Kdo je online

Právě přítomno: 2703 hostů a žádný člen

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Za Varšavského povstání bojoval na straně povstalců také Hetzer s přezdívkou Chwat. Více o tom naleznete na odkaze: http...
V půlce dubna se uskutečnilo cvičení Nordic Fires 2019 v prostoru švédské letecké střelnice Vidsel za účasti českých Gri...
Štefánikova smrt byla nehoda. Nevyvážené letadlo při přistání sklouzlo po křídle, říká historik https://www.irozhlas.cz...
Fascinující, že se někomu po tomhle stýská. Když tam vidím fronty na toaletní papír, reportáže o nedostatku košťat apod ...
Corp. Anderson - Komentář v M2HB
U.S. Sailors Fire the M2 Browning and Twin M2HB https://www.youtube.com/watch?v=f8kcn_mdReY

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 31. 8. 2012 20:00 Napsal Andrea Kostlánová
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: HISTORIE

Honba za nacistickou technologií a poválečné „legendy“

"Skutečnost nemusí být ani pravděpodobná, ani věrohodná", Jorge Louis Borges /1899-1986/)  Události z roku 44 potvrzují, že se Německo nehodlalo vzdát početní převaze se zastaralou výzbrojí … Po odtajnění některých US dokumentů v roce 93 Operaci Lusty/ Luftwaffe Secret Technology podrobně popsal Norman Malayney v roce 95.

Operaci Lusty, jejímž úkolem bylo „odchytit“ co nejvíce nacistických vědců i s tunami jejich vědecké dokumentace, velel gen. Henry H. Arnold /1886-1950/, kterého učili létat slavní bratři Wrightové, jejichž letouny pro US armádu v letech 1912-13 tragicky padaly …

Gen. Arnold utrpěl 5.infarkt v 1/48, když psal svoje Paměti, do roka zemřel ( jeho tři synové byli plukovníky z West Point) …

Gen. Arnold, oslněný německými úspěchy v letectví, ve 30.letech ostře kritizoval US leteckou technologickou zaostalost  - po 1.sv.v. speciální US tým vojenské rozvědky svážel do US letouny z celé Evropy k jejich vyhodnocení, přesto ve 30.letech US ve vývoji letecké technologie zaostávaly jak za Británií/UK, tak především za Německem, teprve po 2.sv.v. v důsledku německých technologií se US staly „ pány Nebe“, kteréžto postavení si na úkor Evropy, zejména Británie, právně stvrdily v mezinárodních leteckých smlouvách   …

S výběrem „potřebných“ nacistických vědců gen. Arnoldovi významně  pomohl matematik, fyzik a letecký ing. Theodor von Karman /1884-1963/, původem madˇarský Žid, jenž od roku 30 přednášel v US, a v roce 40 mu bylo uděleno US občanství ( raketový projekt JATO s první zkouškou 16.8.41), kde byl od 23.10.43 (kdy FDR s velkým zpožděním poskytl finance na jaderný výzkum, který byl v Německu v plném proudu již od roku 39) vědeckým poradcem US armády, jejíž Vědecká poradní rada/SAG od 1.12.44 přímo podléhala gen. Arnoldovi  …

Theodor von Karman vypracoval seznam německých leteckých inženýrů, které gen. Arnold osobně sesbíral v operaci Lusty …

Operace Paperclip se specializovala na jaderné a raketové vědce , mj. viz zde Hirošima/Nagasaki + Ponorka U-234, která vyplula 15/16.4.45 z Christiansand údajně do Japonska .

Kpt. Fehler se s ponorkou i s jejím cenným nákladem (zahrnoval i 10 prominentních nacistických vojenských inženýrů, mj. z týmu prof. Küpfmüllera) vzdal US, které, aby se o náklad nemusely dělit, oklamaly kanadské námořnictvo („ohlušily“ ho), které ji stíhalo, mezitím co Američané ji pluli vstříc /lodní deník USS Sutton uvádí „ kolizní kurz“ .

Fehlerova ponorka se vzdala USS Sutton + Neal A.Scott/De-769 11.5.45, ale tyto dvě lodě byly speciálně vyčleněny, aby se s ní setkaly, již  9.5.45, oficiální linie uvádí 37 osob, ze kterých si US učinily válečné zajatce …

Ponorka byla eskortována do Portsmouth Navy Yard, New Hampshire, její nákladní list německý i americký č. OP-20-3-G1-A ze 24.5.45 byl jen pro veřejnost, pravý nákladní list nebyl dodnes odtajněn .

Zfalšovaný nákladní list nezmiňuje 80 beden oxidu uranu (Třetí Říše měla údajně k dizpozici 1.200 tun oxidu uranu uskladněného v belgickém Oolen) , ani vojenskou techniku budoucnosti,  jak ve své knize potvrdil kpt. Fehler, mj. bombardér Me-262 přímo z Rechlinu i s náhradními díly, elektrická torpéda, infračervenou roznětku pro atomovou bombu, 12 ocelových válců s mikrofilmy , dokumentující veškerý nacistický výzkum, včetně jaderného, raketového a hlavně protiraketového, nízkofrekvenční a vysokofrekvenční technologii) …

Z německých specialistů z ponorky U234 se v US vazbě stal „nezvěstným“ fregatní kpt./Fkpt. Ing.Falck/Falk, mluvící plynně japonsky, protože neexistuje žádný záznam nejen o jeho pozdějším návratu do Německa, ale US úřady dodnes nedokáží vysvětlit, kam se po výslechu ze 26.5.45  „ztratil“   …

Ohledně výbuchů jaderného typu v Rugen a v Ohrdruf z 3/45, britská BSC/British Security Coordination v jedné odtajněné zprávě uvádí, že „ specialisté Waffen SS vyvíjejí bomby strašlivého účinku, jejichž exploze zasáhne oblast v okruhu 4.5 km  - nejde však o jadernou bombu, ale konvenční s radioaktivní příměsí  „ …

