Kdo je online

Přihlášení uživatelé 0
Hosté 32

Spřátelené weby

Poslední komentáře

28. prosince 2020 oslaví L-159 20 let služby ve Vzdušných silách AČR.
Bedrník - Komentář v Renault FT
Na internetu jsem narazil na fotku, kde je George S.Patton, Jr s tankem Renault FT a informací, že se stal prvním americ...
To potopení monitoru je pěkný úlovek. By mě zajímalo kolik lodí zhruba škodovácká děla potopila.Přecejen jich řada dříve...
Tak boj v Náhorním Karabachu skončil, ale obávám se, že to je jen čekání na konečnou popravu Arménie. I přes vyslání rus...
Michal Kroužek - Odpověděl na komentář # 4678 v Letov Š-50
Děkuji za upozornění. Snažím se zveřejňovat články až po jazykové korektuře. Člověk po sobě překlepy apod přehlédne. Ale...

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 4. 7. 2013 19:35 Napsal Andrea Kostlánová
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: HISTORIE

Jak hrstka civilistů zajistila vylodění spojenců v Alžíru 1942

Darlanova politika rozšířené kolaborace výměnou za větší politické pravomoce vichystického režimu skončila totálním neúspěchem, navíc kvůli procesu v Riom německá okupační správa přestala s Pétainem a jeho přáteli komunikovat.

Darlan měl oporu jen v Pétainovi: nenávidělo jej obyvatelstvo za zhoršení ekonomické situace, nenávidělo jej pozemní velení armády (gen. Weygand), nenáviděl jej Hitler za vznášení politických požadavků, nenáviděli jej Britové za Pařížské dohody a za vojenské dodávky proněmeckým Iráčanům a německo-italské armádě.

Situace francouzské floty uvězněné v Toulon se začala prudce zhoršovat, docházel jí mazut, jeho zásoby v Maroku byly vyčerpány.

Francouzské vojenské námořnictvo by se v případě bojů dostalo do situace italského námořnictva, které bylo v pohonných hmotách a v leteckém krytí zcela závislé na Německu ( za tanky musela jezdit auta se sudy benzínu, už jen proto musel Hitler dobýt ropná pole Baku ) …

Když Hitler v 4/42, rozlícen procesem v Riom, dosadil do funkce premiéra zcela proněmeckého Pierra Lavala (kterého Pétain po setkání s Hitlerem v 10/40, které mu Laval zprostředkoval, nahradil Darlanem), stal se Pétain jen dekorativní loutkou, o všem rozhodoval Laval a Gestapo, např. od 29.5.42 museli i Židé ve svobodné zóně nosit žlutou hvězdu, čemuž Pétain doposud bránil.

Spolu s Lavalem Hitler jmenoval šéfem Gestapa ve svobodné zóně generála SS Carla Oberga (1897-1965).

Třebaže admirál Darlan s Němci horlivě spolupracoval, Roosevelt/FDR jej jako Pétainova nástupce  a vrchního velitele námořnictva považoval za jedinou osobu, vhodnou pro jednání, a po jeho zavraždění v 12/42  gen. Girauda, kterému se 1942 podařilo za britské pomoci uprchnout z německého zajetí.

De Gaulla, kterého prosazoval Churchill, FDR bytostně nesnášel, a jeho ozbrojené složky natolik ostentativně ignoroval, že CHDG nebyl přizván ani k zásadní spojenecké operaci Torch  – k angloamerickému vylodění ve francouzské severní Africe ...

Na podzim 42, když již bylo jisté, že se francouzská flota bojům nevyhne, začal Darlan údajně navazovat kontakty s Američany - vyslal svého syna Alaina do Alžíru spolu s admirálem Fenardem, aby přes zdejšího US konzula (Murphy) Rooseveltovi vzkázali, že je Darlan ochoten vyjednávat o podmínkách spolupráce …

Na 4.11.42 byla naplánována cesta Pétaina do severní Afriky, ale Berlín mu cestu nepovolil, zatímco Darlan obdržel 4.11. zprávu od admirála Fénarda z Alžíru , že jeho syn Alain je od 15.10. hospitalizován s obrnou ve vážném stavu v nemocnici.

Proto 5.11. Darlan spěšně odjel do Alžíru, doprovázen svým pobočníkem a ředitelem své kanceláře.

Vezl sebou všechny komunikační kódy ke svým admirálům, jak činil pokaždé, když cestoval.

