Kdo je online

Přihlášení uživatelé 1
Hosté 49

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Thajsko obdrželo své první Strykery First Stryker Delivery Puts US-Thailand Military Ties into Focus The transfer of th...
Video z prohlídky interiéru Avro Lancaster MK.VII NX611 'Just Jane'
https://www.youtube.com/watch?v=BZtmG-vTxYY
Duke - Komentář v B-2 Spirit
Youtube: B2 COCKPIT TOUR & AERIAL REFUELING
U.S. Clears Sale of F-16 Jets to Taiwan https://freebeacon.com/national-security/u-s-clears-sale-of-f-16-jets-to-taiwan...

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 15. 1. 2010 20:43 Napsal Andrea Kostlánová
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: HISTORIE

Poválečná recyklace nacistických vědců I.

„V politice náhoda neexistuje, a jestliže to na náhodu stoprocentně vypadá, můžete si být jisti, že to „jako náhoda“  bylo pečlivě naplánováno … „ F.D. Roosevelt.                                                
                                                                                                                                                                                                                                                                                  
Velmoci v zájmu svých globálních zájmů páchají zločiny odjakživa , a přísná aplikace mezinárodního práva by je všechny postavila před “ norimberský“ tribunál, což vysvětluje „sladký“ osud, který jak západní demokracie, tak „ lidové  demokracie“, cynicky připravily nejen pro většinu nacistických vědců a funkcionářů,  ale především pro průmyslové a finanční kruhy, které Třetí říši vytvořily, či s ní kolaborovaly, a které západní Evropa recyklovala jako první  …

Kniha švýcarského autora Luc Van Dongena Velmi diskrétní čistka/Un purgatoire tres discret z roku 08, popisující švýcarský tranzit bývalých fašistů, nacistů a kolaborantů , organizovaný po roce 45 přes CH Vatikánem,  uvádí, že přesun „přeběhlíků“ začal již od 11/42, kdy se v Bernu usadil Allen Dulles, šéf zpravodajského OSS/Office of  Strategic Services, a emisar prez. Roosevelta, jenž měl ve CH vymezit US sféru zájmu vůči Třetí říši.

Autor dokumentuje, jak švýcarské finanční kruhy a jejich představitelé ve švýcarské vládě velmi ochotně, až „filantropicky“, a v neuvěřitelném rozsahu financovaly Berlín, Řím + Vichy, přičemž tento jejich filofašismus a filonacismus měl 4 fáze : v období mezi dvěma válkami, po rozpoutání 2.sv.v., od porážky u Stalingradu, a po roce 45, kdy tyto švýcarské bankovní elity pomohly prominentním nacistickým pohlavárům …

K švýcarskému filofašismu a filonacismu viz také knihy Daniel Bourgeois : Business helvétique et troisieme Reich, Milieux d´affaires,politique étrangere, antisemitisme, Lausanne 98, a Hans-Ulrich Jost: Le Salaire des neutres, Suisse 1938-1948, Paříž 99 .

30.10.1943 Stalin,Roosevelt a Churchill podepsali deklaraci o odpovědnosti nacistů za spáchané válečné zločiny. Výslovně v ní stálo, že válečné mocnosti najdou válečné zločince „ i na kraji světa, a předají je do rukou žalobců, aby byl dán průchod spravedlnosti …“ .

Na seznamu válečných zločinců bylo v roce 45 70.000 nacistů, ale pouze 20.000 z nich bylo postaveno před soud, třebaže věcných důkazů bylo na tuny .

Pomineme-li pokrytectví zločinecké bolševické vlády, postoj US vlády nejlépe vystihuje memorandum z roku 51, které zaslal zástupce US náměstka ministra spravedlnosti Imigračnímu úřadu ve Washingtonu v kauze Andrije Artukoviče,bývalého ministra vnitra chorvatského státu ustašovců, který byl, za potlesku Vatikánu, vytvořen v roce 41 něm. okupačními úřady v Jugoslávii.

Andrij Artukovič(1899-1988),  přezdívaný Balkánský Himmler, byl zodpovědný za smrt zhruba přes 700.000 Srbů, Židů a  Romů …

Artukovič vystudoval katolický seminář, a byl otrlým teroristou již z roku 1929, kdy vedl nezdařené spiknutí ustašovců, a musel uprchnout do Vatikánu.

Byl obviněn i ze spoluúčasti na zavraždění jugoslávského krále v Marseille při jeho státní návštěvě Francie v 10/34, byl však z vězení propuštěn.

V roce 45 uprchl za pomoci Vatikánu jedním z osvědčených nacistických kanálů přes CH do Irska, a odtud v roce 46  s novou totožností jako Alois Anich do slunné Kalifornie …

US federální soudce Hall v roce 51 prohlásil, že „Artukovič byl voják, a proto byl, přirozeně, nucen zabíjet jiné …“

V US byl uvězněn až v 11/84 , do Jugoslávie, která od roku 46 marně žádala o jeho vydání, byl vydán až v roce 86, kdy byl v Záhřebu odsouzen k trestu smrti, zemřel ve vězeňské nemocnici o dva roky později …

V onom US memu stojí :“ Jestliže se nezjistí, že Artukovič zavinil smrt nějakého Američana, bude možné jej poslat do nějaké nekomunistické země. Jestliže popravoval jen komunisty, zaslouží si azyl v US …“  (viz Allan Ryan a jeho kniha Quiet Neighbours).

Paříž žádala Washington o vydání Klause Barbieho, bývalého šéfa gestapa v Lyonu, a po válce spolupracovníka  CIA, 20x. Když  ho již US tajné služby nemohly skrývat, dohodly mu „boží“ pomoc Vatikánu, a Barbie se přes Rakousko a Itálii dostal do Jižní Ameriky.

Až v 2/83 byl deportován z Bolivie do Paříže.

V 1/85 kanadský premiér Mulroney musel nechat přešetřit skandál, že se Mengele s pasem na jméno Josef Menke zdržoval počátkem 60.let v Kanadě (a asistoval programům tajných služeb na ovlivňování psychiky člověka) .

Bývalý vyšetřovatel ministerstva spravedlnosti John Loftus publikoval v polovině 80.let dokumenty, které dokládaly dohody z roku 52  o spolupráci mezi US tajnými službami a některými bývalými členy a pomocníky Gestapa a SS (stejně tomu bylo ve východoevropských lidově-demokratických státech) .

Denaturalizaci/zbavení US občanství  a deportaci nac. zločinců (jejichž seznam US Imigrační úřad celá léta vedl) usnadnil v US až zákon z roku 78, který mj. prosadila kongresmanka a prokurátorka Elisabeth Holtzman.

Mezitím mnozí z Himmlerových přímých podřízených , kteří se usadili nikoliv na krajích světa, ale v samém středu evropských metropolí, s nadějí na budoucí diktaturu čisté árijské rasy vítali vodíkovou bombu …

Rak. časopis Profil z 2/85 poznamenal, že nacistický válečný zločinec major WaffenSS Walter Reder, kterého z voj. věznice v 1/85 /( 70 ) propustily italské úřady,třebaže na podzim roku 44 (29) nechal ve funkci velitele Waffen SS Divize  popravit 728  italských civilistů ve vesnici Marzabotto (z toho 45 batolat, 110 dětí pod 10 let, 95 dětí pod 16 let, 316 žen, 5 katolických kněží, zbytek starci nad 60 let) , která spolupracovala s partyzány,  si vůbec nežije špatně.

Zranění ruky (amputace v lokti) , které utrpěl v 3/43 v  bojích u Charkova, mu v roce 70 umožnilo získat od rak. státu invalidní důchod, a majitel pily a poslanec Rakouské lidové strany v zemském sněmu za zemi Korutany, pan Horton, jej ve svém podniku po jeho propuštění zaměstnal jako překladatele.

