ARMÁDY A HISTORIE

Maršál Tuchačevskij, bolševický Heydrich

Sovětský/SU maršál Michail Tuchačevskij /1893-1937/ byl jako 22letý carský důstojník zajat Němci v 1/1915, a po neúspěšném pokusu o útěk byl převezen do bavorské pevnosti Ingolstadt, kde byli internováni důstojníci „ útěkáři“ ( ve stejné době zde byl internován další „ nedisciplinovaný“  důstojník - Charles de Gaulle) ...  

V roce 1917 se Tuchačevskému podařilo z pevnosti uprchnout, a třebaže pocházel z aristokratické rodiny, vstoupil v roce 1918 jako 25letý do bolševické strany, načež  komunistický anarchista Trockij ( viz můj článek Militaria Leonida Křížka  Brestlitevský mír) tomuto carskému poručíkovi svěřil velení celého Prvního armádního sboru ( Rusové v této době do bolševické armády nevstupovali, většinou šlo o žoldáky z řad německých, rakouských a madˇarských zajatců, kteří bojovali proti čsl. armádnímu sboru, jediné organizované vojenské síle v Rusku z let 1917-1920 ) ...

I Tuchačevský během čtyřleté občanské války /1918-1921/ přispěl k rozdrcení bělogvardějských oddílů admirála Kolčaka, generálů Děnikina, Wrangela a Millera.

V rusko-polské válce /1919-1921/ byl v 8/1920 u Varšavy poražen maršálem Pilsudským, když se nechal nalákat do předem připravené pasti, kdy jeho vojsko bylo obklíčeno, a vzápětí byl Poláky poražen na řece Němen, když chtěl svoji porážku od Varšavy odčinit.

Z porážky u Varšavy Tuchačevský obvinil Stalina s tím, že mu úskočně bez jeho vědomí odvolal Budˇonného jízdu, a dosadil do velitelských funkcí neschopné politruky.

V roce 1921 jako 28letý na přání Leninova politbyra brutálně potlačil povstání námořníků v pevnosti Kronštadt ( 50.000 jeho mužů proti 15.000 povstalců), a poté stejně brutálně potlačil rolnické povstání na Volze ( rolníci nechtěli živit ani ozbrojené tlupy bolševiků ani bělogvardějců, proto jejich odpor krvavě lámaly obě strany, rudí i bílí ), v Tambově a jinde  ...

Jako „ hrdina občanské války“ byl v roce 1925 jmenován náčelníkem genštábu Rudé armády/RA .

Zatímco bolševický anarchista Trockij místo armády prosazoval jen polovojenská dělnická teroristická komanda, Tuchačevský a Frunze prosazovali moderní profesionální armádu ...

Stalin v 1/1924 dopomohl Leninovi k předčasné smrti, v letech 26-27 se politicky zbavil Zinověva a Kameněva, kteří prohlásili, že se Stalin dostal k moci stranickým pučem , takže od roku 29, kdy Trockij předvídavě uprchl do  zahraničního exilu, bolševickému Svazu neomezeně vládl.

Po útěku Trockého Stalin jmenoval prominentního bolševika Tuchačevského ministrem obrany, jenž na oplátku v první polovině 30.let během uměle vyvolaných hladomorů na Ukrajině brutálně potlačoval povstání ukrajinských rolníků, kdy byly celé vesnice deportovány do sibiřských gulagů, aby uvolnily místo ruským kolonům ...

V 12/34, kdy měl Stalin za sebou již stovky vražd svých odpůrců z řad politiků, novinářů, umělců, včetně dvou synů Trockého, své manželky a svých známých a jejich rodin, nechal Stalin zavraždit oblíbeného Sergeje Kirova, muže v Petrohradu číslo jedna, který Stalina mohutně zastiňoval (Stalin byl geniálním cynikem, na pohřbu nesl, celý uslzený, rakev Kirova, a osobně vedl „ vyšetřování“, zatímco přítele Kirova Ordžonikidzeho z vyšetřování vyloučil) …

Stalin prohlásil, že zavraždění Kirova bylo součástí plánovaného puče „ leninistů židovského původu „ Kameněva, Zinověva a Trockého, první dva jmenovaní byli v roce 36 popraveni, vraždou Kirova ze strany GPU začaly stalinské čistky z let 36-39/ „ moskevské procesy“  ...

V roce 35 Stalin svého nepřítele Tuchačevského úlisně povýšil na maršála ( povyšování před zavražděním bylo běžnou Stalinovou metodou ), a umožnil mu vyjet do Británie a Francie.

Tuchačevský nechal do ruštiny přeložit de Gaullovu knihu „ K profesionalitě armády“ , ostře kritizoval přetrvávající neprofesionalitu bolševického vojska, a jako CHDG poukazoval na modernizaci německé armády, kterou dával za vzor Rudé armádě, čímž pobuřoval Stalina a jeho vojenské rádce ( Budˇonnyj před tanky a motorovými vozidly prosazoval koně/jezdectvo, Vorošilova a Kulika) ...

