ARMÁDY A HISTORIE

Ruské tajné služby a jejich politická ruleta v Gruzii I.

Strategicky důležitá  Gruzie ( hraničí s ruským Severním Kavkazem, s Tureckem, přes Arménii je spojená s BV, přes ropný Ázerbájdžán se Střední Asií , na břehu Černého moře má vojenské přístavy ),  je důležitá jako tranzitní země pro kavkazskou ropu a plyn., Anglosasové  a EU investovaly miliardy dolarů na  stavbu ropovodu BTC/ BakuTbilisiCeyhan, plynovodu BTE/BakuTbilisiErzrum, stavby ,které obcházejí ruské území ,a uvažují o dalších miliardových projektech jako NABUCCO či Transkaspický plynovod …  

Pro Moskvu /  MOW představuje  Gruzie i  „bezpečnostní závoru“  proti Turecku a Íránu,a bránu k Černému moři ( Gruzie má na severu 732 km dlouhé hranice s Ruskem, s Ázerbájdžánem na východě 322 km dlouhé a s Arménií  na jihu 252 km dlouhé hranice) …
Gruzie je také ráj pašeráků všeho druhu  a jejich  hlavní tranzitní zemí. Pro asijský,ruský a evropský trh se v Gruzii pěstuje marihuana a hašiš, a Gruzie je tranzitní zemí pro opium a heroin putující na evropský trh .

Státní moc je v Gruzii velmi slabá,experti nazývají Gruzii „státem bez státní moci“  s minimálními státními strukturami mnohdy ani nefungujícími na celém území, často nahrazenými mocenskými strukturami gruzínské mafie …
 Stát od vyhlášení nezávislosti v podstatě nekontroloval  auton. rep. Abcházii, ani auton. oblast Jižní Osetii, území, která kontrolovaly ruské tajné služby (sov. autonomie byly de facto pátými kolonami v dané republice ,ve kterých si rus. tajné služby pěstovaly své „elity“ )  , a jen částečně kontroloval bohatou Adžárii .

Hrátky MOW s nacionalistickým cítěním národnostních menšin a její dvojí hra  za účelem destabilizace  jihokavkazského regionu ,aby  MOW mohla  ovlivňovat Tbilisi a Baku ( „zmrazeným“ karabašským  konfliktem) jsou směšně průhledné , viz  Podněstří :  nejprve sponzorovala jeho odtržení od Moldávie, a  poté, co mold. prez. Vladimir Voronin odmítl Putinův plán z roku 03, aby se Moldávie stala asymetrickou federací, kdy by Podněstří mělo právo veta na zasahování do moldavských záležitostí , od února 08 MOW propaguje jeho reintegraci do Moldávie za podmínky, že Moldávie nevstoupí do NATO a stane se neutrální .
 Zrovna tak zneužívá Osetinců, Moskvě vždy loajálních (Stalinova matka byla Osetka), protože Osetové jsou jedinými ortodoxními křestˇany na Sev. Kavkazu . Když se Osetinci z Jižní Osetie chtěli 1989 připojit k Severní Osetii , Kreml stál na straně  Tbilisi .Tehdejší gruzínská komunistická vláda  se souhlasem Gorbačova odebrala Osetincům  v březnu 1990 v odvetu statut autonomní oblasti, a  boje propukly znovu …  Tentokrát Gorbačov jejich snahy  o nezávislost krvavě potlačil (51 mrtvých, 25.000  uprchlíků, 1990 dostal Nobelovu cenu za mír …) .  

Územní útvar Jižní Osetie  je výmyslem  „alchymisty“ Kavkazu Stalina z roku 1922, kdy Osetii  rozdělil na S a J  : „dělnickými“  Osety,které popuzovali proti  nadřazené „gruz. aristokracii“ , bolševici chtěli kontrolovat buržoazně-nacionalistickou Gruzii, kterou považovali za hnízdo antibolševismu …
Jak sám Eduard Ševardnadze/  EŠ prohlásil, „ MOW byla hlavní překážkou, proč se Gruzínci nikdy nemohli úspěšně dohodnout s Abcházci… „ , např. Křestˇanskodemokratická strana  Irakliho Šengelája byla pro federaci .  

Abcházie /Apsua

K Abcházskému království/později knížectví patřila i záp. Gruzie, 2x větší než Abcházie/Apsua  (za byzantské říše Kolchida) , invaze Mongolů  její rozkvět navždy přerušila … Sunnitští muslimové Abcházové patří k abazgo-čerkeské etnické skupině, jsou lingvisticky spojeni se severokavkazskými národy(Abazové, Adygové,Kabardinci, Čerkesové ) .  

26.5.1918 získala Gruzie nezávislost a Abcházie samosprávu pod Gruzií, protože však pobřeží Suchumi bylo okupováno tur. vojáky, gruz. armáda tehdejší sociálně-demokratické vlády je vyhnala, a gruz. vojáci zde zůstali ,což Abcházové považovali za okupaci … Gruz. ústava z roku 1921 považovala auton. rep. Abcházii za součást Gruzie, bolševici,okupující celý Kavkaz,prohlásili G. i A. za sov. republiky …

V bolševické ústavě z roku 1925 bylo stanoveno, že sov. rep. A. je spojena s Gruzií svazovou smlouvou, ale 1931 Stalin a Berija, etničtí Gruzínci ( přesto vysídlili i 150.000 Gruzínů muslimského vyznání)  , z A. učinili pouhou auton. republiku …
 Velmi brzy se z přímořské A., „Perly Černého moře“ , stalo prominentní sov. letovisko s přepychovými „stranickými“ sídly  a vilami funkcionářů, sovětské „ azurové“ pobřeží … Díky národnostním kvótám ve stát. správě se příslušnost k abcházskému etniku vyplatila (Abcházové převládali na stranických postech, a proto mnoho Abcházů má gruzínská příjmení, protože se z prospěchářských důvodů hlásili k abcházské národnosti …).  

Bolševici za účelem rozdmýchávání národnost. konfliktů vymysleli bolševickou nacionalistickou „ vědu“ , do níž přispívali ti nejvýznamnější bolševičtí akademici  - např. jeden z gruz. bolšev. akademiků v rámci bolševické etnogeneze  proti pravdě tvrdil, že  Abcházové, severozápadní Kavkazané,  přišli ze Sev. Kavkazu až v 17.stol. , čímž 1954 vyvolal abcházské nepokoje   .
 Prvním gruzínským prezidentem, demokraticky zvoleným (červen 91) se stal syn  významného gruzínského spisovatele a akademika  Konstantina G., Zviad Gamsachurdia (ZG).  

ZG, autor knihy pohádek, od mládí bojoval proti rusifikaci Gruzie .1955 (16) založil se svým spolužákem Merabem Kostavou tajný nacionalistický spolek mládeže na podporu gruzínské kultury. 1956(17) byl zatčen za svoji účast na demonstraci proti rusifikaci, 1958(18) byl zatčen za distribuci protikomun. literatury a  na šest měsíců zavřen na psychiatrii .1973 získal doktorát filologie a stal se pracovníkem Institutu gruzínské literatury v Tbilisi, profesorem na  Tbiliské univ. a členem Svazu gruz. spisovatelů , významným překladatelem W. Shakespeara a Goetheho …
 1974 se stal prvním gruzínským členem Amnesty International a spoluzakladatelem s Merabem Kostavou  gruzínské pobočky Helsinského výboru, který měl dohlížet na plnění Helsinské úmluvy o dodržování lidských práv, a spolupracoval s moskevskou samizdatovou redakcí  časopisu Kronika současných událostí , vedenou  Sergejem  Kovalevem .  