Ke svému důchodu  a platu major Reder (narozen v dnešním českém Slezsku, od roku 34 se chlubil něm. občanstvím) , nositel dvou nejvyšších nacistických vyznamenání za statečnost v bojích na východní frontě,  dostával ještě příspěvky od různých soukmenovských „výpomocných“ organizací, které nechaly vyrazit medaile ve zlatě,stříbře a bronzu s jeho fotografií,aby mu finančně přilepšily …

Zajímavá je Rederova anabáze z května 45:

V Klagenfurtu se vzdal britským jednotkám, které jej vzápětí propustily, poté byl zatčen US jednotkami, které jej vzápětí propustily, poté byl zatčen Američany podruhé, kteří jej předali Britům, a ti jej v 5/48 vydali Italům, jež jej v 10/51 odsoudili k doživotí ve voj. pevnosti Gaeta.

Okamžitě po jeho „troufalém“ odsouzení se zdvihla vlna protestů od jeho soukmenovců v divizích Waffen SS, kterou organizoval bývalý SS Obersturmführer Ernst Günther Krätchschmer, jenž po válce napsal knihu Ritterkreuzträger der Waffen SS, a jenž v roce 57 zorganizoval petici za Rederovo propuštění, podepsanou 280.000 vojáky ze 35 zemí světa …

(Oficiální neonacistickou  Nacionálně demokratickou stranu Rakouska podporovaly vlivné rak. a něm. podnikatelské kruhy,v roční sumě tři milióny šilinků … V Rakousku však působí celá řada organizací s pronacistickým zaměřením, přičemž některé strany svým jménem mohly mást, jako např. „hnědá“ strana Zelené hnutí národní věrnosti).

Central Intelligence Agency/CIA byla vytvořena 1947 zákonem O národní bezpečnosti /National Security Act prezidentem Harry Trumanem z Úřadu strategických služeb/Office of the Strategic Services/OSS .

OSS byl rozpuštěn v 10/45 svým zakladatelem generálem a právníkem Williamem Donovanem (Wild Bill), který již 1944 požadoval na prezidentu  Franklinu Rooseveltovi vytvoření zcela nové zpravodajské agentury, která by koordinovala zpravodajskou činnost  všech zpravodajských orgánů v zemi ,a analyzovala by pro prezidenta a vládu jejich zpravodajské výsledky.

Navzdory silnému odporu ze strany armády, ministerstva zahraničí a FBI , které měly vlastní úzkostlivě střežené zpravodajské sítě (oddělenou zpravodajskou sítˇmělo i námořnictvo ), prezident Truman v 1/46 vytvoření CIA schválil .

Generál Donovan byl na právnické fakultě Columbia University spolužákem Franklina D. Roosevelta/FDR , ale Donovan se stal republikánem, FDR  demokratem. V 1.sv.v. byl  Donovan velitelem 165.regimentu ve Francii, který pod jeho vedením vybojoval mnoho významných vítězství (dostal za ně 6 medailí a hodnost plukovníka), a byl těžce zraněn .

Po válce se jako advokát proslavil striktním vymáháním dodržování prohibice, což mu popularitu nevyneslo, natož křeslo v Kongresu.

V 6/41 na doporučení ministra námořnictva Franka Knoxe prezident Roosevelt svěřil Donovanovi významnou funkci koordinátora zpravodajství, jenž přímo informoval  prezidenta (do Rooseveltovy smrti v roce 45)  a Knoxe  ( první špionážní úkol Donovan podnikl 1919, když jako novomanžel na líbánkách v Japonsku podnikl dvouměsíční výlet na Sibiř,aby zde zmapoval protibolševické hnutí ).

Na naléhání ředitele FBI J.Edgara Hoovera si FBI ponechala svoji nezávislost, včetně své zpravodajské sítě v Jižní Americe, kam Donovan a OSS „nesměli“. OSS prováděla špionáž a sabotážní akce  v Evropě a v Asii (kromě Filipín, ze kterých OSS vyloučil Douglas MacArthur, rovněž odpůrce Donovana.).

Politická kariéra Donovana, jenž skončil na konci 2.sv.v. války s hodností generála ( Britové jej povýšili na doživotního Lorda a dali mu několik medailí , rovněž Francouzi,  Řád Čestné legie měl již z 1.sv.v., ve 2. sv.v. mu Francouzi udělili Řád velitele Čestné legie, rovněž Belgičané,Holandˇané, Vatikán , dostal i Československý válečný kříž z roku 1939), byla spjatá s F.D. Rooseveltem, když v 4/45  FDR zemřel, Truman  o OSS neměl zájem , a Donovan ji musel rozpustit.

Provizorně byla vytvořena Central Intelligence Group/CIG), kterou vedl jako její 3.šéf (jeho předchůdcem byl generál Hoyt Vandenberg ) admirál Roscoe Henry Hillenkoetter, velící důstojník USS Missouri (zemřel 1982).

Po válce Donovan jako právník dělal asistenta T.Taylorovi, hlavnímu US žalobci na mezinárodním vojenském tribunálu v Norimberku (45/46), a vedl si svoji prosperující firmu Donovan and Leisure (zanikla 98) na Wall Street.

1949 se stal předsedou Výboru pro sjednocení Evropy , který měl čelit komunistické hrozbě v Evropě jejím sjednocením …

Když 1959 Donovan zamřel, prezident Eisenhower jej nazval „ posledním hrdinou „ .

Prvním ředitelem CIA (47-50) byl výše zmíněný admirál Roscoe Henry Hillenkoetter, jemuž bylo vytýkáno, že CIA nepředpověděla útok Severní Koreje proti Jižní Koreji 25.6.1950 …

CIA vděčí za své založení operaci Paperclip ( původně Overcast z 19.7.45, , kódové jméno z bezpečnostních důvodů změněno na Paperclip, když se ubytovacím prostorům Hitlerových vědců začalo běžně přezdívat Camp Overcast ), jejímž cílem bylo převést do US Hitlerovy vědce a jejich rodiny, aby nepadli do rukou bolševiků , protože německá věda a průmysl byly nedostižně vepředu před zaostávajícím Washingtonem i zaostalou Moskvou/MOW , třebaže MOW, na rozdíl od Washingtonu, měla alespoň dva raketové inženýry, Kostikova a Koroleva …

Tato šachová partie byla z US strany rozehraná již v roce 44 v rámci zamýšleného programu Eclipse na zničení raket V-2 , a jeho podprojektu Safehaven  na  zmocnění se Hitlerových vědců a odborníků , včetně zpravodajských specialistů, kteří Hitlerovi málem umožnili vyhrát válku …

První US vazební středisko pro Hitlerovy vědce vzniklo na podzim 44 v Paříži, kde již kroužily speciální zpravodajské týmy US armády ,které se měly zmocnit příslušných vědců a techniky podle  seznamu, který  byl pro jednotlivé týmy sepsán , např. Air Technical Intelligence Team/ATIT měl za úkol obsadit nacistické letecké instituce, zatknout Hitlerovy odborníky na aerodynamiku , zabavit projektovou dokumentaci, letouny , elektroniku, a zbrojní systémy (užaslí Američané na něm. leteckých základnách objevili „létající disky“ /foo fighters, které měly vyřadit z provozu spojenecké radary, či laserové/částicové paprskové zbraně V roce 58 do pěti měsíců po návratu z US zemřel v Rakousku Viktor Schauberger, jenž měl na starosti vývoj nacistických létajících disků, a jenž voj. spolupráci s Američany, jako jeden z mála,  odmítl  …) .

Team One pod velením bývalého zkušebního pilota pluk. Harolda Watsona, přezdívaný Whizzers, měl na starosti letouny + zkušební piloty Luftwaffe (+ z firmy Messerschmitt), Team Two vědce a dokumentaci … ( Role letectva ve všech fázích války byla klíčová, i závěrečné vylodění v Normandii jistila  anglosaská letecká převaha, kvalitní US dálkové stíhačky P-51 Mustang, dálkové těžké bombardéry B-29 byly US trumfem ve válce v Pacifiku …) .