Diplomatické depeše mezi BER a Japonskem údajně potvrzují, že šlo o termobarickou bombu - Göring po svém zatčení tvrdil, že se pokusil vyvolat u pilotů Luftwaffe vzpouru, aby tuto bombu, která by mohla zničit veškeré lidstvo, odmítli používat ( k povstání 300 pilotů a velitelů Luftwaffe skutečně došlo v oblasti Lahn v Hessensku v 3/45, všichni za to zaplatili svými životy – důvod vzpoury US+UK dodnes tají, deníky Luftwaffe z této doby byli spojenci konfiskovány) …

Ztráta norské těžké vody plány nacistů nijak nezhatila, továrnu na výrobu těžké vody měli i u Hamburku/Beckova továrna dr. Kurta Diebnera, a další továrnu začali budovat v roce 44, kdy Dr. Paul Karl Maria Harteck/1902-1985/ obdržel významnou finanční částku na velkovýrobu centrifug  …

Podezřelá podzemní továrna s názvem Quartz2 byla i v Dolním Rakousku u města Melk.

Gen.Otto Ernst Remer/1912-1997/ se jako velitel praporu vyznamenal v létě 43 v bitvě u Charkova a v bitvě u Kurska .

Tragikou osudu se v 3/44 stal velitelem Wachbattaillon/Strážního praporu ministerstva obrany, což byl jediný větší bojový útvar v BER v době spiknutí proti Hitlerovi - když byl 20.7.44 svým nadřízeným vyzván, aby zatknul Goebbelse s tím, že je Hitler po atentátu mrtev, Goebbels jej přemluvil, aby zavolal Hitlerovi, a přesvědčil se , že Hitler stále žije.

Hitler jej pak na místě povýšil na Obersta/pluk. s tím, že povstání potlačí, což Remer ochotně učinil, takže do večera 20.7.44 byli spiklenci mrtví či pozatýkaní …

Oberst Remer se stal miláčkem nacistického tisku a velitelem Führer Begleit Brigade/FBB, ale brzy prokázal, že na větší velitelské funkce nestačí – pro jeho špatné velení byla tato brigáda ve Východním Prusku v podstatě rozdrcena , a když byla v 12/44 převelena na západní frontu k Ardennám, v důsledku jeho špatného velení utrpěla další těžké ztráty …

V 3/45, navzdoru nesouhlasu Remerových nadřízených, kteří jej kritizovali pro velitelskou neschopnost, byl Remer Hitlerem povýšen na generála ( Der Spiegel z 1.12.49)  …

S přetrvávajícím poválečným nacistickým přesvědčením spoluzaložil populární Socialistickou říšskou stranu, která v německém Bundestagu získala 16 křesel, takže byla v roce 52 zakázána, a  nacionální socialista Remer musel na několik let odejít do egyptského a syrského exilu, aby zde podpořil Kremlem budovaný socialismus …

V roce 92 byl v Německu odsouzen ke 22 měsícům vězení za popírání holokaustu, takže odjel do exilu v Madridu ( kde žili i další nacionálněsocialističtí prominenti, včetně významných pilotů Luftwaffe ), který jej nevydal s tím , že ve Španělsku popírání holokaustu není TČ …

Ve Španělsku v roce 97 i zemřel …

Několik veteránů z jednotky Gross Deutschland/GD, pod kterou spadal i Remer, o  Remerovi prohlásilo :“ My, Remerovi bývalí spolubojovníci, hluboce litujeme, že  osud vložil na tak mladého důstojníka tak těžké rozhodnutí, které musel v 7/44 učinit .

Bez ohledu na to, zda toto rozhodnutí bylo správné či špatné, důsledky tohoto rozhodnutí byly tak tragické a stály tolik nejlepší německé krve, že jsme jako vojáci očekávali, že muž, na kterého osud  takové břímě vložil, se kterým by se žádný člověk nedokázal vyrovnat, toto břímě svého rozhodnutí uzná , a bude žít v ústraní. Protože to Herr Remer neučinil, jsme jeho chováním hluboce zklamáni „ …

Remer v roce 81 napsal paměti Verschwörung und Verrat um Hitler, Urteil des Frontsoldaten /Spiknutí a zrada Hitlera, pohled frontových vojáků.

V knize mj. píše, že „zrádci v německé vědecké obci nasadili do klíčového nacistického vědeckého programu Uranverin Wernera Carla Heisenberga, jehož cílem bylo, jak sám po válce prohlásil,  byrokracií sabotovat výrobu německé atomové bomby“ .

Remer píše, že „ když Heisenberg, a jeho spoluspiklenec fyzik von Weizsäcker tvrdili, že pro její výrobu nemají jistý materiál či komponent, Albert Speer je vyzval, aby si řekli o jakýkoliv materiál či o jakoukoliv částku peněz na výzkum - ve svých Pamětech Speer uvádí, jak byl šokován, když Weizsäcker na další výzkum požádal o 40.000 říšských marek, zatímco Speer byl připraven mu na dokončení atomovky dát 100 mil. marek …“

Na své přednášce pro Luftwaffe v roce 42 se Heisenberg prořekl, když prohlásil, že  by dokázal vyrobit atomovku ze štěpného materiálu o velikosti banánu, ale spěšně dodal , „ ekonomicky to však není proveditelné“ ( viz zde  Byly bomby na Hirošimu/Nagasaki německé ? US uranovou bombu, kterou shodily na Hirošimu, netestovaly) …

„Navíc“ , stěžuje si v knize Remer, „ informace o štěpení jádra Heisenberg předával DK vědci Nielsi Bohrovi, poloŽidovi, jenž je okamžitě posílal svým přátelům do US „ …

Admirál Dönitz a náčelník genštábu Wehrmachtu Alfred Jodl podepsali 7.5.45  bezpodmínečnou kapitulaci ve francouzské Remeši, aniž by o tom Stalin věděl  - proto rozzuřený Stalin prohlásil podepsání kapitulace v Remeši za jednostranný nezávazný akt , a spojenci museli přistoupit na druhý podpisovací akt v BER, kdy stejný text kapitulace pod dohledem maršála Žukova podepsali polní maršál Keitel, admirál von  Friedeburg, a generálpluk. letectva Stumpff .

