Kdo je online

Přihlášení uživatelé 2
Hosté 12

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Corp. Anderson - Odpověděl na komentář # 4636 v Vzpomínka na politruky
A ve kterých letech jste sloužil?
Alespoň pár pozitivních zpráv: Proč Angela Merkelová zachraňuje českou ekonomiku https://www.irozhlas.cz/komentare/kom...
Richard Plíhal - Odpověděl na komentář # 4636 v Vzpomínka na politruky
Už je chudáky nechme na pokoji. Samozřejmě, jejich účel v armádě ČSLA byl nutný, především v časech, kdy bylo úzkostlivě...
České firmy kritizují tendry na roušky a respirátory. ‚Konec pohádky,‘ říká jeden z výrobců https://www.irozhlas.cz/zpr...
Chybička se vloudila. Už jsem to napravil.

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 27. 9. 2014 9:00 Napsal Michal Kroužek
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: OSOBNOSTI

Rudolf Medek

Rudolf Medek

Životopis Rudolfa Medka navazující na první část.

V meziválečném Československu

Krátce po návratu do Prahy (8. 1. 1920) byl jmenován přednostou Osobní stížnostní komise Ministerstva národní obrany v Praze. Tuto funkci zastával několik měsíců. Snažil se věnovat literární tvorbě a propagovat legionářské myšlenky a tradice až se v červnu 1920 stal ředitelem Památníku odboje. Zde vykonal spoustu dobré práce. Z počáteční skupiny nadšenců vybudoval vědeckou instituci. Ta se 29. října 1929 po sloučení s Archivem národního osvobození a Vojenským museem přeměnila v Památník osvobození. Ten v sobě slučoval archivní, muzejní a vědecké pracoviště a položil základ pro moderní českou vojenskou historiografii.

18. srpna 1920 se oženil s Pavlou Schreiberovou, 19. 9. 1922 se mu narodila dcera Eva a 25. 11. 1922 se rozvedl. 31. prosince 1922 se podruhé oženil. Jeho manželkou se stala Eva Slavíčková, dcerou Antonína Slavíčka. Narodili se jim dva synové (Ivan a Mikuláš), kteří zdědili umělecké nadání po rodičích.

Medek se po návratu do vlasti podílel také na vzniku Československé obce legionářské. Ta se snažila napomoci začlenění jako celku i jednotlivců do společnosti Československé republiky. Jak se postupně tato organizace socializovala, tak docházelo jeho odcizování od ní. V říjnu 1923 varoval: „… každý občanský pakt legionářské organisace s tou či onou politickou stranou tají v sobě nebezpečí odvislosti… Konkrétně řečeno: za to, že ta či ona strana dá legionářům to či ono místo v nějaké městské radě, má legionářstvo a jeho reprezentace mlčet k nepěknostem, jež dnes nebo zítra strana nebo její příslušník spáchá?

27. dubna 1923 byl vyznamenán rytířským křížem francouzského L'Ordre de la Légion d'honneur. V roce 1923 byl také vyznamenán 2. stupněm lotyšského Lacplesa Kara Ordenis. 27. srpna 1924 mu zemřela dcera Eva z prvního manželství. 13. července 1925 se narodil syn Ivan z druhého manželství. V únoru 1926 byl povýšen na plukovníka. V červenci 1926 inicioval vznik Nezávislé jednoty československých legionářů a byl zvolen jejím předsedou. 3. listopadu 1927 se mu narodil syn Mikuláš. 27. dubna 1928 byl vyznamenán komturským křížem francouzského L'Ordre de la Légion d'honneur. V roce 1929 byl vyznamenán 3. stupněm jugoslávského Orděna Světog Save. V březnu 1931 byl povýšen do hodnosti generála. 1. dubna 1933 byl vyznamenán komturským křížem belgického L'Ordre de la Couronne Belgique.

Meziválečné období a literatura

Stal se zakladatelem československé legionářské literatury a jejím nejvýznamnějším autorem. Svými díly se zasloužil o popularizaci sibiřské anabáze a jejích nevýznamnějších osobností. Medkova tvorba se velmi rychle dostala od podvědomí velké části obyvatel. J e jeho velkou zásluhou, že se legionáři těšili v meziválečné armádě i společnosti vysoké prestiži. V 30. letech se ale svojí literární činností a tím jak vedl svěřené instituce, dostával do sporů s armádním vedením. Situace se ještě více zhoršila po nástupu Ludvíka Krejčího do funkce náčelníka hlavního štábu. Ludvík Krejčí byl maximalista a nelíbila se mu volnější pracovní morálka Památníku osvobození a také to, že jeho ředitel Rudolf Medek nemá vyšší vojenské vzdělání. Vzhledem k horšící se mezinárodní situaci si ho ale netroufnul pensionovat. Své schopnosti ukázal při 20. výročí bitvy u Zborova, tojenž  se stalo celonárodní manifestací. Rudolf Medek je řazený ke krajní pravici, jeho drama Plukovník Švec vyvolalo velké spory mezi pravicí a levicí. V době insigniády napadl Karla Čapka. Kontroverzní byl i jeho projev na pohřbu Viktora Dyka. Rudolf Medek se angažoval v politice jako nestraník.

