Kdo je online

Přihlášení uživatelé 2
Hosté 12

Spřátelené weby

Poslední komentáře

U.S. Clears Sale of F-16 Jets to Taiwan https://freebeacon.com/national-security/u-s-clears-sale-of-f-16-jets-to-taiwan...
Aviator - Komentář v Enfield M1917
Visualizace funkce pušky Lee Enfield:
Tady je visualizace s kompletním rozložením a znovusložením kulometu Browning M1919
Tady jsem narazil na visualizaci montáže a demontáže M16A1
Za Varšavského povstání bojoval na straně povstalců také Hetzer s přezdívkou Chwat. Více o tom naleznete na odkaze: http...

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 9. 7. 2013 19:34 Napsal Andrea Kostlánová
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: HISTORIE

Protižidovské razie v Paříži červenec 1942

 V 4/42 po Němci vynuceném odvolání admirála Darlana z funkce premiéra, a Hitlerem vyžádaného nástupu totálně proněmeckého Pierra Lavala ( kterého maršál Pétain jen obtížně v létě 40 odtrhával od vládního kormidla ) se maršál Pétain stal jen pouhým statistou.

Rozhodoval Laval, jenž byl odpovědný jen Hitlerovi, a nově ustanovenému policejnímu šéfovi v okupované zóně, ale s působností pro celou Francii, generálu SS Carlu Obergovi, jenž nastoupil spolu s Lavalem v 4/42 s úkolem zlikvidovat  francouzský odboj do posledního odbojáře.

Za šéfa francouzské policie ve svobodné zóně ustavil Laval rovněž zcela proněmeckého a všehoschopného Reného Bousqueta.

Tito Hitlerovi patolízalové uzavřeli mezi sebou významné dohody (dohody  Oberg-Bousquet), podle kterých francouzská policie, v 4/41 reorganizována k německému obrazu, a četnictvo, byly dány k naprosté dizpozici Němcům.

V těchto dohodách se Bousquet zavázal vydat Němcům zahraniční Židy ze svobodné zóny - německé, rakouské a československé, kteří před Hitlerem prchli i s rodinami do Francie, a po jejím obsazení do jižní svobodné zóny, ve které uvízli, protože US konzulát v Marseille vydával US víza jen bohatým či významným Židům ( Britové zase stříleli po lodích přeplněnými židovskými uprchlíky v době, kdy již  plynové komory v Osvětimi běžely naplno, před břehy Palestiny) ...

Dochovala se fotografie, kde je René Bousquet zachycen ve frajerském kožichu s cigaretou v ruce, jak se frajersky směje při protižidovské razii v Marseille, obklopen rovněž rozjařenými generály a šéfy SS .

Pierre Laval vyměnil i šéfa Generálního komisařství pro židovské otázky ( CGQJ/le Commissariat Général aux Questions juives), vytvořeného v 3/41, jehož cílem byla ekonomická árizace/nakradení co největšího majetku  nemovitého i movitého od židovských spoluobčanů.

 „Příliš  mírný „ Xavier Vallat byl nahrazen Darquierem de Pellepoix.

Kradení se realizovalo přes prozatímní správce, v nejhorším případě (pro Němce) před notářem.

Výtěžek z prodeje byl pak zablokován na účtu NSDAP Depozit a konsignací, vyjma částky vyplacené správci, úřadu CGQJ, a samozřejmě úřadům německé správy v čele s Gestapem ( a v případě notářského převodu i notáři) – takže všichni byli hmotně zainteresováni na konečném řešení židovské otázky ...

Právě úřady CGQJ, ve Francii zřizovány při prefekturách, na okupovaných územích posuzovaly „rasovou kvalitu „ občanů , když předtím prováděly odhady jejich majetku, a poté vypracovávaly seznamy Židů , které předávaly německým okupačním úřadům.

Po německé okupaci i jižní svobodné zóny 11.11.42 jako represálii za vylodění spojenců v severní Africe 8.11.42 skončil Pétain v lepším domácím vězení.

