Kdo je online

Přihlášení uživatelé 0
Hosté 14

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Duke - Odpověděl na komentář # 4622 v Z.b.V. - Zur besonderen Verwendung
Opraveno.
Info z iRozhlas.cz: VZÁCNÝ OBRAZ. Slavné amsterodamské Rijksmuseum (Říšské muzeum) díky pandemii získalo vytoužený vzácn...
Dezinfekce dokončena. Letadlová loď se po nákaze chystá znovu do služby: https://www.idnes.cz/zpravy/nato/letadlova-lod-...
Tento týden probíhal tréning spolupráce mezi letouny L-159 ALCA a předsunutými leteckými návodčími při přímé letecké pod...
What the USS Roosevelt Can Teach Scientists About COVID-19 https://www.popularmechanics.com/military/research/a32256110/...

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 27. 7. 2012 19:53 Napsal Andrea Kostlánová
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: HISTORIE

Nacistická síť v USA

30.léta byla dobou velkých letců, Charlese Lindbergha (1902-1974) a jeho nástupců – i ruští letci, kteří létali nonstop z bolševického Ruska do Kalifornie, byli v US oslavováni jako hrdinové .

Hitler imitující kapitalistický paternalismus Henryho Forda, zamýšlel do Německa zkopírovat i US velkoměsta - v polovině 30.let předložili architekti Hitlerovi plány na „rekonstrukci“ pěti Führerových měst – Berlína/BER, Norimberku , Hamburku, Mnichova a  rakouského Lince, které měly ve své kráse přebít US velkoměsta, mrakodrap v Hamburku měl být vyšší než Empire State Building, most přes Labe ve stylu kalifornského Golden Gate Bridge měl být impozantnější než jeho předloha, železniční terminál v Mnichově měl trumfnout newyorskou Grand Central Station .

Byla to i doba velkých německých expedic Reichsführera Himmlera do Jižní Ameriky, Indie a Tibetu, zemí svastiky, Islandu a Grónska.

Otto Rahn , autor knihy Křižácké výpravy proti svatému grálu, aneb proti starogermánským vladařům, vyznavačům svatého grálu, kteří sídlili na hradě v Pyrenejích v jižní Francii, byl Himmlerem pověřen, aby dokázal existenci nordické kultury Atlantidy, což se Rahnovi nepodařilo, poté se Himmler soustředil na Tibet, většinu tibetských expedic vedl Sven Hedin.

Kontaktem Hedina na SS Ahnenerbe byl Ernst Schäfer z Asijského výzkumu Ahnenerbe, jenž se stal šéfem všech výzkumných projektů společnosti SS Ahnenerbe, včetně projektů na Antarktidě.

Zatímco Himmlerova Ahnenerbe zamýšlela kolonizovat Antarktidu/nacistická kolonie Neuschwabenland podle jména lodi expedice z roku 39 ( dnes tuto oblast spravují Norové) , Churchillovi se zalíbil projekt Habbakuk/biblický prorok, obří letecká základna/letadlová lodˇ  uprostřed Atlantiku k ničení německých ponorek,  plující na směsi korku a ledu /neprůstřelná směs pykrete měla nahradit nedostatkový hliník a ocel - tento nápad byl původně německý, a britští důstojníci jej považovali za špatný vtip, ale na konferenci v Quebeku v 8/43 tento nákladný projekt z roku 42, na který finančně zruinovaná Británie/UK neměla, lord Mountbatten  u Churchilla a Roosevelta/FDR tvrdě prosazoval ( Roosevelta málem zastřelil, když před ním předváděl, jak je směs pykrete neprůstřelná)  …,

Projekt drtivě kritizovalo UK námořnictvo s tím, že spotřeba papírenské buničiny na stavbu této letadlové lodi by byla tak obrovská, že by to položilo UK papírenský průmysl, ani ocel by se neušetřila, a letadlová lodˇby plula pomalu jako šnek …

V 12/43 bylo od projektu upuštěno, když Portugalci dali spojencům souhlas k využívání leteckých základen na Azorech, a lord Mountbatten byl pro jistotu poslán do Barmy.

