Kdo je online

Právě přítomno: 128 hostů a žádný člen

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Píše se rok 1945 a paní učitelka se ptá dětí jak za války pomáhali. Přihlásí se tři děti a postupně je vyvolává. "Co ty...
To využití plastových pytlů v kombinaci s listím nemusí být špatné na hlídce nebo když člověk nemá nic na spaní (spacák,...
Ve Vokovickém parku v Praze má František Fajtl nový pomník. https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/v-praze-od...
Tak tolik propagovaná snaha o co největší původ zbraní z domácí výroby taky neni nejlepší. I když třeba země zavedou ste...
Ona evropskému zbrojnímu průmyslu ani moc nepomáhá snaha o faktickou eliminaci civilního trhu Evropskou Unií.

VÝZBROJ PĚCHOTY

Zveřejněno 26. 4. 2012 17:28 Napsal Sturm
Nadřazená kategorie: VÝZBROJ PĚCHOTY Kategorie: ÚTOČNÉ PUŠKY Zobrazeno: 6074

Zbraně typu AR - 15/M16

M16A1

V tomto článku se pokusím podrobněji rozebrat M16 (a její varianty), AR - 15 a případně i některé samonabíjecí klony.
  Útočné pušky typu M16 bych považoval za americký, na rychlo vyvinutý, protějšek zbraním řady AK. Ve vojenských konfliktech se prokázalo, že se přestřelky odehrávají málo kdy na vzdálenosti větší 400m. Němci to věděli už na konci války, proto byla vyvinuta zbraň Sturmgewehr 44.(ráže 7.92x33) Američanům se to potvrdilo zejména ve válce v Koreji a posléze ve Vietnamu, kde byla jejich M14 (v té době standardní zbraň pěšáka) těžká, v džungli zbytečně dlouhá a při střelbě dávkou vykazovala vysoký zdvih ústí hlavně.. Oproti tomu AK-47 bylo do těchto podmínek celkem vhodné. 

Americká armáda začala tedy hledat vhodou odpověď na sovětské protějšky. Tou se po čase stala puška AR-15, armádou přijata jako M16.

  Nyní se ale nebudu zabývat dohadováním úředníků, konkurenčími zbraněmi aj. nepodstatnými (relativně) detaily. Podstatná je firma ArmaLite, která zde sehrála klíčovou roli.

Popis:

M16 popis

Jde o útočnou pušku, jak už říká výše uvedený text. Ten také říká, že byla sestrojena "na rychlo". Je to také vidět na některých konstrukčních prvcích. Ale to až později.. Celá zbraň je koncipována jako in-line (tudíž že osa hlavně a pažby jsou téměř v jedné rovině) a má pistolovou rukojeť, která je lehce ergonomicky tvarovaná. Puška se vyznačuje dobrou ovladatelností a i vzhledem k použitému náboji velmi přijatelným zpětným rázem. Napínací táhlo, přesněji jeho osa je souběžná s osou pušky a je pod nosnou rukojetí. Hledí je na nosné rukojeti, muška je na začátku předpažbí, na můstku. Zásobník je lehce zahnutý.
  Čím začít? Tak třeba hlavními konstrukčními celky. Jelikož byla sestrojena za doby války ve Vietnamu, přihlíželo se mimo jiné k tomu, aby nová zbraň byla dobře čistitelná. Základní rozborka se provádí pouhým vysunutí dvou příčných čepů, například špičkou náboje. Tím dojde k oddělení (sklopením kolem předního čepu) 1. části - hlaveň, pouzdro závěru se závěrem, nosná rukojeť od 2. části - pažba, tělo zbraně se zásobníkovou šachtou a pistolovu rukojetí.