Pluk. Watson jezdil džípem po Evropě se seznamem v ruce, hledal a konfiskoval letouny na seznamu uvedené, a staral se o jejich přepravu do US, pro kterou  mu Britové zapůjčovali eskortní letadlovou lodˇHMS Reaper (kterou měli do roku 46 pronajatou od US) ,na kterou tyto ukořistěné letouny jako drahocenný poklad  nakládali ve francouzském vojenském přístavu Cherbourg.

Nejdříve s těmito poklady ale museli členové Watsonova týmu doletět z německého Lechfeld do francouzského St.Dizier, poté na letiště Melun, a teprve odtud do Cherbourgu ( k čemuž potřebovali instrukce,jak s letouny lítat,  od něm. pilotů) …

Do US sbírky se např. dostaly stíhačky Me262, jediný nacistický těžký dálkový bombardér Heinkel He 177A-7, který se však do německé výzbroje dostal příliš pozdě , noční stíhací letoun He 219, a průzkumný/bombardovací letoun Arado Ar234  ( He219 a Ar234 jsou dnes k vidění pouze v US Smithsonian´s National Air and Space Museum)  …

ATIT Team Two vedl na jaře 45 /64letý specialista na aerodynamiku, Theodore Karman, madˇarský Žid, jenž 1930 odjel na Guggenheim stipendium do US, kde již zůstal. Karman byl v roce 45 po těžké operaci, ale gen. Henry Arnold jej přemluvil (Karman zemřel 1963/82, rok poté, co převzal z rukou JFK státní vyznamenání ) .

Hitlerovi vědci, zejména ti, co pro Hitlera úspěšně vyvíjeli řízené rakety V1 a V2 ,  byli zařazeni do NASA, která z důvodu přívalu německých raketových inženýrů v 10/58 vznikla , a  pod jejich vedením realizovala program ICBM ,viz nasa.gov/office pao/ history …  Další Hitlerovi specialisté (dr. Herbert A. Wagner) vypracovali zbrojní programy pro US vojenské námořnictvo .

Všichni z těchto vědců byli v zájmu své vědecké kariéry zanícení členové zločinecké NSDAP , mnozí z nich byli členové Gestapa, a Hitlerovi lékaři byli navíc členy SS , aby své „vědecké“ pokusy mohli páchat na „méněcenných“ rasách ve vyhlazovacích táborech, a vyměňovat si své zkušenosti se svými japonskými kolegy, kteří činili totéž v Japonci okupovaném Mandžusku  ...

US vojenská kontrarozvědka CIC do US tajně převedla nejen válečné bakteriology, pěstující kultury smrtonosných bakterií, ale  i válečné chemiky , vyvíjející bojové nervové plyny, lékaře, provádějící ve vyhlazovacích táborech (Osvětim-Birkenau, Treblinka, Majdanek, Chelmno pro Židy a cikány, Dachau pro politické vězně ) bestiální pokusy na vězních ( vědci,zdá se, mají nízkou morální a etickou hranici pro to, jaké zrůdnosti jsou schopni pro “vědu” učinit, viz Válka a odpovědnost vědce) … Všichni tito vědci, inženýři, lékaři pokračovali ve svém „americkém“ výzkumu tam, kde jej na konci války přerušili ve vyhlazovacích táborech …

Proto US lékaři jako první úspěšně oddělovali siamská dvojčata (oblíbená zábava “naživo“  Mengeleho v Osvětimi) , US porodníci bravurně jako první prováděli císařské řezy, a US lékaři měli náskok v plastické chirurgii …

Po válce Hitlerovi lékaři, a lékařští váleční zločinci z Japonska, pro US armádu prováděli výzkum s „protirakovinnými viry“ typu západonilského viru, přenášeného komáry (horečka, meningitida, encefalitida) , a brzy vyvinuli technologii, jak selektivně ničit imunitní buňky příslušnými viry potlačujícími imunitu, přičemž rakovinné transplantáty vpravovali do subjektů s uměle oslabeným imunitním systémem, aby zjistili, jaký vliv má lidský imunitní systém na růst nemoci , a naučili se s imunitou  manipulovat, selektivně ničit imunitní systém ( bakteriologickými zbraněmi by se tak mohly stát běžné nemoci) nebo naopak, selektivně, vakcínami,  imunitní systém posilovat u svých vojáků a agentů  … tj.  cílem voj./CIA výzkumu, vedeného nacisty, bylo uměle vytvořenou imunodeficiencí /imunitní nedostatečností vytvořit “neprůstřelný“ imunitní systém  …

Podle knihy AIDS, the „Perfect“ Disease byly tyto viry vypěstovány pod záminkou protirakovinného výzkumu jako bakteriologické zbraně, a po vzoru doktora Išii  „šly poté na zkušenou do světa „, u doktora Išii světa čínského , první případy AIDS se objevily v US, na Haiti, a v Dominikánské republice v roce 78 ( jedním ze způsobů, jak šly do světa v rámci voj. bakteriologických „manévrů „, bylo pod záminkou očkování, např. proti chřipce …) .

V rámci nacistického programu vývoje psychologické zbraně/ Mind Control, v jehož rámci se prominentní němečtí psychologové a psychiatři snažili pro vojenské účely ovlivnit lidský mozek, vyvolávat psychické poruchy, aby je mohli v laboratorních podmínkách zkoumat . Drogami (meskalinem) navozovali hypnotickou amnézii a schizofrenii, a ve svých pokusech s drogami a hypnotiky  pokračovali pro US armádu ( a od roku 48 i pro CIA, když pro armádu splnila zadaný úkol, tj. posbírala 1.500 těl kontaminových z US jad. pokusů v poušti v Nevadě, a vzala z nich vzorky tkáně a kostí pro výzkum, většinou bez souhlasu příbuzných) .

Většina nacistických/US vědců se tomuto výzkumu, jak zlomit vůli člověka,  v čele s Kurtem Plotnerem, doktorem z Dachau, a jeho nadřízeným Eugenem von  Haagen, oddávala v přísně tajném US voj. zařízení pro biologické zbraně ve Fort Detrick,Maryland, v rámci programu US armády Programme Branch 7/PB7 (ke kterému vojáci připustili CIA až v roce 48, když ji povolili členství ve  voj. Medical Intelligence Organization), který měl zdokonalit metody výslechů, tj. zlomit vůli nejen nepřátelských agentů, aby se po chemickém „koktejlu pravdy“ přiznali , ale aby je pod hypnózou vyšetřovatelé dokázali naprogramovat k nevědomé spolupráci, zatímco vlastní agenty by programovali tak, aby svůj úkol splnili i navzdory své vůli (vraždy) a nejzákladnějšímu přírodnímu instinktu, pudu sebezáchovy … Navíc úkoly, které by splnili, by si vůbec nepamatovali, protože jejich pamětˇ by byla selektivně „ zapnutá“ …

„Tvárněním“ mysli se měli vytvořit mnohaosobnostní superagenti , odolní vůči jakýmkoliv brutálním metodám výslechů, dvojí agenti, agenti provokatéři a „dokonalí“ vrazi , údajně jím byl i Lee Harvey Oswald, údajný vrah JFK či Ted Kaczynski (John Marks, The Search for the Manchurian Candidate, 1979) , na ruské straně vrah generála –rebela Rochlina, zavražděného  2.7.98 svojí manželkou, která se přiznala, ale nic si nepamatovala, ani proč by ho měla zavraždit  (viz KAL007,vojenská rošáda nad Sachalinem).

