ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 6. 3. 2013 15:41 Napsal Edus
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: HISTORIE

Dobytí Lisabonu a reconquista Portugalska

Nosnými pilíři tohoto sborníku je celkem šest vybraných historických pramenů, z nichž čtyři se úzce týkají dobytí Lisabonu z roku 1147, a zbylé dva pojednávají o další účasti křižáků při dobývání portugalské země z rukou Maurů ve 12. a 13. století. Jsou sebrané tak, aby poskytly věrohodný obraz, který se skládá z více než jednoho zdroje, takže jsou pro čtenáře velmi cenné. Nyní se podívejme na jednotlivé prameny.

Pyrenejský poloostrov v roce 1150Pyrenejský poloostrov v roce 1150

Nejcennější je bezesporu dopis anglického křižáka Raula Dobytí Lisabonu na Maurech roku 1147. Je nejobsáhlejší a také nejpodrobnější zprávou o zapojení křižáků, kteří se přepravovali po moři do Svaté země, k dobyvatelským snahám portugalského krále Alfonse I. na sjednocení Portugalska. Autorem je anglický rytíř, nejspíše kněz – neboť byl vzdělaný a text napsal v latině -  který doprovázel výpravu od samotného vyplutí ze dne 23. května 1147 z Anglie. Vojsko bylo složeno z mnoha národností (Vlámové, Kolíňané, Bretonci, Skotové, Normané a Angličané) a flotila se 16. června doplavila do Porta, kde byli  křižáci portugalským klérem požádáni o pomoc při dobývání Lisabonu. Sám portugalský král Alfons I. již byl na tažení, a křižáci se vydali na cestu k městu 28. června. O tom, jak město vypadalo svědči Raulův popis Lisabonu v době připlutí křižáků: „V době našeho příjezdu žilo ve městě a přilehlém okolí 60 000 rodin platících daně, do toho ovšem nepočítám svobodné obyvatele oproštěné ode všech poplatků. […] I když jich bylo tak mnoho, měli sotva 15 000 zbraní, totiž kopí a štítů, s nimiž vyjížděli do boje, jednou ti, a podruhé oni, podle rozvrhu stanoveného velitelem města.“1 V době příjezdu křižáckých lodí dochází k prvním střetům s Maury, zahnání jejich sil k městské periferii a vybudování opevněného tábora křižáků. Předáci křižáků poté rokují s králem o podmínkách dělení kořisti z dobytého města, kdy se mezi sebou křižáci nakonec dohodnou o uznání podmínek, kdy město bude majetkem krále, ale veškerý movitý majetek uvnitř města bude dán v plen křižákům. Formálním počátkem bojů je neúspěch jednání s Maury 1. července a již druhý den zuří boje o předměstí. V noci z 1. na 2. července je předměstí dobyto a vypáleno, zbytek města je obléhán a 15. července začínají křižáci budovat dobývací stroje. Město je neprodyšně obleženo a mezi Maury se rozmáhá tak velký hlad, že někteří z bojovníků dezertují a přeběhnou ke křesťanům, jen aby dostali najíst. Křižáci se k nim zachovají podle dobových zvyklostí, některým Maurům useknou ruce a všechny s pohanou vyženou pryč. O neshodách v mnohonárodnostním vojsku svědčí nejlépe záznam z 16. října, kdy se sice Kolíňanům a Vlámům podařilo prolomit část hradeb, ale byli zahnáni a rázně odmítli vpustit do „svého“ průlomu jakékoliv jiné ozbrojence. Normané a Angličané tedy musí prolomit na jiném úseku, 21. října se jim průlom podaří a proniknou do města. Poté je sjednáno příměří mezi oběmi stranami, které Mauři zaručili několika svými rukojimími do portugalského tábora, ale křižáci se nemohou dohodnout s Alfonsem I. na požadavcích – autor zde zmiňuje především chamtivost Němců, kteří chtějí zabavit veškerý majetek, kdežto Angličané byli ochotni přijmout králův návrh, že Mauři odejdou z města se zásobami pro sebe, ale vše ostatní ponechají ve městě. V ležení křižáků tak došlo dokonce k šarvátkám mezi Němci a Angličany, jak autor sám píše: „Kolíňané a Vlámové se však mezi tím rozčílili nad tím, že král byl podle všeho nakloněn rukojimím, a vyběhli ve zbroji ze svého tábora s úmyslem unést rukojimí z králova ležení a vykonat na nich násilnou pomstu. Všude bylo slyšet povyk a řinčení zbraní.“2  Po rychlém uklidnění této vzpoury je král rozzuřen a odmítá poslouchat požadavky křižáků, takže uznává původní podmínky nabídnuté Maurům. Dne 25. října tak kolony Maurů opouštějí město a křižáci jej obsazují. Němci záhy při pohledu na bohatství města zapomínají na svou dohodu s králem a věnují se olupování odcházejících Maurů a násilnostem, mimo jiné i zavraždí místního mozarabského biskupa (biskup uznávaný na území pod nadvládou Maurů). Lisabon je konečně dobyt a připadá Portugalskému království. Celkově je Raulovo líčení velice detailní a dramatické, nelíčí pouze očité zážitky, ale i celkovou situaci ve vojsku, zaznamenává mše a kázání, to vše pravděpodobně díky informacím dalších duchovních. Zajímavé je také jeho líčení tak zvaného „eucharistického zázraku“, kdy během svatého přijímání došlo k tomu, že hostie začala krvácet, což připusuje  autor hněvu Krista nad bezvěrci. U tohoto zázraku je zajímavé, že se patrně nejedná o výmysl, nýbrž o skutečnou událost, neboť jej svorně líčí i další prameny z této doby. Zapojení Portugalského krále do bojů bylo podle autora velmi malé a slabé.

