ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 21. 12. 2014 8:00 Napsal PhDr. Alois Matuška
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: OSOBNOSTI

Ota Holub 1930 - 1992: Spisovatel, publicista, historik vojenství, průkopník a propagátor bunkrologie. Zemřel 12. prosince 1992.

 

Pocházel z Trutnovska

Ota Holub se narodil roku 1930 v severočeských Malých Svatoňovicích na Trutnovsku, v Královéhradeckém kraji.  (Pozn.: obec je rodištěm také spisovatele Karla Čapka). V roce 1949 ukončil trutnovskou obchodní akademii a od té doby se už celoživotně věnoval žurnalistice a zejména literatuře faktů. Vystudoval vojenskou vysokou školu a většina jeho prací má vyhraněný vztah právě k vojenství a bezpečnostní problematice našeho státu. Během svého profesního působení v armádě a bezpečnostních složkách MV a SNB dosáhl hodnosti podplukovníka. Dodnes je uznáván jako český nejznámější spisovatel, publicista a žurnalista, zabývající se naší vojenskou historií a vojenstvím. Byl velký a zanícený průkopník popularizace a zpřístupnění prvorepublikových bunkrů a opevnění u nás, také byť amatérský, tak odborně zdatný historik vojenství a autor literatury faktů.

bunkr a hlídka

Průkopník a popularizátor bunkrologie u nás

Už hluboko v počátcích 60. let minulého století jako první u nás propagoval a popularizoval naše vybudované moderní pevnosti a opevnění z konce 30. let. Svými zasvěcenými pracemi přivedl celou generaci tzv. bunkrologů právě k zájmu o československé pevnosti, o systém pevnostní ochrany státu proti německému fašismu ve 30. letech a také o naši vojenskou historii. Z hlediska výstavby a vybudovaných obranných opevnění ho zajímala zejména příhraniční oblast rodného Trutnovska (hned nad jeho rodištěm se nachází řada "řopíků", dnes při cestě k rozhledně Žaltman, postavena r. 1967), také sousedního Náchodska, Králicka, oblasti Jesenicka až Opavska a Bohumínska, ale například také Podkarpatské Rusi (Kolčavsko – kraj Nikoly Šuhaje), tehdy součástí ČSR.

Publicista, historik vojenství a spisovatel literatury faktů

Zabýval se také po odborné stránce historií vojenské techniky prvorepublikové armády. Bývá nazýván duchovním otcem všech badatelů a příznivců tzv. útočné vozby. Polemizuje na řadě předkládaných faktů a skutečných událostech z období 30. let o správnosti obranného rozhodnutí státu a Hlavního štábu naší armády při rozhodování mezi variantou tzv. strojové modernizace tehdejší naší armády a správně zvolenou statickou, tedy převážně pevnostní obranou s vybudováním speciálních vojenských útvarů "hraničářů" a jednotek SOS (Stráže obrany státu). Ve svých pracích, po zhodnocení odborných vojenských názorů a skutečných parametrů a možností tehdejší obrany našeho státu, téměř vždy dochází k závěrům, že byla zvolena správná strategie pevnostní statické obrany země a že naše prvorepubliková armáda byla logisticky, kapacitně, výcvikově a zejména morálně lidsky schopná postavit se nepříteli a měla se rozhodně bránit agresi nacistického Německa po Mnichovu 1939, ale i po sebrání Slovenska a okupaci zbytku republiky 15. březnu 1939.

československá armáda na hranicích

Zajímaly ho osudy lidí, zejména v pohraničí

Jeho jednotlivé publikace a práce vždy vycházejí ze skutečných historických a dobových událostí 20. století, v nejrůznějších archívech a institucích vyhledával informace, náměty pro své příběhy, také ale faktografické údaje pro dokreslení uváděných skutečných událostí dramatického období zejména 30. a 40. let u nás. Zajímaly ho také osudy konkrétních lidí, různých národností, kteří zde v české kotlině, ale i třeba na Zakarpatské Ukrajině, po staletí spolu žili, ale z řady příčin a důvodů, domácích a také mezinárodních, si v nových podmínkách a v časech po vzniku samostatné ČSR přestali rozumět. Zde se pak zajímal hlavně o lokality a spory vyvolané nejen německou menšinou na našem území, ale i agresivním chováním nacistického Německa po nástupu Hitlera k moci. Popisoval pak situace, kdy se náš stát musel vojensky a obranně připravit na možné napadení ze strany Německa. A vojenská témata mu pak zůstala vlasti i při mapování bezpečnostní a armádní problematiky po skončení války, také při budování bezpečnostních sborů a nové armády u nás. Zejména jeho literární popisné a také odborně vojenské práce si získávaly své čtenáře, o vojenství a bunkrologii probudil celospolečenský zájem. Objevoval pro své čtenáře a návštěvníky příhraničních bunkrů a pevností místa často od války nedotknutá. Pomohl svým způsobem probouzet ve svých čtenářích vlastenectví a zájem o historii.

