Kdo je online

Právě přítomno: 1888 hostů a žádný člen

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Za Varšavského povstání bojoval na straně povstalců také Hetzer s přezdívkou Chwat. Více o tom naleznete na odkaze: http...
V půlce dubna se uskutečnilo cvičení Nordic Fires 2019 v prostoru švédské letecké střelnice Vidsel za účasti českých Gri...
Štefánikova smrt byla nehoda. Nevyvážené letadlo při přistání sklouzlo po křídle, říká historik https://www.irozhlas.cz...
Fascinující, že se někomu po tomhle stýská. Když tam vidím fronty na toaletní papír, reportáže o nedostatku košťat apod ...
Corp. Anderson - Komentář v M2HB
U.S. Sailors Fire the M2 Browning and Twin M2HB https://www.youtube.com/watch?v=f8kcn_mdReY

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 7. 6. 2013 19:29 Napsal Andrea Kostlánová
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: HISTORIE

Francouzské procesy IV, Klaus Barbie

Třebaže oficiální zprávy udávají, že Barbieho zatkla a posadila do letadla do Francie  „z vlastní iniciativy“  nová  „pokrokovější“ bolivijská vláda, pravda je jiná : V roce 83 se manželé Klarsfeldovi s pomocí Régise Debray obrátili na dalšího člena svého původního komanda z roku 73, kdy chtěli poprvé unést Klause Barbieho, Gustava Sancheze Salazara, jenž se mezitím stal náměstkem bolivijského ministra vnitra .

Salazar nechal Barbieho zatknout, a zbavil jej bolivijského občanství s tím, že do žádosti pro jeho udělení uvedl lživé informace.

Barbieho poté naložili do letadla, a řekli mu, že jej dopraví do Německa - místo toho jej však odvezli do Francouzské Guyany, kde jej z titulu, že je na francouzské půdě, zatkli, a dopravili do Lyonu …

Proces se připravoval 4 roky, a Serge v této přípravě opět sehrál klíčovou roli, zejména zdokumentoval tajný diplomatický konflikt, který se odehrál mezi US a francouzskými úřady, které marně žádaly Američany o Barbieho vydání, protože Barbie byl v Brity okupované zóně Německa, ve které jej v letech 45-51 využívala  jako  „ experta pro boj s komunisty „  britská (do roku 47), a poté od roku 48  US zpravodajská služba …

Tento přístup Washingtonu k nacistickým zločincům vysvětluje potíže Wiesenthala, které měl s Tel Avivem ( Klarsfeldovy izraelské úřady velebily, s Wiesenthalem spolupracovaly neochotně, a jen v nezbytné míře ), který velmi pomalu, až neochotně, reagoval na jeho podněty – na Eichmanna Wiesenthal poukazoval několik let, než se Tel Aviv rozhodl jednat.

Poté, co manželé Klarsfeldovi dokázali dostat Barbieho do Francie, Washingtonu  nezbylo, než se oficiálně přiznat, že Barbieho jako udavače, jenž infiltroval komunistické buňky v Německu, využíval, načež se Washington Francii oficiálně  omluvil ( omluvu zveřejnil 18.8. 83 mj. Le Monde ), že jí Barbieho nevydal …

Serge publikoval knihu „Vichy-Auschwitz :The role of Vichy in the Final solution of the Jewish question in France „ .

Středoškolák Klaus Barbie/KB byl synem učitele, jenž v roce 33 zemřel na zranění utrpěné v 1.sv.v., a ve stejném roce zemřel Klausův bratr.

Obersturmführer SS a Gestapa Klaus Barbie /1913-1991/, katolický aktivista, vstoupil do zpravodajské služby SS(SD) v roce 35 (22) jako vyšetřovatel.

V roce 40, kdy se oženil, dorazil do Francie s dvoumiliónovou armádou von Rundtstedta v její zpravodajské sekci VI, aby zde pochytal politické uprchlíky , antifašisty a Židy.