Alfons I. PortugalskýAlfons I. Portugalský

O dosti stručnější Úryvek o dobytí Lisabonu z Magdeburských análů obsahuje obdobné líčení cesty křižáků, nicméně liší se samozřejmě v pohledu na německé křižáky a  k anglickým bojovníkům příliš chvály nemá. Takto popisuje jejich zapojení do bojů: „V době kdy Kolíňané bojovali se Saracény na své straně města, nedokázali si Angličané dostatečně zabezpečit svou dobývací věž, která byla neočekávaně zapálena, a selhal i pokus o její uhašení.“3  Stejně jako v prvním prameni, i zde je portugalský král líčen jako málo odhodlaný válečník, kterého před přímou zkázou zachrání jen přímý zásah Němců. Až na vzájemný pohled na Němce a Angličany toto líčení přesně koresponduje s vyprávěním Angličana Raula - i zde se král do dobývání prakticky nezapojil.

Obléhání LisabonuObléhání Lisabonu

Větší úlohu pří dobývání Lisabonu přisuzuje Alfonsi I. Zpráva o založení kláštera sv. Vincenta v Lisabonu. S úctou a obdivem se tu autor vyjádřuje ke křižákům, o kterých se zdálo, že „měli údy ze železa“. Na místech, kde byli pohřbíváni padlí křižáci je poté postaven klášter sv. Vincenta, ke kterému se tato zpráva vztahuje. Celkově je zde portugalskému králi přisouzena větší úloha při bojích – Alfons I. je tím, kdo triumfálně vstupuje do města. Jelikož jde o text vztahující se k církevním věcem, můžeme i zde nalézt vyprávění o eucharistickém zázraku s krvácející hostií, jak byl popsán v dopisu rytíře Raula.

Obléhání Lisabonu

Velmi stručnou zmínku najdeme také v Závěti křižáka Raula, datované na duben 1186, kterou sepsal umírající křižák Raul, který je s největší pravděpodobností tím Raulem, který je autorem onoho obsáhlého dopisu, který jsme uváděli výše.

Zpráva o námořní cestě, při níž poutníci plavící se do Jeruzaléma dobyli město Silves, léta Páně 1189 se vztahuje k další výpravě křižáků, která si cestu do Svaté země „zpestřila“ menší zajížďkou do portugalských zemí. Při zsatávce v Lisabonu křižáci uposlechnou žádost krále Sancha I. o pomoc s dobytím opevněného přístavu Silves, který je v rukou Maurů, a už 20. července budují u nepřátelského města svůj tábor. Na druhý den podnikají křižáci velikou zteč, ale jsou tvrdě odraženi Maury, tak se alespoň spokojí s vypálením předměstí. Portugalcům brzy dorážejí další posily a město může být neprodyšně uzavřeno. Jsou budovány podkopy pod hradby, což 10. srpna přináší své ovoce, část hradeb se zřítí a Mauři jsou nuceni ustoupit za další pás opevnění. Obě strany se boji stále více vyčeprávají, autor popisuje nevalné nadšení Portugalců, kteří chtějí odtáhnout od města, ale jsou nakonec přesvědčeni křižáky, aby vytrvali. Dne 1. září jsou zahájena mírová jednání o vydání města, a mezi králem a křižáky jsou uzavřeny obdobné dohody o kořisti, jako tomu bylo v případě Lisabonu v roce 1147. Zanedlouho po těchto jednáních je město Silves, údajně ještě lépe opevněné, než Lisabon, obsazeno. Křižáci zde po nějaký čas zůstávají a věnují se zabírání kořisti, poté vyplouvají po moři dále směrem na východ. O jejich zvýšené bojovnosti svědčí i to, že 27. září se vylodí u Cádizu, který vydrancují. Vydrancováním Cádizu navíc vyděsí většinu muslimského obyvatelstva regionu a autor s dávkou pýchy píše: „Všichni Saracéni měli z našeho příchodu takovou hrůzu, že se vzdali úmyslu bránit jakékoliv město, které bychom napadli, a plánovali pouze útěk.“4  I v případě tohoto líčení nenalezneme slůvka chvály k Portugalcům, je jim přisuzováno, že „nepracovali, nebojovali, jen se posmívali a přesvědčovali krále, aby ustoupil od města“.