V noci ze 7. na 8. 11.42 došlo v Alžíru k ojedinělému protivichystickému puči 400 chatrně vyzbrojených francouzských civilistů, kteří patřili k francouzské odbojové monarchistické skupině Henri d´Astiera, který měl usnadnit spojencům jejich vylodění na plážích Alžíru.

Jejich povstání po 15 hodin úspěšně neutralizovalo 19.francouzský sbor umístěný v Alžíru – první velké vítězství spojenců na západní frontě tak místo generálů zajistila hrstka civilistů, na které si však anglosaští organizátoři operace Torch po válce ani nevzpomněli  …

Darlan, který se nestačil divit, byl spolu s gen. Juinem zatčen skupinou mladých francouzských důstojníků, přesto se mu podařilo odeslat francouzské admiralitě ve Vichy dvě zprávy – jedna z nich, napsaná jeho vlastní rukou, která se dochovala, francouzským vojákům v Alžírsku, Maroku a Tunisku přikazuje, aby proti spojencům bojovali, a druhý den ráno, když byl s Juinem propuštěn, poslal do Vichy ještě telegram, v němž  ( z obavy o flotu v Toulon ) žádal, aby proti spojeneckým konvojům zasáhla německá Luftwaffe …

Také jeho pravá ruka admirál Auphan se snažil s italskými protějšky urychleně zorganizovat námořní intervenci proti již vyloděným spojencům …

Spojencům admirál Darlan, zástupce a nástupce Pétaina, jenž mohl všem francouzským vojákům v Africe nařídit, aby proti spojencům nebojovali, spadl do klína přímo z nebe, až je to podezřelé – o to více, že další muž, který toto mohl pro spojence vykonat, gen. Giraud si z uražené ješitnosti, že mu nesvěřili velení operace Torch, postavil hlavu, a  nehnul se během spojenecké invaze z Gibraltaru  …

Darlan 8.11.42 sice podepsal se spojenci dohodu o zastavení bojů, ale  jen v Alžíru, nikoliv v celém Alžírsku a v Maroku – k tomu musel být velmi nucen generálem Clarkem …

Obě další dohody podepsal na naléhání gen. Juina neochotně až 10. a 11.11.42  – a spojenci s ním jednali jako s poraženým, takže dohody uzavřené mezi Clarkem a Darlanem byly méně výhodné než  ty, které Clark uzavřel se skupinou Henri d´Astiera  v Cherchell …

Přetrvával však velký problém  - francouzská flota v Toulon , na kterou si brousil zuby Hitler.

Bylo jasné, že vylodění spojenců v severní Africe mu poskytne  záminku k odplatě – k  obsazení  svobodné zóny v jižní Francii a zmocnění se floty v Toulon.

Proto spojenci na Darlana naléhali, aby vydal příkaz k výjezdu floty do severní Afriky, což Darlan chtěl udělat jen v případě obsazení svobodné zóny Němci …

Až 11.11. se Darlan pod tlakem spojenců a z důvodů, že Němci téhož dne obsadili svobodnou zónu , rozhodl poslat rádiovou zprávu admirálu Labordovi, ve které sděloval, že  z důvodů  „ porušení příměří a nesvobody maršála Pétaina vyzývá vrchního velitele francouzského námořnictva, aby odplul s flotou do francouzské západní Afriky ( nikoliv do severní, jak chtěli spojenci), a přidal se na stranu spojenců „ .

Mezitím do Alžíru dorazil gen. Giraud, jenž potvrdil svoji loajalitu Darlanovi, který se 13.11.42 prohlásil za Nejvyššího komisaře pro Afriku v zastoupení Pétaina (internovaného pod dohledem Gestapa ).

Žádná odezva na jeho zprávu nepřišla, admirál Laborde byl kolaborant , s Darlanem se nesnášel, protože jej nejmenoval šéfem genštábu námořnictva, navíc byl anglofob, jenž raději se slzou v oku přihlížel, jak po obsazení svobodné zóny Němci (11.11.) vlastenečtí námořníci flotu v Toulon 27.11. potápějí, než by se přidal na stranu spojenců ( nařízení k jejímu potopení však nevydal ) …

Proč byla polovina francouzských velitelů anglofobní, takže jim spolupráce s Německem proti Britům vyhovovala  :

Francouzská válečná flota byla 1939 čtvrtá největší na světě (po US, japonské a britské ).

