Kdo je online

Přihlášení uživatelé 2
Hosté 14

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Duke - Odpověděl na komentář # 4622 v Z.b.V. - Zur besonderen Verwendung
Opraveno.
Info z iRozhlas.cz: VZÁCNÝ OBRAZ. Slavné amsterodamské Rijksmuseum (Říšské muzeum) díky pandemii získalo vytoužený vzácn...
Dezinfekce dokončena. Letadlová loď se po nákaze chystá znovu do služby: https://www.idnes.cz/zpravy/nato/letadlova-lod-...
Tento týden probíhal tréning spolupráce mezi letouny L-159 ALCA a předsunutými leteckými návodčími při přímé letecké pod...
What the USS Roosevelt Can Teach Scientists About COVID-19 https://www.popularmechanics.com/military/research/a32256110/...

ČESKOSLOVENSKO

Zveřejněno: 17. 2. 2012 18:45 Napsal Andrea Kostlánová
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: Československo

KSČ, kati a jejich oběti

Kapitán Emanuel Voska ( 1875-1960, dle zbraslavhistorie info.cz) Původním povoláním kameník z Kutné Hory, odešel v 19 letech z c.k. monarchie do US, aby nebyl zatčen pro „ pobuřování“ , když kritizoval pracovní podmínky žen v továrně na tabák v Sedlci.

Zakotvil ve zdejší české komunitě, oženil se s krajankou, stal se úspěšným stavebním podnikatelem, a zakladatelem první US sociálnědemokratické sekce.

V roce 1902 se seznámil s TGM, v letech 1911-12 organizoval jeho přednáškové turné po US, a významně jej sponzoroval .

V roce 1914 navštívil s dcerou Prahu, a byl TGM požádán, aby na zpáteční cestě předal Masarykovým přátelům v LON velmi choulostivé dokumenty ( informace o hospodářské, finanční a vojenské situaci v monarchii) - Voska kontaktoval jistého pána z The Times, kterému dokumenty zašité v podrážkách svých bot ( zbytek jeho dcera Villa převezla ve svém korzetu), předal  .

Tak začala jeho kariéra úspěšného špióna 1. a 2.sv.v. , stal se kapitánem US armády a styčným  důstojníkem mezi US armádou a čsl. legiemi v Rusku.

V letech 1918-1919 řídil  středoevropské oddělení US zpravodajských služeb, a byl prostředníkem mezi TGM  a prez. Wilsonem, od roku 1919 žil v Praze.

16.3.39 byl zatčen Gestapem, podmíněně propuštěn, odjel do zahraničí, kde se ve prospěch US zpravodajsky angažoval v Turecku …

V roce 45 se vrátil se svými třemi dcerami do ČSR, v US zůstal jen jeho syn.

V roce 50 byl ve věku 75 let zatčen pro špionáž příslušníky  STB, jeho tři dcery rovněž.

Po 4 letech vyšetřovací vazby jej komunisté v jeho 79 letech odsoudili k 10 letům žaláře …

Žádost jeho příbuzných o propuštění z důvodu věku a zdravotního stavu KSČ zamítla s tím, že  nebyl „ dostatečně převychován“ …

Až v roce 60 mu byl trest ze zdravotních důvodů na šest měsíců přerušen,  zemřel 1.4.60 mezi svými doma.

Vězeňkyně VS

Můj tatínek byl společníkem jedné česko-americké firmy, spolu s kapitánem Emanuelem Voskou  a Janem Masarykem.

Měli jsme vilu na Barrandově vedle sídla US konzula, se kterým jsme se společensky stýkali. Na večírcích pořádaných US konzulem bylo vždy hodně hostů, takže v mém obžalovacím spise, který mi nikdy neukázali, ale četli z něho při procesu v roce 49,  stálo :“ Měla úmysl spáchat velezradu, měla příležitost provádět špionáž „ ( diplomaty vyslýchat nemohli, svědci nebyli)…

Při prvním výslechu na mne vyšetřovatel, o trochu starší než já ( bylo mi 20),  zařval :“ Tak co, ty americká kurvo“  - chytla jsem psací stroj a chtěla mu jej hodit na hlavu, ale za mnou stojící další dva „příslušníci“  mne zadrželi a zbili.

Po několikahodinovém výslechu zavolali dozorkyni z ženského oddělení pankrácké věznice Hlinovskou, a odvedli mne do sklepa před korekci, která se už několik let nepoužívala – dozorci museli shánět žárovky, protože ani v korekci, ani v místnosti před ní nesvítilo světlo.

V korekci byl plesnivý slamník, chcíplá krysa, vysoká vrstva prachu a špíny, a různé odpadky.

Nařídili mi, abych se svlékla, což jsem odmítla. Hlinovská mně vyhrožovala, že mne k tomu donutí, strhala ze mne šaty, sebrala mi i sponku z vlasů, a nařídila mi, abych se obrátila čelem ke dveřím – stála jsem přede všemi nahá .

