Kdo je online

Právě přítomno: 2134 hostů a žádný člen

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Za Varšavského povstání bojoval na straně povstalců také Hetzer s přezdívkou Chwat. Více o tom naleznete na odkaze: http...
V půlce dubna se uskutečnilo cvičení Nordic Fires 2019 v prostoru švédské letecké střelnice Vidsel za účasti českých Gri...
Štefánikova smrt byla nehoda. Nevyvážené letadlo při přistání sklouzlo po křídle, říká historik https://www.irozhlas.cz...
Fascinující, že se někomu po tomhle stýská. Když tam vidím fronty na toaletní papír, reportáže o nedostatku košťat apod ...
Corp. Anderson - Komentář v M2HB
U.S. Sailors Fire the M2 Browning and Twin M2HB https://www.youtube.com/watch?v=f8kcn_mdReY

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 9. 10. 2012 19:39 Napsal Andrea Kostlánová
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: HISTORIE

Göring posílal zbraně i španělským republikánům

Hitler v roce 35 jmenoval Göringa šéfem letectva, a 19.6.41 jej jmenoval nejen svým nástupcem a zástupcem ve všech svých funkcích, ale i Reichsmarschall, funkcí jmenovitě vytvořenou pro Göringa, která z něj učinila „krále“ armádních a leteckých maršálů …

V létě 35 ministr hospodářství Schacht dostal rozkaz tajně připravovat ekonomiku na válku čtyřletými ekonomickými plány , mj. musel zakázat dovoz jakéhokoliv spotřebního zboží + potravin, Němci neměli olej na smažení, máslo na chleba , maso k nedělnímu obědu, když na to Schacht upozornil Göringa,  17.1.36 Göring přednesl svoji slavnou řeč o máslu a dělech v Hamburku, kde s potraviny na příděl byli nejvíce nespokojeni .

Se svým přeplněným břichem ( tvrdil, že 14 dní nic nejedl, aby v uniformě Luftwaffe vypadal štíhle) se postavil před dav hladových lidí, kterému připomenul, že nacistická vláda zbrojením obnovila u Němců národní pýchu, připomenul „zločinnou“ Versailleskou mírovou smlouvu, která Německu vnutila placení reparací,kvůli které si bude muset Německo vydobýt svoje nové místo pod sluncem, a projev zakončil slovy :“ Zahraničí nás neposlouchá, slyší pouze na děla, tak tedy děla vyrábíme – nemáme sice máslo, ale ptám se vás, kamarádi, jako chlapů , chtěli byste raději máslo nebo děla ? Máme dovážet sádlo nebo železnou rudu ? Zbrojní průmysl nás učiní silnými, po máslu ( tedˇsi Göring plácl přes své nadmuté břicho) jen ztloustneme „ …

Dav začal souhlasně burácet potleskem ( třebaže Göring si nikdy vybírat nemusel, měl vždy i máslo, a na svých zámcích pořádal pravidelné lovecké i státní žranice), jeho projev přenášel rozhlas, Hitler mu poslal blahopřejný telegram, Schacht s poklonkami přišel s penězi pro Luftwaffe …

Jeho projev přetiskla všechna světová média, obrat „ máslo či děla“  vstoupil do mezinárodního slovníku ( Göring však neřekl, že před svým projevem dav „ změkčil“  naléváním silného punče , přesto jej ulice měla raději než Hitlera, protože jeho teatrální arogantní chvastounství směšovala s lidskou vřelostí  ) …

V 9/36 Hitler, aby uspíšil zbrojní program, pověřil Göringa dohledem nad jeho realizací, Göring se tak stal ekonomickým diktátorem Říše, pod jehož kontrolu spadla i Reichsbank.

Ve funkci šéfa čtyřletky Göring prosazoval Anschluss Rakouska, jehož železnou rudu německý průmysl potřeboval.

16.2.37 „ministerský předseda“ Göring navštívil Varšavu, kde ujištˇoval, že Německo nechce od PL ani kousíček území, a již vůbec ne gdaňský koridor, naopak , považuje jej za bratrský stát, který by na oplátku Německu nesebral ani  Slezsko ani Východní Prusko „ …

O svém hlubokém přátelství k PL mluvil i Hitler 20.1.38 v Reichstagu.

1.5.37 FDR, podporující politiku appeasementu vůči Hitlerovi, podepsal třetí US zákon o neutralitě …

12.2.38 se Hitler setkal s rakouským kancléřem Kurtem Schuschniggem, a vyhrožoval mu invazí, nepřipojí-li se Rakousko k Říši dobrovolně .

Schuchnigg proto slíbil o této otázce uspořádat v 3/38, jak Hitler požadoval, referendum, ale místo referenda vyhlásil plebiscit, což Hitlera rozzuřilo, a Göring musel přes rakouského prezidenta Wilhelma Miklase požadovat kancléřovu demisi, jinak, hrozil, rakouská Nacistická strana, kterou Schuschnigg musel na hrozby BER v Rakousku povolit, vyvolá rozsáhlé občanské nepokoje …

Schuschnigg tudíž z funkce 11.3.38 odstoupil, a 12.3. v časných ranních hodinách Wehrmacht , aniž by se střetl s nějakým odporem, vstoupil do Rakouska.

Třebaže Hitler v 2/38 jmenoval ministrem zahraničí von Ribbentroppa, zahraniční politiku stále ještě určoval Göring, jenž lákal do BER Chamberlaina, kde z něj chtěl vynutit podpis smlouvy o neútočení.

V 2/38 Göring, jenž byl v roce 38 Hitlerem jmenován prvním polním maršálem Luftwaffe,  navštívil Varšavu, aby ji uznovu ujistil, že Německo na PL nezaútočí …

Po Anschlussu Rakouska 12.3.38 Göring pronesl 26.3.38 ve Vídni projev , v němž tvrdil : “ Vídeň je tak přeplněna Židy, je jich tu přes 300.000, že již nemá právo nazývat se německým městem , ale německým městem se znovu musí stát, protože Ostmark musí pro Německo plnit důležité úkoly kulturní, ale zejména ekonomické, které nejdou s Židy dohromady – nicméně hloupé pogromy na Židy nestačí , je nutno se od nich očistit systematickými opatřeními „ – načež Göring jako šéf zbrojního plánu rakouskému lidu slíbil, že se o árizaci průmyslových podniků a ekonomického života sám postará ( během 14 dnů museli Židé úřadům předložit soupisy svého majetku, včetně zahraničního )  …

Po křištˇálové noci/protižidovských pogromech z 9.11.38  Göring „ pokutoval“ židovskou komunitu jednou miliardou marek, a nařídil pro hospodářské blaho Říše jejich vyloučení z německé ekonomiky a árizaci jejich majetku …

12.11.38 Židům pohrozil „konečným zúčtováním“ a jejich vyhnáním z evropské ekonomiky, jestliže se Německo dostane do konfliktu s cizí mocností .

V letech1939,40 a41 vydal několik Reichsgesetzblatt, v nichž nařizoval protižidovská opatření na okupovaných územích, a byl to Göring, jenž 31.7.41 dekretem pověřil Heydricha provést všechna opatření ke konečnému řešení židovské otázky na okupovaných územích – tento Göringův dekret vedl ke konferenci ve Wannsee v 1/42, na které Heydrich a Eichmann doladˇovali koordinaci vyhlazení12 mil. Židů  z Evropy a SU.

V létě 38 britským velvyslancem v BER (Sir Nevile Henderson) obdivovaný Göring navštívil Budapeštˇ, aby zde projednal její podíl na okupaci Československa – na sjezdu NSDAP v Norimberku v 9/38 Göring plival po Československu a po Češích s tím, že jsou podřadnou rasou, která potřebuje být podřízena německé nadrase …

Chamberlain se v roce 38 několikrát setkal s Hitlerem, se kterým nakonec, spolu s PAR, podepsal mnichovskou dohodu ( Chamberlain chtěl ještě podpis pozdržet o 24 hodin, ale na nátlak FDR v rámci appeasementu, který byl podle  FDR pro Evropu tím pravým ořechovým, podepsal) …

Göring ( jenž podle slov Hendersona „nechtěl nic pro sebe, ale všechno dělal pro svého milovaného Hitlera“ ) chtěl být ministrem zahraničí i ministrem obrany, ale Hitler, jenž neposlechl Göringovo naléhání, aby s invazí do PL ještě posečkal, že německá armáda není na válku připravena, Göringa 1.9.39 jmenoval, aby jej utišil, svým nástupcem „ pro případ kdyby se mi něco stalo“ …

Luftwaffe, která měla 15x větší převahu nad PL letectvem, jej zničila do 14 dnů, za což Göring dostal na hrudˇmedajli ( poté, co 23.8.39 dva šašci Ribbentrop a Molotov před očima smějícího se Stalina pod obrazem Lenina podepsali sovětsko-německý pakt o neútočení a o rozdělení PL, bolševická RA  se připojila k Hitlerově agresi a vpadla zoufale se bránící PL armádě 17.9.39 do zad, 30.11.39 bolševici vpadli do FS Karélie , 14.12.39 byl SU za vpád do FS (spojence BER) vyloučen ze Společnosti národů) ….