Ota Holub: A věže mlčí

Hrdinství četaře Arnošta Hrada z pěchotního srubu v Králíkách z podzimu 1938

Ota Holub se jako první u nás, už v roce 1973, zabýval osudem statečného vojáka, četaře Arnošta Hrada, který po Mnichovu 1938 a nutnosti vyklidit pohraniční opevnění, dodržel slova vojenské přísahy a místo odchodu z pěchotního srubu K-S 14 „U cihelny“ v Králíkách se v říjnu 1938 na protest proti ústupu a rezignaci sám smrtelně zranil ranou do srdce a večer pak v nemocnici v Červené Vodě svému zranění podlehl. Jeho příběh statečného občana a vojáka popsal ve svém díle „A věže mlčí“, kde uvádí právě hrdinství konkrétních, ale také bezejmenných vojáků naší armády z tehdejší doby.

bronzová busta četaře Arnošta Hrada od sochaře Štočka z Brna

Arnošt Hrad pocházel z Prahy (nar. 1914), na živnostenské škole se využil číšníkem, nespokojen ale s tímto povoláním, nastoupil 1. října 1936 vojenskou službu v Litoměřicích. S úmyslem zůstat už v armádě úspěšně absolvoval poddůstojnickou školu (1937) a už v hodnosti desátníka nastoupil do velitelské funkce Strážního praporu III. v Králíkách (ten převeden na IV. prapor hraničářského pluku 6). V dubnu 1938 byl povýšen na četaře a při všeobecné mobilizaci v září 1938 se stal příslušníkem osádky pěchotního srubu K-S 14 „U cihelny“ v Králíkách. Tomu tehdy velel poručík pěchoty Karel Kocián. Poté, když 3. října 1938 přišel rozkaz k opuštění objektu, s rozkazem četař Hrad nesouhlasil a na protest proti tomu spáchal sebevraždu zastřelením. Zanechal po sobě trojici dopisů, ve kterých svůj čin vysvětloval neochotou opustit pozice, odvolávaje se zde na svou povinnost vůči obraně vlasti a k památce svého otce padlého na východní frontě během první světové války. Dopisy byly určeny matce, veliteli a podřízeným.

Podle jeho přání byl 10. října pohřben ve svém rodišti. Smuteční obřad se tehdy stal demonstrací nesouhlasu s kapitulací a symbolem statečnosti je Arnošt Hrad dodnes. Na jeho památku byla 2. října 1994 odhalena na stěně objektu, kde svůj statečný čin provedl, pamětní deska, později pak uvnitř srubu byla umístěna také bronzová busta četaře Arnošta Hrada od sochaře Štočka z Brna. V přilehlém prostoru kolem pěchotního srubu „U cihelny“ v Králíkách se každoročně, třetí víkend v srpnu, pořádá Vojensko-historická akce pod názvem „Cihelna", a to za účastí mnoha desítek klubů vojenské historie a vojenské techniky od nás i ze zahraničí a také desetitisíců návštěvníků.

cihelna

Boj našich vojáků proti Němcům v Moravské Chrastavé

V knize „Poslední pásmo vzdoru“ popisoval Ota Holub pomnichovskou situaci v Moravské Chrastavé na Svitavsku, zejména vzpouru nacistů a místních ordnerů proti našim vojákům a obyvatelům obce. Také hrdinný a vítězný boj našich vojáků pěšáků ze 13. pluku proti značné německé přesile (přes 500 útočníků) z konce října 1938 v Moravské Chrastavé. Při našem protiútoku a získání zpět obce tehdy položili freikorps.jpgsvé životy v boji proti nacistickým vzbouřencům 4 naši vojáci, řada z nich byla zajata a zraněna, také z družstva SOS (Stráže obrany státu). Smutnou ironií osudu navíc bylo, že zakrátko byla Moravská Chrastová stejně zařazena do oblasti německého záboru. Přesto, že tam žilo 45 tisíc Čechů a jen 6 tisíc Němců. Dne 24. listopadu 1938 ji bez boje obsadila německá vojska. Řádné odplaty se organizátorům a vzbouřencům dostalo až po skončení války. Teprve až po válce, v roce 1946 se před mimořádný soud v Brně dostalo všech 56 zatčených nacistů, kteří celou akci 31. října 1938 vyvolali. Statečným vojákům byl 11. května 1947 v Moravské Chrastavé odhalen pomník a jejich statečnost připomenul místním občanům osobně velitel pluku, který svojí rotu tehdy vedl do protiútoku, brigádní generál Karel Čejka (tehdy r. 1938 plukovník).

