Kdo je online

Přihlášení uživatelé 0
Hosté 13

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Rozcestník - aktuální informace k cestám do zahraničí https://www.mzv.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/tiskove_zpravy/x2020_04...
MiG-23BN je k vidění na Slovensku. Vystavuje ho VHM Piešťany.
DARPA awards contract to retrofit L-39 Albatros jets for AI dogfighting tests http://news.leportale.com/doc?id=213757520
Wildblood - Komentář v T-28
Při obdobné rychlosti hůř pancéřovaný a pomalejší než T-34. Ale v meziválečném období vícevěžové tanky vyráběli v řadě z...
Wildblood - Komentář v M26 Pershing
Asi nejznámnějším bojem Pershingu za 2. světové války byl soboj s Pantherem u katedrály v Kolíně nad Rýnem 7. března 194...

KULTURA

Zveřejněno: 26. 12. 2016 13:00 Napsal Lukáš Visingr
Nadřazená kategorie: KULTURA Kategorie: KNIHY A ČASOPISY

Žáby na prameni: Finále alternativně-historického eposu Honzy Drnka

Konečně! Na pulty knihkupectví dorazila závěrečná část „žabí“ série. Může se Evropa ubránit zničujícímu přívalu Rudé armády? A co na to Češi?

Když v roce 2007 vyšla kniha Žáby v mlíku, asi nikdo nečekal, že dosáhne takového úspěchu, stane se kultovním dílem a úplně změní diskusi o věčné otázce, jestli jsme se v roce 1938 měli a mohli bránit. Ano, měli a mohli. A nejen to, mohli jsme dokonce vyhrát! Co by se stalo pak, to je zase jiná otázka, kterou se zabývají pokračování nazvaná Žába a škorpion a Žáby v bouři a také poslední část s titulem Žáby na prameni. Druhá světová válka v ní pokračuje, do Polska se hrne „parní válec“ Rudé armády, Evropa zoufale hledá řešení, kdežto Češi pořád vyčkávají. Půjdeme opravdu do boje? A pokloníme se Habsburkovi?

Důsledky „mnichovské války“

Není málo těch, kteří dnešní státní svátek pokládají spíš za připomínku historické chyby, která se podle nich vyhlášením československé republiky stala. Patří k nim také plzeňský spisovatel Jan Drnek, jenž je jistě dobře znám i čtenářům našeho webu. Netají se svým monarchistickým přesvědčením, jež se odráží v celé jeho tvorbě, a to navzdory faktu, že jeho nejslavnější kniha, kultovní dílo Žáby v mlíku, popisuje úspěšnou obranu republiky. Zatraceně tvrdohlaví Češi se v září 1938 rozhodnou, že se nepodřídí mnichovskému diktátu. Navzdory okolnostem se brání proti německé armádě, která utrpí děsivé ztráty, načež armádní puč odstaví nacisty. Republika se ubránila, ale co dál? Ten prokletý středoevropský národ pokazil plány Stalinovi, který si po dlouhé roky pěstoval Hitlera jako svůj „ledoborec revoluce“. Rozhodne se urychlit své útočné plány a využívá k tomu evropskou levici, která stále chová vůči Sovětskému svazu nesmyslně idealistické pocity. Politické a sociální konflikty oslabují Evropu, avšak armády a tajné služby vůbec nepochybují, že se neodvratně blíží strašlivá válka. Ta začne v květnu 1942, nejdříve ve Španělsku, ale postupně se zapojují všechny západoevropské mocnosti, které stojí proti SSSR. Sovětská armáda v červnu útočí na Polsko a první sled postupuje na západ, avšak Poláci se již záhy dočkají pomoci, když v červenci zasáhne do války Německo. Protiútok způsobí sovětské armádě obrovské ztráty a zatlačí ji zpět, ale všichni tuší, že to byl jen začátek, neboť Stalin má na své straně obrovskou početní přesilu a nemíní to vzdát.

Konflikt o budoucnost Evropy

Tím končí děj knihy Žáby v bouři a tím začínají dlouho očekávané Žáby na prameni. Stalin to skutečně nevzdává a posílá na bojiště druhý sled sovětské armády, který ale tentokrát útočí na nesmírně široké frontě od Finska po Balkán. Sovětská početní převaha je zničující a zdá se, že teď už na ni nestačí ani precizní německá válečná mašinérie. Celá Evropa proto hledí na země Malé dohody, které dosud do bojů nepromluvily, zvláště pak na Československo, jehož mnozí politici i prostí občané se do války moc zapojovat nechtějí. Situace se ale pomalu mění, neboť i Češi si začínají uvědomovat, že bolševický Sovětský svaz není pravoslavné Rusko a že Rudá armáda nepřináší slovanské bratrství, nýbrž komunistické otroctví. Proto začínají podporovat i Ruskou osvobozeneckou armádu, která se utváří ze zajatců, kteří chtějí bojovat proti Stalinovi za svobodné Rusko. Sovětská armáda postupuje k Moravské bráně a Československo konečně mobilizuje. K boji se připravují zcela nové zbraně. Ale ten nejdůležitější boj se neodehrává na válečném poli, protože válka urychluje politické procesy, které by jinak zabraly třeba i desítky let. V Podunají a Německu se ke slovu opět dostává monarchismus, jen Češi se dosud sveřepě drží husitských a republikánských tradic. Postupně se ukazuje, že vítězná „mnichovská válka“ uvedla do pohybu gigantické síly, které bojují o politickou a ekonomickou moc a proti kterým jsou snahy českých politiků směšně malé. Češi nevědomky zahájili velkou celoevropskou hru, není ovšem vůbec jisté, zda ji také dokážou hrát a vyhrát, protože z hlediska oněch velkých sil působí svéhlaví Češi jako pohádkové „žáby na prameni“.