19.10.39 Göring pronesl k PL tažení následující projev :“ PL ekonomika musí být co nejdříve začleněna do ekonomického systému VelkoNěmecka, potravinové zásoby, suroviny, železný šrot, zařízení továren, vše, co je potřebné k zajištění válečného chodu, musí být převezeno do Německa. Vše ostatní bude ve prospěch Německa využíváno na PL území, kde také zůstanou v provozu podniky nutné k zajištění té nejnuznější existence původního obyvatelstva „ … ( 20.1.40 Churchill v Dolní sněmovně pronesl na adresu Vídně, Prahy a Varšavy povzbudivý projev, „ atˇnezoufají, protože brzy budou od Němců osvobozeny“ , zatímco Göring 25.1.40 v dopise Hans Frankovi napsal :“ Dodejte do Říše  přinejmenším 1 milión PL mužů a žen pro německý průmysl a zemědělství, z toho přinejmenším 750.000 bude pracovat v zemědělství, 50% z nich budou ženy „  )  …

10.5.40 se Churchill, vévoda z Marlborough, stal  UK premiérem, pár hodin předtím, než nacisté vtrhli do Francie, Belgie ( Leopold III kolaboroval) , Lucemburska a Nizozemí ( z přes 100.000 NL Židů přežilo koncentráky jen 876,i NL mělo svoji dobrovolnickou SS Waffen jednotku, stejně jako B a F ),

84letý maršál Pétain, jmenovaný v Bordeaux prez. Lebrunem premiérem Francie, podepsal s dalšími generály 22.6.40  v železničním vagónu s Německem příměří, na základě kterého si BER ponechal 2/3 Francie a francouzská armáda byla rozpuštěna, Pétain zemřel v roce 51 v 95 letech v cele na ostrově d´Yeu ) …

Göringova Luftwaffe hrála v západních taženích klíčovou roli, Hitler Göringa ověnčil dalšími medajlemi, a 19.7.40 jej jmenoval Reichsmarschallem des Grossdeutschen Reiches/Velkoněmecké říše, tj. maršálem nad všemi maršály ( na polní maršály povýšil ten den celkem 12 generálů)  …

Počátkem zaseknutí Luftwaffe byla operace Eagle, kdy Luftwaffe měla vyřadit z provozu UK vojenská letiště a RAF před vyloděním v Británii/operace Sea Lion , kterou Hitler od 11/39 plánoval na 5/41  ( admirál Raeder Hitlerovi oponoval, že Kriegmarine po těžkých ztrátách v Norsku není na invazi připravena ), a ke které nikdy nedošlo, protože Luftwaffe britskou RAF nezničila, třebaže Göring posílal nad Británii/UK denně kolem 1.000 letounů …

Göring původně tvrdil, že Luftwaffe umožní vylodění německým jednotkám do 14 dnů, ale bombardování pokračovalo s pramalým výsledkem, koncem roku 40 bylo jasné, že Británii bombardování nezlomí, přesto Luftwaffe v náletech pokračovala až do 6/41, třebaže Hitler operaci Seelöwe 17.9.40 odložil na neurčito …

Při svém výslechu prof. Willy Messerschmitt uvedl, že  „ se nedomnívá, že během bitvy o Británii  byly UK stíhačky lepší než německé „ – faktem však je, že po neúspěchu Luftwaffe zničit RAF, Říše již nedokázala navýšit počet letounů, třebaže její tažení na Luftwaffe závisela …

Podle Weizsäckera  si v 11/39 na ministerstvu zahraničí proti „ dodávkám vojenské techniky Rusům“ nezávisle na sobě stěžovali Keitel, admirál Erich Raeder, a Göring  …

Po Hitlerově odstranění a zesměšnění dvou generálů von Blomberga a von Fritsche v roce 38, kdy nacistický tisk stále útočil i na zavražděného gen. von Schleichera, posledního legálního německého kancléře (6/34 v noci Dlouhých nožů), se 8.11.39 nepodařil pokus o atentát na Hitlera …

O den později, 9.11.39 , ostraha na UK ambasádě v Oslo, nalezla před prahem ambasády balíček s německými dokumenty s podrobným popisem Peenemünde na baltském ostrově Usedom, a raket s dlouhým doletem, které se zde testují, od  „ odpovědného Němce „ - UK tajná služba pro „anonymitu“ zdroje údajně  balíčku nevěnovala pozornost …

11.3.41 US svoji neutralitu nepatrně zmírnily, když Kongres schválil Lend-Lease Bill , který mj. Británii a jejím spojencům umožnil vypůjčit si do mezního termínu  6/43 peníze na nákup potravin a zbraní , současně byl týž den smeten ze stolu návrh Sněmovny reprezentantů, který zakazoval US válečným lodím poskytovat ochranu evropským námořním konvojům …

O pár dní později Hitler zaútočil na Řecko a YU, jejíž sever obsadily i madˇarské jednotky …

6.6.41 Hitler vydal generálům instrukci, aby na východní frontě zapomněli na dodržování Haagské konvence o zákonech a obyčejích války pozemní, a aby systematicky vyhlazovali především bolševické politické komisaře ( třebaže Haagská konvence z roku 1907 byla významným výdobytkem, neratifikovalo ji 17 států, které ratifikovaly předchozí konvenci z roku 1899, mj. i Itálie, Řecko, Španělsko, na tyto státy se aplikovala konvence z roku 1899,  bolševické Rusko vypovědělo všechny mezinárodní dohody podepsané carským Ruskem , tudíž i haagské 1899 + 1907, viz také můj článek Pár slov o kombatantech a nekombatantech Militaria.cz )…

Hitler prohlásil :“ Každý německý voják, který spáchá válečný zločin, bude omilostněn – bolševické Rusko Haagskou konvenci nepodepsalo, proto nemá žádná práva z ní vyplývající“  …

Tuto instrukci přetlumočil gen. Keitel z OKW v rozkazu z 8.9.41 o zacházení se SU válečnými zajatci, ve kterém uváděl, že nemají žádný nárok, aby s nimi bylo zacházeno podle ženevských úmluv, mohou být libovolně stříleni, a  musí se od nich oddělit politruci, které velitelé povinně předají speciálním bezpečnostním jednotkám Einsatzgruppen, s jejichž veliteli budou úzce spolupracovat „ …

12.6.41 Saint-Jameská deklarace exilových vlád v LON o společném postupu proti Třetí říši.

Unternehmen Barbarossa

Navzdory sovětsko-německému paktu o neútočení ze 8/39, za který Hitler daroval Stalinovi polovinu PL a pobaltské země, Hitler 22.6.41 vtrhl do SU ( 4.5 miliónů vojáků Osy na frontě dlouhé 2.900 km), strachem paralyzovaný Stalin přednesl zajíkavý projev k národu s bizarním oslovením „ bratři a sestry“ až 3.7.41 …

31.7.41 Göring poslal dopis Heydrichovi, ve kterém jej popoháněl s konečným řešením židovské otázky s tím, aby mu poslal podrobné organizační plány , zatímco Goebbels si do deníčku poznamenal, že „ Židé jako šiřitelé infekčních chorob by měli být uzavřeni v ghettech a ponecháni svému osudu –  aby se tak splnilo proroctví Führera, které  každý 20.1. v Reichstagu opakuje , že jestliže Židé rozpoutají válku ještě jednou, budou vyhlazeni“ …

Židé starší 6 let museli od 1.9.41 nosit na hrudi žlutou hvězdu, a mohli vycházet z domovů jen s písemným povolením místní policie.