Otto Remer o ponorce U234 (viz zde Hirošima/Nagasaki Ponorka U234) uvádí, že je divné, že ponorka dostala příkaz ke vzdání se Američanům až čtvrtý den po kapitulaci, a tvrdí, že jeden člen její posádky Remerovi uvedl, že mu hlavní US vyšetřovatel řekl, že „ německé technologie o 60 let předběhly  americké „ …

Uranové doly v Jáchymově, které byly předmětem zájmu jak Kremlu, tak Třetí armády gen. Pattona, měl na starosti gen. SS ing. Hans Kammler, architekt pecí a plynových komor v Osvětimi, a v letech 44 -45 Himmlerův „manažér“ všech tajných projektů SS, od 3/45 i všech tajných projektů armády, třebaže Walter Dornberger o něm prohlásil, že „ nebyl ani dobrým inženýrem, ani dobrým vojákem“  …

Ing. Hans Kammler oficiálně  spáchal sebevraždu v Jílové u Prahy 9.5.45, jeho tělo se však nikdy nenašlo.

Některé zdroje uvádějí, že až do poloviny roku 46 žil na předměstí Prahy pod jiným jménem, a často cestoval do Švýcarska /CH, jiní uvádějí, že až do své smrti v roce 72 pracoval pro Kreml v Praze v budově bývalého školícího střediska letectva …

Existuje i jiná verze – seznamy německého Patentního úřadu, nad kterými převzalo dozor SS, byly zakopány v dole Bach.

Šlo o 225.000 svazků s tajnými složkami, které všechny sekce SS Forschung,Entwicklung, Patente se šéfem Emilem Mazuwem studovala.

Tým Lusty o ně určitě nezakopl, ale někdo je k zakopanému pokladu dovedl, možná Kammler, jenž se v posledních dnech války vrátil do Prahy, možná zde chtěl vyzvednout poslední poklady, které chtěl vyměnit za svůj život.

Gen.SS Wolff, s požehnáním Reichsleiter Bormanna  o tomtéž vyjednával s Allenem Dullesem v Curychu, což vysvětluje urychlený postup gen. Pattona k plzeňské Škodovce, ve které měl sídlo Kammlerův vědecký tým , souběžně s rychlým postupem spojeneckých vojsk do tajných továren pohoří Harz v Durynsku , souběžné zmizení Kammlera s nejtajnějším projektem Zvonu s veškerou jeho dokumentací, a náhlou smrt gen. Pattona v 12/45  …

Také Igor Witkowski tvrdí, že měl gen. Patton v plzeňské Škodovce zajistit vědecký tým Kammlera – z poloviny dubna 45 pochází poslední fotografie Ju-390, pořízená v Praze během příprav k odletu tohoto letounu – od té doby nebylo po letounu ani po Kammlerovi žádné stopy.

Podle Farrella je i z jiných dokumentů známo, že Pattonova Třetí armáda vyslala speciální tým hluboko do Čech, aby zajistila Kammlera, jeho vědce a dokumenty ke Zvonu.

V každém případě se po Kammlerovi nejen slehla zem, ale jeho jméno v dojemné US-SU shodě neuvádí ani jeden dokument norimberského MVT, třebaže byl koncem války po Hitlerovi a Himmlerovi nejmocnějším mužem – co asi pro vítězné mocnosti, kromě toho, že vydal rozkaz k postřílení zhruba 2.500 vězňů, kvalifikovaných technických kádrů, nepříjemných svědků z koncentráku Dora , vykonal ?

Jeho úlohu v holokaustu dokládá mj. dopis SS kapitána Karla Bischoffa, architekta v Osvětimi–Birkenau, z 29.1.43, ve kterém Kammlerovi referuje o dokončení  místnosti „Vergasungskeller“ v krematoriu II, kterou plány označují jako Leichenkeller/márnici, ale v níž byl Vergasungsapparate, čili v níž se lidé zplynovali …

Vítězné mocnosti měly u Luftwaffe co sbírat – od stíhače s raketovým pohonem Me163 Komet přes proudový He162 Volksjäger/Lidový stíhač, proudový stíhač Me262 Schwalbe/Vlaštovka, bombardér, noční stíhací a průzkumný letoun Arado Ar234 s reaktivním pohonem, syntetický olej a syntetický benzín inter alias ( viz také Joseph Farrell Roswell and III Reich ) …

Na prkně údajně bez prototypu zůstal stíhač s kolmým startem a přistáním/dnes VTOL Focke-Wulf Fw Triebflügel z roku 44, zato byl k dizpozici prototyp stíhače/bombardéru s tryskovým motorem Horten Ho229 z roku 44 (přezdívaný Gotha Go229 podle továrny, kde byl vyroben Gothaer Waggon Fabrik s křídly ubíhajícími dozadu ) , potažený materiálem pohlcujícím radarové paprsky, první kradmý letoun na světě (US firma Northrop Aviation poté podle plánů nacistických inženýrů vyrobila  za dvě mld dolarů jeho moderní klon Stealth), stíhač s kolmým startem a přistáním Heinkel He Wespe/Vosa, který měl místo křídel obří rotor, jeho prototyp byl dokončen v roce 45, VTOL Focke-Achgelis Fa 269, jehož 1.prototyp měl být vyroben v roce 47, Lippisch P.13a, raketový systém Wasserfall/Vodopád R101, řízená protiletecká střela typu země-vzduch/miniaturní verze V2, poprvé testována v roce 44 v Peenemünde, jejíž motor navrhl raketový ing. dr.Walter Thiel /1910-1943/ …

Alexandr Lippisch (1894-1976) se specializoval na hybridy letadla-rakety, byl fascinován delta křídly.