Po vyhlášení války Německu 3.9.1939  (1.9. Ně napadli PL) doprovázela konvoje  jako ochrana proti německým ponorkám, ale jinak žádnou akci proti Němcům nepodnikla ( tzv.podivná válka ), jen střežila své prostory, a ztěžovala Němcům zásobování ( válka o to podivnější , že i Hitler počátkem září 39 nařídil, aby  německé ponorky francouzskou flotu  „šetřily“ - toto nařízení zrušil koncem září) .

Spolupráci britského a francouzského námořnictva si vynutily i nové typy německých bojových lodí –  lehké ( tzv. kapesní ) křižníky, které útočily na konvoje .

Británie tlačila na francouzský genštáb, aby zařadil do služby nové křižníky Richelieu (loděnice Brest), a Jean Bart (loděnice Saint- Nazaire ) v dřívějším termínu …

Žádnou námořní bitvu Francouzi v této době ještě nepodstoupili, na rozdíl od Britů, kteří se střetli s britským křižníkem Graf Spee v bitvě u Rio de la Plata .

Pouze v 4/40  po napadení Norska Německem ( třebaže Norsko vyhlásilo 2x neutralitu 2.9.39 a  poté v 12/39) se po boku Britů zúčastnila námořní bitvy u Narviku.

V 5/40 po německém vpádu do Francie poté, co se prchající britská vojska a část francouzských probila do přístavu Dunkerque, odkud byla evakuována do Británie, francouzská flota utrpěla v Dunkerque těžké ztráty z leteckého bombardování a z torpéd od německých ponorek …

Po obklíčení Dunkerque, z něhož Němci opanovali další francouzské přístavy,  francouzské supermoderní křižníky Richelieu a Jean Bart jen o vlásek unikly německé konfiskaci tím, že urychleně z přístavů vypluly, třebaže ještě nebyly dokončené, a podařilo se jim doplout do francouzské Afriky .

V 6/40 maršál Pétain, aby zachránil, co se ještě dalo zachránit, odmítl přesunout vládu do severní Afriky, a pokračovat v boji proti Německu odtud, raději, aby nedopadl jako stateční Poláci po kapitulaci, s Němci podepsal v Rethonde příměří …

V této smlouvě o zastavení bojů byla hlavním předmětem vyjednávání  francouzská flota, kterou Hitler slíbil Mussolinimu, zároveň nesměla odplout do severní Afriky, aby nepadla do rukou Britů.

Pétain v článku 8 vymohl, že francouzská flota v Toulon nebude Němci konfiskována, zůstane pod francouzským velením, a bude za německé a italské kontroly demobilizována a demilitarizována  ( generálové, kteří šli s Pétainem smlouvu podepsat, se předem dohodli na tom, že budou-li chtít Němci flotu vydat, příměří nepodepíší ) …

Němci, aby neznemožnili podepsání příměří, ustoupili i ze svého požadavku, aby byla flota shromážděna v severofrancouzských přístavech, jimi okupovaných , a umožnili shromáždit ji ( včetně lodí z kolonií, kde si mohli Francouzi nechat jen  nezbytně nutný počet lodí k ochraně držav) v jihofrancouzském Toulon …

Hitler, aby Pétaina ukolébal, ve smlouvě slavnostně prohlásil, že Německo nikdy nebude chtít francouzskou flotu využít ke svým cílům, kromě lodí ke střežení francouzského pobřeží, a minolovek …

Francouzská flota v Toulon dělala velké starosti Churchillovi, protože mu bylo jasné, že je jen otázkou času, kdy ji Hitler uchvátí, třebaže Darlan Churchilla ujistil, že flota nepadne Němcům do rukou, a jako záruku uvedl, že vydal tajné nařízení pro potopení lodí v případě německého pokusu zmocnit se jich, které nechal rozeslat všem velitelům , což skutečně Darlan hned po uzavření příměří 22. 6.40 učinil …

V tajných příkazech stálo, že se admirálové musí postarat o potopení svých lodí v případě, že se jich bude chtít nepřítel násilím zmocnit, což Churchilla ani trochu neuklidnilo.