V 8/41 Stalin napsal FDR, aby US vláda pohrozila FS vládě, tak jak to učinila vláda britská, aby se Helsinky vzdaly svého spojenectví s Hitlerem, v kterémžto případě by Stalin byl „ochoten“ FS vrátit část zabraného území …

16.8.41 Stalin vydal nechvalně proslulý rozkaz č.270, kterým vojákům RA zakázal ustupovat a padat do zajetí – „ pro Stranu žádní ruští váleční zajatci neexistují, jen zrádci „, prohlásil Stalin . Rozkaz  na politrucích a velitelích požadoval každého dezertéra nebo vzdávajícího se vojáka zastřelit na místě, a nařizoval pozatýkat celou jejich rodinu a manželky poslat na nucené práce do gulagů …

V 11/41 Göring na schůzce s armádními veliteli zdůraznil, že „ potraviny na okupovaných územích budou dostávat jen ti, co pracují pro Říši „  …

Göring uvedl, že  Hitler zásadně změnil svůj postoj k zaměstnávání SU válečných zajatců s tím, že z 5 mil. SU válečných zajatců byly prozatím zaměstnány 2 milióny z nich - za jejich dodávání byl odpovědný OKW/AWA ( dodával je od roku 42 Gauleiter Fritz Sauckel, za což byl v roce 46 oběšen, z 5 mil. využitých otroků přišlo do Německa dobrovolně 200.000 ) …

Göring uvedl následující zásady pro jejich zaměstnávání na území Německa a Protektorátu :

1 ) aby nezanesli choroby, podrobí se lékařským prohlídkám

2) jídlo - maso jen krysí a koňské, ošacení, dřeváky

3) pracovnímu týmu šéfuje vždy Němec, styk s německým obyvatelstvem zakázán

4) výlučně jen Rusové budou provádět odminování

5) nesmí pracovat v muničních továrnách

6) budou pracovat v dolech, v továrnách na výrobu lokomotiv, při opravách železničních kolejí, v automobilkách

7) v továrnách na výrobu pancířů a děl, v továrnách na výrobu leteckých motorů

8) v továrnách na výrobu zemědělské techniky, traktorů, generátorů

7.11.41 bylo 160 UK bombardérů vysláno k náletu na BER, přes 20 jich bylo sestřeleno, žádné škody nenadělaly …

Luftwaffe jen v prvním měsíci války zničila tisíce SU letounů, v BER počítali s tím, že do vánoc bude MOW dobytá, a proto BER nepovažoval za nutné mít rezervy v lidských zdrojích a v technice  - avšak v 7/41 měla Luftwaffe k dizpozici jen 1.000 kusů provozuschopných letounů, a německé jednotky na rozlehlé frontě, které se valily ve třech uskupeních, přišly o 213.000 mužů , proto se skupinou Sever uvízlou před Leningradem, německé velení rozhodlo zaměřit všechny síly jen na střední úsek, na MOW .

Jenže s prvními podzimními plískanicemi byla německá automobilová technika, vyrobena dvěma automobilkami Fordových závodů v Německu, uvyklá na luxusní německé silnice, v bolševickém terénu prakticky vyřazená z provozu , jak dosvědčují autentické snímky německých vozidel zabořených až po kapotu v bolševickém bahně …

Nad možnosti přetažené zásobovací sítě způsobily, že německé jednotky trpěly nedostatkem paliva, třeskuté ruské mrazy (-35 C)  německou techniku a německé vojáky dorazily - v 12/41 ruské jednotky uskutečnily u MOW protiofenzívu, ale Hitler nedal povolení k ústupu, ani k částečnému, až v polovině 1/42, kdy se ztráty německých jednotek rovnaly ztrátám napoleonské armády v roce 1812 …

7.12.41 Japonci zaútočili na Pearl Harbour, 11.12.41 Hitler vyhlásil US válku …

8.2.42 se stala podivná letecká nehoda, při které  na palubě Junkers-52 při odletu z Hitlerova Vlčího doupěte/Wolfsschanze v Rastenburgu při explozi zahynul ing. Fritz Todt, člen NSDAP již od roku 22, kdy byl členem Röhmových SA ( nesnášel se s Göringem, jenž „nehodu“ vyšetřoval) , realizátor německé Autobahn, říšský ministr pro zbrojení, jenž v roce 38 z vládních a soukromých podniků + z Reichsarbeitdienst založil organizaci Todt/OT, která na okupovaných územích využívala otrockou pracovní sílu, např. v Rusku měla za úkol vybudovat vhodnou infrastrukturu, avšak Todt po svém návratu z inspekční cesty po východní frontě Hitlerovi naznačil, že „ bez lepší výzbroje a bez zásob pro armádu by bylo rozumnější se z východní fronty stáhnout „  …

Ve funkci jej, na naléhání Göringa, vystřídal  Albert Speer, jenž o vlas toto letadlo „ nestihnul“, ale zato v Norimberku za využívání otrocké pracovní síly dostal 20 let …

Když skupina Sever uvízla před Leningradem a skupina Střed před MOW, Hitlerovi nezbylo než proniknout se skupinou Jih, která měla táhnout na Baku plovoucí na ropě : bitva u Stalingradu začala 23.8.42 náletem Luftwaffe .

Nálety Luftwaffe Wehrmachtu sice umožnily vstoupit do města, ale protože Stalingrad ležel na frontovní linii, SU vojska ještě stačila město obklíčit a německé jednotky v něm neprodyšně uzavřít.

V pasti se německé jednotky ocitly koncem 12/42, kdy maršál Göring hlasitě sliboval, že Luftwaffe jim každý den dokáže shodit 300 tun zásob ( tu a tam jim Luftwaffe nějaké zásoby shodila, nikdy však více než 120 tun denně )  …

Hitler obklíčeným jednotkám situaci neulehčil, právě naopak, jako Stalin požadoval, aby padli do posledního muže, jakýkoliv ústup či kapitulaci vyloučil …

Admirál Raeder po bouřlivé výměně názorů s Hitlerem 6.1.43 podal Hitlerovi svoji demisi, a 30.1.43 odešel z velení Kriegsmarine, vrchním velitelem námořnictva se stal Dönitz  …

Von Paulus 30.1.43 sdělil Hitlerovi, že jeho muži se vyčerpáním již nedokáží ani pohnout, vylézají ze zákopů a nechávají se střílet, aby své utrpení ukončili, a on sám již není schopen jim velet, vzápětí jej Hitler přes radiovysílačku povýšil na polního maršála s dovětkem, že se žádný německý maršál nepříteli nikdy nevzdal, což byla narážka na to, aby spáchal sebevraždu – avšak von Paulus, přesvědčený katolík, se vzdal 31.1.43 s tím, že „ tu radost, aby se zastřelil, desátníku Hitlerovi neudělá „  …

V zajetí von Paulus začal s bolševiky spolupracovat až po atentátu na Hitlera , kdy vyzýval Němce, aby se vzdali, a svědčil v SU suitě v Norimberku ( jak mohl svobodně mluvit, dokazuje to, že když se jej zahraniční novináři ptali na podmínky zajetí, odvětil :“ Vyřidˇte matkám vojáků, že je o ně dobře postaráno“ …

Friedrich von Paulus byl propuštěn v roce 53( manželka, se kterou se naposledy viděl v roce 42, v roce 49 zemřela ) , dožil v Dráždˇanech jako šéf Historického vojenského ústavu, v 12/56 ochrnul, zemřel v 2/57 (67)  .

Zbytky německé 6. armády (91.000 mužů z původních 285.000) se vzdaly 2.2.43 ( polovina z nich nepřežila pochod na Sibiř, gulagy na Sibiři  nepřežila další polovina, vrátilo se z nich zhruba něco přes 5.000 ) …

V 11/42 se Hitler vyjádřil k tomu, že FDR  „ nesleduje jeho projevy“ .

Hitler prohlásil :“ Jednou mi FDR poslal telegram, na který jsem jako slušný člověk odpověděl, dnes k němu mluvím jen přes činy z bojiště „ …

FDR s Churchillem mu na to odpověděli v 1/43 v Casablance, kde FDR vyhlásil svoji kontroverzní podmínku bezpodmínečné kapitulace , a 5.2.43 poslal Stalinovi úlisný blahopřejný telegram k vítězství u Stalingradu …

Mezitím Američané a Britové vyráběli jeden bombardér za druhým , a shromaždˇovali je na UK půdě .

