Kdo je online

Přihlášení uživatelé 2
Hosté 46

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Thajsko obdrželo své první Strykery First Stryker Delivery Puts US-Thailand Military Ties into Focus The transfer of th...
Video z prohlídky interiéru Avro Lancaster MK.VII NX611 'Just Jane'
https://www.youtube.com/watch?v=BZtmG-vTxYY
Duke - Komentář v B-2 Spirit
Youtube: B2 COCKPIT TOUR & AERIAL REFUELING
U.S. Clears Sale of F-16 Jets to Taiwan https://freebeacon.com/national-security/u-s-clears-sale-of-f-16-jets-to-taiwan...

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 16. 12. 2012 20:19 Napsal Andrea Kostlánová
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: OSOBNOSTI

Smrt generála Sikorského, záhada 2.sv.v.

Za 1.sv.v. se Wladyslaw Sikorski /1881-1943/ účastnil PL hnutí odporu v Rakouskem okupované Haliči, kdy byl náčelníkem vojenského oddělení Hlavního národního výboru, který stál v opozici proti legiím Pilsudského /1867-1935/, jenž až do roku 1917 se svými legiemi bojoval proti carskému Rusku na straně Trojspolku (car mu odsoudil bratra k doživotí na nucené práce na Sibiři/katorga/, on sám na Sibiři strávil 5 let).

Demokrat Sikorski si s autoritativním maršálkem nikdy nerozuměl, oba však byli prominentními účastníky polského/PL protisovětského tažení, Sikorski významně  přispěl k boji o Varšavu v roce 1920.

Maršál Pilsudský byl v letech 21-22 náčelníkem PL genštábu a šéfem státu, Sikorský premiérem, v letech 24-25 byl Pilsudský ministrem obrany.

Poté, co Pilsudský v roce 26 provedl státní převrat, byl gen. Sikorski ve 46 letech penzionován, žil většinou v Paříži, kde organizoval proti Pilsudskému liberální opozici, odsuzoval Beckovu politiku a kampaň proti ČSR.

V roce 34 vydal slavnou knihu Válka v budoucnosti, ve které ( podobně jako CHDG) předpověděl německou blitzkrieg.

Po napadení PL nacistickým Německem, se gen. Sikorski znovu přihlásil do aktivní služby, ale nebyl přijat, stoupenci Pilsudského měli slovo i po maršálkově smrti.

Prez. Moščicki, internovaný v Rumunsku, pověřil velvyslance na Západě, aby zvolili jeho nástupce. Stal se jím Raczkiewicz, šéf Svazu zahraničních Poláků, jenž pod nátlakem Paříže, a navzdory protestům stoupenců Pilsudského, jmenoval Sikorského premiérem a vrchním velitelem početného PL zahraničního vojska.

Polští důstojníci a vojáci nebyli internováni jen v SU, ale po porážce Francie i ve Švýcarsku/CH.

Sikorski v roce 40 odmítl žádost maršála Pétaina, aby PL také kapitulovalo, naopak slíbil Churchillovi, že PL vojsko bude bojovat po boku spojenců .

Zatímco Poláci na okupovaném území jej milovali, nejvíce nepřátel měl Sikorski mezi polskými generály a členy své exilové londýnské vlády, v níž bylo mnoho stoupenců Pilsudského, kteří trvali na obnově předválečného Polska od hranic až po pilsudskou protibolševickou a protičeskoslovenskou linii, zatímco gen. Sikorski plánoval proti německému a bolševickému rozpínání poválečnou polsko-čsl. konfederaci …

Také domácí Armáda krajowa převzala argumenty odpůrců Sikorského.

Po nuceném vstupu SU do války v 6/41 začal gen. Sikorski vyjednávat se SU velvyslancem v LON Ivanem Maiským/1884-1975/, jenž pocházel z rusifikované PL rodiny, a byl přítelem Maxima Litvinova , o obnovení diplomatických styků s Kremlem, které byly přerušeny  poté, co 17.9.39 vpadla RA bránícím se Polákům do zad .