V 5/41 byl odvelen do židovského odboru ústředny SS v Amsterodamu, kde jeho „nadání“ potvrzuje následující historka : 14.5.41  NL odbojáři vhodili bombu do německého klubu v AMS, a že to byli odbojáři, nikoliv Židé, bylo evidentní, ale Barbie se rozhodl potrestat Židy – ale protože věděl, že předseda Židovské rady, kterou ustavili Němci, raději zemře, než aby mu vydal adresy 300 židovských mladíků, kteří skončí na popravišti, vymyslel si báchorku, že 300 židovských studentů může znovu nastoupit do škol, ze kterých je Němci vyhodili, a že jim to Němci chtějí oznámit písemně – dotyčný předseda mu adresy předal.

Odpoledne se dozvěděl, že těchto 300 židovských nezletilých mladíků bylo zatčeno, a převezeno do koncentračního tábora .

1941 KB organizoval deportace Židů z Amsterodamu ( v době razií se zde ukrývala známá školačka Anna Frank), za což mu byl udělen Železný kříž druhého stupně, a byl vyslán na východní frontu bojovat proti ruským partyzánům, ale  v polovině roku 42 byl povolán zpět do Berlína, aby v tajné misi unesl jednoho člověka z Francie (podrobnosti o této misi nejsou žádné), což se mu podařilo .

Poté, co se šéfem německé policie ve Francii stal v 5/42 dosavadní něm. velvyslanec v PAR Otto Oberg, KB šéfoval jako poručík zpravodajskému komandu „SS x“ se zaměřením na francouzsko-švýcarské hranice.

Po okupaci jižní zóny 11.11.42 byl jmenován šéfem Sipo SD v Lyonu, kde se mu brzy pro jeho brutální metody začalo přezdívat „ lyonský Řezník“  - poprvé na sebe upoutal pozornost svým lovem odbojového šéfa Alberta Chambonneta (“Didiera“ ), kapitána letectva, a od 7/42 šéfa místního odbojového „genštábu“ .

V 2/43 Barbie zatkl Chambonnetova zástupce kpt. Billona, a 13.3.44  43letou Lisu Lesevere, a domníval se, že informaci, kde se schovává Chambonnet, z ní lehce  vytluče.

Lisa byla zatčena na nádraží, kde marně čekala na spojku, které měla předat některé dokumenty, ve kterých se bohužel vyskytovalo jméno Didier.

KB ji nahou přivázal za zápěstí želízky s hroty ke stropu, a spolu s dalšími čtyřmi SSmany jí mlátil do bezvědomí – oživovali ji tím, že ji házeli do vany s mrazivou vodou, a drželi jí hlavu pod vodou, dokud nepřišla k vědomí.

Nohy jí přivázali k tyči, která se ovládala provazem, vždycky když Barbie zatáhl, hlava ji zajela pod ledovou vodu.

Když nepromluvila, Barbie nechal přivézt jejího manžela a syna – všichni tři museli navzájem přihlížet mučení toho druhého – uřezávali jim prsty, rozřezávali za živa hrudˇ, a vytrhávali orgány.

Když nepromluvila ani po 19 dnech mučení, přivázali jí břichem k židli, a pouštěli ji na záda těžkou železnou kouli s hroty uvázanou ke stropu , dokud ji nezlomily páteř.

Když v ledové vodě opět přišla k vědomí, Barbie se nad ní skláněl, a ptal se, kde je Didier - když neodpověděla, udeřil ji do obličeje, a  SSmanům řekl, atˇse jí zbaví, že ji již nechce vidět.

Lisa, třebaže byla odsouzena k trestu smrti, přežila v Ravensbrücku, ale  její 16letý syn byl popraven, a těžce zraněný manžel zemřel po příjezdu do Dachau na tyfus.

Jako 86letá dáma svědčila na procesu s KB, vyzařovala z ní křehkost a duševní síla - uvedla :

 „ KB se při výsleších choval jako rozzuřená šelma . Když jsem poprvé neodpověděla na otázku „Kde je Didier“, odvedl mne do  „mučírny“, kde byly velmi podivné věci.

Vždycky když jsem se z bezvědomí probrala, ležela jsem na zemi, a Barbie se mne ptal „Kde je Didier?“. Stále ta samá otázka, ve dne v noci.

Barbie u sebe neustále nosil bičík, a švihal jím všechny vězně v dosahu . Při výsleších zmučeným vězňům, kteří leželi na zemi, špičkou boty obracel obličej, a když se domníval, že jde o Žida/Židovku, tak jim obličej botou rozdrtil.