První spojenecký nálet na německé město (Kolín) se uskutečnil 30.5.42.

Göring tak přišel o svoji hvězdnou slávu, a brzy i o svůj politický vliv – když mu v létě 43 oznámili, že německá protiletadlová obrana sestřelila US letouny až u východodoněmeckého Aachen, Göring tomu teatrálně odmítl uvěřit.

Na počátku války totiž Göring veřejně vykřikoval, že „ jeho Luftwaffe se postará o to, aby na německé území nedopadla ani jedna bomba, jestliže jediný nepřátelský letoun dosáhne Porúří, pak se nejmenuji Hermann Göring „ , dušoval se.

Německý národ, zahleděný do Hitlera, nevinil ze spojeneckých náletů Hitlera, ale Göringa, takže Hitler se jej před národem začal ostentativně stranit, nesměl ani na sjezdy NSDAP, byl v de facto polo-důchodu s jediným hobby „ nakrást si co nejvíce majetku“, ale o funkce nepřišel, třebaže jej vlivem zastínil i Himmler, Goebbels a Speer ( koncem války jej Hitler na naléhání Bormanna vyloučil z NSDAP a poslal vraha/Bernharda Franka nejen na Göringa, ale i na jeho manželku a malou dceru )   …

Nedařilo se ani  Dönitzovi, jen za 5/43 admirál přišel o 47 ponorek, a prohrál bitvu o Atlantik .

17.5.43 v operaci Chastise/Potrestání RAF letka 617 rozbořila přehrady v německém Porúří, a způsobila katastrofické záplavy, 53 ze 133 UK letců přišli při akci o život, tři byli zajati.

V 7/43 a v 8/43 RAF podnikla velký a úspěšný nálet na Hamburk, za který si Hitler vylil zlost na Göringovi.

26.7.43 Hitler plánoval vzít útokem Vatikán, a vyhnat z něho „ všechny židovské krysy, kterým poskytl útočiště „ …

V 7/43 se spojenci vylodili na Sicílii, 8.9.43 se jim Itálie vzdala, a 13.10.43  Pietro Badoglio prohlásil, že Itálie vyhlásila válku Německu ( Itálie je jediný stát, který ani v jedné světové válce neukončil válku na stejné spojenecké straně, na jaké válku začal ) …

Od 12/43 spojenecké bombardéry doprovázel P-51 Mustang, zatímco německé letecké továrny již nedokázaly s tempem spojeneckých továren udržet krok, a výroba letounů pro Luftwaffe nestačila zničené letouny nahrazovat , o to spíše, že mnohé z nich spojenci prioritně rozbombardovali, stejně jako ropné rafinérie …

V den D při spojeneckém vylodění 6.6.44  měla Luftwaffe v místě vylodění jen na 300 letounů, zatímco spojenci 11.000 kusů …

Göring po válce při výslechu uvedl :“ V 6/44 jsme již neměli letecký benzín, takže jsem musel nechat na zemi letouny He-177, které polykaly benzín jako divé „ ..

O US propagandistickém tvrzení v roce 43 o otevření druhé fronty Goring v 7/45 uvedl :“ Tomuto tvrzení v BER nikdo nevěřil – naopak, doufali jsme, že Kreml svými nepravdivými prohlášeními  o otevření druhé fronty znechutíte natolik, že přistoupí na kompromisní mírová jednání s námi  …

Věděli jsem přesně o každé vojenské jednotce v Británii, natož o americké, takže jsme se vaší propagandě o druhé frontě smáli „ .

Když se jej Hechler zeptal, jak BER hodnotil UK vylodění v Dieppe v 8/42,  Göring odpověděl : „ Vylodění Britů v Dieppe nás neoslnilo, jen jsme nepřišli na to, zda šlo o předsunutí nějaké jednotky na písečné pláži, anebo zda šlo o gesto vůči Kremlu, že se přece jen něco děje „ …

O spojenecké invazi v  severní Africe v 11/42 Göring prohlásil, že BER o ní ze zpravodajství nevěděl, třebaže útok na západním pobřeží Afriky očekával , ale nikdy by si nepomyslel, že spojenci vkročí přes Gibraltar do Středozemí „ …

Na otázku, proč BER nepoužil proti spojencům při této invazi více letounů , Göring odpověděl, že letouny Luftwaffe vzlétávaly z Itálie, takže neměly potřebný dolet , např. do Oranu, a že dálkových bombardérů měla Luftwaffe jen pár, Heinkel 177 měl potřebný dolet, ale místo aby byl armádě předaný již v roce 41, jak bylo plánováno, stále se vylepšoval, takže jej armáda dostala až počátkem roku 44 …

O nacistických plánech v severní Africe Göring vypověděl , že se chtěli zmocnit celé severní Afriky od Dakaru po Alexandrii, se všemi ostrůvky v Atlantiku, které by sloužily jako základny pro německé ponorky, což by UK odřízlo od jejích námořních tras , a mohlo by být potlačeno jakékoliv hnutí odporu v severní Africe. Ovládnutí Gibraltaru a Suezu by poté bylo jen otázkou času, a Středozemní moře by bylo německé.

Göring tvrdil, že Dakar byl jihozápadním limitem, za který by německá armáda nešla – „ až do Freetownu bychom rozhodně nešli“ , tvrdil Göring.

„ Nemohli jsme útočit přes pouštˇ bez silnic a bez vody, kromě toho odtud Středomoří nikdo neohrožoval –  zato zcela určitě bychom se zmocnili Kréty , Malty, a Kypru ( Göringovo tvrzení je sporné, protože Luftwaffe při dobývání Kréty 20.5.41 vykrvácela, zejména byli zmasakrováni výsadkáři, kteří seskočili přímo mezi novozélandské jednotky (6.000 padlých), BER chtěl nejprve akci odvolat, ale gen. Student si umanul, že Krétu dobyje, třebaže zkosená první vlna výsadkářů nemohla pro druhou vlnu ( jednotky Wehrmachtu) zajistit letiště .

Bitva o Krétu Luftwaffe a její výsadkový pluk/ Fallschirmjäger vyšla draho (Luftwaffe ztratila  přes 300 kusů dopravních Junkers Ju-52, další byla těžce poškozena)  - Luftwaffe se ze ztrát z bitvy o Krétu již nevzpamatovala, a nebyla již schopna vést větší operaci ( proto se neuskutečnil její útok na Maltu) , ani výrazně podporovat tažení do Ruska.

Těžké ztráty utrpělo i Royal Navy, které až do 1.6.41 z Kréty pod palbou evakuovalo 16.500 vojáků, chybou Britů bylo plošné rozmístění jednotek, místo aby vybudovali mobilní jednotky pro ničení výsadků - Britové totiž nečekali letecký, ale jen námořní výsadek, Němci z Kréty odešli až na podzim 44 …

Jednání s gen. Frankem

Hitler a von Ribbentrop se s Frankem a jeho hlavním vyjednavačem Ramonem Serrano Sunerem setkali v 9/ a v 10/40, což rozlítilo Mussoliniho, jenž jednak žárlil, a jednak si nepřál, aby Německo ovládlo Středomoří, a dýchalo Itálii na zátylek.

Jednání s generálem Frankem se neodvíjela dobře, Hitler mj. nechtěl učinit Španělsku žádné ústupky v Maroku na úkor německé Francie  .

Jednání se vlekla, a bylo jaro 41, kdy Hitler nemyslel na nic jiného. než na plán Barbarossa ( o jeho posedlosti táhnout na východ vypovídá již Mein Kampf), nicméně Göring tvrdil, že se Hitler bál Stalinovy rozpínavosti, protože v 2/41 Molotov na Ribbentropovi požadoval druhou válku proti Finsku/FS, ve které Kreml zamýšlel okupovat celé FS, invazi do Rumunska, jehož ropná pole byl Kreml ochoten si s Hitlerem rozdělit, požadoval posílení ruského vlivu v Bulharsku, konečné vyřešení otázky Bosporu a Dardanel (Stalin si nárokoval obě úžiny ), a taktéž otázky Skagerrak a Kattegat, nároky, při kterých , podle Göringa, Hitler málem spadl ze židle …

Podle Göringa by Hitlerovi nevadila ruská sféra vlivu ve FS, třebaže by Kreml vyraboval finský nikl, ale obával se, že by Stalin poté táhl do Švédska, aby dostal zdejší doly na těžbu železné rudy, a strategický přístav Narvik. Hitler také nechtěl, aby si Stalin přisvojil obilí a ropu Rumunska .