Jeho nejznámějším návrhem byla stíhačka s raketovým pohonem Messerschmitt Me 163(Komet), avšak „shora“ nařízená spolupráce Lippische a Messerschmitta  byla velmi obtížná, protože se bytostně nesnášeli …

Po válce o hybrid raketového letounu s delta křídly projevila zájem US firma  Convair, vznikl tak F-92, F-102 Delta Dagger,F-106 Delta Dart, a B-58 Hustler.

Jak dopadli nacističtí inženýři, kteří si založili vlastní firmy :

1966 si Lippisch založil firmu , která upoutala pozornost západoněmecké vlády, s jejíž pomocí, za nevole Washingtonu,  byl vyvinut prototyp jak Lippischova VTOL, tak raketového vozidla, ale tím spolupráce skončila, protože u Lippische znovu propukla již léčená rakovina …

Stejně dopadl Wernher von Braun /1912-1977/, jenž si po svém vyhazovu z NASA v roce 69 otevřel vlastní firmu, třebaže mu bylo „doporučeno“, aby odešel do „ pasívního“ důchodu a nenavazoval kontakty se západoněmeckou vládou - po pár měsících onemocněl a zemřel.

US měly inženýrský poklad v osobě srbského génia NikolyTesly /1856-1943vypadl z okna /, jenž ve 30.letech mj. načrtl schéma částicových zbraní, „které  svazkem paprsků zničí celou vojenskou letku“ , ale US ministerstvo války se mu vysmálo …

Raketový ing. WalterThiel /1910-1943/, jenž v 8/43 doporučil skončit s vývojem raket A4 pro problémy s nimi spojené, zemřel pár dní nato při spojeneckém náletu/Operace Hydra, kterou v rámci Operation Crossbow začalo bombardování armádního střediska raketového výzkumu v Peenemünde, o kterém spojence informovala polská vojenská zpravodajská služba Zemské armády krajowej, a  Němec Paul Rosbaud s kódovým jménem Griffin …

Podivná operace Hydra 18.8.44

600 UK bombardérů svrhlo na Peenemünde 1.593 konvenčních a 281 tun zápalných pum, avšak zastavit výrobu raket se nepodařilo, protože veškerá síla útoku směřovala na severní část Peenemünde, nikoliv na ostrov Ruden, který leží o pár km severněji , takže nálet nezničil 2/3 toho, co zamýšlel ( anebo rozkazy zněly nezasáhnout  výrobní jednotky raket) …

Pokud jde o personál, zahynula jen 1/3 vědců, zato přes polovinu pracovní síly z KL a techniků, nejprominentnější inženýři – Kurt Debus a Wernher von Braun samozřejmě přežili.

RAF, známé pro svoji preciznost, muselo na poslední chvíli obdržet od nejvyššího velení chybné souřadnice, aby veškerá technologie i s vědci padla do rukou spojenců.

Spojenci tvrdili, že nálety úspěšně opozdily vývoj raket V2, ale vojenský šéf Peenemünde gen. dr. Walter Dornberger ve své knize „V-2“ z roku 52 tvrdí, že „ spojenecké nálety měly jen minimální vliv na zpoždění jejich zkoušek, protože minuly dva nejdůležitější cíle  - větrný tunel a „měřící jednotku“ ( spojenci při bombardování Peenemünde použili pumy se zpoždˇovačem, takže pumy vybuchovaly ještě tři dny po náletu ) …

30.10.44 se Hermann Göring zúčastnil  odpálení raket V259 a V260, a  nadšeně provolával : „ Nádhera, musíme je odpálit hned na prvním poválečném sjezdu strany …“

Rakety pro Hitlera se testovaly denně až do 20.2.45, většinou explodovaly ve vzduchu, nicméně v době, kdy Roosevelt/FDR nařídil generálům Eisenhowerovi a Pattonovi, aby se stáhli, a nechali Stalina zabrat budoucí státy na východ od BER, Hitlerovi raketoví inženýři připravovali do výroby obří  „neslyšitelnou“ raketu A4, ještě větší byla okřídlená raketa A9 .

Joseph Farrell píše o záhadné a krvavé ofenzívě v Ardennách/Battle of the Bulge v 11-12/44, kdy si gen. Patton do svého deníku  poznamenal :“Válku ještě můžeme prohrát“ .

Gen. Patton /1885-1945/, strýc pozdějšího senátora Larry McDonalda, který zemřel na palubě letu KAL 007 z 1.9.83, viz zde, a který zdědil rozsáhlý Pattonův archív, mj. o německých tajných projektech …

Gen. Patton , „ enfant terrible“ , jenž chtěl s německými Waffen divizemi táhnout až do Kremlu, zemřel bizarně při automobilové nehodě - byl nejen nejožehavějším přímým svědkem vyjednávání Allena Dullese s Himmlerem, Martinem Bormannem a Gehlenem , ale dostával i zprávy od úhlavního nepřítele proněmeckého Dullese – Hilaire du Berrier/1905-2002/ …

US film o gen. Pattonovi z roku 70, tvrdí někteří historici,  přespříliš přehání jeho údajný negativní rys „ zvítězím  za cenu jakýchkoliv ztrát „ , polní maršál Gerd von Rundstedt při výslechu uvedl : “ Patton je nejlepší gen. jakého máte „ …

Farrell se táže, co překvapivou ardennskou ofenzívou německé velení sledovalo.

Oficiálně chtěli Němci proniknout řídkými US liniemi v Ardennách, zmocnit se Antwerp, a tím nejen vrazit klín mezi US a UK armádu , ale i přerušit zásobovací linie UK maršálu Montgomerymu  - oficiální výklad však podle Farrella není logický, protože spojenci by pro zásobování využili nizozemských přístavů .

