biografii, který vyšel, přeložený do AJ švédským básníkem žijícím v USA , pod titulkem Poznámky na okraji,ale švédští spisovatelé protestovali s tím, že jde o překlad až moc „ přidrzle“ volný, který onen básník jistě překládal v opilosti …)

O žádné bombě,protiletecké střele či únosu  se oficiálně nikdy nemluvilo… OSN na místo neštěstí později vyslala svojí vlastní vyšetřovací komisi, ale ani ona nic neobjasnila,  ani nevyloučila …Trup letadla byl tak poškozen ohněm, že nebylo možné provést řádné metalurgické analýzy  (všechna těla byla na troud spálena, pouze DH neměl ožehnut ani vlásek) …

Vyšetřování, jak ze strany příslušných leteckých úřadů Severní Rhodésie, tak ze strany OSN (v komisi byl specializovaný zástupce z každého kontinentu, konkrétně z Jugoslávie,Argentiny,Sierra Leone a Nepálu + jeden Švéd ),  vyloučilo selhání přístrojů, mechanickou závadu , sabotáž, a infarkt pilota .  

Každý, kdo si přečte vyšetřovací spis zjistí, že členové komise  žádné nepříjemné otázky nekladli, žádné křížové výslechy neprováděli, a dokonce , třebaže rezervovaně, přijali absurdní teorii lorda Alporta, že VIP letadlo s gen. tajemníkem OSN na palubě , kterého lord přijel na přání britské vlády  uvítat, po sedmihodinovém letu a čtyři minuty před přistáním, náhle na příkaz DH , třebaže kpt. již naznačil, že jde na přistání,  se náhle otočilo, a letělo jinam …  Vyšetřovací komise OSN byla prostě jen diplomatickou fraškou …  RB OSN požadovala vyšetřit přesněji okolnosti  smrti DH, ale Tshombe vyšetřovací komisi OSN odmítl na území Katangy pustit , ale ani rhodéské úřady nebyly vstřícné …

Pouze jeden člen vyšetřovací komise měl k vyšetřování rhodéských úřadů vážné výhrady, které byly odtajněné až v 90.letech, a to  šéf švédské bezpečnostní policie, který byl k vyšetřovací komisi přidělen , protože Albertina byla registrována ve Švédsku …

Ale byl vždycky ve vyšetřovací komisi OSN přehlasován, když požadoval rekonstrukční testy, nové výslechy afrických svědků, antropologickou expertízu, ballistické a jiné testy …

Švédsko podrobilo závěry vyšetřování  rhodéských úřadů i komise OSN velké kritice : např. rhodéské úřady stanovily jako příčinu chybu pilota (přičemž vyšetřovací zpráva dokonce tvrdila, že pilot byl nezkušený, neznal Afriku, a byl opilý, že posádka neznala základní předpisy civilního letectví ,protože byla najata z davu  laxních nezaměstnaných, že letadlo bylo zchátralé a neudržované  ) , jenom proto, že eliminovaly všechny jiné možné příčiny  – zrovna tak mohly začít eliminací pilotovy chyby a skončit u mechanické závady jako jediné možné příčiny … K poctě kapitána je nutno dodat, že opak byl pravdou  : kpt. byl abstinent a měl za sebou sedmihodinový let v noci nad neznámým africkým územím bez navigačnmích pomůcek, většinu cesty bez rádiového spojení .Let provedl úspěšně, až na to, že čtyři minuty před přistáním spadl na zem.

OSN nakonec tuto nepříjemnou kauzu uzavřelo, že přesnou příčinu nelze stanovit,ale obvinilo rhodéské úřady z neomluvitelné pomalosti při zahájení záchranné akce , jejíž včasné provedení mohlo zachránit život jedinému přežilému svědku …

K dizpozici je  ale mnoho letových údajů z tohoto tragického letu, a např. vedení švédské továrny Saab Aero v Linköping tvrdí, že moderní techniky simulující lety, by měly přispět k většímu  objasnění případu.

 19.9.61 JFK oznámil, že  Washington ani po smrti DH nepřistoupí na změny v čele OSN, které  si přeje MOW, a že v Sekretariátu OSN zůstane vše při starém . Současně US ministr zahraničí Rusk na tiskové konferenci vyzval delegáty OSN,aby co nejdříve  navrhli do funkce prozatimního úřadujícího gen.taj. tuniského delegáta Mongi Slima (funkci z důvodu plného vytížení v jiných funkcích odmítl) , čímž delegáty OSN popudil, protože to vypadalo, jak by pracovali podle instrukcí US ministerstva zahraničí  …

20.9.61 MOW oznámila, že nepřijme žádného „úřadujícího“  gen.taj., a že trvá na „trojce“ v Sekretariátu, tj. tříčlenném direktóriu , a navrhla přemístit sídlo OSN z NYC do západního BER, samozřejmě za podmínky, že západní mocnosti ukončí jeho vojenskou okupaci … 27.9.61 MOW ,aby snížila vliv Sekretariátu,  navrhla místo jednoho gen. taj. čtyři gen. podtajemníky, kteří by se dohodli, kdo z nich jim  bude šéfovat …

29.9.61 bylo tělo DH letecky převezeno do Švédska,kde mu vystrojili státní pohřeb .

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

26.listopadu 1346 – český král Karel IV. byl slavnostně korunován římským králem v katedrále v Bonnu

Translate