Kdo je online

Přihlášení uživatelé 0
Hosté 17

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Troubridge - Komentář v V-22 Osprey
Japnci začali provozovat své V-22 Osprey To make this happen, various members of the V-22 community came together inclu...
Australské F-111 už nejsou ve službě. Jsou doslova pohřbené. Viz článek níže. Here’s why Australia buried 23 F-111s aft...
28. prosince 2020 oslaví L-159 20 let služby ve Vzdušných silách AČR.
Bedrník - Komentář v Renault FT
Na internetu jsem narazil na fotku, kde je George S.Patton, Jr s tankem Renault FT a informací, že se stal prvním americ...
To potopení monitoru je pěkný úlovek. By mě zajímalo kolik lodí zhruba škodovácká děla potopila.Přecejen jich řada dříve...

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 19. 5. 2010 21:01 Napsal Andrea Kostlánová
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: HISTORIE

Alžírsko : Kdo zavraždil francouzské mnichy II

( podrobně viz Alžírsko III Operace Chryzantéma, únos a zavraždění franc. trappistických mnichů z řádu cisterciánů) .  Drama se odehrálo před 14 lety uprostřed „ islámistického“ teroru, ale pro Alžír, Vatikán a Paříž  je kauza zavražděných mnichů stále choulostivým tématem, kterou se , jak se jim to hodí, navzájem vydírají  …  

Sedm mnichů bylo uneseno ozbrojeným komandem v noci ze 26/27.3.96 ze svého kláštera Notre – Dame- de - l´Atlas v Tibehirine (hora Tibéhirine 100 km od Alžíru)  u Médea (60 km jižně od Alžíru), kde celá desetiletí poskytovali pomoc, zejména lékařskou, místním zemědělcům …

5.4. do Alžíru za účelem „vyjednávání“ tajně dorazil gen. Rondot z DST/civilní kontrarozvědka , zatímco pařížské ústředí DGSE/rozvědky  se ku svému rozhořčení o jeho „vyjednávací“ misi dozvědělo až 2.5. …

Vatikán Paříž udržovala záměrně stranou , ale papež Jan-Pavel II se ke konsternaci Paříže 14.4.96 překvapivě objevil v Tunisu, kde vyzval k propuštění mnichů, a navázal vlastní kontakt s únosci …

18.4.96 se k únosu přihlásil šéf GIA Zitouni, jehož dlouholeté masakry civilistů pro protesty nejen alžírských muslimů musela  v této době odsoudit i „al-Qajda“ , takže byl již odepsanou mrtvolou …

30.4. Zitouni poslal na francouzskou ambasádu svoji spojku s audiokazetou, a požadoval výměnu mnichů za abú Adlane/Lajáda, jenž byl vězněn v Alžíru …

Podle abú Chaiba Aliho Benhadžára, bývalého velitele GIA v oblasti Médea, jenž z GIA po zavraždění mnichů odešel a založil vlastní oddíl LIDD , GIA v době únosu mnichů prováděla rozsáhlý zátah na obyvatele této oblasti pohoří Atlasu, vypálila několik domů a zavraždila několik civilistů.

Podle Benhadžára se jednomu z mnichů podařilo utéci a uvědomit bezpečnostní složky o místě zadržování mnichů – ty však nic nepodnikly, zato o několik dní později oblast bombardovaly napalmem (viz abú Chaib Ali Benhadjar :L´affaire de la mise á mort des sept moines).

27.4. v (odtajněné) depeši do Paříže franc. velvyslanec tvrdí, že mu tajemník alž. ministerstva zahraničí Amar Bendjama přislíbil, že alž. armáda v oblasti Médea , kde jsou rukojmí zadržováni,  nepodnikne žádnou vojenskou akci …

21.5.96 alžírský gen. Lamari poslal gen. Rondotovi zašifrovaný fax s informací, že  rukojmí zadržuje „emír“ Zitouni v Tala Ser, a že alž. armáda podnikne voj. akci na jejich vysvobození ( tuto voj. akci francouzský pluk. Buchwalter svému šéfovi na DRM/voj. rozvědka ve své zprávě z 10.6.96 komentoval slovy : „ Nelze vyloučit, že tato „osvobozovací“ voj. akce alž. armády měla jediný cíl – skoncovat s celou záležitostí bez ohledu na životy rukojmích „ …) .