Hitler k němu poslal svého „ diplomatického přidělence „ von Renthe Finka, jenž na něj „ dohlížel „  ...

Do již zcela loutkové vichystické vlády Hitler dosadil Darnanda, jenž se stal šéfem Pořádkových sil (francouzská obdoba sil SS), Henriota, který se stal ministrem propagandy, a Déata, jenž se stal ministrem práce, tj. odesílal občany jako totálně nasazené na práce do Německa na základě požadavků říšského ministra Sauckela.

K tomuto účelu Němci na okupovaných územích zaváděli institut STO (Service de Travail Obligatoire), ve Francii zřízeném v 2/43.

Hned po svém nástupu v 4/42 Laval předložil Hitlerovi plán, jenž nazval „Štafetou“ - Němci měli propustit jednoho francouzského válečného zajatce za každé tři do Německa totálně nasazené francouzské občany ( ve Francii se  „nasazení“ týkalo  mladých lidí narozených v letech 1920 –1922, tj. ti, co byli 1940 mobilizováni, a ti, co by měli být mobilizováni , teoreticky byli Francouzi „nasazováni „ na osm měsíců ).

Hitler Lavalův plán samozřejmě zamítl. Místo na práce do Německa však mladí lidé raději odcházeli do odboje, jehož řady se jejich příchodem notně rozrostly ...

Vichystické správě se nepovedlo ani zakládání škol pro vytvoření mladých kádrů propagujících Pétainovu  „národní revoluci“ ( Pétain si vytvořil patriarchální hodnoty nové „národní revoluce“, aby nemusel propagovat „národní socialismus“ ) .  Pétainovy školy byly postupně jedna po druhé uzavřeny, protože se staly přestupní stanicí mladých do odboje.

Marcel Déat, extrémní kolaborant s visáží psychopata, založil v 7/41 spolu s  Doriotem Legii francouzských dobrovolníků proti bolševismu (LVF, Légion des Volontaires Francais contre le bolchevisme), kteří nosili uniformu Wehrmachtu a bojovali na východní frontě spolu s dalšími cizineckými legiemi (finská, rumunská, madˇarská, slovenská, ukrajinská, ruská), což samozřejmě vedlo k přerušení diplomatických styků mezi Vichy a Moskvou ...

Nacistický fanatik Déat požadoval na podzim 40 na Pétainovi, aby byla vytvořena jediná politická strana, což Pétain odmítl, ale povolil mu založení Francouzské legie bojovníků , která sdružovala všechny bývalé asociace bývalých bojovníků z let 1914-1918, tedy Pétainových věrných ( 700.000 mužů ), které sloužily k propagandistickým účelům vichystického režimu.

Tato organizace však byla povolena pouze v jižní svobodné zóně, Němci nemínili povolovat organizaci, která by se jednoho dne obrátila proti nim.

V 11/41 však Déat tuto organizaci znetvořil, když z ní učinil Francouzskou legii bojovníků a dobrovolníků Národní Revoluce, čili když k ní připojil militantní bojůvky, které násilím prosazovaly ideje Národní Revoluce, a kteří dostali instrukce, že mají kontrolovat „ vhodné chování „ místních úředníků státní správy, zejména prefektů a podprefektů ...

Tato organizace u obyvatelstva ani u Pétaina neobdržela žádnou podporu, nic nepomohlo, že v létě 42 Joseph Darnand, aby situaci před Němci zachránil, založil Pořádkovou legionářskou službu (SOL/Service d´Ordre Légionnaire, 15.000 členů), která měla teoreticky dbát na dodržování pořádku schůzí a manifestací výše zmíněné Legie, ale ve skutečnosti byla francouzskou odnoží SS  – brzy se však členové obou organizací začali nesnášet ...

V 1/43 se proto aktivisté ze SOL osamostatnili, a přejmenovali se na Francouzské milice, které měly v době svého největšího rozkvětu 30.000 členů ...

