Kdo je online

Přihlášení uživatelé 0
Hosté 14

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Aviator - Komentář v MI-8/-17 Hip
Maďaři v letos v březnu vyřadili své poslední vrtulníky Mil Mi-8, stalo se tak po 52 letech jejich provozování.
Michal Kroužek - Odpověděl na komentář # 4706 v Shrnutí za únor 2021
Mám teď rozpracováno dost děl z 1. světové války. Část je i hotová a jen čeká na korekci/zveřejnění.
Duke - Odpověděl na komentář # 4706 v Shrnutí za únor 2021
Je pravda, že z WW1 toho tu tolik nemáme.
Chystá se desková hra s legionáři na Sibiři. Legie: Sibiřská cesta https://forum.vojsko.net/viewtopic.php?f=64&t=400...
Co také oprášit 1. světovou válku?

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 19. 5. 2010 21:01 Napsal Andrea Kostlánová
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: HISTORIE

Alžírsko : Kdo zavraždil francouzské mnichy II

( podrobně viz Alžírsko III Operace Chryzantéma, únos a zavraždění franc. trappistických mnichů z řádu cisterciánů) .  Drama se odehrálo před 14 lety uprostřed „ islámistického“ teroru, ale pro Alžír, Vatikán a Paříž  je kauza zavražděných mnichů stále choulostivým tématem, kterou se , jak se jim to hodí, navzájem vydírají  …  

Sedm mnichů bylo uneseno ozbrojeným komandem v noci ze 26/27.3.96 ze svého kláštera Notre – Dame- de - l´Atlas v Tibehirine (hora Tibéhirine 100 km od Alžíru)  u Médea (60 km jižně od Alžíru), kde celá desetiletí poskytovali pomoc, zejména lékařskou, místním zemědělcům …

5.4. do Alžíru za účelem „vyjednávání“ tajně dorazil gen. Rondot z DST/civilní kontrarozvědka , zatímco pařížské ústředí DGSE/rozvědky  se ku svému rozhořčení o jeho „vyjednávací“ misi dozvědělo až 2.5. …

Vatikán Paříž udržovala záměrně stranou , ale papež Jan-Pavel II se ke konsternaci Paříže 14.4.96 překvapivě objevil v Tunisu, kde vyzval k propuštění mnichů, a navázal vlastní kontakt s únosci …

18.4.96 se k únosu přihlásil šéf GIA Zitouni, jehož dlouholeté masakry civilistů pro protesty nejen alžírských muslimů musela  v této době odsoudit i „al-Qajda“ , takže byl již odepsanou mrtvolou …

30.4. Zitouni poslal na francouzskou ambasádu svoji spojku s audiokazetou, a požadoval výměnu mnichů za abú Adlane/Lajáda, jenž byl vězněn v Alžíru …

Podle abú Chaiba Aliho Benhadžára, bývalého velitele GIA v oblasti Médea, jenž z GIA po zavraždění mnichů odešel a založil vlastní oddíl LIDD , GIA v době únosu mnichů prováděla rozsáhlý zátah na obyvatele této oblasti pohoří Atlasu, vypálila několik domů a zavraždila několik civilistů.

Podle Benhadžára se jednomu z mnichů podařilo utéci a uvědomit bezpečnostní složky o místě zadržování mnichů – ty však nic nepodnikly, zato o několik dní později oblast bombardovaly napalmem (viz abú Chaib Ali Benhadjar :L´affaire de la mise á mort des sept moines).

27.4. v (odtajněné) depeši do Paříže franc. velvyslanec tvrdí, že mu tajemník alž. ministerstva zahraničí Amar Bendjama přislíbil, že alž. armáda v oblasti Médea , kde jsou rukojmí zadržováni,  nepodnikne žádnou vojenskou akci …

21.5.96 alžírský gen. Lamari poslal gen. Rondotovi zašifrovaný fax s informací, že  rukojmí zadržuje „emír“ Zitouni v Tala Ser, a že alž. armáda podnikne voj. akci na jejich vysvobození ( tuto voj. akci francouzský pluk. Buchwalter svému šéfovi na DRM/voj. rozvědka ve své zprávě z 10.6.96 komentoval slovy : „ Nelze vyloučit, že tato „osvobozovací“ voj. akce alž. armády měla jediný cíl – skoncovat s celou záležitostí bez ohledu na životy rukojmích „ …) .