Pluk. Luftwaffe von Below z Hitlerovy družiny v Bunkru ve svých Pamětech (1982) o ardennské ofenzívě poznamenal, že „ dokonce ani Hitler nedokázal pochopit, proč chce Himmler do Ardenn, do místa, které nikam nevede  „ …

Farrell naznačuje , že odpovědí by mohla být zvláštní zakázka pro německé loděnice Štětín a Elbing/Elblag  na 24 ks lodí pro dopravu a odpálení raket V-2 s doletem200 mil, což je vzdálenost z Antwerp do Londýna /LON ( v jedné podzemní továrně se dokonce našly výkresy rakety o doletu3.000 mil)  …

Gen.Donald Putt v roce 46 uvedl, že tyto rakety měly jaderné hlavice, což tvrdil i Life Magazine ze 27.8.45 s nadpisem By the Skin of  Teeth/O vlásek, stačilo, aby se spojenecké vylodění v Normandii opozdilo o pár týdnů, a  ve válce mohl nastat obrat ….

US kosmonaut Gordon Cooper/1927-2004/ prohlásil, že v roce 45 dělil US od katastrofy jen jeden týden .

Zdrojem Pattonovy poznámky mohl být samotný FDR, jenž v dopise své sestřenici Daisy ze 6.12.44, prohlásil, že „ Němci vlastní zbraň V-3, která dokáže zničit všechno v dosahu1 km„  ( dopis je datován po údajném testu atomové bomby na střelnici SS na Rujáně zhruba kolem 10.-11.10.44 ( očitý svědek, velvyslanec Mussoliniho, Luiga Romersa - Farrell však tvrdí, že se test atomovky odehrál jinde na baltském pobřeží, nikoliv na Rujáně, a že šlo o bombu termobarickou )  …

Pro přesnost je nutno uvést, že první tým specializovaný na sbírání německých SS vědců vytvořili Britové, ale v rámci Lend-Lease Act (dohoda, kterou Britové s Američany podepsali 11.3.41) byli Britové povinni se s Američany o všechny vědecké informace dělit .

Právě Britové vytvořili SOG/Special Observant Group, která vyhodnocovala poznatky německých vědců a inženýrů , a přímo podléhala maršálu letectva Charles Medhurstovi /1896-1954, jeho syn,vojenský pilot, zahynul v 9/44/, jenž při svých častých návštěvách Washingtonu britské úsilí koordinoval s US, takže bylo vytvořeno zpravodajské středisko Air Technical Intelligence/ATI, jedno v Británii v testovacím středisku Farnborough , druhé na AFB Wright Field v Ohio.

Zpravodajsky talentovaný Ian Fleming /1908-1964/, pozdější spisovatel „bondovek“ , ze svého působení v námořní zpravodajské službě hodně věděl (  byl mj. autorem vylákání/únosu Hesse do UK), dokázal improvizovat na tisíc a jedna způsobů ( přesto jej vyhodili  z vojenské akademie Sandhurst), a tím byl pro své nepřátele ze zámoří nebezpečný (třebaže jsou jeho bondovky zaměřené na boj s komunisty, jsou paradoxně plné zášti a pohrdání vůči US, protože zatímco Fleming obhajoval poválečné britské impérium, Američané prosazovali nový kapitalistický řád s centrem ve Washingtonu) …

Po zvolení JFK, Fleming nabídl služby i jemu, konkrétně, aniž by o to byl požádán, vypracoval několik scénářů invaze na Kubu, a s JFK, kterého nesnášel Allen Dulles /1893-1969/, se několikrát setkal  …

Flemingova předčasná smrt je opředena záhadami ( JFK byl zavražděn 22.11.63, Fleming zemřel 12.8.64 údajně na svůj druhý infarkt v hotelu při svém pobytu v Canterbury, skácel se v zápětí po jídle/ stejně jako později UK ministr Robin Cook, jenž protestoval proti invazi do Iráku v 3/03 – při procházce se skácel mrtev v 8/05, zatímco v 7/03 byl zavražděn /oficiálně spáchal sebevraždu UK zbrojní expert OSN David Kelley, na kterého jako na zdroj odkázal jistý UK novinář, když v TV prohlásil, že v Iráku žádné zbraně hromadného ničení nejsou), v 10/75 spáchal údajnou sebevraždu předávkováním drogami Flemingův 23letý syn Caspar, jeho jediné dítě, stejně jako investigativní novinář David Kennedy v 4/84 ve 28 letech …

V 9/32 polyglota Fleminga ( ruštinu vystudoval na univerzitě v Mnichově, německy a francouzsky se naučil ve CH) po vyhazovu ze Sandhurstu nevzali ani na zamini, kde pracoval jako diplomat již jeho bratr Peter ( pracoval pro SOE/Special Operations Executive ), proto Fleming začal pracovat pro UK tiskovou agenturu Reters, která ve 30.letech sváděla ostré konkurenční boje s US agenturou AP …

V roce 33, když se v Kremlu konal zinscenovaný proces s několika UK občany, kteří byli obviněni ze špionáže, Reuters na proces vyslal rusky mluvícího Fleminga, a agentura se tak vyznamenala, protože Fleming byl jediným anglosaským novinářem, který proces pokrýval ( Fleminga si do svých černých seznamů zapsaly i ruské tajné služby) …

Fleming poté všechny překvapil, protože z Reuters náhle odešel pracovat na výnosné místo do obchodní banky.