1977 proběhlo v celém SU zatýkání aktivistů Helsinského výboru, ZG  a jeho přítel , básník a hudebník Merab Kostava  dostaly  za vlády EŠ  tři roky nucených prací a další tři roky přikázaného pobytu , Kostava na Sibiři, ZG  „jenom“ v Dagestánu …ZG byl  po dvou letech propuštěn, protože mu byla udělena milost  (19.4.92 ZG napsal Ševardnadzemu otevřený dopis, ve kterém uvedl, že jeho  někdejší „přiznání“ pro KGB  bylo nutností, protože kdyby se nedostal na svobodu, žádné národní hnutí by se nezformovalo …), zatímco charismatický Merab Kostava zůstal ve vězení až do roku 1987 .

1981 na sjezdu gruzínských spisovatelů  ZG  předal  nepříjemný seznam jejich požadavků  bez okolků přímo šéfovi  „sovětského gruzínského státu“ Ševardnadzemu, za což šel opět krátce do vězení …
1988 společně s Kostavou ZG založili spolek Svatý Ilja Spravedlivý (SSIR) , který sloučil gruzínská náboženská a politická seskupení, a který propagoval gruzínskou nezávislost „nenásilnými „ prostředky.  

Když však Michail Gorbačov a Ševarnadze nechali brutálními prostředky potlačit pokojnou demonstraci jeho členů 4.-9.4. 1989 v Tbilisi, začal skutečný odboj proti MOW ( 8.4.89  sov.vládní vojska  Gorbačova a Ševardnadzeho zastřelila 21 demonstrantů, z toho 10 žen) , při němž 13.10.1989  přišel o život v podivné autonehodě Merab Kostava (50) .
 V roce 1989 se do rodné Abcházie vrátil z moskevské Akademie věd zatvrzelý komunista nejhoršího ražení  Vladislav Ardzinba, orientalista ,pedagog a demagog , který si svojí protigruzínskou rétorikou a vyzýváním k etnickým čistkám získal v Abcházii přes noc velkou popularitu, a stal se hlavním bojovníkem za odtržení Abcházie od Gruzie  a její připojení k Rusku …  

16.7.89 došlo v Suchumi ( od Tbilisi vzdálené 467 km)  kvůli  zdejšímu zřízení pobočky Tbiliské stát. univerzity (aby gruz. profesoři a studenti nemuseli docházet na Abcházskou stát. univerzitu ,kde byli šikanováni) , k šarvátkám s bodnými a střelnými zbraněmi mezi studenty při zápisu na univerzitu, při kterých 14 studentů zahynulo (9 Gruzínů,5 Abcházů), 15 bylo těžce zraněných. Gorbačovova sov. armáda nastolila „pořádek“ vyhlášením stanného práva …
Když abcházský parlament přijal ústavní dodatek, podle kterého v abch. parlamentu mělo být 28 Abcházů,26 Gruzínů + 11 zástupců ostatních národů, Nejvyšší rada Gruzie v čele se ZG v srpnu 90 schválila zákon,který  zakázal regionální polit. strany (hlavně Abcházské národní hnutí ), na což  abch. parlament reagoval 25.8.90  Deklarací o nezávislosti Abcházie.

V prosinci 90 byl  arcikomunista Ardzimba zvolen předsedou abch. parlamentu, a jeho prvním krokem bylo vytvoření za peníze rus. tajných služeb  abch. Národní Gardy/Aidgylara ( z etnických Abcházců dobrovolníků)  …
Boj Tbilisi proti MOW vyvrcholil volbami 28.10.1990 , v nichž Gamsachurdiova SSIR v koalici s dalšími skupinami drtivě vyhrála nad  gruzínskými komunisty…

V prosinci 1990 ZG vytvořil jednotky Národní gardy, do jejich čela postavil  (agenta KGB)Tengize Kitovaniho, kterého z této funkce  pro spolupráci  se sov. vojenským velením v Tbilisi  (Pavel Gračov ,ruský ministr obrany, a kmotr gruzínské energetické mafie, byl rovněž přítelem Kitovaniho ) propustil v srpnu 91 za puče v MOW .

11.12.90 ZG  potvrdil zrušení autonomního statutu provincie Jižní Osetie .Kvůli proruské orientaci Osetinců ZG údajně prohlásil :“ Osetové jsou odpadem, který vyženeme tunelem Roki do Ruska ,“

V únoru 1991 ZG napsal Gorbačovovi dopis, ve kterém  marně požadoval stažení ruských jednotek z Gruzie ( celkem 30.000 rus. vojáků) …
31.3.91 proběhlo referendum o obnovení nezávislosti v hranicích ,jaké měla Gruzie 1922, Gorbačov, ani západní státy Gruzii za samostatný stát neuznaly (Gorbačov odstoupil 25.12.91, SU padl k 31.12.91, teprve tehdy , v prosinci 91, byla Gruzie uznána ze strany OSN, včetně její svrchovanost nad Abcházií a Jižní Osetií  ).Ústava z roku 1921 však Gruzii považovala za unitární stát , tj. neuznávala národnostní menšiny, a přestože se ZG s abcházským vedením snažil dohodnout a navrhl jim většinu v abch.parlamentu (třebaže v Abcházii  bylo 46 % Gruzínců a jen 18% Abcházů  z 525.000 obyvatel, proto bylo za etnic. čistek 1993 250.000 Gruzínců vyhnáno, převážně ze Suchumi )  výměnou za slib, že nevyhlásí nezávislost, abch.parlament si v červnu 91 odhlasoval ústavu z roku 1925, podle níž byla Abcházie svazovou republikou,a připojil Abcházii ke Konfederaci kavkazských národů   …  

Rok 1991, byl  za Gamsachurdiova prezidentství (zvolen 26.5.91) poznamenán totálním ekonomickým kolapsem (ekon. bojkot ze strany MOW) a  pokračujícími etnickými konflikty .V Gruzii tvoří národ. menšiny 30% obyvatelstva,a byly nespokojené, že  po nezávislosti obdržely málo poslaneckých křesel v ústředním parlamentu, o to více, že nacionalisté ( mnohdy agenti-provokatéři, placeni MOW) propagovali heslo Gruzie Gruzíncům , což vedlo k bojkotu vlády ze strany předáků těchto menšin, které na oplátku ZG nazýval „ agenty Kremlu a teroristy“  …
 

Džaba Joseliani  během studií orientalistiky na Leningradské univerzitě zorganizoval ve 22 letech  v roce 1948 přepadení jedné leningradské banky, za což si odseděl 17 let ve vězení … Po propuštění šel opět do vězení za zabití .

Poté se vrátil do Gruzie, kde, jako významný člen gruz. mafie, vystudoval Divadelní institut,stal se jeho profesorem a  napsal mnoho divadelních her …

Do politiky vstoupil 1989, kdy založil polovojenské extrémistické milice Mkhedrioni/Jezdci (9.000) , od Rusů jim nakoupil i těžkou bojovou techniku,a vypravil se do Abcházie a Jižní Osetie dobývat území na separatistech …
V únoru 91 ZG postavil extrémistické milice Džaba Joselianiho mimo zákon a Joselianiho spolu s jeho dalšími veliteli uvěznil .  

