Kdo je online

Přihlášení uživatelé 2
Hosté 89

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Thajsko obdrželo své první Strykery First Stryker Delivery Puts US-Thailand Military Ties into Focus The transfer of th...
Video z prohlídky interiéru Avro Lancaster MK.VII NX611 'Just Jane'
https://www.youtube.com/watch?v=BZtmG-vTxYY
Duke - Komentář v B-2 Spirit
Youtube: B2 COCKPIT TOUR & AERIAL REFUELING
U.S. Clears Sale of F-16 Jets to Taiwan https://freebeacon.com/national-security/u-s-clears-sale-of-f-16-jets-to-taiwan...

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 3. 8. 2012 13:20 Napsal Zuzana Lukšová
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: HISTORIE

Čechy v letech 999 – 1035

V době vlády dvou Boleslavů vznikly na mapě Evropy Čechy jako státní útvar, jehož podoba už byla historicky nezpochybnitelná a definitivní. Tento prvotní úspěch ovšem změnil značně politickou situaci v tehdejší střední Evropě. Tradiční hegemon v této oblasti (Německá říše) i nově nastupující mocnosti jako je Polsko či Uhersko, musí teprve hledat způsoby, jak se se vzájemnými vztahy vyrovnat. Jejich spojenectví, soupeření či dynastické sňatky se velmi často mění. Počáteční úspěch českého knížectví je brzy vystřídán krizí, jejíž příčiny však jsou v raném středověku obvyklé a přirozené.

Úspěšná vláda Boleslava II. způsobila, že sílící český stát se stal přílišným nebezpečím pro okolní panovníky. Následkem toho došlo k ochlazení přátelských vztahů jak s Polskem, tak i s Uherskem a Německou říší, přičemž se z těchto států začala formovat jakási „protičeská koalice“. V nastalé nelehké situaci zemřel Boleslav II. a na trůn dosedl jeho nejstarší syn Boleslav III., který však nedokázal tento politický problém úspěšně řešit. Bylo to dáno nejen jeho neschopností, ale také nejistotou jeho knížecího postavení. V této době neměli Přemyslovci ještě pevný nástupnický řád a Boleslavovi bratři (pravděpodobně nevlastní) se nemínili nechat jen tak odstrčit. Boleslav II. se jimi cítil natolik ohrožen, že se jich pokusil zbavit; Jaromíra nechal vykastrovat a Oldřicha, který tehdy již měl mužského potomka, chtěl udusit, což ale nevyšlo. Nakonec byli oba bratři i s matkou vyhnáni ze země. Boleslav tím ale klid v zemi nezískal – vedl neustálé spory s církví i šlechtou a navíc se začala ještě více komplikovat i situace v zahraničí. Roku 1102 totiž zemřel německý císař Ota III. a na o jeho místo soupeřili dva kandidáti: Jindřich II., bavorský kníže, a Eckhard Míšeňský.

V tomto boji Boleslav II. vsadil na „špatného koně“. Jeho kandidát Eckhard prohrál a vládcem německé říše se stal Jindřich II., jehož spojencem byl polský kníže Boleslav Chrabrý. Tento omyl stál Boleslava III. knížecí stolec. Boleslav Chrabrý vtrhl v květnu 1002 do Čech a český kníže byl nucen před ním prchnou. Boleslav Chrabrý místo něj dosadil na trůn jakéhosi Vladivoje, snad příbuzného Přemyslovců, možná také nějakého polského velmože.
Vladivojova vláda trvala sice jen pouhý rok, ale přesto stihl tento kníže učinit významný krok: dobrovolně se podřídil německému panovníkovi a přijal od něj Čechy v léno. Český stát pak byl pokládán za součást německé říše a čeští panovníci, ačkoliv zvolení sněmem, museli být potvrzeni i vládcem říše. V lednu roku1003 však Vladivoj umírá (údajně se upil k smrti) a boj o trůn se rozhořel znovu.
Jindřich II. prosadil na knížecí stolec Jaromíra, který se spolu s bratrem a matkou k němu uchýlil po svém vyhnání z Čech. Ani tento Přemyslovec však nevydržel dlouho; po nedlouhé době byl vytlačen opět Boleslavem III., kterého podporoval Boleslav Chrabrý. Boleslav III. si ale počínal opět tak neschopně, že již po měsíci vlády byl nucen znovu ze země utíkat Jediné, co za měsíc vlády stihl, bylo vyvraždit větší část rodu Vršovců. Uvolněné místo na českém knížecí stolci zabral sám polský panovník Boleslav Chrabrý, který Čechy vojensky obsadil. Vyvolal tím ale nepřátelství jeho dosavadního spojence Jindřicha II., který přirozeně vnímal zvětšení moci Boleslava Chrabrého jako nebezpečí pro Německou říši.