Protihitlerovského Tuchačevského a jeho snah modernizovat RA ( Tuchačevskij a jeho přítel Triandafilov, s nímž se v roce 31 zřítilo letadlo, prosazovali taktiku hloubkových operací výsadkových jednotek)  se obával nejen Stalin, ale i Hitlerův genštáb ( válečnické umění Tuchačevského bývá ironizováno, zajímavé je, že Tuchačevskij stejně jako Heydrich byl vynikajícím houslistou ) ...

Tuchačevskij před nástupem Hitlera k moci prosazoval v podmínkách rusko-německé izolace, dané versailleskou mírovou smlouvou, rusko-německou vojenskou spolupráci, a najal německé vojenské poradce, aby RA vybudovali tankové divize ( tankové divize a moderní letectvo chtěl vybudovat i CHDG, francouzský genštáb a maršál Pétain  se mu však vysmáli, k čemu tanky a letectvo, když budují Maginotovu linii)  ...

Na oplátku Reichswehr mohl na území Sovětského svazu/SU provádět útočné vojenské manévry svých elitních tankových divizí a letectva, což mu versailleská mírová smlouva zakazovala provádět na území Německa ( jako dnes, když se nacistické uniformy a jejich doplňky šijí na území Polska, protože německé zákony výrobu nacistických symbolů zakazují ) ...

Po nástupu Hitlera k moci začal Tuchačevskij intenzívně navazovat styky s francouzskými a britskými diplomaty ve snaze čelit Hitlerovu Německu společnými silami ( nebezpečí plynoucí z Hitlera s předstihem rozpoznali jen prezident Beneš, maršál Pilsudský, obdivující fašismus á la Mussolini, a Tuchačevský, přičemž Beneš a Tuchačevský nesnášeli Pilsudského) ...

Tuchačevský s nimi vyjednával v roce 35 v Londýně na pohřbu Jiřího V. o společném preventivním úderu proti Hitlerovi, což Západu navrhoval maršál Pilsudský již po nástupu Hitlera k moci v 1/33.

Avšak Chamberlain si hýčkal svoji politiku appeasementu/nerozčilování Hitlera, v jejímž rámci premiér Chamberlain 1.6.1935 uzavřel s Hitlerem námořní dohodu ( v roce 36 se mu Hitler odměnil obsazením demilitarizovaného pásma Porýní, kterým proměnil versailleskou mírovou smlouvu v cár papíru), a po Anschlussu Rakouska v 3/38 v rámci politiky appeasementu anglická Národní banka vydala všechno rakouské zlato nacistickému Německu,  zatímco politicky rozhádaná Francie se nedostala z ulity své přemrštěně defenzívní obranné strategie ...

Tuchačevskij po svém návratu ze zahraničí do Moskvy si vynutil svolání Nejvyšší vojenské rady, na které dokonce citoval úryvky z Mein Kampf, a důrazně Stalina před spojenectvím s Hitlerem varoval ...

V 5/37 byli Tuchačevskij a osm dalších velitelů, kteří spolu s ním kritizovali Stalinovu zjevnou snahu o spolupráci s Hitlerem, uvězněni pro plánování puče proti Stalinovi ( Jakov Gamarnik spáchal sebevraždu ještě před procesem), a po bleskově zinscenovaném  procesu „Tuchačevskij a jeho „ vojenská klika“ již o měsíc později urychleně popraveni ( v rámci likvidace celých rodin, kdy bolševická komanda při raziích již od 20.let důsledně vyhlazovala rodiny od kojenců po kmety, byla popravena i manželka Tuchačevského a jeho syn, studující vojenskou akademii ) .

Brzy byli před popravčí četu povoláni všichni velitelé, kteří kritizovali Stalinovo sbližování s Hitlerem, a to pod záminkou, že kritizují tzv. moskevské procesy/čistky, ve kterých Stalin mj. nechal popravit „ levicové devianty“ Kameněva, Zinověva a Smirnova, a zahraniční internacionalisty z Kominterny, kteří žili v MOW ...

Stalin snil o paktu s Hitlerem již od Hitlerovy uzurpace moci, kdy s ním uzavřel alespoň hospodářskou dohodu, na základě které Hitler za nerostné suroviny dodával Moskvě těžkou vojenskou techniku ...

Po popravě celé poloviny ruského armádního velení ( zhruba 35.000 velitelů, potenciálních „ diktátorů“ , + Stalin nechal popravit 3 maršály z 5, které měl + 75 z 80 vysokých armádních důstojníků, členů Nejvyšší válečné rady, třebaže patolízalové Vorošilov a Molotov požadovali popravit pro jistotu všechny velitele ) se Stalinovi konečně otevřela cesta k SU-německému paktu o neútočení a rozdělení Polska, který byl s pompou Molotovem a Ribbentropem podepsán v 8/39 ...

Teprve podepsáním bolševicko-nacistického paktu skončily i tzv. moskevské procesy/čistky.

NKVD naplánovala zatčení Tuchačevského vskutku mistrovsky, oklamala české i německé zpravodajské služby, kdy šéf NKVD Nikolajev vykonstruoval obvinění Tuchačevského z vlastizrady za spolupráce s Reinhardem Heydrichem, šéfem Hitlerovy Bezpečnostní služby/SD.

