ARMÁDY A HISTORIE

Povstání v Treblince - 2. srpna 1943

Všeobecný údiv nad tím, že miliony obětí holocaustu šly na smrt bez odporu, je možný jen díky tomu, že málokdo chápe, jak neproniknutelná organizace, mocná vojenská síla a vlivná pavučina lží stála za konečným řešením. Ačkoli běhěm druhé světové války existovala široká židovská partyzánská síť a došlo i k několika povstáním v ghettech, tábory smrti byly tak brutálně efektivní a systematické, že ti, kdo se v nich jednou octli, už na odpor nemohli skoro ani pomýšlet. Tato vzpomínka je věnovaná neobvyklé výjimce.

Treblinka se stejně jako jiné tábory bránila hrozbě povstání jednak striktním řádem, jednak účelovou podporou fám o přesidlování, které měly živit naděje vězňů. Ti, kdo neskončili ihned po příchodu v plynových komorách, byli vyčleněni do pracovního komplexu s nezáviděníhodným úkolem pomáhat hladkému běhu genocidy. Obvykle se počet vězňů s tímto zařazením pohyboval mezi sedmi sty a tisícem a téměř všichni byli Židé. Ale i v téhle realizaci pekla na zemi jako podle Hieronyma Boshe se vylíhl plán na odpor.

Původní plán počítal se zapálením a zničením celého tábora a jeho strůjci počítali s tím, že při jeho provádění přijdou o život. To se ale změnilo, když začali přicházet vězni z Waršavského ghetta, kde bylo krátce předtím potlačeno povstání. Ti "Nepřicházeli se slzami v očích, ale s granáty a zbraněmi v kapsách" (zdroj?). Neuvěřitelný příběh jejich povstání vedl k vypracování dalšího plánu, podle kterého mohli někteří přežít: Ukrást zbraně z táborové zbrojnice, zapálit tábor a ve vzniklém zmatku zmizet.
Naštěstí dostal jeden z budoucích povstalců, zámečník, za úkol opravit dveře od zbrojnice a podařilo se mu zhotovit voskový odlitek zámku. Za čtyři měsíce pak měl funkční kopii klíče. Podařilo se také získat benzin, který nahradil dezinfekční tekutinu v rozstřikovačích, kterými vězni průběžně dezinfikovali celý tábor. Když tak byly zajištěny zbraně i zápalná látka, datum povstání bylo určeno na druhého srpna. Co se toho dne stalo nejlépe popíše svědectví z první ruky od dvou z těch, kteří akci přežili:

"Ve tři čtyřicet pět jsme uslyšeli dohodnuté znamení: výstřel z pušky u židovských baráků. Následovaly výbuchy granátů naházených do už dřív "dezinfikovaných" budov. Ohromný požár zachvátil celý tábor kromě "sprch", ke kterým se nám nepodařilo dostat (Míněny zřejmě plynové komory). Oběť prvního výstřelu byl Obersharführer Kittner, velitel stráží a přední táborový špeh. Všechna skladiště obuvi a oblečení pohltily plameny. Ze sedmi set vězňů se jich z tábora dostalo asi sto padesát až dvě stě, ostatní zemřeli v táboře spolu s více než dvěma stovkami Němců (opravuji 20 na 200 podle textu v dalším odstavci; zřejmě překlep). A z těch sto padesáti až dvou set, kteří uprchli, je jich už naživu jen dvanáct. Ostatní zavraždili němečtí kati." - Samuel Rajzman

Je noc. Bojuje se už asi šest hodin. Němci dostali posily a nás je míň a míň. Dochází střelivo. Naše povinnost je splněna: zabili jsme dvě stě německých a ukrajinských fašistů. Dostali jsme příkaz utéct do lesa. Většina "bojovníků" padla spolu s mnoha Němci. Z nás přežilo jen pár." - Stanislaw Kon

Většina vůdců povstání byla zastřelena, aniž se dostali z tábora. Ti kdo se dostali za ostnatý drát byli bez oddychu pronásledováni SS a policií a na místě stříleni. Plynové komory událost přežily a poslední život vzaly až o tři týdny později. Tábor ještě jakž takž fungoval několik měsíců, ale byl skoro celý zničený a nakonec byl koncem listopadu 1943 zrušen. Jen 60 z těch, kdo byli v Treblince vězněni, se dožilo konce války.

I přes strašné ztráty se skoro zázračně podařilo zničit známý tábor smrti. Židovští vězni správně předpokládali, že tak jako tak zemřou, a zvolili si odpor. Neumím si představit hrdinštější čin.

Z anglického originálu přeložil Tyrlhandas, komentáře překladatele jsou označeny kurzívou. Přeloženo z http://www.onthisdeity.com/2nd-august-1943the-treblinka-revolt/