9.4.91 vyhlásila Gruzie nezávislost …
 V den pokusu o komunistický puč  bolševické generality v MOW  19.8.91  (po kterém Jelcin na krátký čas zakázal činnost KS) premiérTengiz Sigua,pod vlivem Kitovaniho, podal proti „autokratickému „ chování ZG ( hlavně mu tito rivalští  „diktátoři“ vytýkali alergii na ruské tajné služby ) demisi, ke které se připojili další tři ministři, které ZG  všechny označil v TV za zrádce, a Gorbačova 21.8. (puč gangu osmi trval tři dny 19-21.8.) obvinil, že za pučem stál on osobně , aby odstranil Jelcina a zachránil vedoucí úlohu strany …  ( z toho samého obvinil Gorbačova i EŠ, který  chtěl dál pokračovat v polit. a ekon. liberalizaci, kdežto Gorbačov chtěl za každou cenu udržet SU a vedoucí úlohu KS, proto EŠ podal v prosinci 90 demisi ) .  

ZG zakázal vydávání proruských opozičních novin, které vyzývaly ke vzpouře proti němu . Ze stejného důvodu zavřel druhý proruský kanál gruzínské TV, a zakázal nejaktivnější opoziční Národnědemokratickou stranu a jejího  vůdce Giorgiho Čanturia, stoupence Ševardnadzeho, nechal zatknout ( věděl asi proč, jak ukázala pozdější aféra Čanturia z roku 93 již za EŠ  :  předseda Republikánské strany v lednu 93 Čanturia v parlamentu interpeloval, kde bere peníze na časté cesty do Bruselu za svými přáteli ze západních křestˇanskodemokratických stran – kauza nakonec vyústila v šetření, které potvrdilo tvrzení předáka republikánů, že  gruzínskou Národnědemokratickou stranu financuje separatistický proruský adžárský vůdce Aslan Abašidze , tj. MOW … Čanturia poté prohlásil, že by se nechal financovat i Gamsachurdiou, kdyby potřeboval peníze ).
 V říjnu a listopadu 91  na ulicích v Tbilisi  po sobě navzájem střílely nejen obě frakce Národní gardy ( zviadovci a antizviadovci ) , ale i nejrozličnější polovojenská uskupení, zejm. nacionální fanatici Mchedrioni/Jezdci (antizviadovci),které Joseliani odmítl odzbrojit .

2.11.91 profesor ZG nechal rozprášit protivládní demonstrace, ale jeho vláda kontrolovala jen hlavní město a  méně než polovinu země .
Hlavní příčinou, proč ZG  musel za každou cenu „ z kola ven“ , byla jeho absolutní neochota podepsat s Kremlem dohodu o opětovném  vstupu Gruzie do postsovětského/ruského sféru vlivu – do Společenství nezávislých států /SNS , do kterého Kreml naháněl své uteklé ovečky na podzim 1991 …   

22.12.91 sesazený proruský  vůdce Národní gardy Tengiz Kitovani, a z vězení uprchlý Džaba Joseliani , zahájili puč proti ZG, když obklíčili ZG v budově parlamentu, a spolu s oddíly ruských (sov.) jednotek , umístěných tehdy v Tbilisi, obsadili další vládní budovy ( 15.12.92 ruské noviny otiskly dopis, podle něhož Sufian Bepajev , 2.nejvyšší sov. důstojník v Zakavkazsku, tehdy poslal do Tbilisi na pomoc pučistům elitní komando, které obsadilo 28.12. 91  TV věž v Tbilisi , což později potvrdil i Džaba Joseliani ) .
 

6.1.92 ZG a jemu věrní utekli  i s rodinami do sousedního Ázerbájdžánu, kde jim odmítli poskytnout azyl , takže přešli do Arménie, která jim azyl sice také neposkytla , ale proruským pučistům je odmítla vydat, a pomohla jim přejít do Čečenska, kde jim azyl poskytla protiruská vláda Džochara Dudajeva,který odtrhl Čečensko od Ingušska, se kterým tvořilo jednu aut. rep. …
 

Vojenská rada (Kitovani,Sigua,Joseliani) poté formálně zbavila ZG moci,  nazvala se Národní/Státní radou, a do svého čela v březnu 92 povolala Eduarda Ševardnadzeho /EŠ , bývalého gen.tajemníka KS Gruzie (1972- 85, od 90 ministr zahraničí SU), jenž se 91 nechal v kostele „pokřtít“ …

Otec EŠ byl chudý učitel se 6 dětmi,menševik/soc.demokrat, který při stalinských čistkách málem přišel o život, ale zachránil jej jeden jeho žák, čekista. EŠ, navzdory tomu, že ohrozil svoji kariéru ,se 1951 oženil s Gruzínkou, jejíž otec byl popraven jako „ nepřítel lidu“, nicméně od 1959 byl již v ÚV gruz. KS ,od 1972 gen.taj. gruz. KS, od 76 členem ÚV sov. KS .
 

EŠ, jenž dorazil do Tbilisi v březnu 92 , do  funkce předsedy prozatimní Národní/Státní rady byl dosazen pučisty (pro své kontakty v zahraničí, aby dostali mez.pomoc a úvěry ) ,takže v podstatě  až do voleb v roce 1995 byl nedemokraticky dosazeným pučistou (legitimním prezidentem byl stále ZG) , což  MOW a západním státům  nevadilo, a Ševardnadzeho v červenci 92  uznaly  ( v 7/92 byla Gruzie přijata do OSN a Světové banky ) – velmi cynické , protože proruská pučistická Národní/Státní rada nebyla v Gruzii nikdy uznána za legitimní orgán , ani za vlády MS … ( např. Rakousko a Finsko ZG stále uznávaly za zákon. prez.)
 

Podle dohody o rozdělení moci z května 92  ,kterou pučisté  s EŠ uzavřeli ,šéf gardistů Kitovani se stal ministrem obrany, a spolu s Joselianim měl v Radě hlavní slovo ,pravomoce převáděli na EŠ  velmi neochotně … Joseliani  zaujímal za vlády EŠ klíčové postavení, protože  EŠ byl zcela odkázán (zejm. při zatýkání oponentů) na jeho milice extrémistů , protože vládní jednotky byly v této době  v podstatě bez důstojníků a výzbroje , a ministerstvo vnitra bylo stále pod  kuratelou rus. tajných služeb …

Joseliani tak za EŠ vyrostl v mocného mafiána, který si z Gruzie učinil soukromý policejní stát, a to po totální porážce jeho milic  proabcházskými žoldáky v září 93 za vyhlášeného výjimečného stavu zcela absolutistický … Měl neomezené pravomoce k zatýkání a zadržování lidí, zejména stoupenců ZG, a zatýkal a bez rozsudku popravoval s takovým nadšením, že nedodržování lidských práv v Gruzii z této doby za EŠ bylo kritizováno mnohými mez. organizacemi . Kancelář měl Joseliani přímo nad kanceláří EŠ a bez své ozbrojené stráže se nikam nehnul  …

Navíc systematicky vydíral podnikatele a požadoval od nich výpalné …

Ševardnadzeho  vláda „zviadismus“  u Gruzínců potlačila pomocí bezpečnostních složek a mchedrionijských milicí podsvětí ,které pozatýkaly přívržence ZG (řečníci v parlamentu si průběžně po dobu vlády EŠ odporovali, zda milice Mchedrioni mafiána Džaby Joseliániho byly rozpuštěny, který sám nejprve tvrdil, že byly, a později prohlásil, že ještě bojují se zviadovci ) .
 

