ARMÁDY A HISTORIE

Chruščovova zpráva - nejpřísněji střežené tajemství

aneb jak se svět lopotně dozvěděl, že nastala destalinizace ... 17.3.1956 zpráva  britské agentury Reuters a článek v New York Times západnímu světu odhalily nemyslitelné : 25.2.1956 na konci XX.sjezdu KSSS se Nikita Chruščov pustil za zavřenými dveřmi ( s vyloučením delegátů z „bratrských“ komunistických a spřátelených zemí ), a ku zděšení stárnoucí stalinské gardy, do brutální kritiky Tatíčka Stalina .

Odsoudil v ní zejména 30letý kult Stalinovy osobnosti, jenž si z ústředního výboru učinil ustrašený slepě poslouchající Kocourkov, a krvavé čistky ze 30.let.

Chruščov se pustil do Stalina již 25.2., ale až 17.3. britská agentura Reuters a New York Times tuto skutečnost odhalily světu, a teprve 2.6.1956 velké americké deníky publikovaly téměř celou Chruščovovu zprávu .

Jak mohlo být takové politické zemětřesení tak dlouho utajeno ?

Text Chruščovovy zprávy byl 28.2.56 rozeslán na ústřední výbory bratrských zemí, a teprve poté byl dán k dizpozici v přesně očíslovaných  exemplářích  i  „vyšším“ sovětským soudruhům, jejichž úkolem bylo seznámit s ním další soudruhy – text jim byl přečten na mimořádné přísně uzavřené schůzi, na které si nikdo nesměl dělat žádné poznámky, ani vznášet otázky …

Všechny výtisky Chruščovovy zprávy pak musely být neprodleně vráceny zpět na ÚV KSSS.

Moskva tehdy přijala jen hrstku západních novinářů, kteří se dělili na dvě kategorie

a) dopisovatele ústředních deníků bratrských stran, kteří zdarma žili ve služebních bytech v moskevské čtvrti prominentů , a nemuseli vůbec za nic platit – sovětský stát jim dokonce financoval přes sovětský Červený kříž i platy, takže byli na výplatní pásce Moskvy, aby do svých metropolí psali jen optimisticky laděné hezké zprávy

b) zástupce  několika  „ buržoazních „ tiskových agentur a deníků ,kteří žili ve čtvrti rezervované pro cizince , kterým pobyt mateřské deníky draze hradily kvůli neustále nadhodnocenému rublu.

Byli pod 24hodinovým dohledem sovětské tajné policie a své články museli protlačovat přes tvrdou sovětskou cenzuru.

Michel Tatu, první dopisovatel Le Monde v Moskvě od roku 1957,uvádí , že své články mohli posílat pouze z jednoho telegrafního úřadu pro cizince : "Museli jsme je předkládat ve dvou výtiscích – jeden výtisk odnesl sovětský politruk ke schválení svému šéfovi , který jej odsouhlasil budˇ během tří minut anebo do tří týdnů " …

Západní novináři nicméně měli dobrý čich a Chruščovovu zprávu zavětřili ve vzduchu, o to více, že např. v Gruzii,ve které se Stalin narodil, čtení této zprávy vyvolalo nepokoje , které milice musely krvavě potlačit.

Nicméně naráželi na oficiální dementi sovětských úřadů, které popíraly, že by taková zpráva existovala.

Jak se to podařilo britské agentuře Reuters ? Její dopisovatel, informován záhadným zdrojem, odjel jakoby na dovolenou do Stockholmu, odkud onoho 17.3. poslal svoji zprávu o několika odstavcích, ale která vyšla od zpravodaje „z Berlína“ , aby její autor nebyl prozrazen …

Sam Russell, původem polský Žid , byl v té době moskevským dopisovatelem deníku KS Británie Daily Worker, a tolik štěstí neměl –  neodbytně se vyptával  na sovětských úřadech, které tvrdošíjně popíraly existenci Chruščovovy zprávy, jejíž podrobný obsah měl nicméně přepsaný ve své kapse.