  Teď rozeberu jednotlivé uzly a jejich části podrobněji:

 Začneme 1., protože obsahuje ty nejdůležitější části celé zbraně. Například hlaveň samotná má za sebou docela zajímavou historii. Její konstrukce se neobešla bez problémů. Zkládá se z duralového pláště s tenkostěnou nerezovou duší. Problém spočíval v případné přítomnosti kapek vody, které při výstřelu zbrzdily střelu a nárůst tlaku roztrhl hlaveň. Proto byl plášť zesílen. 

Hlaveň je na konci osazena úsťovou brzdou a do těla závěru je upevněna převlečnou maticí. Za nábojovou komorou je našroubována část s vybráním pro uzamykací ozuby. Pod nosičem mušky je v hlavni kanálek pro odvod prachových plynů. Zde je jeden ze zásadních rozdílů v konstrukci jiných zbraní využívajících sílu prachových plynů a asi také jeden z nejspornějších bodů: zbraň nemá klasický válec a píst, ale prachové plyny jsou vedeny trubičkou přímo do pouzdra závěru, kde působí na nosič závorníku. Tím se do mechanismu dostávají spaliny a znečišťují jej, což může způsobit fatální selhání. Na druhou stranu ale snižují hmotnost.

  Pouzdro závěru je z hliníkové slitiny (pokud vím). V něm se pohybuje nosič závorníku, jeho táhlo a pružina. Táhlo je situováno (celkem nezvykle) za hledím, v místech, kde je spojena pažba s pouzdrem závěru. Při střelbě se samozřejmě nepohybuje. Samotné táhlo má tvar písmene "T". Proti pohybu je jištěno vlastní pojistkou, která je na jednom rameni pomyslného písmene "T".

  Nosič závorníku, jak jsem již naznačil, plní dvě role: 1) je to ovladač závorníku a za 2) je to také část plynového "pístu". Trubička, která vlastně tvoří tu část plynového pístu je na nosič přišroubovaná. Na boku nosiče jsou svislé zářezy (jejich existenci zdůvodním níže). Celý nosič má tvar válce, z vrchu a ze spoda seříznutého. Je vyráběn třískovým obráběním.

  Do nosiče je zasazen závorník, také válcovitého tvaru. Ten má vzhledem ke svojí velikosti poměrně hodně (7) uzamykacích ozubů. Tudíž se při uzamykání musí pootáčet jen velmi málo. Na jedné straně, na místě, kde by mohly být další uz. ozuby je umístěn vytahovač. Ten je z jednoho kusu a v těle závorníku je upevněn kolíkem, který tvoří osičku. Na vytahovač z druhé strany působí pružina.

  Naproti vytahovači, v lůžku pro nábojnici je nesený vyhazovač, jehož pohyb v závorníku je vymezen kolíčkem.

  Rotace závorníku je řízena válečkem, který je zasazen svisle (kolmo) k osám závorníku a nosiče. Tento váleček, z jednoho konce opatřený malou destičkou je umístěn před trubičkou (částí pístu).

  Výše jsem se zmínil o přítomnosti jakýchsi příčných zářezů.. Nyní k tomu, proč tam jsou: Při střelbě se vlivem otevřenosti pístu dostavají do těla zplodiny, které zanášení jak závorník, tak i ostatní součásti. Pokud se dostanou do prostoru, kam se uzamykají ozuby na závorníku (tedy do části s vybráním našroubované na kocni hlavně), závěr se nemůže úplně uzamknout a nedojde k výstřelu. V bojové situaci by to znamenalo rozebrat-vyčistit-složit, což by zabralo až příliš mnoho času, než by bylo zdrávo. Proto bylo na stranu pouzdra závěru přidáno tlačítko, které svojí pákou dotlačuje závěr do konečné polohy.

  Za výhozím okénkem, které je opatřeno odklopnou krytkou proti znečišťování je umístěn odrážeč vyhozených nábojnic, aby neohrožovaly střelcův obličej.