Všechny noci jsem byla v okovech, spoutané ruce jsem měla ještě připojené k okovům na nohou . Jednou za mnou po půlnoci do cely přišel německý důstojník, neměl uniformu SS, a sundal mi pouta s tím, že mi je ráno zase nasadí – i někteří Němci měli slitování …

Jednoho dne přišel Barbie k výslechu opilý, vzteky ani neviděl - dozvěděl se, že jsem pracovala i pro partyzány.

Neustále do sebe lil pivo s rumem, a bičoval mne, dokud jsem neztratila vědomí „ .

Co pronesl při procesu na slova 86leté dámy KB ? „ Ve svých letech nemá nic jiného na práci, než se předvádět před kamerami – jestliže trpěla, má sedět doma, a mlčet …“

Stejně brutálně KB mučil Chambonnetova osobního strážce, jenž vypověděl, že mu do žeber a plic zatloukal obrovské hřebíky, a že viděl, jak KB jednomu vězni doslova vystřelil mozek z hlavy, tělo tohoto vězně bylo vymrštěno, a dopadlo dolů na schody, čemuž se Barbie hlasitě smál, a se smíchem odešel.

Dalším odbojářem, ze kterého chtěl vytlouci Didierův úkryt, byl páter  Bonaventure Boudet, kterého celé tři dny střídavě věšeli za zápěstí na háky, skrze které do něj Barbie pouštěl elektrický proud, a poté jej pověsili hlavou dolů, takže mu krev tekla proudem z nosu, z úst a uší, což KB vyřešil tím, že mu hlavu nořil do mydlinkové vody.

Poté mu do těla vstříkával kyselinu, která mu nesnesitelně spalovala ledviny a vnitřnosti. Na konci této „procedury“  nechal německé ovčáky z jeho těla vytrhávat velké kusy masa.

V 5/43 se Chambonnet zúčastnil založení MUR, pracoval i pro NAP/ pomoc parašutistům.

V 10/43 Barbie zatkl dalšího Chambonnetova zástupce Roberta Ducasse (Vergaville).

Chambonnet byl povýšen na plukovníka, a stal se hlavním vojenským velitelem odboje  - Němci na jeho dopadení vypsali odměnu jednoho miliónu franků .

8.6.44 jen o vlásek unikl zatčení – ale sítˇse stahovala .

Byl zatčen o dva dny později, při mučení nic neprozradil, byl odsouzen k trestu smrti - odboj se jej pokusil zachránit, a dal Barbiemu výhružné ultimátum.

Zdálo se, že je jeho poprava bude odložena, ale když 27.7.44 byla vhozena bomba do kavárny plné Němců, byli na místě atentátu veřejně popraveni čtyři významní odbojáři, včetně Chambonneta, jenž při výstupu z nákladˇáku zvolal : „ Vive de Gaulle, vive la France!“

21.6.43 sledováním propuštěného Hardyho Barbie osobně zatkl Jeana Moulina, pověřence de Gaulla, a sedm dalších šéfů odboje, třebaže totožnost Moulina se mu podařilo rozlousknout až o dva dny později.

KB a jeho řezníci poté Moulina „Maxe“  umlátili téměř k smrti (nahého jej bičovali, za nehty mu vráželi rozpálené jehly, prsty mu strčili mezi dveře a opakovaně mu je lámali zavíráním dveří, na zápěstí mu nasadili želízka, která se dotahovala šroubováním, dokud neprojela masem, a nezlámala zápěstní kosti ).

Svědek, který přežil, významný šéf odboje Christian Pineau ,který byl mezi oněmi sedmi zatčenými s Moulinem, na procesu uvedl, že Moulinova rozmlácená hlava byla jedna bolestivá nateklá koule bez obličeje, oči byly tak hluboce zapadlé, jako by mu je protlačovali hlavou, na spáncích měl hluboké otevřené rány (  zmučeného Jeana Moulina v kómatu totiž KB ukazoval zatčeným šéfům odboje ) …

K smrti Moulina Barbie neumlátil jen proto, že jej musel ještě poslat na výslechy na Gestapo do PAR, ale právě na zranění způsobené Barbiem Moulin za 16 dní ve vlaku, který jej transportoval do koncentráku, zemřel, ještě než přejel francouzské hranice.