21.5.96 komuniké č.44 skupiny GIA prohlašovalo :“ Protože Francie nevyhověla naším požadavkům ze 30.4., splnili jsme své sliby a podřezali jsme dnes ráno hrdla sedmi křestˇanským mnichům, budiž Allah pochválen …“

Alžír však tuto informaci odmítl potvrdit, a teprve po devíti dnech 30.5.96  oznámil, že u města Médea byly v pytlích nalezeny jejich dekapitované , již rozkládající se hlavy, těla se podle Alžíru nenašla …

( Francouzský velvyslanec v depeši do Paříže z 29.5. uvedl, že „ alž. armáda podnikla „rozhodující“ operaci v oblasti Médea ráno 20.5., která trvala až do večera 22.5 „ …) .

Zitouni, po dekapitaci mnichů a veřejném prohlášení umírněné islámistické MEI o jeho kolaboraci s alžírskou vojenskou tajnou službou/ DRS, byl , podle oficiální verze, svými nepřáteli z řad islámistů zavražděn 16.7.96 ( 6.6.96 se od Zitouniho distancovala „al-Qaida“ v prohlášení Jordánce palestinského původu Othmane  Omara Mahmouda alias abú Koutada/Qatada z LON, jenž vyslal do GIA , prolezlou agenty DRS, svoji spojku, která Zitounimu doporučení „al-Qaidy“, aby opustil řady GIA, předala ) .

Abdelkader Tigha a jiní bývalí velitelé islámistů však tvrdí, že byl Zitouni zavražděn komandem DRS hned poté, co 21.5.96 zveřejnil, že dekapitoval mnichy …

K budoucímu zavraždění Zitouniho ( a ke spolupráci Zitouni-DRS)  gen. Rondot ve své zprávě ze 27.5.96 pro svého šéfa poznamenal :“  DRS Džamela Zitouniho, jenž  svým vražedným frakcionářským bojem podstatně přispěl k nejednotě GIA., dlouhou dobu z taktických důvodů tolerovala . Zavražděním mnichů však DRS získala příležitost, jak se  zkompromitovaného Zitouniho zbavit  … „ .

Tuto zprávu gen. Rondot zakončil podivnou úvahou :“ Naší povinností je DRS v této její snaze podpořit, ne-li přímo se o to zasadit …“ .

Hubert Colin de Verdiere podle odtajněných dokumentů napsal svému šéfovi, ministru zahraničí Hervé de Charette :“ Nelze vyloučit, že DRS toho o Zitounim ví více, než přiznává, přinejmenším s ním manipuluje …. „ , což vysvětluje důvěrnou informaci o Zitounim, kterou  gen. Smain Lamari svěřil Philippe Parant, šéfovi francouzské  kontrašpionáže /DST :“ Zitouni, dokud se nevymkne z kontroly, je  spíše užitečný“  … (Le Monde z 22.11.09)

Již od samého počátku média spekulovala , že šlo o nájemnou vraždu objednanou vojenskou juntou v Alžíru (někteří tvrdí, že i jistými kruhy franc. taj. služeb)  v době  zasedání světového protiteroristického summitu v egyptském městě  Šarm el-Šejch, která měla galvanizovat světové veřejné mínění proti islámistům (zavraždění mnichů však vyvolalo protesty i některých islámistických organizací jak v Alžírsku, tak v zahraničí).

Tuto tezi potvrzuje nezávislé vyšetřování vedené US historikem Johnem Kiserem a Henri Quinsonem na žádost dvou mnichů, kterým se podařilo, díky představenému kláštera (59) , jenž  únoscům tvrdil, že v klášteře je jen sedm mnichů, utéci , kteří však poprvé ve Francii veřejně vystoupili až v 4/ 07 …

Ani Alžír, ani Paříž neprovedli žádné důkladné vyšetřování, a Paříž na něm ani netrvala. Dokonce ani katolická církev , a zejm. alž. arcibiskup Mgr Teissier, se neozvali, a mlčky přijali vysvětlení, že mnichy údajně zmasakrovala GIA.