Göring tvrdil, že místo útoku na Rusko preferoval, aby se Rusko znemožnilo v očích anglosaských spojenců napadením FS, Rumunska, a pevně věřil, že by Rusko bojovalo místo s Německem s anglosaskými spojenci, a to zcela určitě o bosporské úžiny …

Göring tvrdil, že místo útoku na Rusko chtěl realizovat svůj plán Gibraltar, protože jestliže se něčeho obával, tak toho, že Luftwaffe uvízne v bojích na dvou frontách …  Proto chtěl Rusko přizvat ke státům Osy, ale Hitler byl tažením do Ruska posedlý . Podle Göringa neovládnutí Severní Afriky/Gibraltaru a Suezu bylo jednou z hlavních válečných chyb Německa.

 Göring prohlásil :

“ Nedostatek lodí nám zabránil vylodit se v Británii, ale ještě před tažením do Ruska jsme měli uskutečnit „plán Gibraltar“ s 20 divizemi v západní Africe, s 10 v severní Africe a s 20 proti Suezskému kanálu, stále bychom ještě měli 100 divizí ve Francii. Celá italská armáda, která byla pro boje nepoužitelná, mohla být použita jako okupační síla „ ...

Poté „ skromně“ dodal : “ Plán Gibraltar byl původně můj nápad, nadšené z něho bylo především námořnictvo, jehož ponorky, místo aby trčely v dírách jako je Biskajský záliv či Bordeaux, mohly mít základny ve Španělsku a na ostrovech v Atlantiku  - osobně jsem doporučoval zaútočit  na Azory, které by se našim ponorkám nejvíce hodily , přetly by UK námořní trasy …

Obsazení Gibraltaru by byl úkol hlavně pro Luftwaffe , která by zde vysadila výsadkáře, jejíž důstojníci se 18 měsíců předtím účastnili španělské občanské války, takže terén dobře znali , ale Hitler byl posedlý jen tažením na východ  …

Navrhoval jsem získat nejprve jako odrazový můstek základnu Algeciras, ze které by naše obléhací hmoždíře měkkou gibraltarskou skálu rozsekaly – bylo na ní jen  jedno nechráněné UK letiště, ze kterého bychom RAF vypudili do 24 hodin, lodě potopily minami, žádná minolovka by neměla šanci „  …

27.1.45 při rozhovoru Hitlera s gen. Jodlem ohledně dalších plánů Anglosasů, kdy Jodl ujištˇoval Hitlera, že Anglosasové mají zcela odlišné plány než Stalin, Göring vtrhl do konverzace se sarkastickým prohlášením, že „ spojenci jistěže neplánovali, že je zdržíme v Ardennách, kde budeme jako šílenci bojovat o každý metr, zatímco Rusko v pohodě dobývá celé Německo „ …  Hitler Göringa napomenul, ale Göring sýčkoval dál :“ Angličané vstoupili do války, aby nám zabránili táhnout na východ, ale nikdy by je nenapadlo, že kvůli Německu bude východ sahat až k Atlantiku „ …

V 2/45, kdy anglosaští spojenci při své letecké ofenzívě shodili na německá města desetisíce tun výbušnin,  aniž se Luftwaffe na cokoliv zmohla, nad BER nebyla vidět ani jedna její stíhačka, padaly na Göringovu hlavu opět hromy a blesky od všech v Bunkru, zejména od ministra propagandy Goebbelse, jehož ministerstvo bylo 3.2.45 srovnáno se zemí …

Goebbels, jenž byl s Martinem Bormanem jedna ruka, o Göringovi ve svém deníku  uvedl :“ Jen ten parazit a jeho Luftwaffe mohou za vybombardování Dráždˇan, a bombardování dalších měst. Hlupák s hrudí plnou medajlí , jenž se zajímá jen o své pohodlí, zatímco vedení letecké války je mu fuk. Budˇ se přizpůsobí, nebo musí být zlikvidován.“

Albert Speer během procesu v Norimberku uvedl :“ Göring byl obětním beránkem za všechny neúspěchy Luftwaffe od tažení na východ a od spojeneckých náletů od 2/45  - Hitler na poradách v Bunkru Göringovi před všemi shromážděnými důstojníky spílal nevybíravými nadávkami, v soukromí mu zběsile nadával zcela bez zábran, slyšel jsem, jak na něho sprostě ječel, když jsem čekal ve vedlejší místnosti.“

Gen. Keitel při výslechu v roce 45 uvedl :“ Po útoku na Hamburk a dalších útocích, kdy byly zdevastovány všechny národní kulturní památky, bylo všem jasné, že německá protiletadlová obrana neexistuje  - flaky v BER nebyly,  musely být staženy odjinud. Všichni jsme si uvědomili, jak měl Hitler pravdu, když se koncem roku 44 hádal se šéfem Todt, a požadoval na obranu Berlína flaky, flaky a flaky …

Hitlera jsme v této době nemohli ovlivňovat, protože všechny naše argumenty znal, a všechny je konzultoval s Göringem. Některé Hitlerovy myšlenkové pochody znal jen Göring – kdyby Göring nebyl vrchním velitelem letectva, Hitler by zaujal jiný postoj „ ;…

S tím, jak se RA blížila k BER, se Hitler propadal do sebelítostných depresí a nenávistných výlevů a jízlivých invektiv vůči svým generálům .

20.4.45 den oslav jeho narozenin v Bunkru mnozí pojali jako rozlučkový večírek s Hitlerem a s Třetí říší, o to více , že Hitler oficiálně oznámil svůj úmysl spáchat sebevraždu …

Korpulentní Göring 28.4.45 již opustil své luxusní pruské sídlo Karinhall s lesem a jezerem, nakradená umělecká díla z něho nechal 20 nákladními auty a dvěma vlaky převézt na bezpečná místa. Těsně před odjezdem Göring vlastnoručně zastřelil své 4 oblíbené bizony, které osobně pojmenoval, a kteří za ním chodili jako psíci, a strávil hodinu rozjímáním v mauzoleu, kam uložil popel své manželky, švédské baronky.

Poté podminovaný Karinhall vlastnoručně odpálil, a rozmetal na kousky.

20.4.45 přišel Göring poblahopřát Hitlerovi k 56.tým narozeninám, a těsně před svým odchodem z Hitlerova bunkru vzal stranou Himmlera, a naléhal na něj, aby využil svá zpravodajská tykadla na Západě, a zahájil „ mírová“  jednání s anglosaskými spojenci, než dorazí RA.

Himmler mu na to posměšně odpověděl, že již dlouho vyjednává se švédským hrabětem Bernadottem, vyslancem švédského Červeného kříže, a že se s ním opět setká ještě dnes večer – a neopomněl před Göringem zdůraznit :“ Bernadotte byl zcela určitě zplnomocněn k vyjednávání Eisenhowerem „ , na což mu Göring chladně řekl : “ Velmi pochybuji, že by si k jednání Eisenhower vybral právě vás“ …

Himmler se nedal, a měl poslední slovo :“ Mýlíte se, mám nezvratitelný důkaz, že mne na Západě považují za jediného muže, který je schopný udržet v Německu pořádek před bolševiky „ …

Himmler se Göringa poté zeptal, zda jej jmenuje kancléřem, jestliže Hitler odstoupí, na což Göring odpověděl, že to je nemožné, protože kancléřství je svázáno s funkcí Führera, na což Himmler uštěpačně odpověděl :“ Herr Reich Marschall ,kdyby jste náhodou nezískal funkci Führera, nebudete nic namítat, když se stanu kancléřem ? „, na což Göring zcela chladně řekl :“ Drahý Himmlere, musíme vyčkat a uvidíme – nevím, proč bych funkci Führera nemohl dostat  „ …

23.4.45 Hitler nařídil Bormanovi, Keitelovi a Jodlovi, aby odletěli do Berchtesgadenu, což všichni tři odmítli s tím, že bez Hitlera neodjedou, Keitel prohlásil, že se někdo musí postarat o Wehrmacht , na což Hitler odpověděl, že „ tam dole na jihu se o věci může postarat Göring, který může vést i vyjednávání s nepřítelem, která budou nutná, a pro které „ je lepší osobou než jsem já“ … ( Göring toto Hitlerovo prohlášení označil za „ podlý trik“) …

Göring, čerstvě usazený v Obersalzbergu, se od gen. Kollera dozvěděl o Hitlerově nervovém kolapsu ze 23.4.45 , kdy Hitler lkal, že válka je prohraná, a on se tedˇmusí zastřelit „ …

Gen. Koller naléhal, aby poslal Hitlerovi telegram, zda může převzít po Hitlerovi nástupnictví, jak je stanoveno v Hitlerově vůli, ale Göring váhal, obával se, zda Hitler svoji vůli nezměnil, a svým nástupcem neučinil Göringova úhlavního nepřítele Martina Bormanna  …

Gen. Koller zatelefonoval (telefonní systém po celou bitvu o Berlín fungoval skvěle) na Říšské kancléřství Lammersovi, a zeptal se jej na právní výklad Hitlerovy poslední vůle – Lammers potvrdil, že dekret Führera z 29.6.41 o nástupnictví Göringa je stále platný .