V roce 92 -93 v Gruzii mezi sebou bojovali stoupenci a odpůrci ZG způsobem, že zviadovci,kteří se opevnili v západní Gruzii v regionu Semegrelo vedle Abcházie, unášeli vládní úředníky ( když  zástupci tbiliské vlády odjeli se ZG vyjednávat, byli zajati a odvezeni do Gali v Abcházii … ) a vládní jednotky prováděly protiúdery , přičemž tento boj vyvrcholil 24.6.92, kdy se zviadovci zmocnili v Tbilisi TV vysílače, a odvysílali zprávu, že  „rudá“ vláda skončila , ale vzápětí byli z TV vytlačeni Kitovaniho Národní gardou.
 

V červnu 92  bylo uzavřeno v ruském Dagomys příměří mezi Osety a gruz. armádou , na základě které byli pod záštitou SNS na úz. Jižní Osetie/JO povoláni ruští vojáci do tripartitního „mírového“ sboru (Rus., Osetové a Gruzíni) , a začala fungovat komise,která měla vyřešit statut JO , ve které byla Tbilisi v menšině (MOW, JO,Sev.Osetie,Gruzie).
 

Téhož roku Abcházie vyhlásila  za podpory zdejších ruských jednotek úplnou nezávislost na Tbilisi,přesněji řečeno nezávislost proklamoval komunista Vladislav Ardzinba, předseda abcházského parlamentu a agent KGB/FSB .

V této době žilo v Abcházii 46% Gruzínců,18% Abcházů ,15% Arménců,15% Rusů a 3% Řeků …
 

V červenci 92 se od Gruzie za těžkých pohraničních bojů odtrhla pod vedením agentů KGB/FSB  i Jižní Osetie . MOW těmito konflikty Ševardnadzeho donutila,  aby ji požádal o „pomoc“  při zprostředkování příměří s Abcházií , které bylo uzavřeno  27.7.92 v Soči, ale netrvalo dlouho …
 

6.8.92 se s EŠ definitivně, pro neshody jak řešit situaci v Abcházii. rozešel s těmi,kteří jej „korunovali „ : pučistický premiér Tengiz Sigua,  Tengiz Kitovani a Džaba Joseliani, ve shodě s MOW podporovali výlučně vojenské řešení , kdežto EŠ se snažil do abcházského konfliktu zapojit mez. organizace, zejm. mírové jednotky OSN , a situaci v Abcházii vyjednat s MOW za jednacím stolem, ale  mírové urovnání  se rus. genštábu nehodilo…

Proti Ševardnadzemu, jenž chtěl zasednout k jednacímu stolu s MOW bez jakýchkoliv předběžných podmínek(proto jej opozice označovala za „proruského“ ) ,  byly i ty strany, které sice jednání s MOW neodmítaly, ale jednat chtěly teprve po stažení ruských jednotek z Gruzie  ( radikální Národní strana nezávislosti,či Strana Meraba Kostavy), anebo si pro jednání kladly předběžné podmínky , zejm. aby ve smlouvě byl stanoven přesný časový harmonogram stažení ruských jednotek (Republikáni, Charta 91, Lidová fronta, Strana Ilji Čavčavadzeho) …
 

13.8. 92  Kitovaniho oddíly Národní gardy (10.000)  vtrhly do abcházského Gali pod záminkou,že  chtějí osvobodit zajaté vládní úředníky (omezená akce tohoto druhu byla odsouhlasena ze strany Ardzinby) a obnovit hlavní silniční spojení z Tbilisi do měst na pobřeží , a to v úseku Kutajsi –Soči přes Suchumi , které zničily jednotky ZG .

Poté, bez souhlasu EŠ (zato však podle instrukcí KGB, jak EŠ v roce 93 , tak Michail Saakašvili po svém nástupu k moci, obvinili Kitovaniho, že byl v ruském žoldu, Kitovani prohlašoval, že jednal na příkaz EŠ ) , Kitovani a jeho Národní garda postupovali na přístav Suchumi,který 14.8. 92 obsadili (Ardzinba se svojí „vládou“ rus.důstojníků prchl do bašty abcházského  separatismu,oblasti Gudauta na severu Abcházie , a pro jistotu se usídlil přímo na rus. letecké základně téhož jména, odkud vyhlásil všeobecnou mobilizaci  ) . Ruské KGB/GRU se tak podařilo rozpoutat 13 měsíců trvající válku  mezi Gruzínci a Abcházci …
 

18.8.92  Konfederace severokavkazských národů na svém setkání v čečenském hlavním městě Groznyj vyhlásila Gruzii , za přítomnosti Džochara Dudajeva a jeho přítele Zviada Gamsachurdii, který zde našel azyl, válku … MOW, třebaže oba tyto pány považovala za nepřátele číslo jedna, si jen mnula ruce … Poté,co jí pomohli vyhrát válku v Abcházii, je zlikvidovala .
 

V září 92 byla podepsána dohoda o zastavení palby, která nebyla dodržována .
 

V říjnu 92 Kitovani úspěšně  kandidoval v parlamentních volbách , zatímco se  jej EŠ marně snažil nahradit  profesionálním vojákem generálem Anatolijem Kamkamidzem , zástupcem Kitovaniho (ještě v lednu 93, kdy byl  Kitovani stoupenci EŠ veřejně obviněn z puče proti EŠ, se jej EŠ  „diplomaticky“ zastal  jako přítele Gračeva a kmotra gruz. energetické mafie, ale v květnu 93 již přijal jeho demisi s tím, že Kitovaniho ve funkci ministra obrany nahradil Kitaniho proteženec Gia Karkarašvili  …
 

Vedení gruzínské armády bylo v dezolátním stavu : Kitovani se hádal s generálem Kamkamidzem, a  oblíbený 26letý generál Gia Karkašvili, jenž vedl Brigádu rychlého nasazení (bývalou Národní gardu) v Abcházii, byl  znechucen oběma , zejm. ale pomyšlením, že by „sov.“ generál byl pověřen vedením gruz. „armády“ … ( v dezolátním stavu nebyla jen armáda bez důstojníků, ale i ekonomika, každý z obou vicepremiérů ekonomů propagoval diametrálně odlišnou koncepci, jeden tržní ekonomiku, druhý státem řízenou ekonomiku, ve druhém případě šlo o bývalého gen. taj. KS Gruzie …) .
 