S blížící se válkou MI6 najímala lidi s jazykovými znalostmi – začal pro ni pracovat UK spisovatel Graham Green /1904-1991/, jenž se v roce 22 stal na pár měsíců členem britské KS, zatímco historik Hugh Trevor-Roper začal pracovat pro Radio Security Service, a Fleming v roce 39 pro námořní zpravodajskou službu ( pro SIS alias MI6 nikdy nepracoval - dnes MI5 kontrarozvědka se sídlem v Thames House odpovídá ministru vnitra/Security Service Act 1989, zatímco rozvědka MI6 se sídlem ve Vauxhall Cross odpovídá  ministru zahraničí/Intelligence Services Act z 1994) …

Fleming se stal asistentem admirála Johna Henry Godfrey ( 1888-1970, řídil námořní zpravodajskou službu po celou dobu války) na přímluvu přítele své matky, Montaga Norman, tehdejšího guvernéra Bank of England, který se s admirálem osobně znal …

Fleming vedl komando Assault Unit 30/30AU, které mělo infiltrovat německé území, včetně okupovaných území, a získávat kódy, dokumenty a informace o nacistickém jaderném programu a o jeho vědcích ( informace pro „ Black Book“ , která obsahovala jména vědců a zařízení, které je nutno okamžitě odeslat do UK a získat z nich co nejvíce informací  v rámci operace Epsilon = informace z výslechů, přesné výsledky této operace ještě nebyly odtajněny) …

Další operací 30AU byla známá operace Paperclip, které se Fleming za UK stranu rovněž účastnil  - cílem bylo propašovat vědce a některé nacistické politické prominenty do US a UK .

V 1/45 se Ian Fleming vrátil z tajné operace na Dálném Východě do LON, kde byl pověřen dalším tajným úkolem – vystopovat peníze a zlato, které proudilo z Německa na tajné účty do zahraničí, jinými slovy zmocnit se financí Třetí říše, třebaže to byla spíše práce pro US ministra financí Henry Morgenthau, důvěrníka FDR, který spolu s FDR chtěl z Německa učinit „rozvojovou zemi s vyspělým zemědělstvím „ , s čímž nesouhlasila germanofilní Trumanova skupina (John Mc Coy + Allen Dulles, po válce CIA navíc spadala pod Gehlenovu „organizaci“ , kdo řídil koho, je dodnes nejasné, du Berrier tvrdil, že Gehlen Dullese) …

Ian Fleming se stýkal i s Jugoslávcem Dusko Popov /1912-1982/, který byl agentem abwehru i Mi6, hodnocený jako jeden z nejúspěšnějších agentů 2.sv.v. vůbec ( jak by ne, patřil do sítě du Berriera s kontakty na gen. Pattona , jenž o Popovovi prohlásil, že je „ nejcitlivějším tykadlem na  špionážní šachovnici 2.sv.v.“ ), odtud zájem Fleminga o JFK, a zájem Gehlena/Dullese o Fleminga …

Při jedné špionážní cestě pro BER do US Popov navštívil FBI a informoval jej o blížícím se útoku na US základnu Pearl Harbour,

FBI/John Edgar Hoover/1895-1972/ jeho informaci  nevěnovala pozornost, protože Popov byl „jen“ UK agent, US od 11/41 spoléhaly na své hlavní tykadlo v BER diplomata Fritze Kolbe/1900-1971/ na  Aussenministerium , kterého CIA šéf William Casey /81-87/ nazýval „největším US špiónem“ , zatímco MI6 o Kolbe tvrdila, že byl dvojím agentem, který Američanům předával jen nezávažné informace , protože odmítl vstoupit do NSDAP, takže na ministerstvu vykonával jen úřednické práce (komicky Kim Philby /1912-1988/ , agent Stalina, byl v MI6 pověřen ověřováním informací od Kolbeho ) …

K Flemingovu úkolu zajistit nacistické účty a zlato ve CH bankách vydalo v roce 96 UK nakladatelství Simon and Schuster výbušnou knihu Operation JB (Fleming operaci z 5/45 nazval James Bond/JB, jméno si vypůjčil od stejnojmenného autora, ornitologa, jehož knížku si v roce 44 koupil), kterou napsal Christopher Creighton/, válečný pseudonym pro Johna Ainsworth Davis /1895 -1976, atleta, držitele zlata z letních olympijských her z roku 20, chirurga RAF / …

John Davis v knize tvrdí, že komando Fleminga, který akci osobně velel ( naplánoval a provedl již úspěšný únos Hesse) , a Davis byl jeho zástupcem, uneslo ze sovětské zóny BER na přímý příkaz Churchilla Martina Bormanna, a odvezlo jej do UK, protože pokladníkem NSDAP byl Bormann ( Bormann měl Britům sdělit čísla bankovních účtů NSDAP ve CH bankách, kde jsou zlaté cihly a nakradená umělecká díla z celé Evropy  …

Tuto verzi o Bormannovi nepřímo potvrdil Gehlen, jenž prohlásil, že Bormann byl bolševický špión, který strávil „ několik týdnů či měsíců v SU okupační zóně“ ) …

Podle Creightona zůstal Bormann (v Norimberku byl v roce 46 v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti ) v UK až do roku 56, kdy byl tajnými službami vypuštěn do Jižní Ameriky…

Další osud oficiálně nezvěstného Bormanna je nevystopovatelný, v roce 72 byla ve východním BER při výkopových pracích na nové lince metra, nalezena jeho údajná lebka , o které experti z Frankfurtu, kteří zkoumali i lebku Hitlera, prohlásili, že je  Bormannova ( viz zde můj článek  První letecký most z BER 1945, ale byla to falešná stopa pro ukončení pohádky pro veřejnost, stejně jako dopadení UBL) …

Kniha v UK vyvolala paniku a nevoli, že by oblíbený autor mohl být zapleten, či dokonce šéfoval takovéto operaci.

Kniha však zmiňuje i dokumenty v archívech UK tajné služby, mj. dopisy od Churchilla ( Flemingův otec, přestože byl poslanec, v roce 1914 dobrovolně odjel na frontu, kde v roce 1917 padl, byl Churchillovým přítelem) a lorda Mountbattena Flemingovi, ve kterých s nimi Fleming tuto operaci JB probírá ( Bormann byl podle tvrzení Davise zachráněn z oprátky dohodou mezi FDR, králem Jiřím VI a Flemingem, protože k uvolnění  zlata a financí na CH účtech NSDAP potřebovali jeho podpis) …

List The Independent v článku Peter Muellera  ze 4.10.96 Did Bond Save Bormann ? napsal, že byla zahájena poslední propagandistická bitva 2.sv.v. – zatímco nakladatelství Simon and Schuster zamýšlí 2.9.96 vrhnout do prodeje Operation JB, vojenský autor Charles Whiting uvádí na trh svoji narychlo sepsanou knihu The Hunt for Martin Bormann, The Truth, která tvrdí, že Bormann zahynul v 5/45 v BER, protože v roce 75 to Whitingovi dosvědčil důchodce a poštovní úředník Günther Keysel, který podle svého tvrzení Bormanna , jenž se jako ostatní nacisté ukrývali ze strachu před RA v berlínském metru, Bormann na Lehrerstrasse, která byla z dosahu RA, se odvážil vyjít ven, ale křížová střelba z kulometu jej dostala, osobně pohřbil, zatímco The Daily Express trvá na tom, že zemřel v Argentině  …

Whitingovi smrt Bormanna údajně potvrdil i jeho bratr a švagr, a taktéž Bormannova milenka Elsa Kruger.