Lammers,Koller a Göring poté jménem Göringa poslali Hitlerovi onen pověstný telegram ze 23.4.45 znějící „ Můj Vůdče, poněvadž jsi odhodlán zůstat ve své pevnosti v Berlíně do svého konce,táži se, zda se souhlasíš, abych okamžitě pro blaho lidu a vlasti převzal veškeré tvé funkce dle tvého dekretu z 29.6.41. Jestliže do 22.00 nepřijde od  tebe odpovědˇ, budu jednat v souladu s tvým výše zmíněným dekretem.

Cítím s tebou v těchto obtížných okamžicích a pro souznění s tebou nenalézám slov. Bůh ti žehnej, a stále doufám, že přeci jen dorazíš  do Berchtesgadenu, tvůj nade vše loajální Hermann Göring „ …

Martin Bormann telegram zachytil a odnesl jej Hitlerovi jako důkaz pro své dlouholeté tvrzení, že je Göring zrádcem Třetí říše ( totéž  tvrdil Gehlen o Bormannovi, že pracoval pro Kreml), který připravuje proti Hitlerovi puč, ale Hitler, podle Pamětí Speera, na to reagoval zcela apaticky, tak , jak v těchto dnech reagoval na všechno – nijak, bylo mu to všechno jedno – Hitler v této době trpěl abstinenčními příznaky, procházel detoxikací, kdy mu jeho osobní lékař, připravující se na zběhnutí ke spojencům, přestal dávat  „ stimulující“ injekce .

Bormann za chvíli vítězoslavně přinesl další zachycený radiotelegram, tentokrát od Göringa říšskému ministru zahraničí von Ribbentropovi s kopií pro maršála Keitela uvádějící : „ Požádal jsem Führera, aby mi zadal instrukce do 22 hodin dnešního večera, jestliže po uplynutí této doby bude zřejmé, že Führer již nemůže vést záležitosti Říše, stává se účinným jeho dekret ze dne 29.6.41, kterým mne jmenoval svým Nástupcem. Jestliže do dnešní půlnoci vás nekontaktuje ani Führer ani já, nasednete do letadla a okamžitě ke mně přiletíte „ …

Bormann ječel : „ Göring již rozesílá členům vlády telegramy, ve kterých je informuje, že od půlnoci přebírá veškeré vaše funkce „ , což Hitlera na chvíli vyvedlo z apatie k zuřivosti nad podlostí Göringa, kterého označil za „ líného a zkorumpovaného, jenž letectvo svou neschopností zdevastoval“, ale vzápětí se opět uklidnil, a jen bezmocně a trpce se litoval  :“ Celou dobu vím, že je Göring narkoman, ale nedá se nic dělat, jen atˇ Göring za mne vyjednává, je jedno, kdo to bude „ …

Martin Bormann však 23.4.45 v 17.00 poslal Göringovi jménem Hitlera následující telegram  :

“ Dekret ze 29.6.41 pro svoji účinnost vyžaduje moje další zmocnění. Zakazuji vám podniknout kroky, které jste naznačil „ ...

Göring okamžitě anuloval telegramy Keitelovi a Ribbentropovi, vzápětí však přišel další telegram z Hitlerova bunkru :“ Pro svoje dlouholeté služby vás nepopravím, ale musíte se okamžitě vzdát všech svých funkcí „ .

24.4.45 když se Himmler od Speera dozvěděl o Göringově pádu, nechtěl tomu uvěřit s tím, že jde je o přechodnou nemilost, „ vždytˇje  Hitlerovým nástupcem, a já s ním mám dohodnuto, že budu jeho premiér , a protože je narkoman, rozhodnutí budu činit já  „ …

Reichsführer SS Himmler ještě dodal, že i bez Hitlera dokáže Göringa učinit hlavou státu, a že již vstoupil v jednání s mnoha lidmi, kterým nabídl křeslo ve své poválečné vládě, např. maršálu Keitelovi …

Evropa se bez mé protibolševické policie neobejde, tvrdil Speerovi Himmler, a nabídl mu křeslo ve své poválečné vládě.

Speer vyjednavači se švédským Červeným křížem zastoupeným hrabětem Bernadotte, nabídl své osobní letadlo, aby mohl ještě odletět do BER rozloučit se s Hitlerem, což Himmler rázně zamítl s tím, že na Hitlera nemá čas, má plné ruce práce se sestavováním své vlády, ale hlavně, dodal, „ jsem navíc pro budoucnost Německa klíčovou postavou, nebudu proto riskovat žádný let“ …

( 28.4.45 Hitlerův bunkr pod říšským sněmem zachytil v 19.00 zprávu BBC , že  SS Reichsführer Himmler nabídl spojencům bezpodmínečnou kapitulaci Německa, ale nebyla z jeho rukou přijata , Himmler byl spojenci dopaden až 23.5.45, vzápětí spáchal sebevraždu ) …

Německý rozhlas 26.4.45  oznámil, že Göring ze všech funkcí odstoupil ze zdravotních důvodů, a že novým šéfem Luftwaffe Hitler/alias Bormann jmenoval gen. Rittera von Greim, kterého současně povýšil do funkce polního maršála …

Při příležitosti jmenování generála von Greim šéfem Luftwaffe a polním maršálem, jej do Führerova bunkru v BER přivezla známá testovací pilotka Hanna Reitsch, která s ním letěla v husté palbě sovětských protileteckých děl, a přistála na improvizovaném přistávacím pruhu v Tiergarten u Brandeburské brány, třebaže stačilo, aby byl jmenován telefonem – ale podle některých svědků oba měli z Hitlerova bunkru vyvézt některé dokumenty, včetně Hitlerovy závěti, a jisté množství zlata.

Bormann jménem Hitlera,který již o nic neprojevoval zájem, dekret ze 29.6.41 , ve kterém Hitler Göringa po úspěšném tažení Luftwaffe na východ v prvním týdnu invaze jmenoval svým Nástupcem, tak de facto zrušil, vyloučil Göringa z NSDAP, zbavil jej všech vojenských hodností a říšských funkcí, a vsadil jej v Obersalzbergu do domácího vězení pod dohledem 30 SSmanů ( domácí vězení s ním dobrovolně sdíleli i gen. Koller a státní tajemník Lammers ) …

26.4.45 po náletu na svoji zdejší vilu ze strany RAF Göring přemluvil šéfa svých SS věznitelů Bernharda Franka, aby byl přemístěn na svůj zámek v Mauterndorf , odkud byl osvobozen 5.5. kolem projíždějící jednotkou Luftwaffe, 8.5. se vzdal Američanům, kteří jej odstřihli od morfia, a nechali jej zhubnout o 27 kg, asi aby se s ním nepřetrhl provaz   …

Ve své Závěti poté Hitler, na přání Martina Bormanna, jehož loutkou v závěru války byl ( spolu s Bormannem zmizel po válce i Kammler, strážce německého atomového tajemství) , ku překvapení všech nacistických prominentů,  ustanovil svým Nástupcem, prezidentem Říše a vrchním velitelem říšských ozbrojených sil admirála Karla  Dönitze /1891-1980/, a to proti jeho vůli, navíc Dönitz, věrný Hitlerovi až za hrob, stále nevěřil, že je Hitler mrtev.