Studijní pobočka/Studiengesellschaft okultní společnosti Thule (Hermann Wirth) a okultní Společnosti Vrilu Deutsches Ahnenerbe/Dědictví předků měla archeologickým výzkumem posvátných míst árijské nadrasy zdůvodnit nadřazenost germánské rasy a její Tisícileté říše , kterou Thule a Vril prosazovaly.

Byla v roce 35  založena Wirthem a SS-Obergruppenführerem Richardem Darré, potažmo pod osobní taktovkou Himmlera a duchovního Rasputina vedení NSDAP, rakouského expluk. Herberta Williguta,  kterou SS oficiálně převzalo pod patronát v roce 39 (před rokem 39 ji SS financovalo např. přes různé reklamní agentury)   …

První Schäferovou expedici do Tibetu z roku 30 financovala Akademie přírodních věd z Filadelfie . Do Tibetu, Číny a Sibiře se Schäfer vrátil i v roce 31 jako člen US expedice Brooke Dolana.

Když se Hitler v 1/33 dostal k moci, Schäfer vstoupil do NSDAP, a vzápětí i do SS, kde do roku 42 dosáhl hodnosti Hauptsturmführera, stejně jako jeho kolega z SS Bruno Berger ( všichni členové expedic financovaných Ahnenerbe jak v Německu tak v zahraničí, byli výhradně členové SS) .

Himmler, , šéf SS od 1/29, fascinovaný starogermánskou mytologií jako většina vedení NSDAP ( Willigut pro předáky SS navrhl stříbrné prsteny se čtyřmi keltskými runovými symboly s lebkou uprostřed) chtěl spolek SS přeměnit do polonáboženské organizace rasově čistých nordických nadlidí ( sám tomuto typu silně neodpovídal) , a tajuplný SS hrad Wewelsburg  do moderního dvora krále Artuše s Kulatým stolem rytířů ve zbrani ( Himmler tvrdil, že je inkarnací krále Heinricha I, se kterým si v noci povídá, ale i bez své inkarnace byl natolik bizarní, že jej Albert Speer ve svých Pamětech mnohokrát označil za „ duševně chorého Podivína s velkým  D, CH a P „ )  .

Ing. Hans Kammler, vynálezce osvětimských spalovacích pecí ( jeho plány s novou technologií převzalo největší US krematorium ), a koncem války z pověření Himmlera šéf všech tajných projektů Říše,  jenž po válce beze stopy zmizel spolu s Martinem Bormannem, je v nacistickém folklóru líčen jako jamesbondovská verze Wernhera von Brauna, třebaže opak byl pravdou, odvahu nikdy neprojevil, jen vychytralost.

Nacistická sítˇ  v US

V US byly silné fašistické tendence a silný proud izolacionistů, kteří nechtěli, aby Washington vstupoval do války - co by se asi stalo, kdyby se v roce 40 US postavily na stranu Hitlera , kdyby v prezidentských volbách v 6/40 nezvítězil potřetí FDR (jediný US prezident zvolený třikrát) , ale Charles Lindbergh, miláček davů ulice, stejně jako Henry Ford pověstný antisemita a sympatizant s nacistickým režimem, jenž v roce 41 přednesl velmi odpudivý antisemitský proslov.

V US měli nacisté jako svého zpravodajského rezidenta kpt. Fritze Joubert Duquesne /1877-1956/, jihoafrického Búra, jenž pro Němce pracoval za obou světových válek …

Duquesne , jehož rodinu Britové všeobecně, a jejich představitel  Horatio Herbert Kitchener konkrétně, poslali za druhé búrské války do koncentračních táborů, se pokusil polního maršála Kitchenera zavraždit v Kapském Městě, tehdy jako kapitán UK armády ( po svém zatčení jako búrský špión „neutrálními „ Portugalci v tehdejší Portugalské východní Africe, dnes v Mosambiku, Duquesne z vězení uprchl, a přešel na oko k Britům, udala jej však manželka jednoho jeho spolukonspirátora .Brity byl odsouzen k doživotí, ale uprchl i z UK vězení na Bermudách, tentokrát do US, stal se US občanem, a dělal poradce přes Jižní Afriku US prezidentům , mj. Theodoru Rooseveltovi ) …

Protože v búrských válkách zdejší nizozemské osadníky v jejich boji s Brity  podporovalo Německo ( + zdejší irští osadníci) , Duquesne se v 1.sv.v. stal německým špiónem, a podle knihy The Secret War Against America Duquesne kladl bomby na UK lodě v Jižní Americe , celkem jich poslal ke dnu 22 …

Knihy jej také spojují se smrtí polního maršála Herberta Kitchenera, jenž se utopil na UK křižníku HMS Hampshire 5.6.1916 , když najel na minu nakladenou německou ponorkou, které Duquesnes, jenž  se údajně nalodil na křižník pod identitou ruského vévody Borise Zakrevského (polní maršál Kitchener plul totiž vyjednávat s Kremlem) , polohu křižníku signalizoval.