21.5.96 komuniké č.44 skupiny GIA prohlašovalo :“ Protože Francie nevyhověla naším požadavkům ze 30.4., splnili jsme své sliby a podřezali jsme dnes ráno hrdla sedmi křestˇanským mnichům, budiž Allah pochválen …“

Alžír však tuto informaci odmítl potvrdit, a teprve po devíti dnech 30.5.96  oznámil, že u města Médea byly v pytlích nalezeny jejich dekapitované , již rozkládající se hlavy, těla se podle Alžíru nenašla …

( Francouzský velvyslanec v depeši do Paříže z 29.5. uvedl, že „ alž. armáda podnikla „rozhodující“ operaci v oblasti Médea ráno 20.5., která trvala až do večera 22.5 „ …) .

Zitouni, po dekapitaci mnichů a veřejném prohlášení umírněné islámistické MEI o jeho kolaboraci s alžírskou vojenskou tajnou službou/ DRS, byl , podle oficiální verze, svými nepřáteli z řad islámistů zavražděn 16.7.96 ( 6.6.96 se od Zitouniho distancovala „al-Qaida“ v prohlášení Jordánce palestinského původu Othmane  Omara Mahmouda alias abú Koutada/Qatada z LON, jenž vyslal do GIA , prolezlou agenty DRS, svoji spojku, která Zitounimu doporučení „al-Qaidy“, aby opustil řady GIA, předala ) .

Abdelkader Tigha a jiní bývalí velitelé islámistů však tvrdí, že byl Zitouni zavražděn komandem DRS hned poté, co 21.5.96 zveřejnil, že dekapitoval mnichy …

K budoucímu zavraždění Zitouniho ( a ke spolupráci Zitouni-DRS)  gen. Rondot ve své zprávě ze 27.5.96 pro svého šéfa poznamenal :“  DRS Džamela Zitouniho, jenž  svým vražedným frakcionářským bojem podstatně přispěl k nejednotě GIA., dlouhou dobu z taktických důvodů tolerovala . Zavražděním mnichů však DRS získala příležitost, jak se  zkompromitovaného Zitouniho zbavit  … „ .

Tuto zprávu gen. Rondot zakončil podivnou úvahou :“ Naší povinností je DRS v této její snaze podpořit, ne-li přímo se o to zasadit …“ .

Hubert Colin de Verdiere podle odtajněných dokumentů napsal svému šéfovi, ministru zahraničí Hervé de Charette :“ Nelze vyloučit, že DRS toho o Zitounim ví více, než přiznává, přinejmenším s ním manipuluje …. „ , což vysvětluje důvěrnou informaci o Zitounim, kterou  gen. Smain Lamari svěřil Philippe Parant, šéfovi francouzské  kontrašpionáže /DST :“ Zitouni, dokud se nevymkne z kontroly, je  spíše užitečný“  … (Le Monde z 22.11.09)

Již od samého počátku média spekulovala , že šlo o nájemnou vraždu objednanou vojenskou juntou v Alžíru (někteří tvrdí, že i jistými kruhy franc. taj. služeb)  v době  zasedání světového protiteroristického summitu v egyptském městě  Šarm el-Šejch, která měla galvanizovat světové veřejné mínění proti islámistům (zavraždění mnichů však vyvolalo protesty i některých islámistických organizací jak v Alžírsku, tak v zahraničí).