Program PB7 vedl pověstný pluk. Boris Pashtovsky (viz dále), jenž měl po Manhattanu na starosti další speciální mise, zejm. únosy, vyslýchání  a likvidaci „dvojích“ agentů … John Marks, The Search for the Manchurian Candidate, 1979.

Viz programy CIA MK ULTRA ,tajnou laboratoř CIA v Montrealu , kterou vedl známý kanadský psychiatr Ewan Cameron, vedl také program MK Delta,  a viz program COINTELPRO, které výzkumy nacistických vědců zastřešovaly, přičemž duchovním otcem programu MK Ultra byl Richard Helms, pozdější šéf CIA …

K účelu náboru elitních nacistických agentů CIC v roce 45 tajně najala barona a generála SS Otto von Bolschwinga, pravou ruku Adolfa Eichmanna, realizátora „konečného řešení“ židovské otázky. Von Bolschwing, jenž měl, kromě vyslýchání prominentních vězňů ( vrážel jim za nehty jehly, elektrody jim připojoval na varlata), mj. na starosti nábor a prověřování důstojníků SS,  pro US armádu pracoval 9 let v Evropě, v roce 54 jej US armáda poskytla pro stejné účely CIA.

New York Times z 2.8.1977 v článku Private Institutions Used in CIA Effort to Control Behaviour uvedl, že CIA v rámci své účasti na voj. Medical Intelligence Organization (dělila se na Scientific Intelligence Committee a Joint Medical Science Intelligence Committee) část svého výzkumu na pacientech řídila a financovala přes své sítě soukromých lékařských institucí a nadací …

The Scotland Sunday Times 17.10.04 během skandálu „Gail Kastner“ napsal o prominentním kanadském psychiatrovi Ewanu Cameron, jenž od 50.let pro CIA zdokonaloval techniky nacistických psychiatrů ( proti kterým na straně obžaloby vystupoval v Norimberku 45/46) na „vymytí“ mozku a násilnou změnu osobnosti.

Cameron své pacienty násilím udržoval několik měsíců na LSD, kdy pod polštářem měli 16 hodin puštěnou pásku s hlasem, který jim zvěstoval děsivá poselství, přičemž je 2x až 3x denně z jejich halucinací „budil“, aby je týral elektrošoky …

Jedna z jeho pacientek Gail Kastner na psychiatra Ewana Camerona podala žalobu, a poté 50 let bojovala s kanadskými soudy, než se od nich dočkala rozhodnutí, že za „vymytí mozku“ musí být finančně  odškodněna …

Kastnerová byla 19letá studentka, která odmaturovala s vyznamenáním, když k doktorovi Cameronovi v roce 53 poprvé přišla s mírnými příznaky deprese …

Když se z jeho sanatoria po jeho psychoterapii vrátila domů, cucala si palec, mluvila dětským hlasem, chtěla být krmena z kojenecké láhve, a počůrávala se.

US komando z CIC/CounterIntelligence Corps  úspěšně zajalo šéfa japonského programu bakteriologické války,který na jap. ministerstvu války bakteriologickou válku od roku 1927 tvrdě prosazoval , významného jap. vojenského mikrobiologa, doktora Šio Išiii, japonskou obdobu doktora Mengeleho .

Ultranacionalista a alkoholik Šio Išiii, kterého znaly všechny tokijské luxusní domy s gejšami, šéf pověstné jednotky Unit 731, si lidské orgány na výzkum obstarával čerstvé : když potřeboval mozek, stráže zajateckého tábora sekerou rozbili vězni hlavu, neobratně vytrhli mozek, a běželi s ním za doktorem Išii . Všechny lidské orgány, které potřeboval, pocházeli z vivisekce .

Své „pacienty“ pitval zaživa …

Unit 731 byla japonským vyhlazovacím zařízením typu Osvětim-Birkenau,  s plynovými pecemi, o rozloze šesti km čtverečních , umístěná v odlehlém a izolovaném Ping Fan , v Japonci od roku 32 okupovaném Mandžusku (oficiálně okupovaném z „humanitárních „ důvodů) .

Šio Išii se v Mandžusku usadil hned v prvých dnech okupace, a to  ve správním městě Harbin, jako šéf jednotky Togo (300 mužů), kde si vybral nejvhodnější pozemek pro svoji supertajnou laboratoř, s programem odsouhlaseným vládou, která jej štědře financovala (z důstojníka s nízkým platem se na konci války stal boháč)   … Původní laboratoře měl 70 km od Harbinu, v roce 39 se přemístil do Ping Fan.

V táboře Unit 731 bylo několik správních budov, kasárna, ubytovna pro dělníky, laboratoře, pitevna, a zvláštní hrůzné klece pro vězně, určené k pokusům (vězňům se říkalo  „ polena „, protože zbytek jejich rozpáraných těl po vivisekci končil ve zdejších třech obrovských  pecích ) . Vězni určeni k pokusům  byli přikováni na rukou i nohou, a byli dobře „vykrmováni“ , s častými lékařskými prohlídkami, protože lékaři na „vědecké“  pokusy potřebovali zdravé vězně .

Vybraným vězňům brali jen krev, a když již byli příliš slabí, hodili je do pece.

Išii se zpočátku soustředˇoval jen na tři vysoce nakažlivé bakteriální nemoci  : mor, antrax/snětˇslezinnou, a vozhřivku, kterými vězně infikoval , a o jejich utrpení pořizoval pečlivé záznamy.

Postupně  na vězních rutinně experimentoval i s prudce jedovatým plynem fosgenem, vpichoval jim 15 mg kyanidu draselného(cyankáli), či je spaloval 20.000 volty, a ještě živé házel do pecí. Jiné opékal zaživa pomaleji nižšími dávkami elektrického proudu.

A protože během tažení do Mandžuska  japonská armáda trpěla omrzlinami, byly omrzliny prominentním předmětem jeho bádání . Nazí muži i ženy byly vystaveny teplotám hluboko pod bodem mrazu, přičemž si doktor Išii ověřoval, že je zmrazení dokonalé tím, že jim do rukou a nohou mlátil holí, aby uslyšel dutý zvuk, a poté  je nejrůznějšími technikami „odmrazoval“ …

Doktor Išii také vězně věšel hlavou dolů, a sledoval, za jak dlouho se udusí, vstřikoval jim do žil vzduch, a sledoval nástup embolie, vstřikoval jim do ledvin koňskou moč, a krmil je koktejly napěchovanými cholerou, či heroinem, viz prof. Sheldon Harris a jeho kniha Factories of  Death, z roku 95.

„Eseje“ doktora Išii ze všech výše zmíněných a dalších pokusů kolovaly ve formě  vědeckých věstníků po celé japonské lékařské komunitě („polena“ byla nahrazena výrazem „ opice“ ), přes 200 svých objevů si doktor Išii nechal patentovat, a na konci války měl již hodnost generála  … V definitivní fázi doktor Išii zavázal své zaměstnance k doživotnímu mlčení a  celý vyhlazovací tábor nechal spálit, rozhlásil, že spálil i veškerou dokumentaci, ale tu jen někde zahrabal, protože se jí poté u Američanů vykoupil …

Čínští dělníci, kteří orwellovský  vězeňský tábor postavili, nosili na  očích „klapky“ , aby nevěděli, co přesně staví …

Měl menší pobočku v mandžuském Mukden (známý mukdenský incident), kde si vědci ke svým vivisekcím vybírali z válečných zajatců z US,Austrálie, Nového Zélandu a z Británie .