Poté, co dohodu v 7/41  s Maiským podepsal, někteří PL ministři vystoupili z jeho vlády, a zorganizovali proti němu štvavou kampaň, protože Sikorski podle nich netrval na navrácení předválečné PL hranice ( v dohodě se o ní nemluvilo, Sikorski byl přesvědčen, že SU z války vyjde oslabený, a že Curzonova linie z roku 1919, kterou PL nikdy nepřijalo, stejně jako mnichovská dohoda, bude prohlášena za neplatnou od samého počátku ) …

Nicméně tato dohoda měla pro PL zásadní význam, prohlašovala SU-německý pakt ze 8/39 za neplatný, a díky obnovení diplomatických vztahů byly statisíce Poláků propuštěni ze sibiřských gulagů, z nich poté gen. Wladyslaw Anders/1892-1970 LON/ vytvořil Druhý polský armádní sbor ( v roce 46 jej bolševická vláda zbavila PL občanství a hodnosti) .

Gen. Anders (měl německého otce) byl však Stalinem propuštěn proto, aby jím vytvořená armáda bojovala po boku RA, zatímco Sikorski na Kremlu požadoval, aby PL armáda gen. Anderse byla odsunuta na Střední východ …

S cílem vyjednat její odsun přiletěl gen. Sikorský v 12/41 do MOW, zachoval se záznam jeho dvouapůlhodinového velmi nepříjemného rozhovoru se Stalinem – gen. Sikorski Stalinovi vytýkal, že PL vojsko internuje, místo aby proti Němcům prodělalo speciální výcvik.

Sikorski Stalinovi slíbil, že po prodělání tohoto výcviku na spojeneckých základnách bude Andersova armáda vyslána na východní frontu, na což Stalin podrážděně reagoval : „ Nedělejte si ze mne blázny, jakmile odejdete do Persie, již se nevrátíte, tam, kde se vojsko vycvičí, tam i zůstane  „ …

Poté Stalin dodal :“Jestli tu Poláci nechtějí být, tak atˇjdou, Polsko pro vás osvobodíme sami, co na to však řeknou lidé „ …

V době, kdy začala bitva pod Stalingradem, Andersovi vojáci odjížděli z SU do Persie, a z ní do Káhiry .

Po zastavení wehrmachtu u MOW v 12/41 Stalin ( jenž ve svém opožděném rozhlasovém projevu po 22.6.41 plačtivě oslovil národ „bratři a sestry“, viz můj článek Jak Rudá armáda nedůstojně ustupovala až k Moskvě, Militaria.cz  ) rozjel agresivní diplomacii, která na dohodu se Sikorskim nebrala žádný ohled.

V 1/42 LON gen. Sikorskému sdělil, že Stalin požaduje mj. Lvov a Vilno, na což Sikorski odpověděl, že „ je nějakým ústupkům přístupný, ale že rozhodně nezahrnují tato dvě města“ …

13.4.43 Němci světu odhalili nález masového hrobu v Katyňském lese u Smolenska s těly 22.000 PL důstojníků a intelektuálů.

Sikorski odmítl „ vysvětlení “ Kremlu, že pachateli masakru není NKVD, ale Wehrmacht, a požadoval, aby masakry ( byly stovky „ katyní“ ) vyšetřila komise Mezinárodního Červeného kříže, takže Stalin PL exilovou vládu v LON obvinil z kolaborace s nacisty, a 25.4.43 poté, co Stalin odvolal SU velvyslance z Washingtonu, Kanady a LON,  s ní přerušil diplomatické styky …

Tato diplomatická roztržka mezi SU a PL vládou se vůbec nehodila do plánů anglosaským spojencům, kteří Stalina potřebovali pro své válečné úsilí.

Zatímco PL exilová vláda jakoukoliv dohodu s bolševiky považovala za zradu národních zájmů, gen. Sikorský si zvrat ještě sliboval od plánované schůzky, kterou měl mít v Káhiře s Vyšínským, ale již k ní nedošlo .

Smrt gen. Sikorského jednání spojenců o PL otázce se Stalinem podstatně usnadnila - od smrti Sikorského Stalin za jedinou PL „ zákonnou „  vládu prosazoval polské bolševiky, pozdější lublinský výbor v čele s Boleslavem Bierutem .