Tuto tezi potvrzuje nezávislé vyšetřování vedené US historikem Johnem Kiserem a Henri Quinsonem na žádost dvou mnichů, kterým se podařilo, díky představenému kláštera (59) , jenž  únoscům tvrdil, že v klášteře je jen sedm mnichů, utéci , kteří však poprvé ve Francii veřejně vystoupili až v 4/ 07 …

Ani Alžír, ani Paříž neprovedli žádné důkladné vyšetřování, a Paříž na něm ani netrvala. Dokonce ani katolická církev , a zejm. alž. arcibiskup Mgr Teissier, se neozvali, a mlčky přijali vysvětlení, že mnichy údajně zmasakrovala GIA.

Teprve poté, co pro francouzský list Libération svědčil v 12/02 Abdelkader Tigha, napadl v 1/03 oficiální verzi Alžíru/Paříže i páter Armand Veilleux, ale až 10.2. 04  se alespoň jedna rodina zavražděného mnicha (otce Lebretona) a páter Armand Veilleux (všechny zastupuje advokát Patrik Baudouin)  odvážili podat ve věci trestní oznámení na neznámého pachatele  u  prominentního pařížského protiteroristického soudce Bruguiere ( jenž s vyšetřováním nepospíchal, a proto právní zástupce rodin mnichů v 3/06 veřejně napadl neúnosné protahování vyšetřování případu pod vedením Jean-Louis Bruguiere , jenž byl v roce 07 z vyšetřování  odvolán, a nahrazen soudcem MarkemTrévidic .

Vlivný italský list La Stampa 6.7. 08 tvrdil, že v rámci této aféry bylo zavražděno mnoho svědků, včetně oranského biskupa Pierre Claverie, který byl  1.8.96 zavražděn bombou odpálenou na dálku tři hodiny poté, co odcházel ze schůzky s francouzským ministrem zahraničí Hervé de Charrette ( schůzky se zúčastnil i franc. voj. atašé v Alžíru v krvavých letech 95-98 pluk. Francois Buchwalter) , který byl v Alžíru na „neočekávané“ návštěvě .

Právě pluk. Buchwalter byl pravděpodobným zdrojem prominentního investigativního novináře Valeria Pellizzari, jenž svůj zdroj označil za „ vysokého funkcionáře jedné západní vlády „  , a  ve svém článku tvrdil to, co o rok později Buchwalter uvedl před soudem  ( nicméně vyšetřující soudce Trévidic , jenž „stále“  zkoumá odtajněné dokumenty, tvrdí, že „ mniši byli kulomety z vrtulníků postříleni krátce po svém únosu  … „ , zatímco tajné služby si „hrály“ na kontakty s únosci … ) .

Alžír jako vždy obvinil z atentátu islámistickou GIA, pluk. Buchwalter však  vypověděl, že biskup Claverie byl přesvědčen o tom, že mnichy zavraždila junta v Alžíru, v terénu zastupovaná DRS „ převlečenou“ za GIA .

Buchwalter nepřímo naznačil, že alžírští generálové „ z tohoto důvodu“ nechali biskupa zavraždit, ale vražda mohla být , podle něho, také odvetou vůči Paříži, protože ministr zahraničí nejenže dorazil do Alžíru nečekaně, ale také trval na tom, že  „hned“ pojede do kláštera v Tibéhirine, což mu alžírský ministr zahraničí několik hodin zlostně a marně rozmlouval, protože podle Alžíru toto organizačně náročné přemístění ministra sledovalo jen jediný cíl – ukonejšit francouzské veřejné mínění   …

Na dotaz soudce, proč se alžírská junta domnívala, že biskup ministra zahraničí „navedl“ , aby jel do Tibéhirine, Buchwalter vyhýbavě a záhadně  odpověděl:

“ Víte přece , jak biskup, který ministrovu cestu do Tibéhirine spoluorganizoval ,zemřel. Na poslední chvíli si změnil lístek, jen pár lidí o tom vědělo …“ .