Výsledky experimentů na vězních se poté zkoušely ve větším rozsahu na místních civilistech , v hantýrce voj. bakteriologů  „šly do světa“ …

( Za US války  za nezávislost George Washington nechal svoje vojáky očkovat proti neštovicím, protože bylo veřejným tajemstvím, že Britové používali bakteriologické zbraně, neštovice, proti Indiánům, US (v bitvě o Quebec  neštovice zkosily 10.000 US vojáků, kteří poté v chaosu od města prchali, zatímco civilisty v Quebecu nechali Britové proti neštovicím očkovat) , a francouzským jednotkám, jak o tom svědčí dopis vrchního velitele britských sil Sira Jeffrey Amhersta  z roku 1775 plukovníku Henry Bouquet, že by „ vůči indiánským kmenům zabraly neštovice „ … BBC publikovala i odpovědˇ plukovníka :

“ Zařídím, aby se nakažení neštovicemi dostali Indiánům do ruky.“

Neštovice poté severoamerické Indiány úspěšně likvidovaly. Také US, jejichž vojáci jsou proti neštovicím očkováni, zvažovaly použít neštovice v 60.letech proti neočkovaným Vietnamcům … )

Přísně utajovaný japonský bakteriologický výzkum jednotky Unit 731 a jejích sesterských poboček, vědci a dokumentace, byli prioritním cílem spojeneckých a bolševických zpravodajských komand .

US zpráva velitelství US jednotek na Dálném východě  o něm uvádí, že „ japonská dokumentace o bakteriologických výzkumech je pro národní bezpečnost USA nepředstavitelně důležitější než jakákoliv morální hodnota ,která by vyplynula z poválečných procesů s těmito vědci …“

Proto po jednáních na „nejvyšší úrovni“ bylo k roku 48 domluveno, že doktor Išii a jeho tým nebude postaven před soud výměnou za vydání dokumentace a za jeho spolupráci s US armádou , která jej platila jako vědeckého poradce v nemocnici Bethesda Hospital, Maryland, a lektora ve Fort Detrick, Maryland, kde o svých zrůdných experimentech tajně přednášel, a propagoval bakteriologickou válku jako „nenáročný, ale vysoce účinný způsob vedení boje „ až do roku 59, kdy tento „otec“ bakteriologických zbraní zemřel  …

Jeho oblíbenou průpovídkou bylo, že „ když  Liga národů bakteriologické zbraně zakázala, rozhodně účinné byly …“  .

Jeho spolupracovníci se po válce stali úctyhodnými profesory medicíny na lékařských fakultách, jeden se stal ředitelem významné japonské farmaceutické firmy,  jiný prezidentem japonské Lékařské společnosti, a další viceprezidentem Společnosti Zeleného kříže …

Vyjednání dohody o jejich beztrestnosti mělo jeden háček, který představovali navrácení spojenečtí váleční zajatci, kteří experimenty přežili : bylo jim tedy nadosmrti zakázáno , aby o těchto pokusech na lidech ze strany jap. vědců mluvili na veřejnosti, a  spojenecké úřady se  vynasnažily, aby veřejnost na tyto válečné zajatce brzy zapomněla …

Skandál se dostal na veřejnost až v roce 84, když jeden japonský student v jednom tokijském antikvariátu objevil krabici ručně psaných podrobných zpráv o pacientech s tetanem, zarážející byla skutečnost, že  průběh nemoci byl sledován od první hodiny/ „navození“  onemocnění až do úmrtí ,což bylo možno vysvětlit jen tím, že šlo o nedobrovolné pokusy na lidech .

Vzápětí nato někteří bývalí váleční zajatci promluvili,, a snažili se sdělit svoje vzpomínky podvýboru Sněmovny reprezentantů Kongresu, avšak z počtu 200 z nich, bylo dovoleno vypovídat jen jednomu, a slyšení trvalo jen půl dne …

Jeden otrok jap. lékařů ,jistý britský major, si psal deník o injekcích , které dostávali, většinou jim očkovali tyfus, paratyfus, mor, tetanus či syfilis .

V 1/43 si zapsal :“ Z posledně očkovaných 186 zemřelo během pěti dní, všichni Američané.“ Britská vláda, které adresoval dopis, mu však v 12/86 odepsala , že  „  žádné důkazy, že Japonci na čínských, sovětských a anglosaských válečných zajatcích v Mugdenu  konali lékařské pokusy, neexistují …“

O rok později přiznala, že  jednotka Unit 731 pokusy v Ping Fan prováděla, „ ale důkazy, že je jap. lékaři prováděli i v Mugdenu , stále neexistují …“ .

Svědčil i bývalý hlavní voj. archivář US armády, jenž  komicky uvedl, že „všechny záznamy doktora Išii byly vráceny Tokiu, a z US armády z nich nikdo nepořídil kopie …“ .

Japonské i US vlády pravidelně dementovaly informace o těchto pokusech jap. vojenských lékařů , navzdory tomu, že zpráva  ze štábu gen. Douglase MacArthura  uvádí, že „ vyšetřování válečných zločinů jednotky Unit731 spadá pod výlučnou pravomoc Sboru náčelníků štábů … „ .

Teprve v roce 94 US ministr obrany William Perry  slíbil dokumentaci o jap. pokusech na lidech z 2.sv.v.  odtajnit  .

Duch Išii však žije dál  : v 3/92  členové jap. sekty Aum Shinrikyo v čele se svým guru  Shoka Asahara, jenž terorizoval jap. civilisty od roku 90, údajně navštívili Moskvu,  a v 3/95 „otestovali“  nervový plyn sarin v tokijském metru  …

Podpluk. Arvo Thompson, jenž doktora Išii jako první vyslýchal, a na jehož závěrech byla zpráva výše zmíněného US velitelství postavena, údajně spáchal v 5/51 v Tokiu, kde byl na další tajné misi, sebevraždu , jejíž okolnosti nikdy nebyly zveřejněny  …

Ještě záhadnější sebevraždu, za velmi podezřelých okolností, spáchal v roce 53 v NSR Frank Olson, US specialista na antrax, jenž od roku 51 v tajné laboratoři CIA v NSR , spolu se dvěma  experty CIA, vyhodnocoval  výsledky práce pro CIA  a US armádu nacistického odborníka na nakažlivé choroby, zejm. antrax,  dr. Waltera Schreibera, generálmajora SS , šéfa všech nacistických lékařských pokusů, jenž  lékaře najímal, platil, udával směr jejich výzkumu podle přání něm. genštábu, a zajištˇoval pro jejich výzkum finance  …

V letech 42-43 Walter Schreiber řídil s Wolframem Sieversem (při procesu s lékaři v Norimberku odsouzen, a v 6/48 oběšen) projekt SS  na vývoj biologických a chemických zbraní, zahrnující testování psychotropních látek na válečných zajatcích a vězních z koncentračních táborů …

Životopis Schreibera , popisující jeho životní etapu po roce 45, je bizarní.

Žalobci v Norimberku 45/46 se shodli, že důkazy proti němu by jej poslaly na popraviště (svědectví, že osobně přihlížel vstřikování fenolu do těla vězňů a sledoval, za jak dlouho zemřou) , kdyby jej bolševici mez. vojenskému tribunálu vydali (zajali jej 30.4.45 v BER ve voj. nemocnici,kde „ ošetřoval zraněné „ ) . Přesto jej v 8/46 hlavní sovětský žalobce v Norimberku Roman Ruděnko (sám válečný zločinec, jenž se aktivně podílel na vraždění polských důstojníků v Katyni, a z tohoto masakru obvinil některé obžalované v Norimberku) jako svědka  na podporu svého tvrzení, že velení wehrmachtu,zejm. polní maršál Keitel, osnovalo od porážky u Stalingradu bakteriologickou válku,  předvolal (kde ,přestože na něj byl vystaven tribunálem zatykač, nebyl zadržen)  …

Gen. SS Schreiber vypověděl, že " v ruském zajetí se 10.4.46 sám rozhodl poukázat na zločin velení wehrmachtu rozpoutat nejrůznějšími epidemiemi biologickou válku … Dříve se k tomu neodhodlal, protože čekal, zda tuto kauzu tribunál sám otevře … Proces sledoval z německých novin, které jim sovětské velení dopřávalo …  Přání poskytnout wehrmachtu biologickou zbraň armádní velení projevilo v 7/43 , členy výzkumného týmu se stali přední němečtí profesoři, lékaři a veterináři …"