Anglosaští spojenci neměli v úmyslu, aby jim Stalinem tabuizovaná PL vláda v LON exilu, nyní vedená premiérem Stanislavem Mikolajczykovem, ohrozila jejich spojenectví s Ruskem …

Proto navzdory slibům FDR nebyl na konferenci do Teheránu ani do Jalty přizván ani jeden PL delegát, a ani FDR ani ( v jeho područí)  Churchill na těchto konferencích neprotestovali proti Stalinovu tvrzení, že PL exilová vláda není „zákonnou“ vládou lidu, a nenamítali nic proti loutkové PL vládě podstrčené moskevskými bolševiky v létě 44 …

I kdyby gen. Sikorský přežil, skončil by v sibiřském gulagu, nebo stejně jako gen. Anders a Mikolajczyk znovu v londýnské emigraci.

Atentát na gen. Sikorského :

Jedna verze tvrdí, že Churchill by svého přítele Stalinovi neobětoval, a navzdory tvrzení jistého Němčinského v sovětské Nové době z roku 67 si mohl být  na 100% jistý, že gen. Sikorský za jeho zády se Stalinem žádnou protispojeneckou dohodu nevyjednával.

Druhá verze tvrdí, že na smrti Sikorského mohli vydělat jen jeho odpůrci v PL exilové vládě, anebo nacisté, o to spíše, že Canarisův abwehr měl na Gibraltaru a ve Španělsku rozsáhlé zázemí a volné pole působnosti ( na Gibraltaru měl Canaris svůj kontakt na spojence) .

Tuto verzi propaguje kniha Spy Mysteries Unveiled z roku 63 britského autora Vernona Hinchley s tím, že jeden španělský dělník (na Gibraltar denně dojížděly tisíce španělských dělníků) porouchal řízení, zatímco kniha They Spied on England Wightona uvádí, že nacistický agent nasypal do benzínu cukr …

Den katastrofy

Ráno 4.7.1943 s letadlem Liberator II Al523 přiletěl z Káhiry na UK kolonii Gibraltar gen. Sikorský.

Ve 23.00 bylo letadlo připraveno k odletu, aby odvezlo gen. Sikorského, jenž den předtím prováděl inspekci PL vojska v Tobruku, a připíjel si s jeho velitelem gen. Andersem, zpět do LON.

Gen. Sikorský se rozloučil s gibraltarským guvernérem, a do letadla vstoupil se svojí dcerou Sofií (31), s kurýrem Armii Krajowej z PL, jenž jej informoval o zatčení gen. Rowieckého, šéfa vojenského odboje v PL, se šéfem PL genštábu gen. Tadeuszem Klimeckým /10895-1943/, a se dvěma UK poslanci, důvěrnými přáteli Winstona Churchilla.

V letadle ještě cestoval poradce indického místokrále, a jeden UK plukovník.

Ve 23.07 letadlo nastartoval jeho český VIP pilot Edvard Prchal /1911-1984/.

Přesně 16 vteřin po startu ve výši sotva 60 m se letadlo ke zděšení přihlížejících svědků na letišti zřítilo do moře.

O šest minut později k místu zřícení dorazily záchranné čluny, ale vytáhly jen pilota Prchala, jenž neměl ani škrábnutí, a jenž byl jediný, jenž měl na sobě plovací vestu  …

Nad letadlem se uzavřely vlny Atlantiku, a gen. Sikorský zmizel ze šachovnice zájmů velmocí …

Později se podařilo nalézt tělesné pozůstatky několika osob, včetně těla gen. Sikorského (tělo jeho dcery se údajně nenašlo) , a ještě později se ve vzdálenosti půl km od gibraltarské skály podařilo z mořského dna vytáhnout zbytky letounu.

Byla nalezena spousta maličkostí ( náramek jeho dcery) , ztratila se však aktovka generála s tajnými důležitými spisy .

Druhého dne ráno dojatý hlas hlasatele Volá Londýn oznámil nacistickou okupací trpícím Polákům smrt milovaného generála.