Dalším překvapením bylo, že Dönitz, zakladatel ponorkových „ vlčích smeček“ ,  v Norimberku nedostal provaz , třebaže od roku 37 jako jediný požadoval, aby se ponorky přestaly používat pro pomocné služby pro válečné lodě ( od roku 35 bylo Reichsmarine přejmenováno na Kriegsmarine), a  aby z nich byla vytvořena komanda pro přepadávání bezbranných obchodních lodí s tím, že se svými ponorkami dokáže dostat LON na kolena a odstřihnout jej od válečných akcí ( Dönitz vedl žabomyší války s admirálem Raederem, jenž Dönitze považoval za slabocha ) …

O to více udivuje, že nebyl v Norimberku oběšen – musel mít obrovské zásluhy, že jej spojenci ušetřili, pravděpodobně se jeho ponorky podílely ve spolupráci s Bormannem na převozu Hitlerových vědců a jejich cenných „hraček“, včetně obohaceného uranu a infračervené roznětky , do US, na ponorce U234 ( která nemohla se svým drahocenným nákladem vyplout bez jeho vědomí ) …

4.5.45 Göring nejprve napsal dopis admirálu Dönitzovi, ve kterém si stěžoval na intriky Martina Bormanna proti němu a současně  se Dönitzovi nabídl jako hlavní německý vyjednávač s generálem Eisenhowerem v rámci jednání  „ maršál s maršálem“ a na základě toho, jak zdatně si jako Hitlerův vyjednávač v zahraničí počínal před válkou.

V dopise Dönitzovi výslovně napsal, že „ jak US tak UK média v uplynulých letech potvrdila, že spojenečtí státníci ze všech německých politiků nejpříznivěji hodnotí mě „ …

Dönitz na jeho dopis nikterak nereagoval, týž den 4.5.( či 8.5.)  se Göring vzdal Američanům v nablýskané maršálské uniformě s medajlemi na hrudi s tím, že s ním bude zacházeno jako s emisarem poraženého národa, takže byl v šoku, když mu Američané  maršálskou hůlku a medajle zabavili, a zavřeli jej do obyčejného zajateckého tábora.

Göring byl třetím největším prominentem ( po Dönitzovi a zástupci Hitlera Hessovi) souzeným v Norimberku, kde Göring prohlásil, že se necítí vinen, že byl jen diplomatem …

Svědci Paul Koerner a Erhard Milch Göringa vylíčili jako mírumilovného člověka s tím, že Hitlerovi nebylo možno oponovat, natož odporovat.

Göring na MVT v Norimberku urputně bránil Hitlera i Třetí říši, vítr z plachet mu vzalo až promítání autentických snímků z Osvětimi a svědectví velitelů SS.

Erhard Milch, jenž měl židovského rodiče, a přesto byl Göringovým zástupcem, uvedl, že Göring byl antisemitou jen proto, že to Strana nařizovala .

Hlavní žalobce Robert H.Jackson však Göringa usvědčil jak z přímé účasti na Noci dlouhých nožů, kdy organizoval likvidaci svých politických soupeřů, tak na protižidovských pogromech při Křišt´álové noci, kdy Jackson přečetl záznam z porady, která se konala vzápětí po pogromech v 11/38, na které Göring organizoval nejen krádeže židovského majetku ( navrhoval zavřít Židy, kteří by nechtěli z Německa dobrovolně odejít, do ghett, a jejich majetek zkonfiskovat ) , ale ještě trval na tom, aby Židé byli pokutováni ve výši jedné miliardy říšských marek …

V 7/41 Göring Heydrichovi písemně nařídil, aby vypracoval detaily konečného řešení židovské otázky, o 6 měsíců později se konala  konference ve Wannsee, na které Heydrich genocidu evropských Židů  označil za oficiální politiku Třetí říše …

Göring se této konference neúčastnil, ale účastnil se jiných schůzí, na kterých byly probírány počty již pozabíjených Židů .

Jackson také předložil důkaz, že Göring věděl o vyhlazení madˇarských Židů, jejichž majetku se zmocnil.

Kvůli vidině židovského majetku Göring podpořil Rosenbergovy protižidovské zákony z roku 35, a vydal nařízení, podle kterého musel být veškerý židovský majetek registrován.

V roce 33 byl Göring jmenován ministrem lesů a lovu, v té době si nechal vystavit lovecký zámek Karinhall ( na počest své první ženy Karin) , v němž byla i obří umělecká galérie, která vystavovala díla, které nacisté ( vykrádáním uměleckých děl byla pověřena jednotka Alfreda Rosenberga  Einsatzstab Reichsleiter Rosenberg s hlavním sídlem v Paříži, se kterou Göring úzce spolupracoval) ukradli jak ze soukromých židovských sbírek, tak z muzeí v okupovaných zemích ( jenom z Francie vyvezla 26.000 železničních vagónů naplněných uměleckými sbírkami, Göring několikrát pařížské sídlo této jednotky navštívil, aby si pro sebe vybral ty nejlepší umělecké lahůdky, které poté speciální vlak odvážel do Karinhallu a dalších jeho soukromých sídel – Göringova soukromá nakradená sbírka se odhadovala na 200 mil. dolarů , a Göring se ukradenými předměty okázale chlubil ( 4.5.45  2.tanková divize gen.Leclerca objevila soukromý Göringův vlak naložený uměleckými památkami nevyčíslitelné hodnoty) …

Göring se nesmírně obohatil i tím, že za úplatky povoloval i druhým nacistickým prominentům, aby židovský majetek rozkradli.

Dále ve své funkci zmocněnce pro zbrojení bral úplatky od německých průmyslníků, a dokonce , třebaže Hitler podporoval španělské monarchisty, si Göring nechával platit za to, že přes řecký Pyrkal posílal zbraně i španělským republikánům …

Göring byl také usvědčen, že věděl o vraždách Stalag Luft III, zastřelení 50 letců, kteří uprchli z tábora Stalag Luft III, a byli Němci dopadeni.

V Norimberku se Göring ( podle US IQ testu dosáhl 138) , velký herec, hájil velmi obratně až agresívně, bouchal pěstí do stolu, stále přesvědčoval své okolí, že je legálním Hitlerovým nástupcem, a tudíž zmocněn vyjednávat za německý lid s gen. Eisenhowerem …

Během procesu při výpovědích svých soukmenovců Göring nesouhlasně gestikuloval, stále si něco psal, nebo se smál.

O přestávkách si dominantně šeptal s dalšími obviněnými, a snažil se kontrolovat nevyzpytatelné chování Rudolfa Hesse, který seděl za ním .

Nakonec byl Göring posazen stranou od svých soukmenovců, aby neovlivňoval jejich výpovědi( toto dominantní chování Göringa Speer nazval „ Göringovo diktátorství“, konečně se po letech ponižování dočkal, a stal se po Hitlerově smrti nacistou číslo jedna )  …

Důstojník a psycholog US zpravodajské služby plynně mluvící německy kpt. Gustave Gilbert během procesu zpracovával psychologický profil obžalovaných, a vedl si deník o rozhovorech s nimi, který později vydal pod názvem Norimberský deník.

O Göringovi je zde záznam z 18.4.46, kdy Göring tvrdil, že nikdy nebyl antisemita a o násilí na Židech nevěděl – poprvé se o koncentrácích, podle svého tvrzení,  dozvěděl až na procesu, kdy se obžalovaným promítali autentické filmy z koncentráků natočené samotnými nacisty …

Všichni obžalovaní nelidské zacházení označili za „ šokující“  s tím, že o takovémto zacházení s vězni nevěděli, a že jej měl na svědomí jedině a jedině Himmler, Göring navíc prohlásil, že jsou filmy padělané.

US major Kubala, velitel Vyslýchajícího střediska 7. armády v Augsburgu, o Göringovi prohlásil, že nebyl žádnou komickou figurkou, ani žádným hlupákem , jak jej líčil dobový tisk, ale velmi chladným a vypočítavým člověkem, což prokázal i v Norimberku, kde odstřihnutý od svých drog se bránil s takovou houževnatostí a obratností, že často vyvedl z konceptu i samotné žalobce.

Proti trestu smrti oběšením se Göring odvolal s tím, že chce být jako voják zastřelen, a ne oběšen jako řadový zločinec, ale soud jeho odvolání zamítl.