Smrt UK maršála, v LON silně neoblíbeného, je však opředena nejasnostmi, pravděpodobnější verzí je, že se jej zbavil samotný LON …

Duquesne řídil zdejší velmi rozvětvenou špionážní sítˇ - 33 jeho agentů pracovalo v nejrůznějších klíčových funkcích, ze kterých Duquesnemu předávali informace , kterých nacisté mohli využít v případě vyhlášení války, např. jeden špión si ve Washingtonu otevřel luxusní restauraci, kdy strategické informace získával od svých důvěřivých hostů, další pracoval u US aerolinií,takže informoval o spojeneckých lodích, kteří pluly napříč Atlantikem, jiný pracoval jako kurýr, který roznášel přísně tajné zprávy …

Duquesne, vyznamenaný Železným křížem,  byl FBI zatčen poté, co FBI nasadila do jeho sítě krtka jménem William G. Sebold, jenž pro Duquesne 2 roky pracoval v newyorském rozhlase , FBI Duquese  a všech jeho 33 agentů pozatýkala 29.6.42, celkem dostali přes 300 let vězení …

Odpovědnost za zpravodajství proti US poté převzal Abwehr, který vybudoval novou sítˇ s agenty, kteří likvidaci Duqueseovy sítě „ přežili“ , zejména najal a v Německu vycvičil osm z nich ( dva z nich byli naturalizovaní US občané), kteří byli rozděleni do dvou týmů, které vedli George John Dasch ( Ernst Peter Burger, Heinrich Heinck, Richard Quirin)  a Edward Kerling ( Hermann Neubauer, Werner Thiel, Herbert Haupt ) …

Všichni byli nějakým způsobem napojeni na pronacistické „ kroužky“ ( mj. nacistickou organizaci William Dudley Pelley jménem Legie Stříbrné košile/the Silver Shirt Legion) , které v US ve 30.letech bujely jako houby po dešti, třebaže  jejich podpora nacismu a smysl pro disciplinu byly různého kalibru.

V Operaci Pastorius 12.6.42 německá ponorka U-202 Daschův tým vysadila s výbušninami, s podrobnými plány cílů, a s obrovskými částkami peněz  ve výši 160.000 dolarů (dnes 1.7 mil. dolarů) na NYC Long Island.

Měli  mj. zničit elektrárny u Niagárských vodopádů, a tři továrny na výrobu hliníku , které byly před válkou postaveny IG Farben pro Alcoa v Tennessee Valley ( plány osobně poskytli němečtí technici, kteří továrny stavěli ), přičemž měli zaútočit i na obchodní domy ve vlastnictví US Židů, nejen aby demoralizovali US veřejné mínění, ale hlavně aby jej poštvali proti Američanům německého původu , kteří by za pogromů a postihů úřadů semkli řady, a podpořili Říši .

FDR nenechal internovat jen Američany japonského původu, ale internováni, třebaže v menším měřítku,  byli i Američané německého a italského původu ( viz Ronald Takaki A Multicultural History of America in WWII z roku 00, Stephen Fox America´s Invisible Gulag, A Biography of German American Internment z roku 00, Lawrence DiStasi The Secret History of Italian American Internment z roku 01, či Max Friedman Nazis and Good Neighbours – The US Campaign against the Germans of Latin America in WWII z roku 03) .

Původně chtěl FDR internovat všechny Američany německého původu, ale šlo by o milióny občanů , tak se svého přání musel zřeknout, hodně  US Italů žilo na tichomořském pobřeží, kde se živili rybářstvím, museli se však odstěhovat, protože se  US armáda bála, že by se při vylodění Japonců k Japoncům připojili.

