Kdo je online

Přihlášení uživatelé 0
Hosté 17

Spřátelené weby

Poslední komentáře

28. prosince 2020 oslaví L-159 20 let služby ve Vzdušných silách AČR.
Bedrník - Komentář v Renault FT
Na internetu jsem narazil na fotku, kde je George S.Patton, Jr s tankem Renault FT a informací, že se stal prvním americ...
To potopení monitoru je pěkný úlovek. By mě zajímalo kolik lodí zhruba škodovácká děla potopila.Přecejen jich řada dříve...
Tak boj v Náhorním Karabachu skončil, ale obávám se, že to je jen čekání na konečnou popravu Arménie. I přes vyslání rus...
Michal Kroužek - Odpověděl na komentář # 4678 v Letov Š-50
Děkuji za upozornění. Snažím se zveřejňovat články až po jazykové korektuře. Člověk po sobě překlepy apod přehlédne. Ale...

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 9. 2. 2012 19:59 Napsal Jan Rut
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: OSOBNOSTI

Heliodor Píka

* 3.7. 1897
† 21.6. 1949

27,8 kB

Československý legionář za 1. světové války, druhoválečný generál, popraven komunistickým režimem.
  Heliodor Píka se narodil v rodině vesnického koláře ve Štítině u Krnova na Opavsku dne 3.7. 1897. Po měšťance studoval na českém gymnasiu v Opavě, měl výjimečné nadání na cizí jazyky, maturoval již po absolvování sexty a chtěl pokračovat ve studiu farmacie na Univerzitě Karlově. V roce 1915 byl však odveden k zeměbraneckému regimentu v Opavě, kde absolvoval kadetní kurz. Povýšen byl na praporčíka, do června 1916 zde působil jako instruktor a poté byl poslán na haličskou frontu, kde se při první příležitosti nechal 24.7. 1916 zajmout ruskými vojáky. V zajateckém táboře Berezovka se 5.10. 1916 přihlásil do Československých legií v Rusku. Po bitvě u Zborova, kde se Čechoslováci osvědčili, byl Píka zařazen k 1. rotě náhradního praporu 1. čs. divize v Bobrujsku. Do bojů v Rusku však nezasáhl. V září 1917 se s částí legií přesunul lodí do francouzského Le Havre a odtud na západní frontu. V listopadu 1917 byl určen ke zdravotní službě u 21. čs. střeleckého pluku. Na jaře 1918 se účastnil bojů na alsaské frontě. Píka dobrovolně působil při lékařské službě v první linii a byl za to vyznamenán a povýšen do hodnosti poručíka.

Na začátku roku 1919 se Píka vrátil do vznikajícího Československa, byl přiřazen k jednotkám zasahujícím proti Polákům ve sporu o Těšínsko a v létě t.r. pak krátce na Slovensko kde působil jako zástupce velitele pluku. Od 1.9. 1919 absolvoval dvouměsíční důstojnický kurz v Milovicích a 1.1. 1920 se Píka stal důstojníkem z povolání. Poté byl vybrán na studium ve francouzské vojenské akademii v Saint-Cyr, po jejímž absolvování se vrátil do Československa učit na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. V roce 1921 se Píka oženil s Marií Sehnalovou, která mu o rok později dala syna Milana. V roce 1923 je povýšen na kapitána a přiřazen k hlavnímu štábu Československé branné moci v Praze. V letech 1926-28 je spolu s dalšími dvěma důstojníky vyslán na École Militaire v Paříži. V roce 1932 Píka směřuje do Bukurešti jako vojenský atašé, odkud se vrací až v roce 1937, kdy se začíná zhoršovat domácí situace. 28.9. 1938 získává Píka příslib Jugoslávců a Rumunů na materiální pomoc při případné německé agresi. Po obsazení Československa v roce 1938 se snažil o protinacistický odboj v organizaci Obrana národa, ale nakonec musí v polovině roku 1939 ze země odejít. Míří na západ do Francie a poté do Británie.

Prezident Beneš poslal Píku do Bukurešti jako vojenského vyslance pro Balkán, kde pomáhal židovským, československým a maďarským uprchlíkům, a organizoval přesun čs. vojáků k zahraničním jednotkám. Po profašistickém puči v Rumunsku v říjnu 1940 je Píka se svými spolupracovníky zatčen, ale díky předchozím vztahům propuštěn a poté přesunut do Istanbulu, kde mu L. Svoboda předává žádost pro prezidenta Beneše o podporu spolupráce se Sovětským svazem a založení vojenského vyslanectví v Moskvě, později také návrh vytvoření československých jednotek na území SSSR. Píka se po podpisu sovětsko-československé vojenské dohody 18.7. 1941 stává vojenským atašé a velitelem mise Československé armády v Moskvě. V srpnu pak posílá prezidentu Benešovi tajný dopis s varováním, že komunisté mají v úmyslu po válce v Československu převzít moc. Bohužel bez nějakého významnějšího účinku. Kvůli podpoře Beneše a jeho vlády v Anglii je Píka trnem v oku československým komunistickým představitelům v Moskvě v čele s Gottwaldem. Spolu se Svobodou se snaží osvobodit ze sovětských zajateckých táborů československé vojáky (i Rusíny) a v Buzuluku zakládá 1. československý samostatný prapor v SSSR. V prosinci 1943 je Píka povýšen do hodnosti brigádního generála. V srpnu 1944 během Slovenského národního povstání žádá sovětské velení o podporu povstání, což vrcholí spuštěním Karpatsko-Dukelské operace. Další Píkovy požadavky jsou však již ignorovány a Sověti spolupracují již jen s komunistickými představiteli.