Teprve poté, co pro francouzský list Libération svědčil v 12/02 Abdelkader Tigha, napadl v 1/03 oficiální verzi Alžíru/Paříže i páter Armand Veilleux, ale až 10.2. 04  se alespoň jedna rodina zavražděného mnicha (otce Lebretona) a páter Armand Veilleux (všechny zastupuje advokát Patrik Baudouin)  odvážili podat ve věci trestní oznámení na neznámého pachatele  u  prominentního pařížského protiteroristického soudce Bruguiere ( jenž s vyšetřováním nepospíchal, a proto právní zástupce rodin mnichů v 3/06 veřejně napadl neúnosné protahování vyšetřování případu pod vedením Jean-Louis Bruguiere , jenž byl v roce 07 z vyšetřování  odvolán, a nahrazen soudcem MarkemTrévidic .

Vlivný italský list La Stampa 6.7. 08 tvrdil, že v rámci této aféry bylo zavražděno mnoho svědků, včetně oranského biskupa Pierre Claverie, který byl  1.8.96 zavražděn bombou odpálenou na dálku tři hodiny poté, co odcházel ze schůzky s francouzským ministrem zahraničí Hervé de Charrette ( schůzky se zúčastnil i franc. voj. atašé v Alžíru v krvavých letech 95-98 pluk. Francois Buchwalter) , který byl v Alžíru na „neočekávané“ návštěvě .

Právě pluk. Buchwalter byl pravděpodobným zdrojem prominentního investigativního novináře Valeria Pellizzari, jenž svůj zdroj označil za „ vysokého funkcionáře jedné západní vlády „  , a  ve svém článku tvrdil to, co o rok později Buchwalter uvedl před soudem  ( nicméně vyšetřující soudce Trévidic , jenž „stále“  zkoumá odtajněné dokumenty, tvrdí, že „ mniši byli kulomety z vrtulníků postříleni krátce po svém únosu  … „ , zatímco tajné služby si „hrály“ na kontakty s únosci … ) .

Alžír jako vždy obvinil z atentátu islámistickou GIA, pluk. Buchwalter však  vypověděl, že biskup Claverie byl přesvědčen o tom, že mnichy zavraždila junta v Alžíru, v terénu zastupovaná DRS „ převlečenou“ za GIA .

Buchwalter nepřímo naznačil, že alžírští generálové „ z tohoto důvodu“ nechali biskupa zavraždit, ale vražda mohla být , podle něho, také odvetou vůči Paříži, protože ministr zahraničí nejenže dorazil do Alžíru nečekaně, ale také trval na tom, že  „hned“ pojede do kláštera v Tibéhirine, což mu alžírský ministr zahraničí několik hodin zlostně a marně rozmlouval, protože podle Alžíru toto organizačně náročné přemístění ministra sledovalo jen jediný cíl – ukonejšit francouzské veřejné mínění   …

Na dotaz soudce, proč se alžírská junta domnívala, že biskup ministra zahraničí „navedl“ , aby jel do Tibéhirine, Buchwalter vyhýbavě a záhadně  odpověděl:

“ Víte přece , jak biskup, který ministrovu cestu do Tibéhirine spoluorganizoval ,zemřel. Na poslední chvíli si změnil lístek, jen pár lidí o tom vědělo …“ .