BITVA O GAGRU (10/92)

Konfederace horských národů Sev. Kavkazu vyslala  v září 92  na pomoc abcházským separatistům  do bitvy o Gagru 4000 -10.000  (různící se odhady)bojovníků/kriminálních živlů ze  Sev. Kavkazu, zejm. z Čečenska, několik set kozáků z Kubáně , a žoldáky z čerkeské a abcházské  diaspory v Turecku (v TR žije přes jeden milión Čerkesů a 500.000 Abcházců , kam je vyhnali Rusové po  rusko.turecké válce 1877-78), Sýrii a Jordánsku.Všichni tito ozbrojenci byli vyzbrojeni z voj. skladů býv. sov. armády,které se nacházely na území  Gruzie .Národní garda Abcházie vycvičila i jednotku složenou z abcházských Arménů s názvem Bagramjana … Většinou všichni tito bojovníci již prodělali křest ohněm ve válce proruských separatistů v moldavském Podněstří …  (Nězavisimaja Gazeta 9.2.93)
 

V bitvě o Gagru v říjnu 92, obydlenou převážně Gruzínci, abcházské milice spolu s žoldáky ze Severní kavkazské aliance při první ofenzívě neuspěly. Gagru se jim podařilo dobýt až v prosinci 92, když z Ruska přišly nové zbraně  a nové voj. posily … Když Gagra padla, začal hon kriminálních živlů z milic jak abcházských, tak sverokavkazských, na gruz. civilisty, kteří zde uvízli jako v pasti .Mnozí z nich paradoxně přežili jen díky pomoci svých abcházských sousedů (nemilicionářů, ne všichni etničtí  Abcházci byli proruští,jako  např. stoupenci Výboru pro záchranu Abcházie,kteří chtěli zůstat pod Tbilisi …) ,kteří je ukryli a poté pomohli vyvézt z města . Žoldáci ze Severní kavkazské aliance je obrali o poslední věci z ranců – hledali hlavně šperky, zlato, peníze, brali jim léky ( viz  výpovědi  civilistů,kteří se uchýlili pod ochranu Mez. červeného kříže  : jedna sedmiletá dívenka vypověděla, že mamince rozpárali jizvu po nedávné operaci, při které jí kvůli rakovině odebrali prso , zda tam neschovává peníze , maminka po namáhavé cestě  přes hory, z vyčerpání a stresu umřela  … )

Zurab Achba, mluvčí abcházské vlády, 5.1.93 z ruské letecké základny Gudauta  veřejně kritizoval Jelcina za to, že dodává zbraně Gruzii a ne Abcházii  , takže abcházští separatisté si zbraně musí opatřovat ilegálně …

Koncem ledna 93 abcházská vláda  ze svého „parlamentu „ na  ruské letecké základně Gudauta podepsala smlouvu o přátelství a vzájemné vojenské pomoci s proruskou  separatistickou „republikou“ Podněstří ,patřící Moldávii .
 

BITVA O SUCHUMI

V lednu a v únoru 93 se proabcházská vojska  ve dvou rozsáhlých ofenzívách neúspěšně pokoušela dobýt Suchumi …

V lednu 93  EŠ v Teheránu uzavřel smlouvu o přátelství a o dodávkách íránského zemního plynu do Gruzie s prez. Rafsandžáním , první pokus Gruzie vymanit se z energetické závislosti na MOW, 26.1.93 gruzínský představitel zaujmul své křeslo v OSN .

V únoru 93 stejnou smlouvu podepsal i s Ázerbájdžánem ( v té době Á., podporovaný TR, bojoval s Arménií,podporovanou MOW,  o Náhorní Karabach) . V Baku se EŠ tajně setkal  i s čečenským prezidentem Džocharem Dudajevem, jehož návrh na vytvoření společné protiruské koalice  sice nepřijal, ale jednání prohlásil za „užitečná“ …

Od ledna 93 probíhala  „leklá“  jednání mezi MOW a EŠ o rusko-gruzínské smlouvě o přátelství a spolupráci, která v podstatě nikam, pro zásadní rozpory, nevedla, navíc opozice proti  EŠ  kvůli jeho jednáním s MOW sílila .EŠ , aby radikály uklidnil, souhlasil 16.1.93 nejen s vytvořením parlamentní komise pro revizi ústavy, ale souhlasil i s jejím případným nahrazením ústavou z roku 1921, čímž opozici  připravil o hlavní ideu jejího opozičního  programu …
Tato komise měla připravit i referendum naplánované na rok 94 , což EŠ  umožnilo , aby setrval ve funkci šéfa Národní rady ještě o rok déle …

20.2.93 se však postoj EŠ  vůči MOW  radikálně změnil, protože ruské letouny demonstrovaly  svojí sílu nad přístavem Suchumi a ruský ministr obrany Gračev vyhlásil Abcházii a Adžárii za  sféry ruských strategických zájmů … 23.2.93 na zasedání parlamentu  EŠ prohlásil, že před uzavřením smlouvy s Ruskem o přátelství by ruská vojska měla z Gruzie odejít , a v tomto smyslu byla odhlasována parlamentní rezoluce.

Prudce se zhoršily vztahy s Adžárskou autonomní republikou, provincií Gruzie, kdy její dlouholetý „sovětský“  šéf Aslan Abašidze , poslanec gruzínského parlamentu, zasedání gruz. parlamentu  několik let ignoroval,zatímco  do MOW za Pavlem Gračevem jezdil jednou týdně  … V MOW poté činil cynické poznámky o megalomanství gruz. představitelů a jejich agresívních choutkách .

Přímou válku s Tbilisi Aslan Abašidže zahájil, když  nechal zaminovat dva mosty  podél společných administrativních hranic …

Situace v Jižní Osetii byla rovněž napjatá. Ruské „mírové“ jednotky měly podle dohody ze Soči odejít z Jižní Osetie již v lednu 93, ale dohodu nedodržely a mandát si jednostranně prodloužily. Když v této době chtěla oficiální gruz. delegace navštívit Cchinvali s delegací OSN, proruští ozbrojenci jim zabránili do provincie vstoupit …

V únoru 93 Ardzimba nadšeně vítal Gračeva  na jeho inspekční cestě po základnách rus. vojsk , a Gračev se ani nenamáhal, aby napřed o svolení k návštěvě  Gruzínské republiky požádal EŠ  …
V březnu 93 Abcházci provedli další neúspěšný pokus o dobytí Suchumi … Gen. taj. OSN vyslal do Suchumi svého emisara  Eduarda Brunnera,aby se pokusil vyjednat  dohodu o příměří .

Fronty v Abcházii byly dvě – přes řeku Gumista u Suchumi a kolem města Tkvarčeli, které bylo obležené gruzínskými jednotkami , které se ho však nepokusily dobýt (ale mez. humanitární pomoc tomuto městu  blokovaly obě strany, Abcházci ji podmiňovali propuštěním abch. „vál. zajatců“, Gruzínci požadovali evakuaci Gruzínců z tohoto města) . Pouze v prosinci 92 došlo k incidentu, kdy Gruzínci sestřelili ruský vrtulník evakující údajně uprchlíky, načež ruská armáda provedla odvetný nálet na Suchumi .
 

Obě strany v této statické a poziční válce významnější zisky nevybojovaly než vesnice, které si navzájem přebíraly ... Vážnější problémy mělo jen civilní obyvatelstvo, kterým gerilové skupiny přerušovaly dodávky elektřiny a vody, terorizování a rabování bylo běžné (v mimořádné míře se jej zúčastňovaly soukromé polovoj. jednotky  mafiána Joselianiho, Mchedrioni …) .
 