Proto se Britové snažili připravit Francouze o co nejvíce lodí – z tohoto důvodu Britové s několika křižníky a jednou letadlovou lodí, navzdory nesouhlasu několika britských admirálů, 3.7.40 na přímý příkaz Churchilla zaútočili letadly na francouzské lodě kotvící v Kabylském zálivu u Alžírska  ( v němž se nemohly bránit ), což jim francouzští admirálové nikdy neodpustili, a poté zaútočili na francouzské lodě v Dakaru, v syrském Libanonu a Madagaskaru …

Potopením francouzské floty by Britové získali i monopolní postavení ve Středozemním moři, což se Francouzům také nelíbilo.

Britové v Kabylském zálivu dali Francouzům ultimátum, a tři možnosti :

a)    připojit se k britským lodím

b)   zakotvit v UK přístavech, a čekat v nich na konec války

c)    vyplout do francouzských Antill, a nechat se demilitarizovat Američany

Jinak Britové nejprve požádají Francouze, aby svá plavidla sami zničili, a neučiní-li tak, potopí je sami.

K dohodě nedošlo, tak Britové francouzské lodě vybombardovali – po této akci se francouzským admirálům samozřejmě lépe spolupracovalo s Němci .

V přístavech Plymouth a Portsmonth  Britové týž den zabavili dva starší francouzské křižníky Paris a Coubet .

Touto taktikou si však Britové uškodili : nejen francouzská generalita se stala anglofobní, ale i námořníci, kteří pak z vlastní iniciativy po obsazení svobodné zóny 11.11.42 Němci raději flotu v Toulon 27.11. 42 s tichým souhlasem admirálů potopili, než aby s ní odpluli bojovat po boku Britů, což velmi kritizoval CHDG, a po válce byli admirálové souzeni v samostatném procesu …

Nicméně potopení francouzské floty v Toulon bylo i výsledkem zásadních rozporů mezi samotnými francouzskými admirály, třebaže někteří admirálové byli natolik rozumní, že se navzájem dohodli, např. 7.7. 40 byla podepsána gentlemanská dohoda mezi francouzským admirálem Godfroyem a britským Cunninghamem o tom, že francouzské lodi v Alexandrii budou demobilizovány, ale zůstanou pod kontrolou Francouzů.

Stejná dohoda byla podepsána mezi francouzským admirálem Robertem a Američany v Antillách.

8.7. 40  UK letectvo bombardovalo francouzský křižník Richelieu  na volném moři před Dakarem, a i jiná zařízení patřící Francouzům, kteří tak dostali epidemii anglofobie, a  Němcům dokonce začali důvěřovat, což mělo tragické dohry .

Proto trvalo dlouho, než se veškeré francouzské jednotky přidaly k CHDG …

Jediný admirál Muselier se přidal k de Gaullovi již v roce 40.

V květnu - červenci 41 Britové vytlačili vichystický režim ze Sýrie, včetně Libanonu, aby strategická Sýrie nepadla po pařížských protokolech Darlana do rukou Němců, přičemž ze strany Francouzů šlo o bratrovražedný boj, kdy vojáci věrní Pétainovi/Darlanovi bojovali proti vojákům de Gaulla  …

V 5/42 UK letectvo rozbombardovalo francouzské lodˇstvo na Madagaskaru v rámci invaze na tento ostrov, protože se Churchill obával, aby se zde nevylodili Japonci …

Po těchto likvidačních akcích UK letectva začali vichystičtí generálové naivně věřit, že pod německou ochranou se má francouzská flota nejlépe.

Proto gen. Laborde ignoroval rádiovou depeši Darlana, a při obsazování svobodné zóny Německem 11.11.42 se francouzská flota v Toulon ani nehnula s tím, že pod německou správou nic neriskuje, pocit, který v Labordovi ještě urtvrdil Hitler telegramem, že Toulonský záliv nebude Němci obsazen …

Současně však německé velení dostalo příkazy, aby se překvapivou akcí francouzské floty ve vojenském  přístavu Toulon zmocnilo, přičemž tato akce  se  odehrála 27. 11. 42  pod názvem operace Lilas, při které Němci nejprve ve 4.30 ráno přepadli Fort Lamalgue, a zatkli v něm námořního prefekta admirála Marquise, ale náčelník štábu prefektury ještě stačil poslat zprávu dalšímu admirálu, v níž nařídil potopení floty.

V 5.25 dorazily německé tanky ve dvou kolonách přes Fort Lamalgue a přes Mourillon, ale to již byl vydán všeobecný rádiový rozkaz k potopení floty - poplašné signály námořníkům nařizovaly, aby opustili lodě , zůstaly na nich jen předem určené demoliční čety.