V 11/44 byla dokonce vytvořena francouzská divize SS Charlemagne o síle 4.500 mužů, která sdružovala doriotisty ( členy rozpuštěné LVF a francouzské SSmany z Francouzských milic).

V 2/45 bojovala proti Rusům v Pomořansku, utrpěla však těžké ztráty, a zbytek jejích vojáků (250 mužů), který se probojoval do Berlína, kapituloval.

Gestapo bylo původně jen politickou policií Nacionálně socialistické strany, v 1/33 se stalo policií státní.

V roce 36 bylo na přání Himmlera včleněno do Himmlerovy Sicherheitspolizei, která pronásledovala individua a hnutí nepřátelská vůči NSDAP a nacistickému státu.

K nevoli obou bylo řízeno společně Himmlerem i Heydrichem.

Mělo neomezené pravomoci – běžná policie ( na okupovaných územích) a administrativní složky státu byly Gestapu podřízené.

Židé ve vichystickém režimu podléhali dvěma nařízením : protižidovské nařízení z 10/40 jim zakázalo vykonávat veřejné funkce, a zahraniční Židé museli být umístěni ve sběrných táborech, které k tomu účelu musely vichystické úřady vytvořit.

Toto nařízení poskytlo Gestapu  ve spolupráci s francouzskou policií a četnictvem  v roce 41 na okupovaném území záminku ke třem velkým raziím, především v Paříži .

První protižidovskou razii Gestapo podniklo 13.5.41, bylo při ní deportováno 3.700 Židů do sběrného tábora Pithiviers a Beaune-la-Rolande (Loiret).

Druhá proběhla od 20.do 25.8.41, kdy bylo deportováno 4.200 Židů  (včetně francouzských, které podle nařízení deportaci teoreticky nepodléhali),kteří byli internováni v nově otevřeném sběrném táboře v Drancy, a třetí proběhla 12.12.41, a týkala se jen francouzských Židů – deportováno jich bylo 800 .

Druhé protižidovské nařízení bylo vydáno v 6/41 – tímto nařízením jim byl konfiskován (árizován) veškerý majetek, a k tomuto účelu se museli přihlásit na úřadech, a pořídit jeho soupis ( tyto seznamy Židů pak Gestapo použilo při druhé srpnové razii ) ...

V Pétainově vichystické zóně Židé museli nosit žlutou Davidovu hvězdu od 29.5.1942, tj. až poté, kdy se Pétain stal jen statistou ve vládě Lavala .

První transport Židů z francouzských sběrných táborů do plynových komor Osvětimi odjel 27.3.42 .

Největší protižidovská razie se však konala ve dnech 16.-17.července 42 (bylo pochytáno 13.000 Židů). Sběrný tábor v Drancy veškeré rodiny nepobral, proto nejprve živořily na zimním stadiónu, a poté byly deportovány do sběrných táborů  v Pithiviers a Baune-la-Ronde.

V návaznosti na tuto razii proběhla 26.8.42 z iniciativy Lavala protižidovská razie ve „svobodné zóně “, při níž bylo Gestapu předáno 6.000 Židů ...

Italové, na rozdíl od Francouzů, protižidovské razie ani vyhlazovací rasovou politiku neprováděli , a proto když 11.11.42 Němci obsadili v odplatu za vylodění spojenců v severní Africe i svobodnou zónu, a také Italové si „ukrojili část francouzského území ( Korsiku, provensálské pobřeží a 8 okresů v Alpách) , někteří Židé, kterým se ještě dařilo se ukrývat, se snažili přejít do italské zóny.

Židy, kteří uprchli do italské zóny, italské úřady Němcům nevydávaly, avšak  v 9/43 Italové kapitulovali, a odešli z francouzského území, které okamžitě obsadili Němci, a od 6/43 nový šéf Gestapa Alois Brunner*1912, velitel tábora Drancy, v 9/43  provedl první protižidovskou razii na Azurovém pobřeží – do 8/44 se mu z Azurového pobřeží podařilo deportovat přes 24.000 Židů ...