Za dopadení Jeana Moulina dostal KB z rukou samotného Hitlera svůj první Železný kříž prvního stupně …

Druhým významným bodem obžaloby proti KB bylo 6.4. 44 zatčení 44 židovských dětí, ukrývajících se celý jeden rok v městečku Izieu,80 km od Lyonu, ve věku od tří do 13 let - všechny devět dní po svém zatčení skončily v plynu v Osvětimi-Birkenau i se svými pedagogy .

Byly zatčeny na udání jednoho místního francouzského zemědělce, kterému se nelíbilo, že zabírají místní školu .

Svědek Julien Favet, jenž se právě vracel z pole, a procházel kolem školy, vypověděl, že je KB spolu s dalšími dvěma Gestapáky v civilu házeli do dvou nákladˇáků, jako by šlo o pytle brambor, a když se jeden chlapec ( Léon Reifmann)  pokusil vyskočit z okna školy, Němci jej strhli dolů, mlátili jej pažbou pušek, a kopali do něj – tento chlapec + dva další, kteří se pokusili vyskočit z nákladˇáku, byli ze skupiny mířící do Osvětimi, odděleni, a byli zastřeleni v estonském koncentráku Revel.

Serge nalezl telegram, vlastnoručně Barbiem napsaný, kterým oznamoval zatčení 44 dětí z Izieu do Berlína.

Ještě 11.8.44  KB nechal odtransportovat do Osvětimi 200 Židů v rámci bezuzdného teroru, který v létě 44 rozpoutal proti odboji v lyonském regionu ( 10.000 zatčených, z toho 1046 zastřelených, a 6000 nezvěstných), přičemž přepadová komanda SS osobně vedl, a za tento teror byl povýšen na kapitána SS …

K zatčení zejména Židů přispívali francouzští udavači – např. jedna svědkyně na procesu s KB, která byla z těch ani ne 500, kteří přežili Osvětim, Židovka Simone Lagrange, vyprávěla, jak jako 13letá byla zatčena spolu s otcem a matkou na udání sousedky 6.6.44, v den spojenecké invaze.

 „ Museli jsme stát v cele každý u jedné stěny. Když vstoupil KB, hladil kotě, které nesl, takže jsem si myslela, že nemůže být zlý.

Důkladně si nás prohlížel, dlouze se díval na mne, a řekl matce, že jsem hezká holčička, a zeptal se jí, jestli má ještě nějaké děti - bezelstně a pyšně řekla, že má ještě na venkově dva malé chlapečky, čehož vzápětí litovala, protože KB na rodičích chtěl jejich adresu.

Když neřekli, rozpustil mi vlasy, a prudce mne udeřil do obličeje, když chtěl otec zasáhnout, vytáhl na něj revolver.

Když jsem mu  adresu, kde se moji malí bratři schovávali, neřekla ani já, mučil mě osm dní – každý den mě vytáhl za vlasy z cely, mlátil mě pěstmi, kopal do mě, a úmyslně mně nehty rozedíral rány, které jsem měla z předchozích výslechů.

První den mne po výslechu celou zkrvavenou hodil do náručí mé matky, a řekl jí : „To si udělala ze své dcery“ …

Poté jsme se s matkou setkali až 23.6. při deportaci do Drancy, odkud jsme čtyři noci cestovali v dobytčím vagónu do Osvětimi - všichni jsme z nedostatku vzduchu a místa celou cestu zvraceli.

Mnozí cestu nepřežili, takže jsme byli rádi, když občas na některé stanici jsme mrtvé museli vyhodit.

V Osvětimi jsem  byla s matkou do 23.8.44, dne, kdy byla osvobozena Paříž.

Toho dne jsem se dívala, jak matku odvádějí do plynu - ženy toho dne stály tříhodinovou frontu s malými dětmi v náručí, aby byly i s nimi zplyněny .

V 1/45  při evakuaci tábora jsme pak s otcem byli nahnáni spolu s dalšími 25.000  vysílenými vězni na pochod smrti do Ravensbrücku.

Němci již byli v civilu.

Můj otec byl vysoký, takže vyčníval mezi ostatními vězni, a já se natahovala, abych jej viděla. Všiml si toho jeden SSman, a řekl mi: „To je tvůj otec? Můžeš se s ním obejmout, “ a nechal jej přivést.