Ministr zahraničí Malcolm Rifkind na ohlášené vydání knihy rovněž zareagoval, a oznámil vytvoření vyšetřovací komise, aby státní tajemství skončilo u státu …

Počátek operace Lusty byl stanoven na 15.9.44, oficiální seznam 26 leteckých objektů/tzv. „ černý seznam“ ,  kterých se spojenecká komanda měla zmocnit, byl  generálu Arnoldovi ze strany Combined Intelligence Priorities Committee/CIPC a Air Service Command/ASC z US strategických leteckých sil USSTAF předložen 29.4.44.

První místo na seznamu zaujímalo Peenemünde, poté Garz, továrny Messerschmitt, a testovací středisko v Rechlin.

Sbírání vzácných kousků nacistické technologie nebylo bez rizika, většina z nich byla zaminována, často se na hledání vzácných letounů proto podíleli sami nacističtí piloti, jako Werner Heinz Braun ( uvedl, že piloti Luftwaffe létali bez odpočinku, dokud nebyli sestřeleni ) .

V ultra tajném týmu, který vyslýchal nacistické inženýry, byli Hugh Latimer Dryden /1898 –1965/, jenž v době honby za nacistickými vědci vyvíjel protilodní řízenou střelu „BAT“ , od roku 58  do své smrti byl zástupcem šéfa NASA.

Světe div se, také úctyhodný ing. Ludwig Prandtl /1875 –1953/, otec moderní aerodynamiky, od roku 42 šéf výzkumu Luftwaffe, přímo podřízený Göringovi, byl členem tohoto „kolegia“  …

Při svém výslechu v roce 45 se ing. Ludwig Prandtl staral pouze o jediné , neustále si stěžoval na to, že mu spojenci při bombardování poškodili střechu jeho domu  ( na jedné dochované fotografii Prandtl ležérně konverzuje se dvěma uniformovanými muži, s Reimarem Hortenem a jeho bratrem, oba byli členové Hitlerjugend) …

V týmu byl i vědec čínského původu Hsue-shen tsien/Qian Quesen /1911-2009/ , jenž od roku 35 studoval v US, v roce 50, když si požádal o US občanství, byl za mccarthismu (oprávněně) obviněn ze sympatií ke komunismu, ale při odletu zpět do Číny jej US tajná služba na letišti zadržela a vsadila do domácího vězení, ve kterém strávil 5 let – v roce 55 byl po letech tajného diplomatického vyjednávání vyměněn za US piloty z korejské války …

To, že jej Washington na zlatém podnosu hloupě daroval Velkému Maovi bylo jednou z největších tragédií 20.století – v Pekingu se stal otcem čínského raketového výzkumu a Straně vyprojektoval čínské balistické střely …

Také bolševici páchali bizarní činy, mj. když  22.4.45  popravili geniálního německého matematika a vědce, univerzitního prof. Wilhelma Cauer/1900-45/, jenž nebyl členem NSDAP, protože jeho politická kariéra byla omezena jeho prapraprapředkem- židovským bankéřem císaře Friedricha II Pruského …

Cauer poté, co odvezl rodinu do bezpečí k příbuzným na západ ( oženil se s příbuznou, měli 6 dětí) , se z neznámých důvodů vrátil do BER, kde byl vojáky RA jako rukojmí pro výstrahu popraven s dalšími civilisty, mezi nimiž byl v hromadném hrobě identifikován,  třebaže jeho jméno bylo na seznamu bolševiky hledaných nacistických vědců , což  bolševičtí velitelé očividně přehlédli  …

Německé civilisty v BER na jaře 45 nepopravovali jenom bolševici z RA, ale i Němci samotní – vojenská policie zastavovala na každém kroku civilisty a kontrolovala jejich doklady, protože všichni „ muži“ nad 16 let mohli odcestovat  z BER a z jiných německých měst ( jediným fungujícím dopravním prostředkem byla v té době jen jízdní kola) jen na zvláštní vojenskou propustku, a mnozí z nich byli již jen při pouhém podezření pro výstrahu veřejně na tržištích popravováni jako „ dezertéři“ …

Na vítězné mocnosti čekal i suborbitální bombardér  Silbervogel, plány na mezikontinentální balistické rakety A9-10, A11 nosná raketa satelitů,A12 nosná raketa na vynášení nákladů na oběžnou dráhu kolem Země, řízené balistické střely země-vzduch , mj. Feuerlilie F-25/Ohnivá lilie či Henschel Hs 7, Schmetterling/ Motýl, řízené střely vzduch-vzduch Henschel Hs 117H,

Střely s plochou dráhou letu/Vergentungswaffen, zbraně odvety

Jsou dodnes založené na nákresech V-1.

V 6/44 Třetí říše jako první na světě rozmístila první střely s plochou dráhou letu V-1 schopné donést bojové hlavice na vzdálenost240 km.

Původně je rozmístili ve Francii, odkud od 13.6.44 dopadaly převážně na LON  a jeho okolí .