Bolševici  (gen. Alexandrov, pluk. Pokrovský)  jej po tomto svědectví počátkem roku 48 propustili s přikázaným místem pobytu v sov. vojenské zóně, s tím, že bude sloužit budoucímu „sovětskému „ Německu,  a Schreiber v 10/48  ,jak se dalo čekat, přeběhl do západního BER k Američanům, kteří Schreibera jako válečného zločince údajně odsoudili na 6 let, ale odseděl si (podle knihy Secret Agenda od Linda Hunt zde pro US armádu v tajné laboratoři pracoval na antraxu) v US internačním táboře Camp King v německém Oberursel jen rok a něco, poté jeho norimberskou dokumentaci v jeho kádrovém profilu neuvedli, přestože jej sami jako válečného zločince na 6 let odsoudili, a v roce 51 jej v rámci Paperclip , třebaže přímo zaváněl spoluprácí s bolševiky, US CIC údajně převezla jako svého zaměstnance do Air Force School of Medicine na základně Randolph Field v Texasu , jak o tom informoval list New York Times ze 7.10.51 (kde jej údajně jednou,dvakrát viděly dva anonymní zdroje) . Jiné US zdroje uvádí, že si neodseděl vůbec nic, protože na základnu Randolph Field byl převezen již v roce 48, kde pro US armádu pracoval na antraxu …

V 4/52 obávaný novinář Drew Pearson, držitel nejvyššího norského vyznamenání a francouzské Čestné legie, jenž od 30.let způsobil pád mnoha US politiků ,protože se inspiroval informacemi US spolupracovníků NKVD/KGB  z US KS , publikoval jeho norimberskou dokumentaci (za kterou byl Američany údajně stejně odsouzen ) , takže JIOA  Schreibera údajně v 5/52  naložila i s rodinou do letadla s místem určení Buenos Aires, kde žil ve zdejší zkvétající nacistické komunitě , a kde údajně oficiálně na svém výzkumu pracoval pro argentinskou vládu, zatímco CIA pomáhal v Argentině usazovat další nacistická kvítka  …

Podle jiných pramenů Schreiberovi „pracovní smlouva „ s CIC vypršela , ale CIA se postavila proti jeho návratu do/setrvání v NSR, kde v této době 51-52 vyhodnocoval výsledky jeho práce na antraxu v US tajné voj. laboratoři Frank Olson, jenž zde spáchal záhadnou sebevraždu, zatímco Schreiber (před svým údajným převezením do US) zmizel neznámo kam (některé zdroje spekulují, že po vykonané práci zpět ke KGB do východního BER) …  .

Přesto existují „domněnky“ , které jedním dechem konstatují, že zemřel „krátce po svém převezení do Buenos Aires v 5/52 v Paraguaji, ve vzdálené  Itálii či ve stejně vzdáleném  NSR“ …

Dalším doktorem z vyhlazovacích táborů, jenž skončil v Argentině,  byl Carl Vaernet, jenž se specializoval na homosexuály : vykastroval je a „přišil“  jim varlata ze železa …

US armáda (pluk. Harry Armstrong, voj. chirurg, jenž se sám zabýval pokusy s živými tvory v mrazivých podmínkách, a který připravil seznam nacistických lékařů, které měli být odvezeni do US) byla tak nadšena publikacemi člena SS Siegfrieda Ruffa, bývalého Hitlerova ředitele Lékařského institutu při Výzkumném ústavu pro letectví Luftwaffe, že ho okamžitě zaměstnala v lékařském středisku US armády v Heidelbergu, společně s jeho SS kolegy Hermannem-Becker-Freysingem ,Konrádem Schafferem a Hubertem Strugholdem …

Ruff v Heidelbergu opět uvedl do provozu podtlakovou komoru, ve které dříve v Dachau roztrhal 80 vězňům plíce, aby zjistil, jak nízký tlak člověk vydrží , aby mohl létat do kosmického vakua, či naopak, se potápět ve velkých hloubkách …

Schaffer zase zdokonalil svoji studii z Dachau , tentokrát pro US armádu, o tom, jak dlouho člověk vydrží pít slanou vodu v případě, že byl voj. pilot sestřelen nad oceánem … Proto vězně házeli do mrazivé vody, aby zjistili, jak dlouho člověk v ledové vodě vydrží přežít, a  nalévali do nich slanou vodu, dokud nezemřeli  …

Příslušné zkušenosti Schaffer získal společně s Hermannem B. Freysingem, se kterým  vězňům bez anestetika odebíral vzorky jaterní tkáně, a podával jim berkatit, který vězně do pár týdnů zabil, zemřeli však všichni jejich testovaní otroci .

Prof. Kurt Blome pro Hitlera a Američany pracoval na biologických zbraních, v roce 51 jej najal US Army Chemical Corps   …  Prof. Blome na německých a polských politických vězních v Dachau , spolu s doktorem Kurtem Plotnerem, kterého pro US armádu naverboval pluk. Boris Pashkovsky, experimentoval s morovou vakcínou,  jejíž kultury opečovával ve svém institutu v Posen, a ještě v 3/45 nejdůležitější otázkou pro něho bylo, kam s těmito morovými kulturami, zničit je či uschovat, jeho SS nadřízení mu již neporadili  …

Jejich šéf Eugene von Haagen,jenž řídil nacistický program bakteriologických zbraní, v zájmu nové vakcíny, kromě moru, vězně v Dachau ještě infikoval TBC …

Po zahájení procesu v Norimberku v 11/45 byli nacističtí lékaři zatčeni (Američané vydali Freysinga, „schovali“ však Strugholda, který byl rovněž na listině obžalovaných jako ten, kdo si objednával „specifické“ pokusy), a jejich zrůdné experimenty na vězních se projednávaly při procesu s 200 Hitlerovými lékaři   …

Hermann-Becker-Freysing byl při norimberském procesu 45/46 uznám vinným z nelidských pokusů na lidech a odsouzen k 20 letům žaláře (před jejich procesem v Norimberku rozvědka US letectva zaplatila  Freysingovi a Ruffovi za písemné zprávy o jejich pokusech na vězních, a US Air Force publikovalo jeho „vědecký“ článek z Dachau, aniž by jeho podíl na genocidě zmínilo ) , zatímco Ruff , Schaeffer, Kurt Blome aj. byli na nátlak Američanů „ pro nedostatek důkazů“ velmi těsným poměrem hlasů osvobozeni (pokusy konali i na dětech , zejm. Strughold), a najati US armádou , Kurta Blome najala v rámci Paperclip CIA, kde pro ni pár let pracoval v Camp King u Washingtonu, nakonec Kurta Blome zatkli Francouzi, a bez ohledu na osvobozující rozsudek v Norimberku jej usvědčili z válečných zločinů a odsoudili k trestu odnětí svobody na 20 let …

Nicméně skutečnost, že tito lékaři byli v Norimberku obžalováni, by v jejich US bezpečnostních prověrkách bylo více než jen kosmetickou vadou, proto se jejich  „americké“ posudky o jejich procesu v Norimberku nezmiňovaly … ( Der Spiegel č.12/85) .

Strughold  „ z vděčnosti“ , že jej v roce 47 odvezli do US, pomohl rekrutovat z Německa a Rakouska další nacistické odborníky pro spolupráci s US armádou.