Byly jim konfiskovány i čluny, které pak Pobřežní hlídka používala při pátrání po německých ponorkách  …

Dasch, alias George Davis, jenž žil v US od svého dětství, ale přebíhal od práce k práci , aniž by naplnil své ambice, se vydal do Říše, kde se nechal naverbovat do armády, ale ani v Říši nebyl spokojen - dva dny poté, co jej německá ponorka vysadila u US břehů, a poté, co mu ústředí FBI prásklo s telefonem, když FBI volal, aby se udal, protože se domnívalo, že jde o vtip, se i s výbušninami vydal do FBI osobně, kde celý německý tým udal ( někteří tvrdí, že se Dasch v ponorkové misi angažoval jen pro to, aby se mohl vrátit zpět do US ) …

Druhý tým byl vysazen ponorkou U-584 v Ponte Vedra Beach  na Floridě 17.6.42 ,  v NYC měli zničit vodovodní sítˇ, zdymadla v St.Louis a v Cincinnati, a v Newarku měl zaminovat Pennsylvania Railroad .

V důsledku udání ze strany Dasche byli všichni  do 10.7.42 zatčeni .

FBI nemusela nic dělat, jen je posbírala a zavřela do vazby, žádný z nich nekladl při zatýkání odpor.

Hitler zuřil, a Canaris se vymluvil, že tyto teroristy nevybral Abwehr, ale SS, které  je vybralo z  „ primitivních neškolených nacistů “ , čímž Hitlera rozzuřil ještě více :“ To jsme snad měli vypsat konkurs mezi Židy či mezi kriminálníky ? ?! „ ječel Hitler na Canarise, jenž poté Hitlerova slova používal jako výmluvu, jak dostat Židy z rukou Gestapa s tím, že pracují pro Abwehr …

Všichni byli souzeni vojenským soudem, ale na způsob poválečných lidových/bolševických tribunálů v Československu ( mj. při pětiminutovém procesu s Čurdou, který  nebyl bolševiky medializovaný, kdy Čurda nebyl souzen pro vlastizradu, ale jen pro spolupráci s Gestapem, a při kterém ani jednou nepadlo slovo parašutisti, protože národní hrdinové byli jen komunisté ) , kdy si US veřejné mínění i tajné služby přály odsoudit je co nejdříve,aniž by se musely zabývat obsáhlými žalobami.

Rychlé odsouzení k trestům smrti bez zbytečných soudních řečí si přál i FDR ( „ Nevydám je žádnému civilnímu soudci vyzbrojenému  Habeas Corpus Act !  „ , na druhé straně si FDR nechal zadní vrátka poznámkou „ čímž nechci ničím Habeas Corpus Act snižovat, a Nejvyššímu soudu se podřídím“ …) .

Aby rychlé odsouzení zajistil, ustavil zvláštní vojenský tribunál složený ze sedmi generálů, který měl zaručit, že se nezvratnými důkazy soud nebude zabývat, místo nezvratných  důkazů si proto soud stanovil dost nízkou latˇku , stačilo, že „ důkazy budou jasné pro rozumně uvažujícího člověka „ , a že budou FDR o všech krocích soudu  s předstihem informovat .

FDR obžalovaným osobně vybral i dva prominentní vojenské právníky ( plukovníka Kenneth Royall + pluk. Cassius Dowell, kteří je hájili jako skupinu), třetího právníka , pluk. Carl Ristine, FDR vybral jen pro Dasche …

Proces, který se konal v kanceláři na ministerstvu spravedlnosti,  byl tajný, někteří autoři tvrdí, že Hoover nechtěl, aby vyšlo najevo, že se FBI Daschovi vysmála, když se jí telefonicky ohlásil, jiní tvrdí, že FBI nechtěla, aby se Abwehr dozvěděl, že by FBI nic nevypátrala, kdyby se jí Dasch sám nepřihlásil …