Kapitán Haroun tvrdí, že vraždou mnichů vyústil nejen konflikt mezi alž. a francouzskými tajnými službami ( francouzský velvyslanec v Alžíru  Michel Léveque  si několikrát písemně stěžoval,že  mu Alžír neposkytuje žádné informace, a nespolupracuje ani s jeho vojenským atašé plukovníkem Buchwalterem) , ale i vzájemné  spory mezi franc. tajnými službami …

Za Paříž „vyjednávalo“  ,nezávisle na sobě, několik franc. tajných služeb, třebaže  oficiálně za Paříž vyjednával jen gen. Rondot (od roku 81 za  civilní DST, předtím pracoval pro voj. rozvědku) , samozřejmě, ne s únosci, ale jen se šéfem alžírské DCE/ Direction du  contre-espionnage  gen. Smainem Lamari ( GIA kontrolovala voj. rozvědka DRS) , jenž požadoval, aby byl  gen. Rondot jediným „kanálem“ zmocněným k vyjednávání …

Gen. Rondot ( alias ministerstvo vnitra) prosazovalo verzi Alžíru (v roce 95 Paříž zaplavily bombové útoky, a ministerstvo bylo „závislé“ na  úzké spolupráci s alž. tajnými službami ) , zatímco francouzská rozvědka DGSE, která doposud udržovala s gen. Lamari privilegované vztahy , a misí gen. Rondota se cítila zaskočena, a francouzské ministerstvo zahraničí , které se do vyjednávání samozvaně vsunulo, tvrdily, že za únosem stojí DRS …

Podle odtajněné zprávy gen. Rondota z  10.5.96 generál začal ztrácet trpělivost s vedením pátrání ze strany Lamariho, a požadoval na svém šéfu na ministerstvu vnitra v Paříži nespoléhat se pouze  na alžírské tajné služby , a navázat, navzdory rizikům, přímý kontakt s GIA, „ abychom zjistili, o co tu ve skutečnosti jde“ …

S únosci  navázal kontakt i pověstný Marchiani, emisar Charlese Pasqua, jenž disponuje vlastní zpravodajskou sítí.

Marchiani prohlásil, že kdyby se francouzské tajné služby do jeho vyjednávání diletantsky nepletly, mohli být mniši osvobozeni ( také DGSE údajně se zadržovanými mnichy navázala přímý kontakt , a vybavila je údajně tajným sledovacím elektronickým zařízením)  …

Plukovník v důchodu Buchwalter poprvé vypovídal před soudcem až 25.6. 09 .

Rovněž výpovědi  bývalých představitelů alžírské armády a tajných služeb potvrdily  „dnešní verzi“ , že unesení mniši byli 21.5.96 rozstříleni ze dvou armádních vrtulníků, které konvoj s rukojmími v této oblasti Atlasu přepadlo, a teprve posmrtně dekapitováni  …

Svědci vypověděli, že kulometčíci z vrtulníků se soustředili jen na mnichy, z jejichž těl nadělali řešeta, a po splnění úkolu, tvrdil gen. Buchwalter, se vysílačkou spojili s voj. štábem CTRI v Blida  ( L´Express z 6.7.09, Le Monde ze 7.7.09 ).

Francois Buchwalter se tuto informaci dozvěděl od jednoho alžírského generála, se kterým studoval na voj. akademii v Saint-Cyr, a jehož bratr velel jednomu z inkriminovaných vrtulníků …

O všem, o čem jej jeho alžírský „přítel“ informoval, pluk. Buchwalter napsal svému nadřízenému dvě podrobné zprávy, ale francouzský velvyslanec v Alžíru vydal pokyn  „  záležitost nerozviřovat“ …

Alžír na vrácení kauzy s mnichy na stůl francouzského vyšetřovacího soudce , a na prohlášení Sarkozyho z počátku července 09, že „ vzájemné vztahy je nutno budovat na pravdě, ne na lžích“ , poprvé zareagoval v 7.7.09  ústy mluvčího strany RND/Národní demokratické hnutí premiéra Ahmeda Ouyahia (jenž v 12/05 stál „věrně“  po boku nemocného, možná přiotráveného, prez. Bouteflika), který se „podivil“, že kauza s mnichy, kterou francouzská prokuratura 13 let udržovala pod pokličkou za zavřenými dveřmi,  byla „tendenčně exhumována“  právě v době, kdy Alžír nekompromisně obnažil francouzské koloniální praktiky …

Mlčení politiků  ( v té době zemřela 90letá matka Bouteflika, takže se všichni předháněli v zařizování jejího pohřbu)  jako vždy nahrazovaly úvodníky :  největší arabofonní list Echourouk napsal, že „Sarkozy a Alliot-Marie svými potměšilými prohlášeními provokují Alžír „ , zatímco frankofonní list Liberté napsal „ trouble-maker Sarkozy obvinil Alžír ze lži „  …

Také list El Watan odmítl francouzské obvinění ze zavraždění mnichů, a napsal, že  „ si francouzské tajné služby a francouzští politici vyřizují účty na úkor Alžíru … „ .