15.10.46, dvě hodiny před oběšením, Göring spolkl kapsuli s kyanidem, jak se k ní v cele dostal, nebylo nikdy vysvětleno, jedna mediální verze tvrdí, že mu ji přinesl jeho US strážce ( s požehnáním US tajné služby) , jiná že měl schované dvě vlastní - na jednu, kterou měl schovanou v plnícím peru, mu Američané přišli, druhou měl údajně schovanou ve vazelíně, kterou si mazal ruce …

Byl spálen v krematoriu Dachau, jeho popel byl vysypán do řeky.

Pragmatický Göring věděl, že Hitler válku nevyhraje, a již vůbec ne, bude-li válčit na dvou frontách, a jediné , co jej na válce zajímalo, bylo osobní obohacení z majetku nakradeného židovským obětem, třebaže byl z nacistického vedení nejméně antisemitský …

Kauza Blomberg

V roce 38 ne všichni generálové souhlasili s Hitlerovým hurá do války, gen. Blomberg byl jedním z nich - von Blomberg Hitlera a Göringa  sice chválil za rychlé tempo zbrojení, ale v roce 37 armádu již varoval před Hitlerovými uspěchanými válečnými plány, kdy chtěl jít Hitler do války již v roce 38 ( navíc Blomberg, stejně jako Fritsch, byli proti válce s Kremlem, naopak stavěli na spojenectví s ním , jak na něm stavěla Výmarská republika) …

Proto Göring za pomoci šéfa Gestapa Heydricha kuli pikle, jak dostat polního maršála Wernera von Blomberga /1878-3/1946 v US zajetí/, jmenovaného ještě na doporučení prez. maršála von Hindenburga, ministrem války a vrchním velitelem ozbrojených sil, ze všech jeho funkcí …

Záminkou se stala jeho svatba - v 1/38 se 60letý Blomberg oženil se 26letou  písařkou, o které Heydrich předal Göringovi jím vyrobený důkazní materiál -pornografické fotky s tím, že se živila jako prostitutka, o čemž Göring okamžitě informoval Hitlera ( oba byli Blombergovi na svatbě za svědka) , takže Blomberg poté, co sňatek odmítl anulovat, musel z funkce ministra války odstoupit …

Protože však Göring chtěl získat funkci pro sebe, musel odstranit i vrchního velitele pozemní armády/vrchní velení OKW gen. von Fritsche /1890-1939/, o kterém mu Heydrich za pár dní po očernění Blomberga vyrobil spis s důkazy, že je homosexuál a vyděrač, takže i Wernher Freiherr von Fritsch 4.2.38 musel odejít z funkce, a byl nahrazen gen. von Brauchitsch -  gen. von Fritsch poté „vhodně“  padl v 9/39 v PL ( ve vyšetřovací zprávě je, že smrt dobrovolně vyhledal)  …

Právě gen. von Fritsch  přes odpor jiných generálů přemluvil maršála Hindenburga, aby jmenoval Hitlera kancléřem, za což byl v roce 35 Hitlerem jmenován vrchním velitelem armády.

Jeho počáteční nadšení pro Hitlera však brzy vyprchalo, a byl často citován, jak činí sarkastické poznámky o celém vedení NSDAP, včetně o Hitlerovi, nicméně, když jej gen. Ulrich von Hassell /1881-1944/ ještě před válkou přemlouval k puči proti Hitlerovi, baron von Fritsch odmítl s tím, že se s tím již nic nedá dělat, že je Hitler Německu souzen …

Von Fritsch zejména varoval před Himmlerovou SS, kterou považoval za konkurentku armády.

Poté, co se Göring s Heydrichovou pomocí obou generálů zbavil ( třebaže později byl von Fritsch zbaven všech obvinění) , žádal Hitlera o funkci ministra obrany, ale byl odmítnut - Hitler jej jen jmenoval polním maršálem, zatímco sebe jmenoval vrchním velitelem armády …

(Armádu o důkazech, které odporovaly tvrzení Gestapa v obou kauzách, tajně informoval hrabě Wolff-Heinrich von Helldorf, gambler, jenž Hitlerovi představil von Ribbentropa, von Helldorf se nesmírně v letech 35-38 obohatil na majetku Židů, byl popraven za účast na atentátu na Hitlera v 7/44  ) …

Admirál Raeder při výsleších v MOW uvedl, že při této aféře ( v disciplinárním soudu proti Fritschovi z 10.3.39  zasedali Göring, admirál Raeder, Brauchitsch + 2 profesionální soudci) ztratil důvěru jak v Göringa, tak v Hitlera …

Nepřátelství mezi Göringem a Raederem vyústilo v 2/40, když nadmíru  „ iniciativní“ Luftwaffe potopila dva německé torpédoborce , kterých měla Říše nedostatek – Göring tento „ omyl“ hodil na „ lajdáctví „ námořnictva, s tím, že torpédoborce nebyly označeny patřičnými identifikačními signály, zatímco Raeder Göringovi odpověděl, že „ Luftwaffe sabotuje bojové úsilí námořnictva ,takže žádá, aby byl Göring postaven před stanný soud „ …

Než mohl Hitler spor vyřešit , bylo jednání u vyšetřovací komise odloženo, protože nastal čas k okupaci Francie …

Göring byl pro své exotické uniformy ( + červené kožené jezdecké boty se stříbrnými ostruhami, v roce 44, kdy mu již bylo všechno jedno, nosil kožich obrácený naruby), bombastické chování ( pořádal sám pro sebe okázalé narozeninové večírky), a komické proslovy ( sám sebe tituloval  „ der Eiserne/Železný muž“) oblíbeným terčem spojeneckých humoristů, a když se z německých měst stávaly ruiny, i samotní Němci  jej titulovali „ Der Dicke“ /Ten Tlustej“ ..

Hitler si nepracovitého Göringa dopřával po roce 42 jen pro to, že se „ uměl chovat ve společnosti“ , na což Hitler přísně dbal – jakmile se někdo v jeho přítomnosti např. opil, nebo řekl vulgární slovo, s Hitlerem do společnosti již nesměl …

Šéf základny Peenemünde Dornberger popsal Göringovu návštěvu ze 30.10.44 a jeho závislost na morfiu takto :“ Předstíral, že studuje nákresy na zdi, ale byl úplně mimo. Každých 5 minut obrátil oči vzhůru, že mu bylo vidět jenom bělmo, zavrávoral, vytáhl z kapsy červenou pilulku, spolkl jí, což opakoval každých 5 minut, protiletecké střely, kvůli kterým přijel, jej vůbec nezajímaly.

Nakonec vytáhl z pouzdra svůj těžký revolver, házel jej do vzduchu a chytal jej, až mu zbraň jeho pobočník vzal s tím, že je nabitá, a není to pro něj bezpečné „ …

Po roce 42  se Göring z vojenské a politické scény stáhl, a zaměřil se čistě jen na zcizování uměleckých předmětů nakradených v okupovaných zemích.

Italský ministr zahraničí hrabě Ciano si 2.2.42 do svého deníku zapsal :

“ Během večeře Göring mluvil jen o klenotech a špercích, které vlastní. Ukazoval každý prsten na svých rukách s tím, že je koupil velmi lacino v Holandsku, když v Německu byly všechny šperky zabaveny pro válečnou pokladnu.

Když znervózněl, jeho pobočníci mu přinesli krabici s diamanty – vysázel je na stůl, počítal je a hrál si s nimi jako malý kluk s kuličkami. Jeho pobočníci mi vysvětlili, že má dva koníčky – válku a diamanty, což jsou velmi drahé obory zájmu.

Na večeři dorazil v sobolím kožichu, něco mezi úborem automobilového závodníka z roku1906, a tím, co nosí prostitutka s klientelou ve vysokých kruzích – kdyby v takovém úboru vyrazil do ulic někdo z nás, ukamenovali by nás.“

Hitlera za jeho zády tituloval výlučně slůvkem  „ten“ , co ten nato, apod.

Göring na norimberském procesu uvedl : “ Spojenecká propaganda tvrdila, že s Hitlerem spojenci nikdy nebudou jednat, ani Hitler nechtěl jednat, Hitler by však jednal, kdyby mu spojenci nabídli jinou možnost než jen bezpodmínečnou kapitulaci „ …

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

22.července 1937 byla spuštěna na vodu italská bitevní loď Vittorio Veneto.

22.července 1822 se narodil Johann Georg Mendel, opat augustiniánského kláštera v Brně, zakladatel genetiky a autor tří genetických zákonů o dědičnosti