Strughold a spol. převzali výzkum na texaské Randolph Air Force Base v San Antonio, od roku 49 Strughold vedl výzkum reakcí živých tvorů na stav beztíže, dekomprese a nedostatku kyslíku v sekci Kosmické medicíny na School of Space Aviation  …

Pluk. Harry Armstrong se rovněž zajímal o pokusy Sigmunda Raschera, dalšího lékaře z Dachau, jenž pro Luftwaffe v Dachau experimentoval se speciální komorou, která simulovala velké výšky ve vzdušném prostoru bez kyslíku , do které byli vězni umístˇováni na 90 minut. Zemřeli během jedné hodiny. Plukovníka Armstronga zejména zaujalo, že Rascher své pokusy filmoval …

Osvětimský lékař Josef Mengele, jehož genetické experimenty za účelem vytvoření „čisté rasy“ zabily 400.000 vězňů, včetně dětí, byl v roce 47 zadržen ve Vídni US okupačními úřady, a …. propuštěn. Přijal jej paraguayský diktátor s německými kořeny Alfredo Stroessner, finančně mu pomáhala i jeho rodina, která v Autenried v Bavorsku vlastnila závod na výrobu zemědělských strojů .

K Josefovi Mengelemu se US voj. zpravodajské služby nikdy nepřiznaly, nicméně ohledně převedení Mengeleho z Evropy do Jižní Ameriky byly několikrát ze strany OSI/Office of Special Investigations  vyšetřovány, a vždy zbaveny „jakéhokoliv podezření“ …

Při příjezdu transportů do Osvětimi-Birkenau Josef Mengele vybíral vězně na práci a do plynu dvěma slůvky „doprava“ (práce), „doleva“ (plyn).

Zatímco SSmani byli v Osvětimi neustále opilí, aby si vykompenzovali zdejší „pracovní prostředí“ , přežilí vězni (mezi nimi byl i židovský lékař , patolog , jenž pracoval pro Mengeleho, dr. Miklos Nyiszli)  uvedli, že Mengele opilý nikdy nebyl, a své práci se věnoval na 100% …

Mengele se specializoval na  dvojčata (zjistit jejich genetický kód , aby bylo možno zdvojnásobit počet árijského obyvatelstva), a  na trpaslíky.

Dvojčatům testoval krev, rentgenoval je, prováděl antropologická měření, a konal na nich zrůdné experimenty : vstřikoval jim do žil různé chemikálie, taktéž do očí, aby změnil jejich barvu, sešíval je dohromady … Poté je usmrcoval vpichem chloroformu do srdce, a vyšetřoval jejich vnitřní orgány .

Celkem povraždil 180 párů dvojčat.

Cikánská dvojčata používal na „srovnávací studie“ , jak jednotlivé rasy snášejí nakažlivé nemoci , proto je infikoval tyfem a TBC …

V roce 85 byl Mengele oživen „výkřiky“, které jej viděly v nejrůznějších částech Jižní Ameriky, nakonec jim byl vzat vítr z plachet, když v 7/85 bylo tělo Mengeleho „nalezeno“ v Brazílii ( odborná veřejnost se však na identifikaci těla neshodla) …

V pol. 70. let  byla kauza s nacistickými lékaři opět rozvířena, ale někteří kongresmani počínající veřejnou debatu rázem utnuli s tím, že „ US víza  byla německým lékařům dána po pečlivém prověření jejich minulosti, takže není o čem diskutovat …“ , třebaže nacistické záznamy dokladují, že se všichni, včetně Strugholda,  v roce 42 zúčastnili konference , která se zabývala pokusy na lidech v extrémně nízkých teplotách …

Počátkem 80.let, kdy se vzedmula poslední veřejná vlna za vsazení nacistických válečných zločinců za mříže, byl Washington nucen opět „vyšetřovat“ docenta leteckého lékařství a šéfa US programu kosmické medicíny, po kterém byla v roce 77 pojmenována Aeromedical Library na letecké základně Randolph,  Huberta Strugholda, Strughold odešel do důchodu v roce 68, zemřel v roce 86 .

Teprve v roce 93 byl odstraněn jeho portrét  z Dvorany slávy Historie medicíny na Ohio State University, teprve v roce 95 bylo jeho jméno odstraněno z AeroMedical Library na letecké základně Brooks, a teprve v 5/06 bylo jeho jméno odstraněno z US Dvorany slávy Kosmického výzkumu  …

V operaci LUSTY/Luftwaffe Secret Technology Američané „ smluvně najali “ (volbou byla internace nebo pracovní smlouva, bolševici Hitlerovým vědcům „pracovní smlouvy“  nenabídli ) 86 Hitlerových leteckých odborníků, které shromáždili v ústředí zpravodajské služby letectva na letecké základně Wright Field (podle bratrů Wrightových), v roce 48 sloučené s přilehlou AFB Patterson do Wright-Patterson AFB . Kromě leteckých odborníků pluk. Donald Putt shromaždˇoval nákresy a experimentální modely z dílen Luftwaffe .

Ještě tajnější operací byla operace ALSOS,  jejíž skupina se vylodila spolu s invazními vojsky s úkolem zmocnit se Hitlerova jaderného programu, zařízení a vědců v čele s jaderným fyzikem Wernerem Heisenbergem  …

V té době US voj. rozvědka nevěděla, v jakém městě je Heisenbergovo pracoviště , a byla nemile překvapena, když v 4/45 zjistila, že jejím cílem je Hechingen, ležící 60 km jižně od  Stuttgartu, ve francouzské okupační zóně …

US voj. rozvědka, v hrůze, aby francouzské jednotky Američany tolik nenáviděného de Gaulla  jednotku US vojenské zpravodajské služby nepředběhly a laboratoře Wernera Heisenberga  neobsadily, spěšně vytvořila speciální komando voj. inženýrů pod velením pluk. Borise Pashkovského, zpravodajského důstojníka, mluvícího rusky a německy, „specialistu na výslechy“, které bylo  o tři dny později letecky vysazeno u obce Horb nedaleko Stuttgartu , a rázně mířilo do Haigerlochu, zatímco francouzské jednotky v sousedním Sigmaringenu vidlemi obracely každou pídˇ země, aby se přesvědčily, zda se pod ní neukrývá nějaký vichystický funkcionář …

23.4.45 pluk. Pashkovský, jeho muži, a šéf zpravodajství Šesté Armádní Skupiny, gen.Eugene Harrison, v Haigerlochu objevili laboratoř Wernera Heisenberga, a v jeskyni ukrytý pokusný jad. reaktor, ve kterém však nebyl ani uran, ani těžká voda. Pár kontejnerů s těžkou vodou objevili později, jakož i kostky uranu ukryté pod senem ve stodole . Prázdný reaktor vyhodili do povětří, a spěchali do Hechingenu , kde zatkli Carla Friedricha von Weizsäckera, Maxe von Laue, Ericha Bagge , a Karla Wirtze.

Od nich se dozvěděli, že Otto Hahn je v Tailfingenu, kde jej pluk. Pashkovský zatkl, a poté, konečně, se svým komandem 3. 5. 45 přepadl dům  Heisenberga v Urfeldu, a odvedl i Haisenberga …

Pluk. Pashkovský se narodil v roce 1900 pravoslavnému popovi v Kalifornii, kterého církev 1912 povolala zpět do Ruska. V letech 1918-20 bojoval v Děnikinově armádě proti Rudým, 1920 se oženil s Ruskou a odjel do Berlína, kde pracoval pro YMCA, 1921 se vrátil do US, kde vystudoval fyziku, a přejmenoval se na Boris Pash … Poté pracoval pro US námořnictvo, zvláštní mise, a po bezpečnostní stránce zabezpečoval US jad. projekt /Manhattan Project : do skládanky světové historie přispěl jednou falešnou kostkou, když v roce 45 prohlásil, že nejdůležitějším zjištěním jeho týmu v Německu bylo, že „ něměcký jaderný program byl ve vývoji 100 let opožděn za americkým projektem Manhattan … „

Ze sekce nacistického zpravodajství (Gehlen a spol. je jiné téma) CIC najala  Huberta von Bluchera, syna bývalého německého velvyslance, agenta něm. vojenské zpravodajské služby z 20.let, za Hitlera sloužil u Luftwaffe, koncem války ve svých letounech propašovával z Německa zlaté pruty … V roce 48 prchl do Argentiny s hotovostí v ceně 80 mil. dolarů. V Argentině založil  Národní socialistickou stranu.