Obě strany používaly tanky,dělostřelectvo a rakety, jednotky byly převáženy na nákladních pramicích opatřených kulomety .Gruzínci používali bojové vrtulníky, Abcházci deltaplány ( na zač. války neměli Abcházové žádnou  těžkou výzbroj , koncem války již měli tanky, děla,obrněné pěchotní vozy,těžké dělostřelectvo, voj. lodě , vrtulníky … to vše z Ruska , které jim rovněž zajištˇovalo leteckou podporu, jak o tom svědčí sestřelení  v lednu 93 ruského stíhacího letounu SU-27 u Suchumi , o kterém však MOW tvrdila, že to byl gruzínský letoun přestříkaný na ruské barvy, a třebaže gruz. armáda žádný SU-27 nevlastnila, MOW v odvetu za toto „nařčení“ bombardovala postavení gruz. armády …
 

Ruské „mírové“ jednotky v Abcházii sehrály velmi negativní roli, kdy boje záměrně rozněcovaly, např.  20.2.93 ruské bitevní letouny SU-25  bombardovaly obytnou oblast v Suchumi , přičemž ruské velení nejprve  tvrdilo, že to byla odvetná akce za to,že gruz. armáda bombardovalo ruskou vojenskou laboratoř v Ešera, což Tbilisi rozhodně popřelo, a později MOW tvrdila, že letouny nepatřily ruské armádě, ale že přiletěly ze Severního Kavkazu …

Ševardnadze na to Moskvě odpověděl, že jelikož ruská armáda ovládá vzdušný prostor nad okresem Gudauta , nese odpovědnost za jakýkoliv útok z této oblasti, i kdyby přišel od Martˇanů …
V květnu 93 Ševardnadze a Jelcin  podepsali  dohodu o příměří (bez účasti abcház. separatistů)  a  vzájemně  si postěžovali, jací jsou generálové nevyzpytatelní a jak se snadno vymykají vládě z kontroly …  Boje však pokračovaly .  Po třetím neúspěšném útoku proabcházských milicí na Suchumi , EŠ ,který měl v patách i jednotky ZG (které obsadily tři největší západogruz. města ,jejichž funkcionáře drželi jako rukojmí ) podepsal s abcházskými separatisty  27.7.93  za zprostředkování MOW  v ruském Soči třetí  dohodu o zastavení palby a o stažení z Abcházie do 15 dnů,  pod dohledem OSN , gruz. vojsk na jedné straně, a severokavkazských jednotek na straně druhé . Gen. Pavel Gračev to „ vymyslel  mazaně  „   (a to neměl po ruce Putina) : pod dohledem ruských  „mírových „ vojsk  (vojska OSN MOW vetovala) měla být veškerá těžká bojová technika stažena z okolí Suchumi  a  pozorovatelé OSN/UNOMIG  ( s velmi omezeným mandátem díky přítomnosti MOW v RB OSN) měli poté dohlížet na  plnění dohody o zastavení palby  (jejich misi zřídila rezoluce RBOSN  č.858 z 24.8.93) Současně byla zřízena ryze   „dekorativní“ koordinační skupina (OSN,KBSE , RF + představitelé znepřátelených stran) , a to z prostého důvodu, že si MOW nepřála, aby konflikt skončil …  Zvláštním emisarem pro abcházský konflikt gen.taj. OSN  jmenoval švýcarského diplomata Eduarda Brunnera (ukázal se být nadměrně pasívním vyjednavačem ) , kterého 97 vystřídal akčnější rumunský diplomat Liviu Bota ( do 01 , kdy nastoupil Němec Dieter Boden).  

Sotvaže gruz. armáda těžkou bojovou techniku vyvezla  z okolí Suchumi a vrhla se v srpnu 93  na zviadovce  v regionu Semegrelo v záp. Gruzii, a sotvaže se pozorovatelé OSN rozmístili, proabcházská vojska zcela nečekaně 16.9.93 zaútočila rozsáhlými ofenzívami na tři  jihoabcházské  regiony : Suchumi,Očamčiri a Tkvarčeli  …

S ruskými důstojníky z místní ruské  letecké základny, státu ve státě,  Gudauta , a s ruskými zbraněmi  Suchumi  po 11 dnech krvavých bojů dobyli  na překvapené gruz. armádě, jejíž těžká bojová technika byla již odvezena  ( v řadách Abcházců bojovali i proruští Čečenci „kadyrovci“   Kadyrova staršího, dobytí Suchumi se účastnil i tehdy neznámý Šamil Basajev, příslušník 104.ruské elitní výsadkové divize , který byl pověřen velením severokavkazských dobrovolníků, a byl od proruské abcházské vlády vyznamenán za hrdinství … Zakrátko „přešel“ na druhou stranu …) .

Ruská armáda se bojů zúčastnila  údajně bez vědomí Jelcina, který v té době čelil v MOW politické krizi, a který vyhlásil v abcházské válce ruskou „ neutralitu“ …

V září 93  byla  tak gruzínská armáda abcházsko-čečensko-ruskými  jednotkami  zákeřně poražena , přičemž  jednotky,které dobyly Suchumi  v rámci etnických čistek vyvraždili na 30.000  Gruzínců , na 250.000 gruzínských civilistů prchalo  v panice spolu s gruz. armádou přes Kodorskou soutěsku do gruz. regionu Svaneti, který sousedí s Abcházií   …  Několik set z nich přechod přes hory za mrazivého počasí nepřežilo .

Zajatí abcházští politici,jak gruzínského tak abcházského původu, loajální Tbilisi, byli  mučeni a popraveni … (včetně progruz. „ hlavy“  Abcházie Žiuliho  Šartavy ). Tyto etnické čistky a porušení dohody ze 27.7.93 odsoudila RB OSN  v rez. č. 876 ze dne 19.10.93 …

Válka skončila totálním vítězstvím abcházsko-severokavkazské muslimské aliance, financované a vyzbrojené Rusy (proti které o dva roky později bojovali v Čečensku …)

Nesnází Ševardnadzeho  využil ZG , který se tajně vrátil do Gruzie , a  proti ilegální  „rudé juntě „ ustavil „exilovou“ vládu  v západogruzínském městě Zugdidi v kraji Semegrelo při hranicích s Abcházií , přičemž ukořistil spoustu zbraní , které zde vojska EŠ, prchající z Abcházie, zanechala .

(ZG obvinil vládu v Tbilisi, konkrétně Joselianiho, ,že zorganizovala útěky stovek vězňů ,např. 150 jich uteklo jen z věznice Ksani,,které ozbrojila a poslala je proti němu  …)

Prezident Ševardnadze vyhlásil výjimečný stav, etnicko-politické konflikty hrozily vypuknout  i v jiných částech Gruzie .

V říjnu 93 se vojska ZG  úspěšně střetla  s decimovanými vojsky EŠ, která prchala z Abcházie, ale ZG učinil hrubou chybu, když místo pochodu na nechráněné Tbilisi obsadil významný gruzínský přístav Poti, čímž  sice přerušil zásobovací tepnu do Tbilisi , ale na kterém byla závislá  i Arménie a Ázerbájdžán, a  nechtěla o něj přijít ani  MOW, takže se všichni spojili proti němu .