2. konstrukční uzel:

  Skládá se z těla zbraně (pouzdro se spoušťovým mechanismem + zásobníková šachta), pistolové rukojeti a pažby.
  Tělo zbraně je též z hliníkové slitiny. Zásobníková šachta je pevnou součástí těla a je před lučíkem. Ten je dobře řešen pro střelbu v rukavicích: jeho spodní část je odklopná. Pojistka/přeřazovač je umístěna na levé straně v dosahu palce střílející ruky. V základním provedení nebyla možnost střelby omezenou dávkou, avšak byla zavedena u zbraní speciálních jednotek. (Mechanismus omezovačů popíšu v samostatném článku).

  Záchyt zásobníku je hůře řešen nežli u zbraní AK či u nášeho vz. 58. V případě, že zásobník nechodí úplně hladce, jsou zapotřebí obě ruce, což je mínus. Zhruba nad palečníkem záchytu zásobníku je vypouštění záchytu závěru.

  Pažba v sobě nese vratnou pružinu, což je také další ze sporných bodů. Na jednu stranu to u běžné zbraně vojáka vůbec nevadí, ale v případě potřeby zbran minimalizovat či rozložit nastává problém. Proto nejsou k vidění M16ky se sklopnou pažbou. Pouze s teleskopickou. V pažbě je schránka pro čistící potřeby.

  V pistolové rukojeti, která má "zvýrazněný" prostor pro jeden z prstů, není v originálním provedení žádná schránka. I když jsou k vidění různé komerční doplňky, které jej mají. Rukojeť je z černého plastu, stejně jako pažba.

  Jelikož jsem nepopsal předpažbí, popíšu jej teď: nejprve bylo trojúhelníkového průřezu, později bylo vyměněno za lehce kuželovité. Je sestaveno ze dvou dílů, pravého a levého. Nahoře je 15 ventilačních otvorů pro lepší chlazení hlavně.

  U "taktických" modelů (M4) jsou na předpažbí montážní lišty. Většinou jde o typ R.I.S.
I u standardní typů lze připevnit pod předpažbí granátomet (M203) a občas je i k vidění podvěsná brokovnice.

Ke slíbeným (pouze)samonabíjecím klonům:
  O ty není nouze. Vznikají z většiny armádních zbraní, které se úspěšně zavedly. Zrovna na pušky typu AR-15 jich je nespočet. Některé jejich obrázky najdete v Galerii.
  Za zmínku stojí např.: M15/... .223Rem, AR-10B, OA 10 .308Win, od fi ArmaLite;
  OA 15A2 .223Rem, malorážka 0A 22 od Oberland Arms;
  Dost jich vyrábí také fi Colt´s Manufacturing Co. z Hartfordu, která také jako první vyráběla "emšestnáctky", Bushmaster Inc. z Maine; atd...
  Vyskytlo se také několik přestavb na náboj 9mm Luger a naše Česká Zbrojovka vyrábní přestavbový adaptér na náboj .22LR.

TTD M16A1 M16A2
Zavedení do výzbroje 28. února 1967
Ráže 5,56x45mm (.223 Remington), M193 5,56x45mm NATO / M855
Celková délka 986 mm 1006 mm
Délka hlavně 508 mm
Hmotnost prázdná 2,89 kg 3,77 kg
Hmotnost s plným 30-ti ranným zásobníkem 3,60 kg 4,47 kg
Kapacita zásobníku 20 nebo 30 nábojů
Kadence 650 - 750 r/m 800 r/m
Úsťová rychlost střely 945 m/s 975 m/s
Účinný dostřel 460 m 550 m

Reklama:


Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Anketa

Souhlasíte se snahou EU připravit občany o právo vlastnit legálně držené zbraně?

Dnešní den v historii

13.prosince 1618 – Na zemském sněmu v Brně žádali císařští komisaři, aby se Morava nepřidávala k českému stavovskému povstání a aby zachovala věrnost císaři. Zástupci českých stavů se také pokusili získat Moravu na svou stranu. Moravský sněm jim však nevyhověl a na návrh Karla st. ze Žerotína se usnesl doporučit císaři mírové jednání s Čechami.