Nařídili mi, abych chodila ode zdi ke dveřím. Roztřásla mnou prudká zimnice, udělalo se mi nevolno, dostala jsem závratˇ, a upadla na zem – nařídili mi znovu, abych chodila, když jsem upadla podruhé, nechali mě ležet na betoně.

Několikrát jsem ztratila vědomí, zimou jsem se vždy probrala, ale neměla jsem sílu vstát.

Zůstala jsem ležet nahá na betonové podlaze až do dopoledne příštího dne.

Probrala jsem se, až když velitel Pešek do mne kopal, a řval :“ Vstávej, ty svině !“

Sprostě mi vyhrožoval a nadával, že tedˇuž  mě snad přivedou k rozumu,a budu o své protistátní činnosti mluvit.

Hodil mi kalhoty a kabát, abych se ihned oblékla, že jdu k dalšímu výslechu.

Měla jsem prudké bolesti, a bylo mi tak zle, že mě musel obléknout. Podpíral mě cestou po schodech, protože jsem nebyla schopna chůze .

Lékařka zjistila oboustranný zápal plic, zánět pohrudnice a vaječníků. Měla jsem 41 stupňů horečku a kruté bolesti – lékařka prohlásila : „ S tímhle nechci nic mít „ …

Další výslechy běžně probíhaly tak, že jsem stála v rohu místnosti, tváří ke zdi, a musela říkat do padnutí „ tik tak, tik tak „  - když jsem to řekla špatně,nebo jsem už nemohla, bili.

Když mě vyslýchali vojáci, byli „fyzicky“ slušnější –  vyslýchali mne zásadně v noci od  22.00 do 6.00 , po celou dobu mi svítilo do očí bodavé světlo, nevím, kolik nocí jsem takto v naprostém duševním útlumu probděla.

Při menstruaci nám nic nedávali, takže jsme spaly v tratolišti vlastní krve, kastraci dělali tím způsobem, že ženu vyšetřili, a řekli jí, že má rakovinu, a budˇse podrobí operaci, nebo nebude léčena.

V Pardubicích se navlékaly korále , na normu nestačily ani mladé ženy, natož staré, mnohé ji nesplnily nikdy – jenomže za nesplnění se norma zvyšovala o 100% , a ztráty se musely platit, takže některé ženy ty korále platily po propuštění až do své smrti …

V 10/50 KSČ vybrala nejspolehlivější lidi z továren, a učinila z nic bachaře – řekli nám, „ Poznáte, jak s vámi dělnická třída zatočí „ ……

Vzpomínám si na bachařku Jindřišku Jungovou z trestního komanda v Novém Jičíně – zničehonic, na procházce na vězeňském dvoře, třeba řekla :“  Dnes si vezmeme Kempovou, a přede všemi námi, a přihlížejícími dozorkyněmi a dozorci s ní měla poměr … Nakonec ji odvolali.

Kauza Stoupa

Dr. Stoupa začal studovat práva před válkou, když nacisté VŠ v roce 39 uzavřely, odjel Stoupa na rodinnou zemědělskou usedlost, ke které patřila i rodinná chátrající cihelna.

Koncem války se jako výborný střelec zúčastnil bojů, které měly zabránit Schörnerově armádě dostat se na západ, jednak s čáslavskými spoluobčany, a jednak se třemi novozélandskými vojáky, zajatými na Krétě, kteří utekli z nějakého koncentračního tábora.

Po válce byl vyznamenaný medajlí.

Když se převalila fronta, a Němci ustoupili před armádou maršála Malinovského, zůstala v polích spousta vojenské výzbroje, která byla správou města Čáslavi naházena do jílových jam a starých studní  v okolí cihelny,vše se zavezlo odpadky a zaválcovalo.

Stoupa po válce dostudoval a oženil se, v roce 47 se vrátil na statek svého otce.

A protože v nedaleké kolínské elektrárně měli nadbytek škváry , a on měl cihelnu, přišel na nápad udělat z cihelny továrnu na výrobu  škvárobetonových tvárnic. Městský i okresní národní výbor jeho nápad podpořily , takže Stoupa dostal úvěr, najal pár lidí, a začal upravovat cihelnu.

Mezi najatými lidmi byl i Bohumil Kruliš, 21x rozličně trestaný, kterého Stoupa po třech týdnech propustil s tím, že s ním nechce nikdo pracovat, protože krade.

Po Velkém únorovém puči Stoupa od projektu upustil, a věnoval se zemědělství – za rok 48 byl deníkem Práce vyhodnocen jako nejlepší zemědělec, jenž nejlépe plnil povinné odvody  …

V roce 50 se s manželkou a s přáteli účastnil josefovské zábavy v Čáslavi, na kterou dorazili i 2 příslušníci SNB s tím, že byl spáchán pokus o vraždu na zemědělského referenta MNV Josefa Blažka, jenž se za 1.rep. údajně živil velmi pochybným způsobem .

27.6.50 byla ve Žlebech poutˇ, na statek se sjelo příbuzenstvo,přijel i jeho otec.

Stoupa se rozhodl, že s nově zakoupeným motocyklem dojede na poutˇ, a něco z ní přiveze .