Ševardnadze s rozprášenou gruzínskou armádou (jejíž pozice bombardovalo ruské letectvo)   byl nucen ustoupit tlaku MOW a souhlasit se vstupem Gruzie do SNS („přihlášku“ podal 9.10.93, nicméně, podal ji „osobně“ , aniž by konzultoval gruz. parlament )  , což doposud odmítal, protože SNS slouží jen k zachování  ruské nadvlády v postsovětském prostoru , a musel  Kremlu povolit,  aby  rozmístil v nejstrategičtějších bodech Gruzie ruské /SNS „mírové“ jednotky , a to podle ženevských gruzínsko-abcházských jednání  pod dohledem OSN …

Na oplátku, Kreml 20.10.93 vyslal do Gruzie ruské vojáky, kteří již 6.11.93 dobyli baštu ZG Zugdidi, a  pomohli Tbilisi zpacifikovat i abcházské a osetské separatisty  …
V prosinci 93 bylo v Ženevě podepsáno memorandum o vzájemném porozumění, ve kterém bylo dohodnuto dočasné přerušení bojů, třebaže rozhovory o statusu Abcházie nikam nevedly  …

EU začala  „pumpovat“  do Abcházie  milióny dolarů na rekonstrukci,kde skončily nikdo neví  …

31.12.93 byl  ZG,  zákonný prezident Gruzie , ve vesnici  Šibula v kraji Semegrelo  za nejasných okolností zastřelen (pravděpodobně  byl Rusy zlikvidován cílenou střelou navedenou na jeho satelitní telefon , stejným způsobem  se Rusové v roce 96 zbavili prvního čečenského prezidenta Džochara Dudajeva , a 8.3.05 dostali dalšího nezávislého čeč. prezidenta Aslana Mašadova ), podle oficiální verze „spáchal sebevraždu“ …

EŠ jeho smrt oznámil až 5.1.94 . ( ZG „rehabilitoval“ v lednu 04 Michail Saakašvili a propustil 32  Gamsachurdiových prominentních stoupenců, které EŠ nechal jako politické vězně uvěznit ) …

V březnu 94 Gruzie oficiálně vstoupila do SNS  a Abcházie byla nucena  podepsat 4.5.94  v MOW  gruzínsko-abcházskou doh. o příměří/zastavení palby , která upřesňovala podmínky , na základě kterých byly do Abcházie vyslány ruské  „mírové „ jednotky/oficiálně mírové jednotky SNS, ale  s výlučně ruskými vojáky  , které měly dohlížet na dodržování příměří  ve 24 km širokém narázníkovém pásmu mezi Gruzií a Abcházií , aby na demarkační čáře podél řeky Inguri obě strany oddělily .

Ruské jednotky se tak uhnízdily ve strategických přístavech Suchumi a Batumi  … , kdežto US jednotky, vyslané OSN  na žádost EŠ jako mez. pozorovatelé /MONUG se již předtím od 27.7.93 usadily v Tbilisi ( po vyslání ruského kontingentu , byl počet pozorovatelů OSN v Tbilisi v roce 94 zvýšen) .
 

Jak ruské „mírové“ jednotky nebyly absolutně vhodné pro tuto roli,  vypovídají zprávy pozorovatelů OSN již z roku 93 „ nechovaly se nestranně, tvrdě šikanovaly místní obyvatelstvo, nespolupracovaly s pozorovateli OSN , neumožňovaly pozorovatelům OSN  svobodu pohybu v ruských  zónách,  vojáci, včetně velitelů, byli kýmkoli zkorumpovatelní  , normy pro udržování míru spolku SNS se drasticky lišily od norem OSN  …

 „Mírový“ mandát svým jednotkám MOW  opakovaně „zapomínala“ včas prodlužovat, takže v „mezičasech“ v Abcházii fungovaly ilegálně … .

Rusko navíc pro svoji „ historickou“ roli v této oblasti požadovalo v RB OSN „ mimořádné „  pravomoce pro tuto oblast  (jako kdyby Moskvě nestačilo, že okatě  porušuje svoji hlásanou neutralitu již tím, že abcházští šéfové jezdí do MOW každý svůj krok zkonzultovat,mj. , kromě  pravidelných brífinků na mnisterstvu obrany a se šéfy KGB/FSB  se  abcházští předáci setkali s Žirinovským, Kokošinem , Rogozinem, Zatulinem …) ,

Prostřednictvím těchto jednotek MOW legalizovala svoji přítomnost na jižním Kavkaze .

Dohoda dále stanovila, že budou repatriováni gruzínští uprchlíci, repatriace se však nekonala, protože Suchumi otázku repatriace spojilo s otázkou politického statutu Abcházie … Suchumi vyloučila jakoukoli formu (federace,konfederace) v rámci Gruzie , max. byla ochotna podepsat bilaterální  smlouvu o vzájemných sousedských vztazích  ( sporadické boje probíhaly nadále v abcházském okrese Gali, který byl gruzínskou enklávou v Abcházii, kam se po občanské válce živelně vrátilo asi 50.000 Gruzínců, kteří si vytvořili domobranu, Bílou legii a Bratrstvo lesa, vyzbrojené jen ručními zbraněmi a granátomety, která se sebevražedně utkávala s těžce vyzbrojenými  abcházskými milicemi, nejznámější  jsou boje z jara 98  ) .

Ve své ústavě z prosince 94  (a v nové z 99) se Abcházie za souhlasu MOW  prohlásila za samostatný stát a svým prezidentem zvolila komunistu z MOW Ardzimbu,který jím byl až do ledna 05 (mezitím v říjnu 04 byl zavražděn jeden z prez. kandidátů Garri Aiba )  … Ardzimbovým věrným stoupencem byl jeho dlouholetý premiér Raul Chadžimba .

S Ševardnadzem se Ardzimba setkal v roce 97 a podepsal s ním  úmluvu o nepoužívání síly ve vzájemných vztazích …

Cílem MOW je připojit Abcházii,jako kdysi Podněstří v inscenovaném referendu k Ruské federaci, desetitisíce Abcházců dostalo ruské pasy, poté co zde MOW zorganizovala kampaň na udělování ruského občanství Abcházcům  … (MOW nové „republiky“ nejprve uzná a poté v nich zinscenuje referendum, ve kterém tyto prohlásí, že se připojují k Ruské federaci …) .

Rusko přikročilo k aktivní hospodářské okupaci Abcházie :

Oblast Abcházie pokrývají ruské telekomunkační společnosti,ruská mafie  zde skupuje nemovitosti pro turistické účely, ruské čokoládovny si zde dlouhodobě pronajímají plantáže  o 15.000 ha s lískovými oříšky ( a v prosinci 02  MOW dokonce obnovila  železniční spoj mezi Soči a Suchumi, proti čemuž Tbilisi ostře protestovala ) , ruští turisté zde prožívají levnou dovolenou …

Poválečnou strukturu Abcházie nikdo neobnovil ( jakákoliv gruz. investice do Abcházie musela být schválena gruz. vládou ), takže žila z mezin., hlavně z ruské, pomoci a z mafiánských praktik místních obyvatel .

Demarkační linie podél řeky Enguri se pod dohledem ruských vojáků  stala výnosnou pašeráckou zónou, ve které v přátelské shodě kvetl  volný obchod s kradenými auty, s pohonnými látkami, cigaretami a alkoholem  mezi abcházskými a gruzínskými klany ..