freikorps

Příběh rodačky z Chebska, pozdější tajné sekretářky K. H. Franka

Ve své knize „Smrt ze zálohy“ z roku 1978 popisuje mimo jiné také příběh Rose-Marie Feilové (nar. 18. 8. 1923) ze Skelných Hutí (Glashütten, obec po 2. světové válce zanikla) u Mariánských Lázní, která za války pracovala jako sekretářka K. H. Franka. Její rodina se krátce po jejím narození přestěhovala do Toužimi (okres Teplá), kde žili až do poválečného odsunu Němců roku 1946. Ona vystudovala gymnázium v Karlových Varech a několik semestrů medicíny na Německé univerzitě v Praze. Počátkem války vstoupila mladá Feilová do RAD (Říšská pracovní služba) a poté pracovala jako úřednice technického odboru vojenské organizace NSKK. Osobně se znala například s šéfem SS Himlerem, Konrádem Henleinem, nebo s polním maršálem Schörnerem. Prý na osobní doporučení jednoho z příbuzných se roku 1943 stala tajnou sekretářkou u Karla Hermanna Franka. Sloužila v utajované pracovně v hotelu Alcron i na Pražském hradě, měla k dispozici osobní auto a také osobní průkazy na různá jména. Administrativně vedla přísně tajné Frankovy direktivy, převážela jeho důvěrné vzkazy předním nacistickým pohlavárům Protektorátu i Sudetské župy. Zatčena pak byla 10. prosince 1945, byl s ní proveden výslech, ale podařilo se jí následujícího dne utéct z policejní stanice z Toužimi neznámo kam. Velitelství SNB byla obeslána žádostmi o pátrání po zmizelé. Podle spisovatele Oty Holuba, který z archivů MV zřejmě znal její příběh, Feilová na útěku asi použila některý z tajných přechodů nacistů do Bavorska a utekla ze země, stejně jako po válce někteří další nacističtí pohlaváři. (Pozn.: použity informace z obecní kroniky obce Skelné Hutě).

Rose-Marie Feilová

Psal o historii ČSLA a odsoudil řádění skupiny Mašínů v 50. letech

Spisovatel a vojenský historik Ota Holub se zabýval i poválečnou vojenskou historií a měnící se strukturou bezpečnostních sborů u nás a tehdy už také historií nové Československé lidové armády (ČSLA). V knize „Příběhy věrnosti a cti“ například připomíná práci bezpečnostních složek státu a také konkrétních příslušníků, kteří se snažili zabránit řádění a vraždění teroristické skupiny kolem bratří Mašínů v lokalitě kolem Chlumce nad Cidlinou na počátku 50. let.

Hledaní Mašínové

A co říkal spisovatel Ota Holub sám o sobě?

Snažil se psát své příběhy  vždy podle historických dokumentů, ale i podle vyprávění celé řady bývalých příslušníků finanční stráže a pak také pohraniční stráže, kteří prožili na hranici leckdy celý život. Nepsal žádné historické studie, nebyl profesí vystudovaný historik a navíc si byl vědom toho, že stupeň poznání a torzovitost pramenů to ani neumožňovala. Rozhodujícím byli pro něho čtenáři, proto jim také vyprávěl desítky poutavých příběhů, jež se skutečně kdysi staly. Všechny byly autentické včetně jmen aktérů, kteří je v různých časech na hranicích naší země prožívali. Sledoval také ještě jeden cíl, a to vzbudit a podporovat zájem čtenářů o naší minulost, o historii našeho vojenství, o opuštěné pohraniční bunkry a o statečné vojáky z našich hranic z různých časových období.