Na trůn byl tedy roku 1004 znovu dosazen Jaromír, a to jako zástupce moci německého císaře. Takto vládl až do roku 1112, kdy se do boje zapojil třetí z bratrů Oldřich, nejtvrdší, ale také nejúspěšnější. S tichým souhlasem Jindřicha II. v dubnu roku 1112 svrhl Jaromíra a sám se stal knížetem. Stejně jako on byl silně vázán na panovníka Německé říše, ale byl schopnější a dokázal vládnout i zcela samostatně. Navíc mu spojenectví s říší umožňovalo upevnění jeho moci v zemi. Během své vlády se snažil především uspořádat poměry v Čechách a překonat následky bojů o trůn, aby mohl svému nástupci, synu Břetislavovi, usnadnit vládu. Účastnil se taky po boku Jindřicha II. bojů s Polskem a roku 1019 se mu podařilo vydobýt zpět Moravu, kterou dal do správy Břetislavovi.

V roce 1024 se opět vystřídal panovník římské říše. Stal se jím Konrád II: Zpočátku s ním měl Oldřich dobré vztahy, ačkoliv mu ani nesložil hold. Roku 1031 ale Břetislav I. vtrhl do Uher, kde si počínal velice úspěšně, kdežto Konrád, který tam vtrhl také, utržil pouze drtivou porážku a Břetislav mu jaksi unikl s lupem před nosem. Břetislavovo troufalé počínání nezůstalo bez odezvy. Roku 1033 nechal Konrád zajmout jeho otce Oldřicha (který se o to přičinil zvolením biskupa bez Konrádova souhlasu) a na trůn místo něj dosadil jeho bratra Jaromíra.

O rok později ale Konrád zajatému Oldřichovi z ne úplně jasných příčin odpustil a dovolil, aby se opět stal knížetem, ovšem s tou podmínkou, že se české knížectví rozdělí na dvě poloviny, kde bude v jedné polovině vládnout stále Jaromír a na druhé pak Oldřich. To ovšem ctižádostivému Oldřichovi nestačilo; chtěl vládnout sám. Nechal tedy Jaromíra oslepit a uvěznil jej v Lysé nad Labem. Ze samostatné vlády se ale nemohl dlouho těšit: zemřel ještě téhož roku - 9.11.1034.

Již počtvrté se knížetem stal Oldřichův bratr Jaromír, kterého si zvolili čeští páni. Zdálo se však, že starý a zmrzačený kníže příliš neprahne po moci, jež mu moc štěstí nepřinesla. Na Oldřichově pohřbu pronesl řeč, ve které svému bratru odpustil všechny křivdy a po několika měsících se vzdal knížecího titulu ve prospěch Břetislava I. Avšak ani to mu nezaručilo klidné stáří. Ještě téhož roku (4.11. 1035) byl zavražděn, a to poněkud nedůstojným způsobem – probodnut kopím na záchodě.

Jak ovšem skončil život dalšího účastníka – Boleslava III.? Po svém vyhnání z Čech v roce 1003 uprchl k bývalému spojenci Boleslavu Chrabrému, ten jej však nechal oslepit a uvěznit kdesi na polském hradě, kde Boleslav III. žil zapomenut až do své smrti roku 1037. Jeho osud není nepodobný tomu Jaromírovu mezi lety 1012 – 1033. I Jaromír po svém vypuzení ze země hledal útočiště u Boleslava Chrabrého, a ani jemu se ho nedostalo. Chtěl se tedy uchýlit k Jindřichovi II., ale ani ten mu pomoc neposkytl, ba naopak: nechal jej uvěznit a nejprve odvézt do vězení v dnešním Nizozemí, a pak jej vydal jeho bratru Oldřichovi, který ho vsadil do Lysé nad Labem, kde žil v žaláři až do roku 1033, kdy se naposledy zapojil do politického života. O dva roky později zemřel a nástupem „českého Achillea“ Břetislava I. definitivně skončilo období první krize českého státu.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

21.září 1490 byl Vladislav II. Jagellonský korunován uherským králem

21.září 1109 – Zavražděn český kníže Svatopluk. Vládl v letech 1107 – 1109. Roku 1108 nechal vyvraždit Vršovce, kteří pobývali v Čechách. Za jeho vraždou stojí zřejmě někdo ze zbylých příslušníků rodu.