Tuchačevský se tak stal obětí dvojího komplotu.

Vše začalo v 12/1936, kdy bělogvardějský gen. Nikolaj Skoblin/1892 -1938(?)/ navštívil v Berlíně Heydricha.

Gen. Skoblin byl zástupcem carského gen. Millera, předsedy Světové organizace ruských vojáků v exilu, a byl za informace velmi tučně placený Heydrichovou SD.

Tehdy šel Heydrichovi prodat velkou věc – dvojí spiknutí, kdy tvrdil, že někteří vysoce postavení němečtí generálové se zamýšlejí zbavit Hitlera, zatímco  někteří sovětští generálové plánují odstranit Stalina, a navzájem na těchto cílech/ vojenských diktaturách spolupracují ...

Heydrich si mnul ruce, chytrou akcí se mohl zbavit dvou much jednou ranou – německých generálů, nepřátelských vůči nacionálnímu socialismu, a zároveň Říši nepřátelského Tuchačevského – navíc z následných čistek, které paranoidní Stalin vůči armádnímu velení rozpoutá, se RA dlouho nevzpamatuje ...

26.12.1936 Heydrich nařídil připravit kompromitující materiál na Tuchačevského a jeho generály, a vymyslel, jak kompromitující materiál Stalinovi podstrčit.

Nejprve si SD na ministerstvu obrany „ vypůjčila“  dva dopisy zaslané Tuchačevským do Berlína, aby napodobila jeho písmo ve zfalšovaných dopisech, které jej usvědčovaly ze spolupráce s protihitlerovsky zaměřenými generály z německé OKW/vrchní velení armády.

Fotografie těchto dopisů a dalších zfalšovaných materiálů ( celkem 32 stránek, včetně fotografie Tuchačevského obklopeného německými protihitlerovskými generály ) Heydrich původně zamýšlel prodat NKVD s tím, že SD poté bude tvrdit, že jí tyto dokumenty byly ukradené z archívů, a bude předstírat, že Gestapo vyšetřuje podvratnou činnost německých generálů.

Nakonec tuto informaci Heydrich naservíroval čsl. zpravodajské službě, a prezident Beneš ji v dobré víře v 1/37 předal „spojenci“ Stalinovi, se kterým pod nátlakem Paříže v roce 35 uzavřel dohodu o přátelství a vojenské pomoci  ( Stalin poté z „ vděčnosti“  Benešovi po Mnichovu vzkázal, že „ SU smlouvu o vojenské pomoci z roku 35 dodrží i bez Francie „, třebaže nebyl vojensky připravený ani v 6/41 ...

Za pár měsíců se Heydrich dozvěděl, že s ním NKVD manipulovala, a byl vzteky bez sebe.

Heydrichova SD totiž vzápětí přišla na to, že její dlouholetý bělogvardějský agent gen. Skoblin byl od roku 1930 placený i NKVD ( což se dalo čekat, protože generálova manželka, poloromská zpěvačka Naděžda Plevitskaja, byla zanícenou agentkou NKVD, která zpívala rudoarmějcům na frontě, a poté, co ji gen. Skoblin zajal, využila své vnady k tomu, aby nebyla popravena, provdala se za něho, a v roce 1920 s ním odjela do Paříže, kde oba žili v bezostyšném přepychu ), a Heydrichovi informaci o dvojím spiknutí prodal na samotný příkaz Stalina ...

Brzy poté, 22.9.1937, gen. Skoblin vydal NKVD i samotného generála Millera, svého bělogvardějského nadřízeného, a podílel se i na únosu bělogvardějského generála Alexandra Kutepova z 1/1930 z pařížské ulice, čímž poskytl NKVD důkaz o věrohodnosti, a byl rekrutován, gen. Kutepov při únosu údajně zemřel na infarkt ...

Gen. Miller byl na schůzce s údajnými německými agenty, kterou sjednal gen. Skoblin,  omámen, a v Le Havre naložen na SU nákladní lodˇ.

V podzemních kobkách moskevské Ljubljanky byl po mnoha výsleších umlácen k smrti šest měsíců po svém únosu.

Skoblinův další osud je nejasný – generála Millera před Skoblinem mnozí varovali, a proto gen. Miller zanechal dopis, které mělo vedení ROV/ bělogvardějský Ruský vojenský svaz otevřít v případě, že se ze schůzky nevrátí, čímž byla identita Skoblina prozrazena, a Skoblin prchl před francouzskou policií na SU ambasádu v Paříži, odkud se dostal do Barcelony, kde podle jedné verze v roce 1938 zahynul při náletech, kterými Hitler pomohl gen. Frankovi ukončit občanskou válku, či jej měl údajně zavraždit agent NKVD na palubě SU lodi, která jej vezla do Ruska jako nepohodlného svědka, protože hlavní úkol nesplnil – NKVD po něm chtěla, aby se stal šéfem ROV po Millerovi ( manželka Skoblina byla francouzskou justicí odsouzena za spolupachatelství při únosu Millera, zemřela v žaláři v roce 41 )

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.