Domů se již nevrátil, ve Žlebech byl zatčen SNB, obviněn z atentátu na Blažka, a převezen na krajské velitelství STB do Pardubic, kde byl uvězněn ve sklepním cementovém bunkru bez oken a bez ničeho - STB příslušníci, předvoj lepších komunistických zítřků, jej 42 týdnů živoření na podlaze tohoto sklepení podrobovali výslechům provázeným nejbrutálnějším násilím …

Týž den byl zatčen i jeho otec, toho však po devíti týdnech z vazby propustili.

Třebaže měl Stoupa na dobu atentátu prokazatelné alibi (na josefovské zábavě v Čáslavi jej viděla spousta lidí) , major STB Červený prohlásil, že je stejně vinen, protože ve Stoupovi jako v třídně nespolehlivém živlu měli atentátníci podporu …

Komunista Blažek jezdil každý den do Čáslavi autobusem, a komunista Vladimír Kořínek, předseda MNV ve Žlebech, se jej snažil kariérně zničit .

Oba komunisté se nesnášeli, protože oba chtěli výnosné místo ředitele cukrovaru v Hostašově, proto bratři Kořínkové (Vladimír a Tomáš , učitel v Kolíně ) zaplatili Bohumilu Krulišovi 20.000 za odstranění Blažka.

Kruliš se spojil s nezletilým Karlem Merglem, kterému slíbil 10.000, Mergl pak na Blažka vystřelil.

Předseda MNV Kořínek poté prohlásil, že atentát na Blažka zorganizovali místní „ kulaci“ , a aby od sebe odvrátili s bratrem pozornost, naplánovali druhý atentát, při kterém Mergl Blažka na jeho cestě k autobusové zastávce skutečně zastřelil.

Po jeho zavraždění byl mladý Stoupa , a ostaní zatčení, podrobeni ještě krutějším výslechům, Stoupa měl celé dny spoutány ruce na předloktí, takže jej spoluvězni museli krmit , a i jinak se o něj starat.

Výslechy skončily, když se SNB náhodou podařilo zatknout pravé  zločince – Kořínkové se chtěli Mergla zbavit, slíbili mu cestu za hranice, a vylákali jej do lesa, kde na smluveném místě na něj čekali i s hrobem, který pro něj vykopali, ale  když Mergla na silnici k lesu míjelo auto plné příslušníků SNB, Mergl zpanikařil a začal utíkat, když jej chytili, přiznal se.

Na  postavení dr. Stoupy se však nic nezměnilo, protože Kruliš na přání STB  tvrdil, že  dr. Stoupa a ostatní zadržení „kulaci“ jej naváděli, aby zapaloval traktorové stanice …

15.3.51 před soudem Kruliš svoji výpověd odvolal s tím, že jej takto vypovídat donutila týráním STB, ale druhý den po pobytu v mučírně STB  znovu vypovídal dle jejích instrukcí.

STB ze studní kolem cihelny vyhrabala a vyleštila zde uschované zbraně s tím, že jimi Stoupa připravoval puč proti lidověbolševickému zřízení, potřebovala  již jen maličkost – jeho přiznání.

Proto na podzim roku 50 STB zatkla jeho ženu, a vydírala ho, že s ní budou zacházet jako s ním, jestliže nepodepíše přiznání.

Surového nátlaku se osobně účastnil i nechvalně proslulý prokurátor dr.J. Čížek z Prahy, jenž Stoupovi řekl, že když se nepřizná, bude oběšen, a jeho žena dostane 10 let za spoluúčast, a tak dr. Stoupa těsně před soudem v 2/51 podepsal své „ přiznání“ – navíc, jako všichni ostatní z politických procesů 50.let se musel naučit všechny otázky a odpovědi nazpamětˇ ( své otázky se nazpamětˇ učili i komunističtí soudci) …

Těsně před přelíčením mu major STB Červený řekl, že jestliže se u soudu nebude držet protokolů, bude opět zatčena jeho žena.

Předsedkyně soudu dr.Kolárová jej pro trestný čin velezrady odsoudila na 20 let, všechen rodinný majetek propadl komunistickým činovníkům, např. prokurátor Čížek si vzal auto jeho otce   …

Rozsudek nedostal dr. Ferdinand Stoupa nikdy do ruky , v 25 věznicích si „  odpracoval“ 12.5 let , poté pracoval jako svářeč.

V polovině 60.let za „ obrodného procesu Strany“  se všichni z tohoto předvoje lepších zítřků všemi deseti hlásili k „ demokracii“ …

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

4.června 1920 byla podepsána Trianonská mírová smlouva.

4.června 1942 zemřel Reinhard Heydrich na následky zranění z 27. května 1942, kdy na něj byl spáchán atentát.

4.června 1561 – V Praze byl po více jak stoleté přestávce znovu uveden do úřadu arcibiskup. Stal se jím Antonín Brus z Mohelnice.

4.června 1909 se narodil finský stíhací pilot Eino Antero Luukkanen, který sestřelil 60 letadel.