Hitler na Pražském hradě

ObrazekPřipomínal ve svých pracích rád zejména varovné a těžké roky 1938 a 1939, kdy naše země byla zrazena a nakonec opuštěná kapitulovala. Možná proto i tato moje vzpomínka na osobnost spisovatele a propagátora vojenství Oty Holuba právě při připomínání letošního 75. výročí německé okupace z března roku 1939. Spisovatel a publicista Ota Holub zemřel 12. prosince 1992.

Rekapitulace vydaných prací spisovatele Oty Holuba

Umlčené zbraně, Naše vojsko, Praha, 1966

Severní Morava volala SOS, Nová Svoboda, č. 17/1968

Vlčí komando, 1971

A věže mlčí…, Knižnice KONTAKT, Praha, 1973 (příběh o odvaze četaře Arnošta Hrada)

Souboj s Abwehrem, Orbis, 1975

Smrt na prahu vítězství, 1975

Vývoj SNB a vojska MV v letech 1948 – 1960, Praha, 1978

Československé tanky a tankisté, Naše vojsko, 1980

Rovnice řešená zradou, Naše vojsko, 1979 (popisuje situace roku 1938 v našem pohraničí)

Opevnění 1935 – 1938 Náchodsko, Okresní muzeum Náchod, 1986

Stůj! Finanční stráž, Naše Vojsko, Praha, 1987 (5 skutečných příběhů z činnosti finanční stráže, která hlídala hranice ČSR v letech 1918 až 1948, do zrušení FS)

Poslední pásmo vzdoru, Mladá fronta, 1988

Trumfy komisaře Geisslera, Severočeské nakladatelství, 1988

Zrazené pevnosti, Praha, naposledy vydáno 1995

Krkonoše 1938 (uvádí incident sudetoněmeckého Freikorpsu na Rennerových boudách r. 1938)

Odhodlání a zrada na Kladském pomezí 1938 – 1939

Trutnovští Hraničáři 1920 – 1938

Ota Holub: Trutnovští Hraničáři 1920 – 1938

Třicátá pátá hraniční oblast

Pět minut před půlnocí, Československý spisovatel, 1978

Smrt ze zálohy, Nakladatelství Panorama, 1978 (vznik SNB a akce v letech 1945 – 1948)

Příběhy věrnosti a cti (popisuje řádění skupiny bratří Mašínů v Chlumci nad Cidlinou)

Bojové tradice SNB

Psal také pravidelně do časopisů Československý voják a Obrana lidu

Poznámka závěrem

Přestože jsem se snažil zjistit více o životním příběhu a osudech spisovatele Oty Holuba, nijak moc se mi to nepodařilo. Životopis tohoto publicisty se dnes zrovna moc na internetu neuvádí a jeho publikace nevychází. Věřím tak, že i mnou zjištěný souhrn jeho prací rozhodně není úplný. Proto prosím všechny, kteří jakoukoliv novou informaci o spisovateli a bunkrologovi Holubovi znají, nebo mají, jestli by mi tyto doplňující informace mailem nesdělili, případně mi poslali i kopie fotografií, pro doplnění tohoto článku. Určitě rád tento text doplním. Děkuji!

Připravil: PhDr. Alois Matuška

Vyhledávání

Dnešní den v historii

29.března 1848 – Druhá pražská petice císaři. Nesla zhruba stejné požadavky jako ta první (?19.3.). Císař odpověděl tzv. Kabinetním listem (?8.4.1848), kde uznával některé ústupky.

29.března 1941 byla zařazena do stavu Royal Navy letadlová loď HMS Victorious.

Poslední komentáře

přidal komentář v AGS-17 Plamja
U této zbraně jsem sloužil,jako střelec čtyřikrát za 5 a jednou za 4,ohodnocen při střelbách ostrými.Jo jo kde jsou ty č...
odpověděl na komentář #4692 v OT-65 FÚG 4x4
mozna si na mne pamatuješ
odpověděl na komentář #4692 v OT-65 FÚG 4x4
v roce 1973 jsem take byl na kurzu OT65 v Jihlave kasarna 25 unora pak zbytek vojny v caslavi
odpověděl na komentář #4803 v O ukrajinské povaze a mentalitě
Pán se nejspíše přepsal. Měl na mysli pro "ně"
odpověděl na komentář #4800 v O ukrajinské povaze a mentalitě
Zdravím,říkáte to dobře, zajímalo by mě ale, proč máte raději Ukrajinu nad ČR.Ne že bych nesouhlasil, jen mě zajímají va...