Kapitán Haroun tvrdí, že vraždou mnichů vyústil nejen konflikt mezi alž. a francouzskými tajnými službami ( francouzský velvyslanec v Alžíru  Michel Léveque  si několikrát písemně stěžoval,že  mu Alžír neposkytuje žádné informace, a nespolupracuje ani s jeho vojenským atašé plukovníkem Buchwalterem) , ale i vzájemné  spory mezi franc. tajnými službami …

Za Paříž „vyjednávalo“  ,nezávisle na sobě, několik franc. tajných služeb, třebaže  oficiálně za Paříž vyjednával jen gen. Rondot (od roku 81 za  civilní DST, předtím pracoval pro voj. rozvědku) , samozřejmě, ne s únosci, ale jen se šéfem alžírské DCE/ Direction du  contre-espionnage  gen. Smainem Lamari ( GIA kontrolovala voj. rozvědka DRS) , jenž požadoval, aby byl  gen. Rondot jediným „kanálem“ zmocněným k vyjednávání …

Gen. Rondot ( alias ministerstvo vnitra) prosazovalo verzi Alžíru (v roce 95 Paříž zaplavily bombové útoky, a ministerstvo bylo „závislé“ na  úzké spolupráci s alž. tajnými službami ) , zatímco francouzská rozvědka DGSE, která doposud udržovala s gen. Lamari privilegované vztahy , a misí gen. Rondota se cítila zaskočena, a francouzské ministerstvo zahraničí , které se do vyjednávání samozvaně vsunulo, tvrdily, že za únosem stojí DRS …

Podle odtajněné zprávy gen. Rondota z  10.5.96 generál začal ztrácet trpělivost s vedením pátrání ze strany Lamariho, a požadoval na svém šéfu na ministerstvu vnitra v Paříži nespoléhat se pouze  na alžírské tajné služby , a navázat, navzdory rizikům, přímý kontakt s GIA, „ abychom zjistili, o co tu ve skutečnosti jde“ …

S únosci  navázal kontakt i pověstný Marchiani, emisar Charlese Pasqua, jenž disponuje vlastní zpravodajskou sítí.

Marchiani prohlásil, že kdyby se francouzské tajné služby do jeho vyjednávání diletantsky nepletly, mohli být mniši osvobozeni ( také DGSE údajně se zadržovanými mnichy navázala přímý kontakt , a vybavila je údajně tajným sledovacím elektronickým zařízením)  …

Plukovník v důchodu Buchwalter poprvé vypovídal před soudcem až 25.6. 09 .

Rovněž výpovědi  bývalých představitelů alžírské armády a tajných služeb potvrdily  „dnešní verzi“ , že unesení mniši byli 21.5.96 rozstříleni ze dvou armádních vrtulníků, které konvoj s rukojmími v této oblasti Atlasu přepadlo, a teprve posmrtně dekapitováni  …

Svědci vypověděli, že kulometčíci z vrtulníků se soustředili jen na mnichy, z jejichž těl nadělali řešeta, a po splnění úkolu, tvrdil gen. Buchwalter, se vysílačkou spojili s voj. štábem CTRI v Blida  ( L´Express z 6.7.09, Le Monde ze 7.7.09 ).

Francois Buchwalter se tuto informaci dozvěděl od jednoho alžírského generála, se kterým studoval na voj. akademii v Saint-Cyr, a jehož bratr velel jednomu z inkriminovaných vrtulníků …

O všem, o čem jej jeho alžírský „přítel“ informoval, pluk. Buchwalter napsal svému nadřízenému dvě podrobné zprávy, ale francouzský velvyslanec v Alžíru vydal pokyn  „  záležitost nerozviřovat“ …

Alžír na vrácení kauzy s mnichy na stůl francouzského vyšetřovacího soudce , a na prohlášení Sarkozyho z počátku července 09, že „ vzájemné vztahy je nutno budovat na pravdě, ne na lžích“ , poprvé zareagoval v 7.7.09  ústy mluvčího strany RND/Národní demokratické hnutí premiéra Ahmeda Ouyahia (jenž v 12/05 stál „věrně“  po boku nemocného, možná přiotráveného, prez. Bouteflika), který se „podivil“, že kauza s mnichy, kterou francouzská prokuratura 13 let udržovala pod pokličkou za zavřenými dveřmi,  byla „tendenčně exhumována“  právě v době, kdy Alžír nekompromisně obnažil francouzské koloniální praktiky …