Časově nejmladším pramenem je Dobytí hradu Alcacér de Sal na počátku páté křížové výpravy roku 1217. Opět se jedná o cestu poutníků po moři z Německa do Anglie a posléze do Lisabonu. Dne 15. července jsou křižáci v Lisabonu požádáni o pomoc s dobytím nedalekého hradu, který je držen Saracény. Část křižáků se odděluje a chce jet rovnou do Svaté země, ale ztroskotá a nedobrovolně se připojuje k výpravě také. Záznam je skoupý na slova, víme jen, že 30. července byl hrad vzat ztečí, která byla odražena, a proto je přistoupeno k obléhání. Dne 24. srpna se podaří křižákům průlom do opevnění a 9. září jsou odraženy ohromné posily Maurů, které byly vyslány na pomoc obléhaným. Po jejich odražení křižáci pokračují v útocích na opevnění, daří se jim další průlomy a 21. září jsou Mauři donuceni ke kapitulaci. Oproti předchozím popisovaným tažením jsou zde zajaty celkem 3 000 otroků, které pak křižáci s velkými zisky dále prodají (obchod s otroky zajatými při bojích byl ostatně velice lukrativní a výnosný). Dne 1. listopadu předávají křižáci hrad do rukou špitálníkům a sami se naloďují k další cestě do Svaté země.

Shrneme-li na závěr všechny tyto listiny, dostaneme až překvapivě mnoho styčných ploch. Všechny záznamy, jejichž autorem byli zahraniční křižáci, líčí účast Portugalců na jejich vlastní reconquistě jako nevalnou, či přímo nulovou. Můžeme získat dojem, že portugalští králové využívali masy zfanatizovaných Kristových bojovníků pro své zájmy ve sjednocování země, což pravděpodobně nebude příliš vzdálené pravdě. Obě strany totiž získaly to, co chtěly – křižáci si v dobytých městech naloupili četná bohatství, Portugalcům zůstala vydrancovaná, ale osvobozená města, která zahrnuli do svého království. Stejně tak i vidíme vzájemné neshody mezi jednotlivými národy, které se výprav účastnily, a mnohdy i neprostou neochotu o vzájemnou pomoc.

1BINKOVÁ Monika – HAVLÍKOVÁ Marie, Dobytí Lisabonu a reconquista Portugalska, Argo, Praha 2008, s. 25
2tamtéž, s. 59
3tamtéž, s. 68
4tamtéž, s. 113

Vyhledávání

Dnešní den v historii

28.března 1938 vyzval Hitler vedení Sudetendeutsche Partei, aby československé vládě kladlo nepřijatelné požadavky.

28.března 1898 byl zaveden do výzbroje legendární francouzský kanon Canon de 75 Modele 1897.

28.března 1592 se narodil pedagog a filozof Jan Amos Komenský

Poslední komentáře

přidal komentář v AGS-17 Plamja
U této zbraně jsem sloužil,jako střelec čtyřikrát za 5 a jednou za 4,ohodnocen při střelbách ostrými.Jo jo kde jsou ty č...
odpověděl na komentář #4692 v OT-65 FÚG 4x4
mozna si na mne pamatuješ
odpověděl na komentář #4692 v OT-65 FÚG 4x4
v roce 1973 jsem take byl na kurzu OT65 v Jihlave kasarna 25 unora pak zbytek vojny v caslavi
odpověděl na komentář #4803 v O ukrajinské povaze a mentalitě
Pán se nejspíše přepsal. Měl na mysli pro "ně"
odpověděl na komentář #4800 v O ukrajinské povaze a mentalitě
Zdravím,říkáte to dobře, zajímalo by mě ale, proč máte raději Ukrajinu nad ČR.Ne že bych nesouhlasil, jen mě zajímají va...