Admirál Laborde si rval vlasy, jak to Němci, kteří mu dali slovo, mohli učinit, a odmítl ze svého potápějícího se křižníku Strasbourg odejít – odešel až  na přímý rozkaz Pétaina.

Francie tak přišla o 90%  své floty : tři těžké křižníky (Provence, Strasbourg a Dunkerque ), 4 lehké křižníky první třídy, 3 lehké křižníky druhé třídy, jednu letadlovou lodˇ, 14 torpédovek, 15 protitorpédovek, 6 průzkumných lodí, 12 ponorek, 9  strážních lodí, 15  servisních lodí, 1 školní lodˇa 28 remorkérů .

Pouze 5 ponorek a jedno povrchové plavidlo Leonor Fresnel neuposlechly rozkazu, a zálivem propluly na volné moře, navzdory německému bombardování a poli magnetických min .

Jedna z ponorek se sama zlikvidovala na volném moři před Toulon, druhá byla zadržena v Barceloně, tři se dostaly do Alžíru, kam se dostala i Leonor Fresnel.

Při potopení floty přišlo o život 12 francouzských námořníků.

Některé křižníky hořely na boku několik dní. Němci se zmocnili pouze 39 menších bezvýznamných lodí, většinou poškozených.

Anglosaští spojenci se radovali, Francouzi plakali.

Veškeré lodě, které z francouzské floty zbyly, poté společně bojovaly po boku spojenců .

Francouzské těžké křižníky Richelieu a Jean Bart byly poslány do US loděnic, kde  prodělaly některé modernější úpravy.

Křižník Jean Bart, který v posledních měsících války bojoval se spojenci proti Japonsku, umožnil generálu Leclerku, aby za Francii podepsal na straně vítězů dohodu o bezpodmínečné kapitulaci Japonska.

Zavraždění Darlana

Darlan nechtěl odvolat ani ta nejtvrdší nařízení ( diskriminační rasové zákony a sběrné tábory) vichystického režimu, pod jehož nálepkou zamýšlel i nadále jako spojenec FDR fungovat - vichystický režim až do příchodu de Gaullových jednotek v 5/43 udržoval de facto pod US protektorátem v severní Africe i další proteženec FDR gen. Giraud, což bránilo sjednocení francouzských armád, protože de Gaullův Francouzský národní výbor v Londýně Darlana odmítl uznat ve funkci Vysokého komisaře pro Afriku - jeho smrt tak odstranila překážku pro sblížení vichystické armády s hnutím Svobodná Francie de Gaulla.

24.12.42 byl admirál Darlan v Alžíru zastřelen 20letým studentem, příslušníkem francouzského odboje z monarchistické skupiny Henriho d´Astiera , Fernandem Bonnierem de la Chapelle (jeho otec byl v Alžíru novinářem), kterému revolver opatřil abbé Pierre-Marie Cordier ( tato monarchistická skupina usilovala o to, aby se vůdcem sjednoceného odboje stal Pařížský hrabě, vévoda orleánský, nikoliv kolaborant Darlan ) .

Podivné je, jak se gen. Giraud + gen. Charles Nogues velmi rychle s vrahem Darlana vypořádali  -  proces  s ním před vojenským vichystickým soudem 25.12.42 netrval ani hodinu, byl odsouzen k trestu smrti, který byl druhý den vykonán, třebaže se na gen. Girauda obrátilo několik významných osob, včetně vůdců alžírského prospojeneckého puče, kteří pro studenta vlastence žádali mírnější trest, ale Giraud odmítl dát studentovi milost se slovy : „ Co by tomu řekl prezident Roosevelt, jenž si Darlana oblíbil, a který jeho vraždu kvalifikoval jako úmyslnou vraždu prvního stupně“ …

Propétainovský Giraud byl za svůj nekompromisní postoj odměněn vichystickou Imperiální radou hned druhý den – zvolila jej nástupcem Darlana, Giraud si jako svého pobočníka nechal Darlanova pobočníka gen. Bergereta, bývalého Pétainova ministra  letectví …

Giraud po svém jmenování okamžitě zahájil nové vyšetřování Darlanovy smrti ( když hlavního svědka nechal popravit ), a nechal 30.12.42 zatknout oněch  27 vůdců, kteří provedli protivichystický puč z 8.11., aby se spojenci mohli vylodit ( mezi nimi i Henriho d´Astiera, který žádal Girauda o zmírnění trestu pro studenta ), což se neodvážil učinit ani samotný Darlan …

Henri d´Astier de la Vigerie /1897-1952 Ženeva/, syn barona, v 1.sv.v. 3x vyznamenaný za statečnost, Rytíř Čestné legie, do Alžíru utekl před Gestapem jako člen odboje, zorganizoval protivichystický puč ve spolupráci s US konzulem Murphym .