Mlčení politiků  ( v té době zemřela 90letá matka Bouteflika, takže se všichni předháněli v zařizování jejího pohřbu)  jako vždy nahrazovaly úvodníky :  největší arabofonní list Echourouk napsal, že „Sarkozy a Alliot-Marie svými potměšilými prohlášeními provokují Alžír „ , zatímco frankofonní list Liberté napsal „ trouble-maker Sarkozy obvinil Alžír ze lži „  …

Také list El Watan odmítl francouzské obvinění ze zavraždění mnichů, a napsal, že  „ si francouzské tajné služby a francouzští politici vyřizují účty na úkor Alžíru … „ .

Alžírské listy byly „ pobouřeny“ i tím, že pluk. Buchwalter alžírskou juntu obvinil i ze zavraždění oranského biskupa  …

Sarkozy a Alliot-Marie na to prohlásili, že prokuratuře poskytnou „všechny“ dokumenty ( poradní komise pro tajné dokumenty národní obrany/CCSDN  20.11. 09 odtajnila tři zprávy generála Rondota, 14 zpráv DST, 47 zpráv DGSE, 7 zpráv DRM/Direction du renseignement militaire ) , aby mohla být kauza definitivně vyšetřena ( stohy tajných dokumentů však zůstávají nadále v trezorech kontrašpionáže DCRI ) ….

Tehdejší premiér Alain Juppé ( *1945, z gaullistické rodiny velkého pozemkového vlastníka) a zejména bývalý ministr zahraničí Hervé de Charette rozpačitě prohlásili, že  „jsou to všechno jen hypotézy …“ .

Hervé de Charette, jenž stál v čele tehdejší krizové buňky na Quai d´Orsay, a 13 let zamlčoval informace, které měl od francouzské ambasády v Alžíru,  šel ještě dále, a prohlásil, „ že jediným nezpochybnitelným faktem v kauze  je prohlášení GIA , že zabila jak mnichy, tak biskupa z Oranu „ , což pobouřilo příbuzné zavražděných mnichů, kteří jej obvinili z pokrytectví .

Advokát pozůstalých Baudouin prohlásil, že „  svědectví proti juntě po 13 let podávali  samotní její vykonavatelé, takže jediným zvratem v této kauze je jen to, že to samé po 13 letech potvrdil i vysoký důstojník Francie, jenž je navíc v celé záležitosti svědkem klíčovým  …, „ .

Na podporu pluk. Buchwaltera přispěchal i Alain Marsaud, bývalý soudce a bývalý poslanec za UMP, jenž šéfoval protiteroristické buňce pařížské prokuratury, a který prohlásil, že ministru spravedlnosti Jacques Toubonovi v roce 96  napsal dvě žádosti o zahájení šetření, ale marně …

Osud samotného kláštera představuje pro katolickou církev i po 14 letech dilema. Klášter ve svém ovocném sadu s 2.500 stromy poskytoval práci desítkám dělníků . Od roku 07 do kláštera, který do té doby střežila  alž. policie,  a kterému mezitím byla opravena střecha, asi 4x týdně  z Alžíru dojíždějí 4 jeptišky z řádu Sestry Betléma, založeného v 50.letech ve Francii.

Řád klade důraz na manuální práci, a sestry se snaží o obnovu kontaktů katolické církve s místními lidmi, pořádají kurzy šití pro místní ženy .

Sestry by  se v klášteře rády usadily natrvalo, ale představení katolické církve v Alžíru  váhají jim klášter svěřit, protože si nepřejí, aby se klášter stal poutním místem, protože v Alžírsku se množí útoky vůči křestˇanům, a v roce 04 byla hned naproti klášteru  ostentativně postavena  mešita …

Převzato z blogu autorky na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

5.prosince 1777 – Olomoucké biskupství bylo na žádost české královny Marie Terezie povýšeno na arcibiskupství. Zároveň bylo založeno biskupství brněnské, které podléhalo novému olomouckému arcibiskupství.

Translate