Obžalovaní krátce po zahájení u soudu požadovali Habeas Corpus Wrist, tj. aby jejich kauza byla vyslechnuta řádným  civilním soudem , ale District Court jejich žádost zamítl, takže se spěšně odvolali k Nejvyššímu soudu, tento ale spěšně , třebaže jeden soudce chyběl, podpořil FDR s tím, že sice ještě žádný teroristický útok nespáchali, nic nepoškodili a nikoho nezranili, ale vstoupili na území US v nepřátelských uniformách , nicméně tím, že se později převlékli, se připravili o status válečných zajatců ( když nepřítele chytíte ve vojenské uniformě, je nutno s ním jednat šlechetně, jakmile  se z uniformy vysvlékne, je prachobyčejným teroristou bez práva na řádný soud, třebaže špionáž a sabotáž jsou neoddělitelnou součástí války, a někdo to dělat musí ) , takže musí být z právního hlediska považováni za špióny  a nezákonné  kombatanty - teroristy, na které se haagské úmluvy ani US ústava  nevztahují  …

Důležitým precedentem pro to, aby Nejvyšší soud rozhodl v jejich prospěch, tj. aby byli vyslyšeni řádným civilním soudem, byla kauza z roku 1866 Ex parte Milligan, ve které Nejvyšší soud rozhodl, že „ Ústava US je zákonem, který platí za všech okolností , v době míru i v době války pro všechny „ , a dále uvedl, že „ vojenské soudy by měly soudit jen tam, kde civilní soudy nejsou schopné rozhodovat „ …

Obžaloba ve smyslu Ciceronova inter arma silent leges pak předložila důkazy v podobě per s neviditelným inkoustem, výbušniny, které zakopali na pláži, kde byli vysazeni, a jejich písemná přiznání …

Před smrtí ještě museli podepsat prohlášení, že byli US justicí souzeni „ spravedlivě, a lépe, než mohli za války očekávat „ …( Bush II tento precedent z roku 42 využil k ustavení vojenských soudů pro teroristy 9/11 )  …

Když gen. prokurátor Francis Biddle Roosevelta spokojeně  informoval, že již bylo zatčeno všech 8 špiónů, FDR se svým „ šarmantním“ sarkasmem prohlásil :

“ Stále je to málo, ale musíme z nich vytřískat co nejvíce. Prodej práva Barnum and Bailey za milión a půl, atˇje  pro výstrahu vozí ve zlatých klecích po celé Americe „ …

List The NYC Times uváděl, že „ třebaže teroristé ještě nic nespáchali, Američané si přejí slyšet střelbu popravčí čety „, zatímco časopis Life tučně hlásal „ 8 nacistických sabotérů by mělo být popraveno“  …

( Nebylo divu, bylo to v době, kdy Rommel prášil Brity v Egyptě, Blitzkrieg Wehrmachtu proti bolševikům  úspěšně pokračovala , a válka v Pacifiku nevypadala růžově )  …

Při procesu byly až komicky přeháněny bezpečnostní opatření, jako kdyby těchto osm packalů byli Rambové, britský námořník John Martin se správě věznice denodenně vnucoval, že se svými přáteli pomůže s popravami, aby US vláda ušetřila za elektřinu, stačí jejich odstřel.

V drtivé většině dostali tresty smrti, na elektrické křeslo šli v abecedním pořádku,  Dasch dostal nejprve doživotí, FDR mu doživotí změnil na 30 let nucených prací, a Burger, jenž o Daschově záměru přihlásit se na FBI věděl a souhlasil s ním,  dostal doživotí - oba byli propuštěni po Trumanově milosti  po šesti letech v roce 48, a přes svoje protesty byli deportováni do Německa s tím, že se do US již nikdy nesmí vrátit .

Dasch se přestěhoval do Švýcarska/ CH, kde v roce 59 napsal knihu 8 špiónů proti Americe (McBride Co. ,65 dolarů) , ve které proti verzi US armády a US tajných služeb ( tehdejší šéf FBI Hoover pozatýkání špiónů mediálně podával jako zásluhu bdící a ostražité FBI, fakt, že se Dasch sám přihlásil, mediálně zamlčel, přesto mu FDR nechal vyhotovit medajli za zásluhy šitou na míru na jeho hrudˇ)  podává Svoji verzi událostí , proto její vydání US média ve své době přešla hlubokým mlčením , na rozdíl od dalších, daleko nudnějších knih o stejném tématu, Shadow Enemies od novináře Alex Abella*1950 ( 15 dolarů) , + novinář Michael Dobbs (1950) The Nazi Raid on America ( 15 dolarů) …

Knihy Abella a Dobbse obsahují chybu v každém německém slově, třebaže Abell v knize píše, že „ Daschem Němci pohrdali, protože po letech života v Americe mluvil již jen lidovou němčinou, a nezvládal spisovnou  „ Hoch Deutch „ /místo Deutsch, většinou psáno Hochdeutsch …

Co asi Abell článkem úmluvy 50 a půl na straně 268 myslel …

Již v roce 41 vyšla kniha Total Espionage, která zmiňuje i sít Duquesneho.