Celkem bylo z Francie deportováno v 77 konvojích 76.000 Židů, z nich 69.000 skončilo v plynových komorách Osvětim-Birkenau.

V samotné Francii se podařilo přežít jen 2.500 Židům.

Nejen z protižidovské spolupráce vyplývá, že Ne všichni Francouzi trpěli za 2.sv.v. hladem – ekonomická spolupráce anglofobních francouzských velkokapitalistů přinášela francouzským průmyslovým kruhům velké zisky . Otevřeně kolaborovaly nejen Renault a Berliet, ale i francouzské banky,loděnice, letecký průmysl,ocelářský a stavební průmysl ...

Jak šel čas :

22.6.41 Hitler napadl „bratrský“ SU, avšak zpočátku bleskový postup německých vojsk (obě strany používaly ke smůle civilistů taktiku spálené země) zarazila ruská zima ( bitva u Moskvy v 12/41 ).

7.12.1941 Japonci zaútočili na Pearl Harbour a USA vstoupily do války, čímž se změnil poměr sil ( Američané vyráběli lodě rychlejším tempem, než je Němci potápěli).

V 11/42Rommelův postup v Egyptě byl zastaven Brity, a zároveň se spojenci  vylodili ve francouzské severní Africe.

V 1/43 se v Anfa u Casablanky sešli  Roosevelt, Churchill, de Gaulle a Giraud ,   2.2.43 maršál von Paulus kapituloval u Stalingradu.

V 7/43  Rusové zahájili protiofenzívu, zatímco ve stejnou dobu se spojenci vylodili na Sicilii .

V 11/43 se konala konference tří (Roosevelt,Churchill a Stalin)  v Teheránu , 4.6.44 byl osvobozen Řím, 6.6.44 se spojenci vylodili v Normandii při operaci Overlord (zahynulo při ní přibližně 7.000 spojenců a 7.000 Němců).

V 7/44 došlo k nezdařené akci protihitlerovských generálů Walkyrie/Valkýra, kdy plukovník Claus Schenk von  Stauffenberg při poradě genštábu s Hitlerem v jeho ústředí Wolfschanze u Rastenburgu ve východním Prusku umístil tašku s bombou pod stůl – bomba zabila čtyři lidi, Hitler vyvázl živý ...

Gen. Beck se měl stát hlavou státu, Carl Fridrich Goerdeler kancléřem, a maršál von Witzleben vrchním velitelem Wehrmachtu.

V Paříži gen. Stulnagel nechal zatknout 1.407 členů SS a Gestapa, protože se domníval, že Hitler zemřel – Goebbels byl pověřen represemi : pluk. Stauffenberg byl zastřelen, gen.Beck byl téhož večera dopraven do Berlína, von Kluge a Rommel museli spáchat sebevraždu.

Ze 7.000 zatčených důstojníků bylo 5.000 popraveno ...

V 8/44 v operaci Anvil byly na Azurové pobřeží vysazeny tisíce spojeneckých parašutistů .

20.8.44 Němci unesli maršála Pétaina (88) do Sigmaringenu , 24.8.44 dorazili do Němci téměř opuštěné Paříže tanky generála Leclerca z de Gaullovy Svobodné Francie.

Večer téhož dne dorazil i de Gaulle.

25.8.44 vojenský guvernér Paříže Dietrich von Choltitz, jenž neuposlechl Hitlerův příkaz, aby Paříž vypálil, se téhož dne vzdal i se svými vojáky ( 15.000 + několik desítek tanků + dělostřelecká jednotka) .

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

24.srpna 1335 – Trenčínská smlouva mezi Janem Lucemburským a jeho synem Karlem na straně jedné a polským králem Kazimírem III. na straně druhé. Český král Jan a markrabě moravský Karel se vzdali všech nároků na polskou korunu, Kazimír III. jim slíbil zaplatit odstupné a postoupil jim držení celého Slezska.

24.srpna 1814 byl Washington vypálen britským vojskem.