V květnu 1945 se Píka vrací do vlasti, je povýšen do hodnosti divizního generála a stává se náměstkem náčelníka generálního štábu Československé armády generála Bočka. V roce 1946 je Píka členem československé delegace na mírové konferenci v Paříži. Po únoru 1948 je v květnu zatčen, obviněn ze špionáže a velezrady, 28.1. 1949 ve vykonstruovaném procesu degradován, propuštěn z armády a odsouzen k smrti. Píka žádá Gottwalda o milost, který ji, i přes slib daný Svobodovi, zamítá a 21.6. 1949 v 6:00 ráno je Píka v plzeňské věznici Bory oběšen. Píka se stal první justiční obětí komunistického režimu a jeho poprava šokuje československé i zahraniční vojenské kruhy. Mezitím byl zatčen i jeho syn, který za války sloužil u letectva v Anglii, ale na Svobodův nátlak propuštěn, a Píkova rodina vystěhována z bytu v Praze. V roce 1968 je proces s Píkou obnoven, s pomocí jeho syna a prezidenta Svobody, Vyšší vojenský soud ho shledává nevinným a plně ho rehabilituje. Pravda o generálu Píkovi vychází na veřejnost až po revoluci. V roce 1991 prezident Havel uděluje Píkovi in memoriam Řád generála M. R. Štefánika za mimořádné zásluhy v boji za osvobození vlasti v době druhé světové války. 1.9. 2004 Píkovi udělil slovenský prezident Gašparovič in memoriam nejvyšší slovenské státní vyznamenání, Řád Bílého dvojkříže I. třídy.

23,0 kB

Přidat komentář

Lidé v této konverzaci

  • ‚Nemsti se a až přijde vhodná doba, očisti moje jméno.‘ Před 69 lety byl komunisty zavražděn generál Píka
    Původně chtěl studovat farmacii. Budoucího válečného hrdinu Heliodora Píku ale odvedli do císařské armády a odjel na frontu. V ruském zajetí se přihlásil do československých legií a bojoval ve Francii. Za druhé světové války už jako důstojník velel vojenské misi v Sovětském svazu. Po únoru 1948 ho ale komunistická justice obvinila ze špionáže a zrady a odsoudila k trestu smrti oběšením. Generál Píka zemřel 21. června 1949 ve věznici na Borech.

    https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/heliodor-pika-justicni-vrazda-komuniste_1806210716_pj


    Na stránkách České televize je o něm také článek s řadou fotografií.
    http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/2467708-general-pika-byl-verny-svobode-a-narodu-komuniste-ho-za-poslali-na-smrt

  • Ze stránek ČT:

    Dopis na rozloučenou psaný v noci před popravou
    „Milovaní, nejdražší,
    před strašně a hrůzně tragickými okamžiky stojím klidný, vyrovnaný, s čistým svědomím, že – přes mnohé chyby – jsem své povinnosti plnil co nejsvědomitěji a co nejpoctivěji. Jsem přesvědčen, že nejde o justiční omyl, vždyť vše je tak průhledné – že jde o politickou vraždu; přece však rád přinesu tuto násilnou oběť, bude-li sloužit k uklidnění v národě, k jeho sjednocení. Není ve mně zloby, nenávisti ani pomstychtivosti, snad toho chtějí moji protivníci využít k dosažení jednoty – studí mne však hořká lítost nad tím, že zmizela spravedlnost – snad jen dočasně – a šíří se nenávist, mstivost, zmizel smysl pro snášenlivost, pro svobodu myšlení a projevu. Jak lehce se pravda překroutila v pravý opak a není dovoleno dáti jediného
    svědectví a důkazu k obhájení pravdy. Je mi líto, že strach ovládl většinu lidí a že se neodvažují říci pravdu, nebo aspoň neříci vyloženou lež buď z donucení, nebo z konjunkturalismu.
    Kam že zmizela poctivost a odvaha? Kam zmizelo naše ‚credo‘ – zděděné od mistra Jana Husa a T. G. Masaryka – které jsme tak hrdě sobě i světu připomínali? Pravda! Je to soumrak národního svědomí, nebo už temno svobody lidských práv? Ne, nemohu uvěřit, neboť génius národa je věčný, přetrvá bouři a nedá zahynouti!“

  • Komunisti zamordovali Heliodora Píku i další co bojovali za naši zem a dnes se zase vrací k moci s Babišem a ČSSD. Lidi se nepoučí.:(

Vyhledávání

Dnešní den v historii

1.prosince 1898 zemřel český malíř a grafik Luděk Marold, autor obrazu bitva u Lipan

Translate