Kdyby nacisté vyhráli, nastolili by v roce 45 globální vládu s jednou měnouˇ, kterou požadoval na brettonwoodských konferencích již UK zástupce Lord John Mayard Keynes …

Diktátorem Severní Ameriky se měl stát Goebbels, jeho zástupcem měl být Göring ( viz jeho rozhovor s US vojenským historikem  majorem Kenneth W. Hechler z 25.7.45, překládal kpt. Herbert R.Sensenig)  …

Göring Führerovi v letech 39-40 radil, aby za každou cenu udržoval US armádu, o které Göring ani Führer neměli valné mínění ( v té době US neměly dostatečný počet lodí ani letounů, a neměly kaučuk, oficiálním statistikám US produkce němečtí experti nevěřili, např. tomu, že US trvá pouhých 8-10 dnů k výrobě jedné vojenské lodi z prefabrikovaných dílů , zatímco Němcům postavení jedné lodě trvalo 9 měsíců ) mimo Evropu, aby se zde nemohla ani vylodit, ani jinak zasáhnout ( na otázku, co si o US armádě myslelo německé armádní velení  OKW/Oberkommando der Wehrmacht a OKH/Oberkommando des Heeres, Göring odpověděl, že neví) . Göring uvedl, že US lodě byly plovoucími rakvemi, které by poslalo ke dnu jediné německé torpédo.

Na otázku, proč Hitler vyhlásil válku oficiálně neutrálním US, Göring odpověděl, že byl „ sám překvapen“ ( Hitler vyhlásil válku US po japonském útoku na Pearl Harbour, proč tak učinil, o tom přemýšlejí historici dodnes ), třebaže věděl, že znovuzvolení FDR v roce 1940 v sobě neslo problém budoucího konfliktu s US ( po japonské invazi do Číny FDR bezvýhradně podpořil Čínu, v Evropě podpořil UK ) .

Také Hitler byl údajně překvapen – ten zase  útokem na Pearl Harbour, a třebaže BER nebyl vázán smlouvou s Japonskem, že mu přijde na pomoc, protože Japonsko bylo agresorem, Hitler rozhodl, že Japonsku „ musíme pomoci“ , a vyhlásil válku Washingtonu, „ čehož jsme poté až do konce války litovali“, uvedl Göring …

Göring prohlásil, že Hitler měl s „ válečnickým“ FDR osobní problém, nesnášel jej (po okupaci PL padl do rukou Němců deník hraběte Jacob Potofsky, z něhož pro Němce vyplynulo, že FDR mírovou holubicí nebude , třebaže v předvolebních slibech US veřejnému mínění , silně pacifisticky naladěnému, tvrdil, že  „ nevyšle ani jednoho vojáka mimo US území, a že US armáda bude použita jenom k obraně US území „ ) .

Po opětovném zvolení FDR v roce 40 BER přestal sázet na  US „ mírotvůrce“ z řad izolacionistů, za kterého BER mylně považoval především prominentního US průmyslníka Wendell Willkie, jenž protikandidoval proti FDR, protože nesouhlasil  s jeho New Deal, podporoval však jeho zahraniční politiku ( FDR získal27 mil. hlasů, Willkie 22 mil.)   .

Göring uvedl, že  si BER byl jistý, že se US budou držet stranou během tzv. podivné války, kdy LON a PAR vyhlásily BER válku, ale nic nepodnikly , a kdy v tomto období od napadení PL do napadení Francie, FDR vyslal  k evropským šéfům US diplomata Summer Welles, aby je přesvědčil, že politika appeasementu je stále to pravé ořechové (stejně negativní úlohu FDR sehrál v pozadí na konferenci v Mnichově v 9/38)    …
Hrabě Jacob Potofsky byl PL velvyslancem ve Washingtonu, a ve svém deníku si zaznamenával své četné rozhovory jak s FDR, tak s jinými US prominenty – Potofsky tak očividně věděl o dopisech FDR Churchillovi, ještě než se Churchill stal premiérem …

Megalomanský plán SS na zavraždění „socialistického „prezidenta FDR,  špionážní činnost,, nasazení diverzních skupin do důležitých US vojenských firem, v nichž měly vyzvídat a páchat sabotáže, měly německým nacistům připravit půdu pro jejich pozdější ovládnutí US .