Z alžírského vězení, do kterého jej vsadil propétainovský gen. Giraud, jej osvobodily až jednotky CHDG v 5/43 …

Rooseveltem přezíraný CHDG se tak musel prosadit sám  – k velkému zděšení Washingtonu se de Gaullova vojska v 5/43 usadila v Alžíru, kde spolu s gen. Giraudem, aby sjednotili řízení odboje, pluk. CHDG založil Francouzský výbor národního osvobození (CFLN), v jehož čele stanul –  v 6/44 z tohoto výboru vznikla Prozatímní vláda Francouzské republiky (GPRF), která se po osvobození Paříže de Gaullovými jednotkami přesunula v 9/44 do metropole.

FDR sice preferoval Francii zastoupenou Pétainem před Francií zastoupenou de Gaullem, ale po zavraždění Darlana již bylo jasné, že bez CHDG to nepůjde, proto FDR trval na tom, aby se casablanské konference zúčastnil i CHDG, a sjednotil své síly s jednotkami Girauda ( Africká armáda a FFL), takže se k němu gen. Giraud z donucení přidal jako spolupředsedající Francouzského výboru za národní osvobození (červen-listopad 43).

GENERÁL GIRAUD

Gen. Giraud před 1.sv.v. sloužil 14 let v severní Africe.

Již v 8/1914 byl vážně zraněn a zajat, ale po dvou měsících se mu podařilo uprchnout zpět do Francie.

1933 byl převelen do Maroka, aby zde potlačil povstání v Rífu, a protože zajal předáka povstalců, dostal řád Čestné legie.

2.sv.v. jej zastihla jako vojenského velitele Met, a člena Nejvyšší vojenské rady, která v čele s Pétainem odmítla vojenskou koncepci podpluk. de Gaulla, doporučující vytvořit elitní údernou tankovou divizi ( takovou, se kterou Guderian rozdrtil Francii) ...

1940 po napadení Německem byl Giraud (61) vyslán do Nizozemí, kde se mu podařilo zdržet německé jednotky u Breda (13.5.). Jeho jednotka byla doslova vystřílena, když se pokoušel zadržet postup německých tanků v Ardennách (19.5.) , gen. Giraud byl zajat, a internován v internačním středisku pro vysoké důstojníky na skalním hradě Königstein u Dráždˇan .

Na svůj útěk z této horské hradní pevnosti se Giraud připravoval celé dva roky – učil se německy, a ukládal si do paměti všechny přístupy k hradu.

V 4/42 si oholil knírek, nasadil si tyrolský klobouk, a nechal se spustit po laně (63) z hradu. Pěšky došel až do Schandau, kde na něho čekala spojka z britské SOE/Special Operations Executive (přezdívaná Baker Street Irregulars), která jej převedla přes švýcarské hranice, odkud přešel do Vichy.

Hitler byl vzteky bez sebe, a snažil se Girauda prostřednictvím svého emisara ve Vichy Abetze a kolaboranta Lavala několikrát marně přemluvit, aby se vrátil do Německa ...

Nakonec Hitler nařídil Gestapu, aby Girauda zlikvidovalo, ten však 7.11.42 odjel v britské ponorce do Gibraltaru, aby se na přání Britů zúčastnil operace Torch . Když se však gen. Giraud dozvěděl, že operaci Torch nepovede on, jak požadoval, ale gen. Eisenhower ( ani při nejlepší vůli nemohli Američané svěřit takovou důležitou a složitou operaci někomu, kdo nemluvil anglicky), Giraud z uražené ješitnosti odmítl opustit Gibraltar .

Operaci Torch tak ohrozil, protože francouzská monarchistická odbojová buňka v Alžíru počítala s tím, že mu po povstání, při kterém zneutralizují pod jeho vedením místní vichystickou posádku, předají město Alžír do správy - 400 výše zmíněných povstalců z řad francouzských civilistů tak museli puč provést bez jeho vojenského vedení sami – zmocnili se v noci ze 7. na 8. klíčových bodů ve městě, a zatkli nejvyšší vojenské a administrativní představitele vichystického režimu, mj. Darlana a gen. Juina ...