Donutil jej pokleknout a prostřelil mu kulkou hlavu „ …

Další svědek Ennat Leger o Barbiem vypověděl : „ Měl těkavé oči zrůdy. Byl úchylně sadistický, bože, a jak byl nepředstavitelně divoký - při prvním výslechu mě vyrazil všechny zuby, vytrhal všechny vlasy, a rval mi do úst lahev, dokud mi ústa neroztrhl „ …

Lyon KB opustil 27.8.44 .

Po kapitulaci se jako většina nacistických zločinců snažil dostat do US zóny, zadržen však byl Brity, pro které pracoval do roku 48, když jejich zpravodajským orgánům nabídl své znalosti boje proti komunistickým sítím.

Zatímco v 5/47 a v 11/54 byl ve Francii v nepřítomnosti dvakrát odsouzený k trestu smrti, v letech 45-51 odhaloval mezinárodní komunistické sítě, a potlačoval levicová hnutí v Německu,ve Francii,v Řecku a v Itálii v rámci Gehlenovy organizace …

Francii vydán nebyl pro formální odůvodnění, že Američané „ mají obavy, aby ve Francii nebyl mučen“ …

Za své služby byl Američany v roce 51 (42) vyexpedován i se svoji ženou a dětmi do bolivijského La Paz, kde bezstarostně pod jménem Klaus Altmann šéfoval firmě Trans Maritima, ve skutečnosti však pro tajné služby organizoval pašování drog, a vedl obchod s narkotiky pro nacistickou ústřednu v Buenos Aires, která narkodolary financovala nejen vojenské zpravodajské služby latinskoamerických diktátorů, a různé polovojenské pravicově extrémistické jednotky, ale i pravicové puče, např. v Bolivii argentinská nacistická kolona financovala příchod k moci generála Banzera, jenž samozřejmě KB nejen odmítl vydat, ale KB dostal bolivijské občanství, a k tomu diplomatický pas, se kterým jezdil po Evropě, a nakupoval pro vojenskou juntu zbraně …

V roce 80 byl KB spolu s italským teroristou Stepfano Delle Chiaie jedním z organizátorů tzv. kokainového puče Luise Garcíii Tejada, kterým argentinská junta generála Videla, která jej sponzorovala, zabránila tomu, aby se k moci v Bolivii dostal oblíbený levicový politik Hernán Silez Zuazo …

Proargentinská bolivijská junta Tejada provozovala narkoobchod v takovém rozsahu, že si později Američané prosadili vydání Tejadova ministra vnitra.

Když manželé Klarsfeldovi v TV dokázali, že Altmann a Barbie jsou jedna a tatáž osoba, byl Francois Mitterrand 7.2.83 nucen požádat Bolivii o jeho vydání .

Do PAR jej manželé K. dostali tak, že jej unesli, jak výše popsáno.

Ve Francii byl KB formálně obviněn v 2/84, proces ale začal až v roce 87(74) , a byl filmován.

Hlavním žalobcem byl Pierre Truche, Barbieho hájil vysoce kontroverzní advokát Jacques Verges *1925 ( vietnamská matka), který tvrdil, že Barbieho zločiny nebyly o nic horší, než zločiny páchané velmocemi v koloniích ( Verges, komunista, na otázku, zda by hájil Hitlera, odpověděl „ Hájil bych i Bushe, ale jen kdyby se přiznal“ ) .

Barbie byl odsouzen k doživotí, zemřel v lyonské věznici v roce 91 (78) .

Při otevření tohoto procesu karibský pastor Philip Potter tuto událost v Le Monde z 11.2.84 komentoval : „ Barbie je posledním produktem Osvícenství, které vyprodukovalo tři věci : a) průmyslovou revoluci, která podřídila duchovno  konzumnímu způsobu života b) VFBR z 1789, ve které buržoazie vyhlásila svobodu, bratrství a rovnost, aby mohla vykořistˇovat dělníky,  a c ) založení US na Prohlášení o nezávislosti, které  vyhlašovalo svobodu a rovnost pro všechny lidi, kromě Indiánů a černochů „ .

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

23.července 1871 – V Rakouské monarchii byl zaveden jednotný metrický systém plošných, délkových a objemových měr a decimální soustava vah. Společně s dalšími sedmnácti státy podepsalo mezinárodní konvenci o metru. 1. ledna 1872 začala bezvýhradně platit metrická soustava.