Diverzní skupiny měly také navádět německé strategické rakety, jejichž první odpálení provedené 8.1.45 bylo neúspěšné, a tím operace SS Elster z roku 44 skončila …

V jejím rámci se měly konat sebevražedné mise, mj. při které by německé letky stíhaček jako živé bomby narážely do mrakodrapů na Manhattanu ( o 55 let dřívější scénář 9/11, ve kterém se Bushova vláda inspirovala ), obří dopravní letadla (Projekt A) by pod trupem nad Atlantik přivážela menší letouny, létající téměř nadzvukovou rychlostí, které neměly přistávací podvozek, protože měly sloužit jako bomby.

Přesto se najdou i historici ( A.P.Taylor , Geoffrey Barraclough ), kteří tvrdí, že „Hitler nechtěl ovládnout svět, měl jen omezené cíle, ale reagoval  impulzivně na situaci „ – podle nich totiž neměl žádný program, což tvrdí i němečtí historici, kteří, zmiňují-li se o Hitlerově programu/většinou se uvádí Mein Kampf, píší uvozovky, čímž naznačují, že jde jen o post factum výmysl  ,,     …

Příkladem může být, uvádějí, jak urputně až do 7/40, „ usiloval o „přátelství“ Británie“ …

Německý týdeník Die Zeit 17.9.01 , krátce po 9/11 uveřejnil článek Bomby pro Manhattan, jehož autor Jochen Thies později napsal i knihu s názvem „Hitlerův cíl : New York „ .

O plánu útoku na NYC se mezi nacistickými špičkami mluvilo již před zahájením 2.sv.v. války, Reichsmarschall Göring ve svém projevu v roce 38 před šéfy německého leteckého průmyslu ve svém luxusním sídle Karinhall, v době, kdy přemlouval LON, aby se připojil na stranu BER, prohlásil, že si přeje, aby mu vyvinuli „Americký bombardér“ , který by doletěl do NYC s pětitunovým nákladem bomb, a zpět, aby mohl „ definitivně skoncovat s arogancí, která odtamtud přichází“  ...

Německý badatel Olaf Groehler získal z německých archívů plán z 4/42  na bombardování východního pobřeží US s leteckými mapami s vyznačenými leteckými trasami a cíly bombardérů.

Na seznamu cílů byla např. továrna Pratt and Whitney v East Hartford, Connecticut, která vyráběla letecké motory, továrna Sperry Gyroscopes v Brooklynu, NYC, či Curtiss Wright Corp. v Caldwell, NYC, vyrábějící pro letadla vrtule, celkem byl na seznamu 21 továren při východním pobřeží.

Albert Speer si do svého špandavského deníku v roce 47 poznamenal : „ Nikdy jsem neviděl Hitlera tak rozzuřeného jako v roce 44, kdy již bylo jasné, že prohrajeme, Hitler si nechával promítat záběry hořícího Londýna ( US bombardéry startovaly z UK letištˇ) , hořící Varšavy, a v trvalém deliriu z hořících německých měst prohlašoval, že „ i NYC skončí v plamenech - s mrakodrapy, které budou obřími pochodněmi“ …

Göring v 7/45 prohlásil , že „ Německo špatně odhadlo US denní bombardéry, zejména  Flying Fortress, se kterými se dlouho nemohlo vypořádat, a když na ně mělo, Washington se s jejich lety odmlčel, a poté je posílal jen s doprovodnými stíhačkami „ …

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

5.června 1469 – Matyáš Korvín, zvolen v Olomouci katolickými pány za českého krále, byl odmítnut na českém sněmu. Český sněm uznal na radu Jiřího z Poděbrad nástupnictví Vladislava Jagellonského.

5.června 1967 začala Šestidenní válka.