Vichystické jednotky tak musely nejprve znovu dobýt Alžír, místo aby střílely na spojence na plážích Alžíru, kteří obklíčením donutili vichystickou posádku ke kapitulaci.

Gen. Giraud se uvolil přijet, až když bylo po všem 9.11., kdy již US gen. Clark vyjednával s Darlanem, aby nařídil i kapitulaci posádky v Oranu a v Maroku, které  stále již třetí den se spojenci bojovaly ...

Když se Darlan nakonec uvolil gen. Clarkovi vyhovět, prohlásil se s tichým souhlasem FDR za politickou hlavu francouzských afrických držav/Vysokým komisařem pro Afriku v zastoupení Pétaina, a jmenoval Girauda vrchním velitelem francouzských zámořských pozemních a leteckých jednotek ...

Francouzský národní výbor de Gaulla v Londýně samozřejmě Vysoké komisařství pro Afriku jako odbočku vichystického režimu obou těchto pánů neuznal .

Pod záštitou Roosevelta tak Darlan a Giraud provozovaly vichystické  koncentrační tábory na jihu Alžírska a všechna protižidovská nařízení nařízená Pétainem v zastoupení Gestapa ...

Gen. Giraud dokonce tato protižidovská opatření ještě zpřísnil (nařízení č.12/1 z 15.11.42, a stejné nařízení generála Priouxe z 30.1.43 ) tím, že zakázal vojákům a důstojníkům židovského původu, aby vstupovaly do jednotek CHDG, třebaže ty naléhavě potřebovaly muže (smyslem bylo, aby tito důstojníci nemohli znovu nabýt francouzské občanství)  ...

V 1/43 se gen. Giraud po boku FDR zúčastnil konference v Casablance, na které byl pod vlivem Jeana Monneta donucen slíbit propuštění vůdců alžírského puče, které umožnilo operaci Torch, jež byli Giraudem deportováni do internačních táborů na jihu Alžírska (!!!, propustil je až CHDG po svém vstupu do Alžíru), a alespoň částečně liberalizovat fašisticky spravovanou „vichystickou pobočku“ v severní Africe.

V 6/43, kdy de Gaulla uznávala za právoplatného vůdce zahraničního odboje již celá Francie, byl v Londýně z podnětu CHDG založen Francouzský výbor národního osvobození, v jehož čele stanuli dva místopředsedové de Gaulle a Giraud, jenž prosazoval názory Roosevelta, a kdykoliv byl se svým postojem v opozici vůči CHDG, zdůrazňoval, že „ Roosevelt na to má jiný názor“ ...

Nespolehlivost Girauda a jeho osobní hrátky se projevily nejen při operaci Torch, jeho pověst byla značně poškozena i aférou PUCHEU :

Pierre Pucheau, Pétainův ministr vnitra, kolaborací velmi zkompromitovaný, uprchl v 1/43 do Španělska, a napsal Giraudovi, aby mu povolil příjezd do Maroka, že by se chtěl jako záložník zúčastnit zahraničního odboje ...

Giraud mu 15.2.43 v dopise příjezd odsouhlasil za podmínky, že nebude v severní Africe vyvíjet žádnou politickou činnost, a že bude vystupovat pod cizím jménem, načež mu pluk. Malaise vystavil průvodní list o zajištění jeho bezpečnosti.

V 5/43 Pucheu dorazil do Alžíru, kde jej Giraud nechal zatknout.

Zakrátko nato dorazil do Alžíru CHDG, se kterým se do Alžíru vrátila svoboda slova a tisku, takže gaullističtí a komunističtí novináři požadovali, aby kolaboranti odešli ze všech veřejných funkcí - o internovaném Pucheu se nejprve zmínil gaullistický list Combat 15.5.43, poté případ Pucheu rozvířili komunisté, a požadovali jeho potrestání.

V 11/43 se konal proces, na kterém byl Pucheu odsouzen k trestu smrti.

Když obhajoba požádala Girauda, aby vystoupil v jeho prospěch, když se mu zaručil za osobní bezpečnost, Giraud nejenom že se Pucheua nezastal, ale naopak ještě mu přihoršil tím, že měl vážné důvody uvalit na něj vězení.