CIC najala i vlivného nacistického špeha dr. Waltera Bechera, „hnědokošiláče“  již od roku 31, pracujícího na Goebbelsově ministerstvu propagandy, specializujícího se na „informace“, proč je nutné vyhladit Židy  . Do US v rámci PaperClip byl přivezen v roce 51, aby zde vytvořil mašinérii politické propagandy „proč je nutné vyhladit komunisty „ . Podporu Becherovi vyjádřili prominentní US politici jako Prescott Bush, Albert Gore Senior, Pat McNamara, Thomas Dodd, aj.

Třetí operací tohoto druhu byla operace TICOM, která do USA převezla Hitlerovy specialisty na kryptografii …

US Army Signal Corps zaměstnal  24  Hitlerových specialistů.
Ten samý boj se odehrál o německé průmyslové patenty, protože i obchodní tajemství něm. průmyslových podniků  byla předmětem operace Paperclip  : po obsazení německých průmyslových podniků např. US Bureau of Mines zaměstnalo sedm Hitlerových odborníků na syntetická paliva  (německý patent z 20.let, v roce 29 byla v Německu touto patentovanou metodou vyrobena první syntetická ropa) v chemické továrně Fischer-Tropsch pro tyto účely narychlo vybudované v Louisianě v Missouri  …

US armáda, zdá se, v Evropě bojovala za jediné : dostat německé vědce a jejich dokumentaci dříve než Rusové  ( a Francouzi)  …

Proto v posledních měsících války US a bolševické tajné služby „ běžely“ do Berlína jako o závod, aby jim vědce, jejich technické vybavení, a desítky tun vědecké dokumentace nepřebral ten druhý …  Zařízení, které nešlo převézt do US, bylo ještě před příchodem Rudé armády na místě zničeno, ale ani bolševici neodešli z Berlína s prázdnou  ( v orientaci „kdo koho ještě neměl“ jim vydatně pomáhal agent Stalina v MI-6 Kim Philby, nasazený na Hitlerovy vědce )  …

Poté, co téměř celá Hitlerova vědecká obec „zběhla“ k US armádě, US armáda si v 7—10/45  „vypůjčila“ ještě některé vědce, které jí přebrali Britové , např. Artura Rudolpha  pro operaci Backfire, jejímž cílem bylo zabavit raketovou technologii.

US armáda z továrny Mittelbau Dora odvezla většinu zařízení, Britům dovolila, aby si odvezli „ zbytek“ , který představoval součástky pro sestrojení osmi raket V2, 400 železničních vagónů další raketové techniky, 70 plně naložených letounů Lancaster, a 60 plně naložených nákladních vozů …

V rámci Operation Backfire nacističtí raketoví inženýři , před  s otevřenými ústy zírajícími US a britskými důstojníky , v 10/45 vystřelili  čtyři V2 rakety ze základny Arensch u Cuxhaven ( uletěly 250,233, 80 a 24 km, viz rocketservices.co.uk) .Demonstrativní odpálení těchto raket spojenci filmovali, a protože německý personál stále nosil své něm. uniformy,byly tyto snímky v pozdějších dokumentárních pořadech mylně považované  za autentická odpálení wehrmachtem ...

Washington a LON  sice lví podíl raket V-2 odvezly bolševikům před nosem, ale Sověti továrnu Mittelwerk obsadili, a postarali se o to, aby pro ně vyráběla rakety V-2 až do 22.10.46 , kdy naložili tří  „ukradené“  klíčové Hitlerovy raketové odborníky, kterých se zmocnili,  do vlaku ( Helmuta Grottrupa ,experta na dálkové ovládání, Erich Putze (výroba), a Wernera Bauma, specialistu na raketový pohon) , a stovky dalších německých středních kádrů , a odvezli je do Ruska, kde měli jediný úkol : zdokonalit Hitlerovy rakety V-2 .

První úspěšný start vylepšené verze V-2 se konal 30.10.47, z této verze nakonec vzešla ruská raketa Paběda.

K 11/53 MOW všechny Hitlerovy vědce vrátila do NSR, kde je výslechům podrobily US tajné služby, ale mnoho se nedozvěděly, protože je Sověti do ničeho nezasvětili  …

Američané v této době zaostávali za sovětským raketovým výzkumem i z toho důvodu, že MOW  se s Hitlerovými vědci rovnou věnovala balistickým raketám, zatímco Američané mařili čas výzkumem křídlatých  řízených střel …

Němečtí vědci, ukořistěná voj. technika , a německé průmyslové patenty tak Anglosasům a bolševikům ušetřily přinejmenším 10 let výzkumu a spoustu peněz.

K 9/45 bylo v US okupační zóně na 66.500 prominentních nacistických pohlavárů, dalších 70.000 z nich bylo v britské okupační zóně , navíc Britové ve své zóně v rámci denacifikace propustili od 9/45 do 9/46  z veřejných funkcí dalších 156.000 členů NSDAP   …

Rakouský novinář Anton Zischka (von Trochnov) ve své knize o poválečním Německu War es ein Wunder z roku 66 uvádí, že „zatímco nacisté po převzetí moci propustili z univerzit 1.628 profesorů, aniž by je připravili o nárok na důchod, spojenci v rámci denacifikace propustili 4.289 profesorů bez nároku na důchod ...“  Zischka žil od počátku 30.let v Paříži jako dopisovatel mnoha evropských a US listů , proslavily jej reportáže z Číny, kde se seznámil s Čankajškem  ( znal se i se Staĺinem, Thomasem Alvou Edisonem či Ibn Saúdem) od roku 35 do roku 97, kdy v 93 letech zemřel, žil se svojí holandskou manželkou ve své vile na Mallorce, kde jej v roce 45 gen. Franco krátce internoval.

Zischka napsal přes 40 knih .

O Třetí říši psal, jako člen NSDAP od roku 1940,  „ přátelské nepolitické technokratické  „ reportáže , hostil ve svém sídle i šéfa Legie Condor, expediční sbor Wehrmachtu, který bojoval ve špaň. občanské válce /36-39 /na straně gen. Franka .

V rámci operace Paperclip/Project 63  bylo k roku 59  do US převedeno kolem 1.600   „ vybraných „ německých a rakouských  Hitlerových vědců , přes 1.000 z nich členů SS (jejich práce závisela na vyhlazovacích táborech) z celkového počtu 24.000 vyslýchaných ( své služby sami nabízeli, a to nejen Anglosasům, ale i  Švédsku,Švýcarsku, Brazílii , a tvrdili, že v případě, že budou pro svoje členství v NSDAP nezaměstnaní, nabídnou své služby i Stalinovi)  , většina z nich byla i s rodinami tajně rozmístěna ve White Sands v Novém Mexiku, ve Fort Bliss v Texasu, a v Huntsville v Alabamě .

Operace PaperClip oficiálně skončila v roce 57, kdy si Bonn ve Washingtonu na CIA stěžoval, že jej připravuje o „vědecké mozky „, ale pokračovala dál pod jménem National Interest Project 63/Project 63, kdy vojenská kontrarozvědka CounterIntelligence Corps/CIC  Hitlerovy muže až do roku 73 dále najímala …

V rámci Project 63 byli Hitlerovi vědci umístˇováni v US firmách Lockheed, Martin Marietta, North American Aviation, a v jiných …

Převzato z blogu autorky na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

22.září 1980 začala Irácko-íránská válka

22.září 1576 byl Rudolf II. Habsburský korunován českým králem (vládl 1576 – 1611)