Kdo je online

Přihlášení uživatelé 0
Hosté 15

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Troubridge - Komentář v Bahna 2021
Snad nás tam příští rok už pustí.
Chtělo by to dát do článku fotky. Obzvláště vzhledem k futuristickému vzhledu stíhače.
Avia B-534 se umístila na 3. pozici v anketě "Nejpopulárnější československé letadlo století" - proběhla v roce 2018 při...
Aviator - Komentář v Suchoj Su-57
Rusové chystají i exportní verzi. https://forum.vojsko.net/viewtopic.php?f=20&p=59993#p59993 Jinak do galerie jsem ...
Poláci letos objednali 25 ks bezpilotních letounů Bayraktar TB2.

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 9. 2. 2012 20:31 Napsal Jan Rut
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: OSOBNOSTI

Karel Klapálek

* 26.5. 1893
† 18.11. 1984

37,2 kB

Armádní generál, člen čs. legií v Rusku, účastník protinacistického odboje, velitel čs. vojsk na Blízkém východě a v SSSR.
  Karel Klapálek se narodil 26.5. 1893 v Novém Městě nad Metují do železničářské rodiny. Krátce poté byl jeho otec přeložen do Kralup nad Vltavou a mladý Karel navštěvoval české reálné gymnasium v Praze, což stálo matku po otcově brzké smrti mnoho úsilí, protože se musela postarat o pět dětí. Klapálek maturoval v roce 1911 a další čtyři roky pracoval jako účetní u firmy Jaroš. V roce 1915 byl povolán do zeměbraneckého pluku a poslán na haličskou frontu. V Rusku se nechal zajmout a vstoupil do Československých legií v Rusku, kde sloužil jako střelec záložní roty v Kyjevě. V roce 1917 absolvoval důstojnickou školu 3. československého pluku a poté se zúčastnil bitvy u Zborova. Krátce na to byl povýšen na důstojníka a v letech 1918 až 1920 byl velitelem plukovní poddůstojnické školy. Prodělal tzv. sibiřskou anabázi, během níž velel praporu a byl povýšen na kapitána.

Po návratu do Československa v roce 1920 se rozhodl v armádě zůstat. V roce 1923 byl povýšen do hodnosti štábního kapitána, v roce 1928 pak na majora. Od roku 1932 do roku 1937 působil na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Jako podplukovník poté až do roku 1938 sloužil v různých velitelských funkcích v Plzni a Užhorodě. Během mobilizace se stal velitelem pěšího 51. pluku v Českých Budějovicích a po obsazení Československa nacisty byl z armády propuštěn. V civilu se živil jako ředitel Živnostenského úřadu v Českých Budějovicích, kde také vedl tamní pobočku odbojové organizace Obrana Národa. Po jejím rozbití a snahách Němců Klapálka zadržet, kdy mu hrozil uvěznění a poprava, odešel v květnu 1940 přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Turecko do Francouzské Sýrie. Po kapitulaci Francie přešel, se skupinou asi 200 dalších Čechoslováků čekajících na transport do Francie, do Palestiny.

V červnu 1940 vstoupil do československého zahraničního vojska a byl přiřazen k 4. Čs. pěšímu pluku - Východnímu v Palestině jako zástupce velitele plukovníka J. Koreše. Do března 1942 působil jako velitel I. praporu a poté 11. čs. pěšího praporu - Východního, se kterým se zúčastnil bojů v Libanonu a Sýrii proti Vichistickým Francouzům a severní Africe proti Italům, kde se zúčastnil obléhání Tobrúku a poté i jeho obrany. 27.3. 1942 se s praporem přesunul do Egypta a 7.4. zpět do Palestiny, kde byl pluk přeorganizován na 200. Čs. lehký protiletadlový pluk - Východní a Klapálek povýšen na plukovníka. Během roku 1943 Klapálek vedl pluk při přesunu do Británie, kde byl sloučen s Čs. samostatné obrněné brigády a Klapálek byl v září 1943 jmenován zástupcem jejího velitele. Na začátku roku 1944 byl povýšen do hodnosti brigádního generála a od března zastával funkci přednosty I. odboru MNO v Londýně. V srpnu t.r. pak byl převelen k československým vojskům v SSSR.

V SSSR Klapálka v září 1944 generál Svoboda ustanovil velitelem 3. čs. samostatné brigády v SSSR, v jejímž čele se zúčastnil karpatsko-dukelské operace, osvobozování Slovenska a Moravy. Během těchto operací byl dvakrát raněn. V březnu 1945 Klapálkovi předal Svoboda velení na 1. čs. armádním sborem v SSSR, v jehož čele setrval až do konce války.

Po návratu do vlasti působil jako zástupce velitele vojenské oblasti 1 v Praze. Prezident Beneš Klapálka neúspěšně navrhoval do funkce náčelníka generálního štábu. 1.6. 1945 byl povýšen na divizního generála a od října 1945 se stal velitelem vojenské oblasti 1, jíž velel i během odsunu Němců z českého pohraničí, které pod tuto oblast spadalo. 1.4. 1946 byl povýšen na armádního generála.

Klapálek nechtěl, aby byla do politiky zatahována armáda a skrytě kritizoval zavedení osvětových složek, ale nakonec je začal sám podporovat, čemuž nejspíše výrazně přispěla i dovolená v SSSR spojená se setkáním se sovětským velením. Během února 1948 vyzval spolu s Bočkem a Svobodou prezidenta Beneše, aby změnil rozhodnutí o abdikaci, s generálem Svobodou ustavili Ústřední akční výbor NF a neutralizovali armádu, čímž podpořili komunistický puč. Do KSČ vstoupil v červnu 1948. Během procesů se západními vojáky se snažil ochránit své bývalé podřízené. V březnu 1949 dostal anonymní dopis varující, že ho sledují a doporučující emigraci, ale Klapálek ho považoval za provokaci. 1.2. 1951 byl jako politicky nespolehlivý poslán do penze, po procesu s R. Slánským 20.11. 1952 zatčen a převezen do věznice ve Valdicích. V letech 1953-54 byl Klapálek vyloučen z KSČ, degradován a v listopadu 1954 odsouzen za sabotáž Košického vládního programu v armádě k 6letému vězení, propadnutí majetku a ztrátě občanských práv na 5 let. V roce 1956 byl však díky přímluvě Chruščova, Žukova a Koněva z vězení propuštěn, plně rehabilitován a získal zpět majetek i hodnost. Jeho žena, spisovatelka Olga Klapálková-Košutová, sepsala manželovu válečnou pouť v knize Voják vypravuje. V roce 1968 Klapálek vydal své paměti Ozvěny bojů a téhož roku mu prezident, k již získaným Řádu rudé hvězdy a Řádu 25. února, udělil titul Hrdina ČSSR. Poslední vyznamenání, Řád rudé zástavy, obdržel v roce 1984. Karel Klapálek zemřel 18.11. 1984 v Praze.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

20.září 1410 – Zikmund Lucemburský byl zvolen některými kurfiřty římským králem. Zbytek kurfiřtů (včetně českého krále Václav IV.) však zvolili 1.10.1410 králem moravského markraběte Jošta, Zikmundova bratrance.

20.září 1187 zahájil Saladin obléhání Jeruzaléma

Translate