Ale skuteční abcházští nacionalisté,nikoliv s pozadím KGB/FSB, Moskvě všechna příkoří nezapomenou :v rámci „konečného“ vyřešení národnostní otázky se Stalin rozhodl, že některé národnosti budou muset být asimilovány pro něho perspektivnějšími národy,takže 1931  (kdy Stalin Abcházskou rep. degradoval na autonomní rep.)  Abcházce Lavrentij Berija, tehdy šéf KS Gruzie, začal brutálně gruzifikovat  - do Abcházie byly nastěhováni z moci úřední  nejen Gruzínci a Rusové, ale i sousední Megrelové, abcházština byla zakázána, mluvit se muselo jen gruzínsky …

Komunistovi Ardzinbovi však patová situace Abcházie mezi gruzínskou kovadlinou a ruským kladivem  naprosto vyhovovala, protože si za ní mohl hrát na svůj „nezávislý“ pirátský stát …  (Avšak Abcházie si nikdy nemůže být jista, zda ji Putin dá před Gruziíí přednost, měla-li by se orientace Tbilisi změnit ve prospěch Ruska ,o což Putin usiluje . OSN vypracovalo 01 plán Boden podle zvláštního emisara gen. taj. OSN pro Gruzii Dietera Bodena,který navrhoval rovnoměrné rozložení prerogativ mezi Abcházií a Gruzií v rámci federace , ale Abcházie/MOW jej odmítla …
 

Ševarnadze tak sice přišel v ponižujícím příměří  o Abcházii, avšak vnitřní rebely,kteří  na podzim 94 vytvořili ilegální polovojenské oddíly z gruzínských uprchlíků z Abcházie, se kterými chtěli vyvolat v Abcházii novou válku , se mu s pomocí Rusů podařilo odzbrojit .  (Kitovani po své demisi odjel na instruktáž  k tajným službám do MOW a po návratu z MOW s kapsami plnými peněz od FSB vytvořil  na podzim 94 spolu se Siguou  a Borisem Kakubavou,  etnickým Gruzíncem, extrémistou z Abcházie, Národní frontu za osvobození Abcházie) ,

Své  bývalé „korunovatele „ Tenguize Kitovaniho a Tengize Sigua ( Joseliani uprchl) vsadil  EŠ za pokus o vyvolání nové války v Abcházii v lednu 95 do vězení (13.1.95 Kitovani s těmito jednotkami zaútočil na Abcháziii, ale byl zatčen gruz. armádou), a podstatně tak upevnit svoji moc ( ve volbách pro EŠ hlasovala nejen konzervativní Monarchistická strana , ale  i gruz. mafie, která ovládá některé regiony a některé ekon. sektory ) …  
Politickou situaci EŠ  policejními metodami Joselina stabilizoval, ale potíže vypukly právě ze strany gruz. bezpečnostního aparátu, napojeného na ruské tajné služby  (EŠ chtěl sice „přátelské“ vztahy s MOW, ale jinak se nepokrytě orientoval na Washington, viz část II ) … V zemi rozvrácené válkou ,s nezaměstnanými demoralizovanými vojáky a se střelnými zbraněmi v každé domácnosti  vládly kriminální gangy …V každém koutě Gruzie existovala pobočka polovoj. milicí Mchedrioni, kterým šéfovali lidé z podsvětí.

29.8.95 EŠ jen o vlásek přežil bombový atentát ,ze kterého gruz. policie obvinila Joseliniho a jeho spoludruhy. V únoru 98  byl na EŠ spáchán druhý pokus o atentát granáty s raketovým pohonem proti jeho opancéřovanému mercedesu (věnoval mu jej i s opancéřováním býv. ministr zahraničí Hans Dietrich Genscher). Dva jeho strážci a jeden útočník, etnický Čečenec, zahynuli na místě při následné přestřelce , 15 dalších útočníků (podle oficiální verze, zviadovců) bylo zadrženo během několika dnů , zatímco v červenci 98 jejich komplici unesli čtyři pozorovatelé OSN ve městě Zugdidi, kteří pozorovatele OSN chtěli vyměnit za atentátníky … Někteří z nich poté svým věznitelům utekli, pro další EŠ vyjednal propuštění . Veliteli komanda, které mělo EŠ zavraždit, jménem Goša Esebua , se podařilo utéci , ale byl, údajně, zastřelen v přestřelce s policií v západní Gruzii dne 31.3.98 …

Autorem atentátu byl, „oficiálně“, a podle ruské verze, bývalý ministr financí ZG, Guram Absandze,kterého ruské tajné služby zatkly 16.3.98 ve Smolensku a vydaly do Tbilisi .
V listopadu 98 byl Joselini zatčen a odsouzen k 11 letům vězení za banditismus,terorismus a pokus o atentát na EŠ ( ve spolupráci s rus. tajnými službami, které z těchto atentátů obvinil přímo EŠ )  … Na jaře 00 byl propuštěn v rámci všeobecné amnestie .Zemřel v únoru 03 na infarkt (77).

Ruské tajné služby tvrdily, že oba atentáty na EŠ spáchali stoupenci profesora ZG …

Kitovani byl odsouzen na osm let, po čtyřech letech mu EŠ udělil milost, Kitovani od té doby žil za peníze rus. tajných služeb v MOW , odkud  EŠ a jeho přátele hanobil , např. v únoru 02, když  blízký přítel EŠ  a  vlivný šéf gruz. Výboru národní bezpečnosti Nugzar Sajaja spáchal podivnou sebevraždu , Kitovani prohlásil, že Sajaja byl homosexuál, a že v roce 01  EŠ objednal vraždu novináře Giorgiho Sanaja , a koncem roku 02 Kitovani obvinil EŠ , že nechal v roce 02 zavraždit fotbalovou hvězdu a milionáře Kachiho Asatianiho.

Kitovani také tvrdil, že ruský gen. Genadij Špigun, unesený a zavražděný v Čečensku v zimě 99/00, byl jako rukojmí držen  v průsmyku Pankisi, kde byl i zavražděn a poté jeho tělo převezeno do Čečenska …

Gruzínské úřady všechna tato tvrzení popřely a na oplátku gruz. gen. prokurátor obvinil Kitovaniho, že  spolu s veterány Národní gardy a ruskými tajnými službami řídil nezdařený pokus o vzpouru gruz. armády ze 23.3.03, což zase vehementně  popřel Kitovani.
 

V srpnu 97  se v Tbilisi pod „ dohledem „ Jevgenije Primakova sešli k neplodným  „jednáním“  EŠ a  abcházský vůdce Ardzinba …

Gen. taj. OSN zřídil  Skupinu přátel  z představitelů diplomatického sboru  US,UK,,F,Ně, Ruska , kteří vykonávali úlohu pozorovatelů a zprostředkovatelů, a to proto, aby „vybalancoval“  samozvanou monopolní roli Ruska při těchto zprostředkování  …

V roce 1997 Washington sponzoroval vytvoření GUAM (akronym členských zemí : Gruzie,Ukrajina,Ázerbájdžán,Moldávie), sdružení států, které v rámci SNS kritizovaly podporu Kremlu separatistickým regionům .
 V červenci 98 byl zavražděn v Suchumi jeden pracovník OSN, 21.9.98 byli postřeleni tři pozorovatelé OSN v Suchumi … a protože šlo zejm. o US pozorovatele, Washington je, k radosti Putina,který jako šéf FSB dosáhl svého, z mise UNOMIG stáhl, a zakázal svým občanům cestovat do Abcházie …

Převzato z blogu autorky na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.