O několik dní později zprávu poslal do Daily Worker, nebyla však zveřejněna, protože „bratrské“ dělnické strany, odmítající jakoukoliv destalinizaci,  dokázaly svému sponzorovi v Moskvě, že umí držet „jazyk za zuby“ …

Příkladem jsou francouzští komunističtí prominenti té doby jako Maurice Thorez, Jacques Duclos, Pierre Doize, Georges Cogniot, kteří si na sjezdu Chruščova poslechli, ale po návratu do Paříže o tom „ nepípli „ ani slovo.

Dokonce ještě mnoho let po XX.sjezdu ÚV KSF hovořil o Chruščovově zprávě jako o zprávě, „ která se přisuzuje soudruhu Chruščovovi „  …

André Fontaine, tehdejší ředitel Le Monde vzpomíná, že jednu její verzi viděl během své návštěvy Jugoslávie, ale potíž byla v tom, že kolovalo  mnoho verzí, navzájem si protiřečících .

Nakonec si CIA zaopatřila výtisk od svého agenta v Polsku, takže 2.6. 56 Chruščovovu zprávu uveřejnily New York Times, a hned poté 6.6.56 Le Monde.

Přesto Chruščov ještě dlouho poté tuto zprávu na Západě zapíral , a v 5/57 tvrdil, že byla vyrobena americkými zpravodajskými službami …

Teprve 1961 na XXII.sjezdu KSSS potvrdil své útoky proti Stalinovi z 25.2.1956 .Zpráva však nikdy nebyla sovětskými úřady publikována , a zůstává tak již přes 50.let záhadou ...

Ti,co se v roce 1956 domnívali, že nastane liberalizace sovětského bloku, byli těžce zklamáni – polské červnové povstání z roku 1956 a zejména madˇarské z října 1956,bylo brutálně potlačeno sovětskými tanky (jako berlínské z 6/53).

Sam Russell se o zprávě dozvěděl, když mu zavolal jeho přítel Dennis Hogden, jenž spolu s dalším britským kolegou Johnny Gibbonsem, pracoval v moskevském vydavatelství cizojazyčné literatury jako překladatel-tlumočník .

Oba se právě vrátili ze schůze, kde se Chruščovova zpráva četla. Byli tím, co slyšeli, zcela ohromeni, a okamžitě zavolali Russellovi. Rychle  s nimi sepsal na 10 stránek , co si z ní zapamatovali.

Otázkou bylo, co s ní …

Russell, tenkrát ještě jako disciplinovaný komunista, se odebral do politbyra UV ,aby obdržel informace od jeho tiskového tajemníka Iljičova.

Russell mu řekl :“ Mám 10 stránek textu, a stejně tak zahraniční zpravodajové v Moskvě  - jen cenzura jim brání v tom, aby ji neodeslali .“

Iljič sehrál idiota a zeptal se :“ Jaká cenzura ?“

Russell mu na to odpověděl, že k němu nepřišel proto, aby si s ním vyjasňoval, zda cenzura existuje či ne, ale co má dělat , protože o Chruščovově zprávě se brzy dozví celý svět , takže  bude zajímat i čtenáře Daily Worker …

Iljičov mu na to odpověděl, že mu nemůže pomoci, a poslal jej za ideologem ÚV Michailem Syslovem, členem politbyra, a ten jej odkázal na  pařížského dopisovatele Pravdy Jurije Jukova : Jukov mu odcitoval jen oficiální vyjádření, a když mu Russel skočil do řeči, že jej zajímá jen Chruščovova zpráva, řekl mu : „Soudruhu Russellle, vaše potíž je, že přikládáte příliš velkou váhu informacím buržoazních zpravodajů a vašeho velvyslanectví.“

Russell mu na to řekl, že může zpaměti citovat 10 stránek Chruščovovy zprávy. Jukov zlostně zavrčel :

“ Soudruhu,to ,že jste náš zahraniční přítel, neznamená,že se můžete hrabat ve věcech,které se týkají jen nás“ .

Russell mu na to odpověděl :“ Máte skříň plnou mrtvol, které z ní již vypadávají,   tak si v ní udělejte  pořádek " .