Sudetská krize a sklonek života

Za sudetské krize propagoval obranu republiky. Zařadil se mezi signatáře výzvy Obce československých spisovatelů. Také osobně vystoupil v rozhlase v době mobilizace. Přijetím Mnichova začal jeho konec, stáhnul se do ústraní a postupně chřadnul. Během podzimu vrátil svoje vyznamenání prezidentu Francouzské republiky, tak jeho veličenstvu králi Spojeného království Velké Británie a Irska.

V dopisu prezidentu Francouzské republiky uvedl:

Pane presidente!
Dekretem dne 27. dubna 1928 ráčila mne Francouzská Republika vyznamenati řádem Čestné legie. Maréchal Foch, vítěz světové války, který rok na to přijel do Československa a vykonal přehlídku naší armády, sám připjal odznak tohoto řádu důstojníkům československé armády, jež bratrsky políbil a jako rytířské znamení obdařil úderem svého meče, francouzského meče. Přes všecek tento významný a dojemný akt, nemohu dnes po mnichovských úradach s klidným svědomím nositi vyznamenání Vaší Republiky. Proto Vám ho vracím.

Málokterý národ v Evropě dýchal a tak se bil pro Vaši vlast jako Československo.

Nikdy nepochopíme, proč jste nás opustili. Našemu národu to nikdy nikdo nevysvětlí.

Po Mnichovu a následné okupaci v březnu 1939 zbyl z Medka už jen stín. Vyjma uložení ostatků Karla Hynka Máchy na vyšehradském Slavíně se vzdal veškerých veřejných aktivit. Krátký čas byl na ministerstvu školství a národní osvěty. V létě 1940 plánoval odejít do penze, ale už se jí neodžil. Zemřel 22. srpna 1940 v Praze.
Jeho kladné hodnocení legionářů bylo příčinou, proč byl komunisty zakázán, a proto není široké veřejnosti tak znám, jak by si jistě zasloužil. Ostatně jeho dílo bylo zakázáno i za německé okupace. Jeho synové byli také perzekuování a Ivan byl nakonec přinucen k emigraci.

Cena Rudolfa Medka

Od roku 2008 je udělována Cena Rudolfa Medka, která má oceňovat básníky, spisovatele, nakladatele, filmové tvůrce, novináře a další odborníky z oblasti vědy a kultury zabývající se česko-ruskými (československo-sovětskými) vztahy ve 20. století, výzkumem vývojových tendencí a klíčových okamžiků východoevropských a středoevropských zemí v daném období a podporou a rozvojem demokracie. Nositele vybírá Nadační fond angažovaných nestraníků ve spolupráci se Slovanskou knihovnou.

Některá díla

Básnické sbírky

Půlnoc bohů - 1912
Prsten - 1914
Lví srdce - 1919, básnická sbírka oslavující legie

Próza

Ohnivá hvězda (1913)
Lukášek Merlin‎ (duben 1938)
Za domovinu - 1926, povídky pro mládež, ve kterých přibližuje působení legií na frontách I. světové války
Medvídci presidenta Masaryka - 1927, kniha legionářských povídek pro mládež
Legenda o Barabášovi - 1932, tento román je obdobou Dona Quijota. Hlavní postavou je zde kapitán Barabáš a jeho sluha.
Víno - 1914, dostal za ní finanční odměnu ze Zeyerova fondu České akademie
Zlatý věk - 1914, dostal za ní finanční odměnu ze Zeyerova fondu České akademie

Divadelní hry

Plukovník Švec (1928) - tato divadelní hra pojednává o veliteli, který se zastřelí, aby zastavil pokles morálky. Podle ní byl také natočen němý film Plukovník Švec.  Vychází ze skutečné události z roku 1918. Někteří levicový kritici jí napadali pro pro údajný pravicový nacionalismus a zidealizovaného hlavního hrdinu.

Řada novinových článků a básní vydaných v Moderní revue apod

Faktografie

Pouť do Československa. Autorovy vzpomínky, čtyři díly

Scénář

Rudolf Medek napsal také scénář k filmu Zborov

Chodívali jsme často, ale raději to přiznám hned, téměř denně do Paukertovy vinárny na Národní třídě… Chodíval tam i generál a spisovatel Rudolf Medek, který se hlásil k nejpravější pravici. Ale protože, jak říkal, byli mezi nimi nezáživní kumpáni, chodil raději mezi nás, ačkoliv mu bylo vyslechnout mnoho, co by jiného urazilo. Medek se jen usmíval. Když mu jednou Halas řekl, že je náš třídní nepřítel, odpověděl, že se diví, proč jen tři dny. A tak se stalo, že nad jeho rakví, když počátkem protektorátu zemřel, rozloučil se s ním Josef Hora. Pohřbili ho do hrobu jeho nešťastného tchána, malíře Antonína Slavíčka, otce jeho ženy Evy. Také nešťastné.
— Jaroslav Seifert

Zdroje:
Fidler Jiří -  Generálové legionáři
rozhlas.cz
cs.wikipedia.org
wikisource.org
eurozpravy.cz
codyprint.cz

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

3.července 1854 se narodil český hudební skladatel Leoš Janáček

3.července 1897 se narodil československý generál Heliodor Píka.