Alžírské listy byly „ pobouřeny“ i tím, že pluk. Buchwalter alžírskou juntu obvinil i ze zavraždění oranského biskupa  …

Sarkozy a Alliot-Marie na to prohlásili, že prokuratuře poskytnou „všechny“ dokumenty ( poradní komise pro tajné dokumenty národní obrany/CCSDN  20.11. 09 odtajnila tři zprávy generála Rondota, 14 zpráv DST, 47 zpráv DGSE, 7 zpráv DRM/Direction du renseignement militaire ) , aby mohla být kauza definitivně vyšetřena ( stohy tajných dokumentů však zůstávají nadále v trezorech kontrašpionáže DCRI ) ….

Tehdejší premiér Alain Juppé ( *1945, z gaullistické rodiny velkého pozemkového vlastníka) a zejména bývalý ministr zahraničí Hervé de Charette rozpačitě prohlásili, že  „jsou to všechno jen hypotézy …“ .

Hervé de Charette, jenž stál v čele tehdejší krizové buňky na Quai d´Orsay, a 13 let zamlčoval informace, které měl od francouzské ambasády v Alžíru,  šel ještě dále, a prohlásil, „ že jediným nezpochybnitelným faktem v kauze  je prohlášení GIA , že zabila jak mnichy, tak biskupa z Oranu „ , což pobouřilo příbuzné zavražděných mnichů, kteří jej obvinili z pokrytectví .

Advokát pozůstalých Baudouin prohlásil, že „  svědectví proti juntě po 13 let podávali  samotní její vykonavatelé, takže jediným zvratem v této kauze je jen to, že to samé po 13 letech potvrdil i vysoký důstojník Francie, jenž je navíc v celé záležitosti svědkem klíčovým  …, „ .

Na podporu pluk. Buchwaltera přispěchal i Alain Marsaud, bývalý soudce a bývalý poslanec za UMP, jenž šéfoval protiteroristické buňce pařížské prokuratury, a který prohlásil, že ministru spravedlnosti Jacques Toubonovi v roce 96  napsal dvě žádosti o zahájení šetření, ale marně …

Osud samotného kláštera představuje pro katolickou církev i po 14 letech dilema. Klášter ve svém ovocném sadu s 2.500 stromy poskytoval práci desítkám dělníků . Od roku 07 do kláštera, který do té doby střežila  alž. policie,  a kterému mezitím byla opravena střecha, asi 4x týdně  z Alžíru dojíždějí 4 jeptišky z řádu Sestry Betléma, založeného v 50.letech ve Francii.

Řád klade důraz na manuální práci, a sestry se snaží o obnovu kontaktů katolické církve s místními lidmi, pořádají kurzy šití pro místní ženy .

Sestry by  se v klášteře rády usadily natrvalo, ale představení katolické církve v Alžíru  váhají jim klášter svěřit, protože si nepřejí, aby se klášter stal poutním místem, protože v Alžírsku se množí útoky vůči křestˇanům, a v roce 04 byla hned naproti klášteru  ostentativně postavena  mešita …

Převzato z blogu autorky na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

6.května 1824 – Zahájení pravidelných českých představení ve Stavovském divadle (?21.4.1783). Česká představení však neměla stejné postavení jako německá – pořádala se pouze v neděli a ve svátek odpoledne. Herecký sbor stavovského divadla byl také německý, pročež musel být do českých her doplňován ochotníky.

6.května 1945 osvobozují Američané Plzeň, kde předchozího dne vypuklo povstání proti okupantům.

6.května 1757 – Bitva u Štěrbohol (sedmiletá válka) mezi Pruskem a Rakousko-rusko-sasko-švédskou koalicí. Prusko zde porazilo Rakouskou armádu.

Translate