Britská protiletecká obrana byla proti střelám V-1 bezmocná, letěly příliš rychle, takže je nemohla zaměřit ani protiletadlová děla, ani je nemohly likvidovat stíhačky, celkem zabily 23.000 lidí - jedinou obranou bylo zlikvidovat jejich odpalovací rampy ve Francii.

Brzy následovala další zázračná zbraň Třetí říše – první balistická raketa na světě V-2 ( projektové jméno A-4 ) letící čtyřnásobnou rychlostí zvuku, poprvé odpálená 8.9.44,  která v LON zabila 2.745 lidí …

Na V-2 s doletem do US pracoval od podzimu 43 dr. Bodo Lafferentz v odvetu za bombardování německého území US bombardéry, pro nedostatek času navrhl jen námořní verzi / schválený projekt Prufstand XII ,  střely by německé ponorky táhly za sebou v zapečetěných kontejnerech do vzdálenosti160 km od US pobřeží, přičemž každá ponorka by dokázala přivézt tři střely.

Na místě určení by se ponorka vynořila a dálkovým ovládáním by zatopila zadní část kontejnerů, čímž by se kontejnery se střelami dostaly do vertikální polohy nutné k vystřelení, přičemž by byly vynořené nad vodou jen svojí špičkou.

Poté by se otevřela zadní část plovoucího sila, do které by vstoupili technici a během 30 minut by střelu připravili k letu , zatímco po jejím vystřelení by technici sila naplnila vodou, aby klesla ke dnu, a ponorka by vyrazila na zpáteční cestu do Německa.

V 1/45 začala stavba tří prototypů plovoucích sil, kterých se zmocnili bolševici, když v 4/45  zabrali loděnici, ve kterých se stavěla.

Další verzí V-2/A4 byl projekt A-4B, který pro V-2 chystal dvě přídavná křidélka, aby zvýšil její dolet ( když by jí došlo palivo, nezabořila by se čumákem do země, ale klouzala by jako vysokorychlostní větroň, ale získala by navíc jen dolet 640 km, proto ji nacističtí inženýři zamýšleli opatřit raketovým stupněm/A-10, který by ji přes Atlantik přenesl.

Další verze A-4 (A-9) měla být první mezikontinentální balistickou střelou, která by uletěla2.500 mil za 30 minut …

Hitlerovy „odvetné“ zbraně, V-1 + V-2 , však byly velmi nepřesné v navádění na cíl , nejméně přesnou by byla ona první mezikontinentální balistická střela, takže místo likvidace vojenských cílů by jen terorizovaly civilisty.

Aby vylepšili přesnost zásahu, nacističtí inženýři zamýšleli vyvinout pilotované balistické střely – pilot by střelu navedl např. na Empire State Building, poté by se „katapultoval“ do moře, a čekající ponorkou by byl odvezen zpět do Německa.

Jiná verze navrhovala, aby ponorky napříč Atlantikem nakladly radiomajáčky, z nichž poslední by byl německým špiónem  umístěn v některém newyorském hotelu …

Letecké fotografie z roku 44 ukázaly sedm obrovských betonových bunkrů postavených ve Francii k neznámému účelu, zatímco šest z nich bylo orientováno na LON či Bristol, sedmý, vybudovaný ve Wizernes, směřoval na NYC.

Třebaže tyto bunkry nacisté nikdy nevyužili, když se jich spojenci zmocnili, zjistili, že bunkr ve Wizernes měl proti explozím odolné dveře dvakrát větší než byly rozměry raket V-1 či V-2, či jejich nástupce V-3 ( experti spekulují, že pro mezikontinentální balistickou střelu WVB  A9/A10, za 45 minut dolet4.800 km, testovací startovací rampa Prüfstand VII, vyráběna v podzemních továrnách ( kamenný důl Walbrzych, v podzemí dnešního zámku Ksiaž/tehdejší Fürstenstein Schloss, v komplexu „Riese“ v Sovích horách ),  které Němci před příchodem RA zasypali, v Dachau byla experimentální přetlaková komora, která vězňům trhala plíce, když  na nich zkoušeli  reakce lidského těla na úbytek tlaku a kyslíku ve výškách 24.000 m  )  …

27.3.45 , když gen. Eisenhower prohlásil, že německé obranné linie na západní frontě padly, nacisté odpálili z nizozemského Haagu svoji poslední V-2, zatímco Argentina Německu a Japonsku formálně vyhlásila válku.

Po válce se věci jevily ještě bizarněji, protože SU a US týmy dorazily do Mittlewerk současně, a tudíž plenily po vzájemné dohodě : Američané si odvezli několik stovek prominentních vědců a tuny jejich vědeckého materiálu, bolševici si odvezli přes 3.000 raketových techniků, kteří měli znovu vytvořit dokumentaci odvezenou Wernherem von Braunem …

Benneth a Percy uvádějí, že všem světovým rozvědkám známý agent MI6 Robert Maxwell, alias UK vydavatel, se v roce 58 účastnil vědeckého sympózia v MOW, vrátil se jednoho dne do hotelového pokoje se 63 stránkami rukopisu, a řekl manželce, aby mu tento „seznam knih“ urychleně okopírovala, protože jej musí do oběda vrátit …

Jeho manželka po jeho smrti vyprávěla, jak si na stránce 32 všimla, že nejde o seznam knih, ale že šlo o „ nákupní seznam“ Sovětů psaný v němčině Die Deutschen Firma deren Einrichtung demontiert und zur Ausführ nach der Sowjetunion bestimmt sind/seznam německých firem, jejichž zařízení má být demontováno a odesláno do SU ( seznam pravděpodobně sepsaný samotnými nacistickými vědeckými kádry ) …

MOW začala tyto techniky a inženýry vracet do Německa po třech etapách v letech 1952-1955.

Zatímco za Američany pracovali na 100%,  Kreml je přímo do konkrétních projektů nezapojoval .

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

17.července 1820 zemřel český lékař, anatom a fyziolog Jiří Prochaska. Významné jsou jeho objevy v oblasti funkce nervů (roku 1784 poprvé použil a vysvětlil pojem reflex).