V londýnském rozhlase rozechvělým hlasem promluvil i Winston Churchill :“ Lituji jenom, že to nemohu říci polskému národu v jeho řeči „ …

Lidé v PL vzlykali :“ To je konec PL“ …

O několik hodin později strhávalo Gestapo z varšavských zdí tisíce malých smutečních oznámení : „ Svaté paměti Wladyslav Sikorski premiér vlády Rzeczypospolité, vrchní velitel polské branné moci, zahynul ve službě vlasti v noci ze 4. na 5.července 1943. V hlubokém smutku, s modlitbou za klid duše zesnulého spojuje se v nerozbornou jednotu do dalšího boje a vítězství Národ „ .

Moskevská Izvěstija, tiskový orgán bolševické vlády, napsal :“ Gen. Sikorski byl velkým státníkem, správně ocenil roli SU a byl stoupencem polsko-sovětské spolupráce „ …

Německý rozhlas oznámil okupované Evropě další "zločin" Winstona Churchilla :

“ Sikorského smrt je učebnicovou ukázkou rozporů mezi spojenci. Churchill obětoval polského generála, aby potěšil své bolševické spojence „ …

Churchill nad jeho hrobem při pohřbu pronesl dojemnou řeč ( v roce 93 byly  ostatky generála převezeny do Krakowa do královské krypty na hradě Wawel) .

Závěr britské a PL vyšetřovací komise

Jediný přežilý svědek český pilot Edvard Prchal prohlásil, že po vyrovnání kormidla ucítil prudké trhnutí, a zjistil, že řízení bylo zcela zablokované .

Prchal kategoricky zamítl možnost sabotáže s tím, že poruchy řízení jsou na typu Liberator  „ zcela běžné „ (je však na místě se ptát, proč jenom Prchal měl plovoucí vestu) ...

(PL důstojník ve hře dramatika Rudolfa Hochhutha si povzdechne : „ V RAF jsou tisíce PL důstojníků, ale když nejvyšší PL vojenský velitel letí na inspekci PL armády, pilotuje jeho letadlo Čech“ …) …

Prchal (až) v roce 50 uprchl z ČSR do US, a do konce svého života popíral jakoukoliv možnost sabotáže ( převládal názor, že mu Britové pomohli uprchnout, aby z něho NKVD nevymlátila pravdu ) ...

Ani mechanik, jenž letadlo před startem prohlížel, „žádnou závadu neobjevil“ , a proto (oficiálně) obě komise došly k závěru , že „ nešlo o sabotáž, ale že ke katastrofě došlo z jiné příčiny, kterou komise není schopna zjistit „ …

V roce 51 bývalý náměstek US ministr zahraničí Sumner Wells /1892-1961/ prohlásil, že „ Američané nebyli k vyšetřování pozváni, třebaže o to žádali, a že o sabotáž zcela jistě šlo “ …

Oficiální zprávě vycházely vstříc různé informace příslušníků PL emigrace, že  „ druhým pilotem byl jistý britský důstojník, který  seděl poprvé v letadle „ , či že gibraltarské letiště před přílivem dělníků/agentů abwehru ze Španělska nebylo vůbec střeženo …

Také UK kontroverzní historik David Irving se v roce 67 nechal slyšet, že ve svém osobním archívu objevil materiál, který dokazuje, že se Sikorský stal obětí UK tajných služeb, a že o katastrofě píše knihu Nehoda  …

V reakci na Davida Irvinga a hru Rudolfa Hochhutha /*1931/ UK list Sunday Times 7.5.67 uveřejnil výpovědˇ jistého mechanika J.P. Hammonda ze Stoke-On-Trent, který měl onoho dne na letišti na startovací ploše  službu, a viděl, jak letadlo padá do moře .

Mechanik potvrdil oficiální verzi s tím, že nalezl v zadní části vraku letadla porouchané ozubené kolo s řetězem, které tvořilo část řídícího ústrojí pro vyrovnání letadla.