Jednak, že v době jeho příjezdu probíhala bitva o Tunisko, a chtěl vyloučit všechny podrazy, a jednak že dostal informace, že Pucheu má na svědomí zatčení mnoha rukojmích, ale nemohl to při procesu dokázat.

Poprava byla vykonána v 3/44 - tím Giraud přestal pro vichystický režim existovat.

Je paradoxem, že po skončení války se novináři honili za vzpomínkami především vichystických generálů, kteří na rozdíl od příslušníků de Gaullovy armády strávili v bojích dva roky z pěti, aniž by na Němce vystřelili.

A právě tito generálové se snažili popřít co nejvíce faktů o kolaboraci vichystického režimu, a svém podílu na ní.

A protože Roosevelt/FDR vichystický režim aktivně podporoval, museli si „přizpůsobit“ vzpomínky na válku i US historici a US generálové, US diplomaty nevyjímaje ...

Američané sice vůdce alžírského puče z 11/42 vyznamenali, ale na veřejnosti o nich nikdy nemluvili : úspěch operace Torch podle oficiální historie zajistili jen samotní spojenečtí vojáci, a nikdo jiný.

Pouze anglosaští váleční zpravodajové v poválečných letech upozorňovali na rozhodující roli protivichystického povstání francouzských civilistů v Alžíru.

Někteří autoři také mylně označují vůdce alžírského povstání za „Skupinu pěti“ ( Lemaigre-Debreuil, Rigault, Tarbé de Saint –Hardouin, Van-Heycke , Henri d´Astier ), která byla vymyšlena čtyřmi pseudoúčastníky převratu, kteří se k d´Astierovi jako vichysté přidali, až když bylo po všem ...

Ve skutečnosti pouze Henri d´Astier puč v Alžíru skutečně řídil za asistence plukovníka Germaina Jousse a mladého José Aboulkera , zatímco v Oranu povstání vedl Roger Carcassonne.

U zahraničního odboje se Giraud zdiskreditoval dvěma kauzami  - jednak kauzou Korsika, a jednak pro své zpravodajské zdroje.

Kauza Korsika :

13.9.43 Giraud vedl úspěšné supertajné vylodění na Korsice ve spolupráci s místními odbojovými buňkami, nicméně šlo o jeho soukromou akci, o které CFLN neinformoval ...

Giraud tak dopustil, aby se vlády nad Korsikou ujala odbojová skupina s komunistickou orientací, takže v 11/43 musel rezignovat na svoje místopředsednictví v CFLN , ale funkci vrchního velitele francouzských sil v Africe si ponechal...

O funkci vrchního velitele přišel nakonec také, a to v roce 44 poté, když jej CFLN několikrát marně varoval, aby nevyužíval služeb bývalé ( všechny vichystické orgány byly po německé okupaci v 11/42 rozpuštěny) zpravodajské sítě vichystického režimu bez předchozího povolení CFLN.

CFLN nesouhlasil, aby tyto sítě, které do 11/42 měly jako hlavní náplň práce sledovat odbojáře a předávat je Gestapu ( důkazem o tom je přehledová zpráva šéfa této sítě pluk. Rifa o počtech touto sítí sledovaných a Gestapu předaných vlastenců ), působily bez vědomí CFLN na území okupované Francie ...

Giraud neuposlechl, a CFLN  jej tudíž odvolal z funkce vrchního velitele – nabídl mu funkci generálního inspektora armády, ale gen. Giraud tuto funkci nepřijal, a raději odešel do důchodu .

28.8.44 když CFLN, která se mezitím přejmenovala na Prozatímní vládu Francouzské republiky (GPRF), již sídlila v Paříži, Giraud přežil pokus o atentát  ze strany svého alžírského bodyguarda ...

1946 byl Giraud, jenž po válce dostal vyznamenání za svůj útěk z německé pevnosti, zvolen poslancem do Ústavodárného shromáždění za Republikánskou stranu svobody, a přispěl tak k vytvoření Čtvrté republiky, na které se CHDG odmítl podílet (1958 vznikla de Gaullova 5.republika ).

Zemřel 1949 (70).

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

30.listopadu 1939 začala Zimní válka - Napadení Finska Sovětským svazem.

30.listopadu 1266 – Na sněmu v Praze byly vyhlášeny některé vnitrostátní reformy: pokus o sjednocení měr a vah, trestnost padělání mince a zákaz plenění země vlastním vojskem.

30.listopadu 1944 byla spuštěna na vodu britská bitevní loď HMS Vanguard.

Translate