„ V zadní části jsem nalezl na zcela neporušeném místě ozubené kolo a řetěz, který reguluje pohyb řídícího zařízení pro vyrovnání letadla.

Řetěz se částečně sesunul z ozubeného kola, zasekl se, a zablokoval řídící zařízení, kterým chtěl pilot vyrovnat letadlo, a dostat ho do výšky.

Domnívám se, že zaklesnutí řetězu bylo příčinou havárie, šlo o pouhou závadu, nikoliv sabotáž „, uvedl v listu  …

Britská oficiální dokumentace k případu Sikorski doposud nebyla zveřejněna, protože Britové mají podle svého tvrzení „ malý problém“ -  neví, kde dokumentace je, zda je uložena v tajných archívech IS, či v sejfu ve švýcarské bance …

Později Poláci naznačili, že původní polská vyšetřovací komise britskou verzi odmítla potvrdit, což dokladuje i to, že v PL bylo po pádu komunismu vyšetřování obnoveno, které nepopírá atentát, a vyšetřování stále pokračuje ( v roce 08 provedená pitva vyloučila generálovo zastřelení či uškrcení ) …

Gen. Anders, jenž nesouhlasil, aby Sikorski jednal s bolševiky, byl při odletu gen. Sikorského tak nervózní, že k němu musel být přivolán lékař, a nemohl svého vrchního velitele ani doprovodit na letiště ( v rámci potvrzení oficiální verze kolovaly také informace, že jej chtěl Sikorski sesadit) .

Se Sikorským také výjimečně neletěl agent IS, jenž jej vždycky doprovázel.

Na Sikorského byly spáchány pokusy o atentát již v minulosti.

V 3/42, když gen. Sikorski letěl do US, byla v jeho letadle nalezena zápalná bomba, kterou objevil jeho spolucestující podpluk. Bohdan Kleczynski, jenž se po obsazení PL, bytˇ raněný, probojoval do Francie, a po jejím obsazení uprchl na lodi s uhlím do UK, kde velel 305.bombardovací letce, a když byl opět v bojích těžce zraněn , byl vyslán jako letecký atašé do Washingtonu, kde si dlouho nepobyl, protože po odhalení bomby v letadle Sikorského z něj anglosaské tajné služby učinily „ psychicky chorého narkomana“ , takže skončil na PL letecké akademii ve Skotsku, kde záhadně ve věku 41 let v 3/44 zemřel po banální operaci v místní nemocnici …

Později ve stejném roce měl Sikorski letět letadlem Clipper z US ( spolu s madam Čankajškovou 1898-2003), let však krátce před startem odřekl - letadlo se zřítilo u Lisabonu …

V roce 67  německý dramatik Rudolf Hochhuth, jenž vyvolal světový skandál hrou  „Náměstek“ ( o papeži Piu XII a jeho lhostejnosti k osudu vyvraždˇovaných Židů ), napsal pro londýnské divadlo Old Vic hru Vojáci, ve které kritizuje zbytečné zničení Dráždˇan  anglo-americkým letectvem .

Dozorčí rada však ke hře odmítla dát souhlas, protože v ní byla pasáž , v níž Churchill připravoval odstranění svého přítele gen. Sikorského, aby se zalíbil Stalinovi  …

Hochhuth tvrdil, že svoji hru napsal na základě svědectví jednoho z účastníků spiknutí, jehož jméno však odmítl prozradit …

Edvard Prchal se s divadlem, které hru přece jen uvedlo, úspěšně soudil pro pomluvu.

Na zdech varšavských kostelů se každoročně před 4.7. objevuje oznámení v černém rámečku, vyzývající k účasti na vzpomínkové bohoslužbě.

Jeho jméno připomínají názvy ulic a náměstí, z komunistických učebnic však jeho jméno bylo důsledně vymazáno.

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

21.září 1490 byl Vladislav II. Jagellonský korunován uherským králem

21.září 1109 – Zavražděn český kníže Svatopluk. Vládl v letech 1107 – 1109. Roku 1108 nechal vyvraždit Vršovce, kteří pobývali v Čechách. Za jeho vraždou stojí zřejmě někdo ze zbylých příslušníků rodu.