Češi mezi kmenem a národem

Ačkoliv „žabí“ cyklus asi mnoho (dost možná i většinu) čtenářů přilákal zejména podrobnými popisy válečných tažení, ve skutečnosti tvoří tato vojenská rovina vlastně pouze propracované „kulisy“. Také v nové knize Žáby na prameni okupuje popis situace na bojišti největší prostor, avšak pozorný čtenář si jistě všimne, že se děj neposunuje dopředu ani tak moc díky vojákům, ale spíše díky vysokým politikům a činitelům zpravodajských služeb. Právě oni totiž hrají onu gigantickou hru, ve které nejde zdaleka jen o porážku rudého agresora, ale o celou budoucnost Evropy, o její politické a ekonomické uspořádání a především o základní hodnoty, na nichž se to všechno buduje. Právě proto „žabí“ série Jana Drnka představuje výjimečně komplexní dílo s mnoha rovinami, v nichž mají místo jak detailní charakteristiky vojenské techniky, tak velmi hluboké úvahy o evropské kultuře a civilizaci. Autor samozřejmě vůbec nezastírá, že by české země rád viděl ve svazku obnovené Podunajské monarchie, ale současně zachovává realismus a jeho dílo má daleko k jednostranné pro-habsburské propagandě. Spíš nabízí nemálo podnětů k zamyšlení a pokládá provokativní otázky o minulosti i budoucnosti českého národa, který se opravdu nachází v nezáviděníhodné pozici. Nelze se tedy divit, že Češi obtížně hledají cestu a nezřídka volí nešťastná řešení, kvůli nimž se pak ocitají „proti všem“. Ale možná přesně tohle Čechům vyhovuje, neboť se podvědomě stále cítí spíš jako starodávný slovanský kmen, nikoli jako příslušníci moderního společenství evropských národů.

Mapy, sestavy armád a zbraně

Pokud se ale z těchto filozofických výšin sneseme na hříšnou zem, můžeme konstatovat, že se Janu Drnkovi povedlo napsat výborné zakončení válečného eposu. Je však nutné upozornit, že rozhodně nejde o jednoduché čtení. Znalost předchozích dílů „žabí“ série je nezbytná a kromě toho se skutečně hodí základní povědomí o vojenství, přinejmenším orientace v terminologii a zkratkách, které mají vojáci tolik v oblibě (naštěstí se ale na konci nachází slovníček). Jestliže si chcete podrobné popisy válečného tažení opravdu maximálně vychutnat, pak doporučujeme mít po ruce mapy střední Evropy, zvláště pak Polska, Moravské brány a Karpat, protože právě tam se odehrávají nejdůležitější střety. Příloha sice nabízí i mapky, ale na těch jsou zachyceny především pozice sborů, armád a divizí, jimiž jsou zeměpisné pojmy leckdy překryté. (V téhle situaci člověk opravdu ocení vynález jménem Google Maps.) V příloze najdete také podrobně rozepsané struktury sovětské, německé a československé armády až do úrovně divizí a brigád, a to dokonce včetně jmen velitelů. Nechybí ani popisy nových československých zbraní, jimiž jsou protitankové zbraně PTRS (varianta slavné „pancéřové pěsti“) a letecké a pozemní rakety řady TRUL. Mimochodem, ten základní projekt protiletadlové zbraně s akustickým řízením si Honza Drnek nevymyslel, protože je to čistá realita, ačkoli dodnes málo známá. Ano, probíhal u nás vývoj skutečné řízené střely země-vzduch! Koneckonců, ČSR přece svého času náležela mezi zbrojní velmoci. Naše tanky, děla a kulomety patřily na světovou technologickou špičku, takže by to vlastně zase tak velké překvapení být nemělo.

Přínos „Žab“ pro současnost

Právě technologický náskok představuje jeden z faktorů, díky kterému Československo hodně hlasitě promluví do alternativní druhé světové války. Uplatní i převratné taktické postupy, a to nejen v obraně, ale také v útoku, protože sebelepší obrana válku nevyhraje a nepřítele je nutno zasáhnout a porazit na jeho vlastním území. Následky československého protiútoku ale v sobě nesou komplikace pro další evropské hráče na poli, které je ostatně aktuální i nyní. Kniha totiž má co říci k ukrajinské politice, neboť ozvěny dějů z 30. a 40. let jsou dodnes patrné v tom, co tuto nešťastnou zemi trápí. (Ne, Stěpan Bandera fakt nebyl „hodný kluk“.) A to není rozhodně jediné téma Žab na prameni, které má význam i pro dnešní dobu. „Žabí“ série tady ale není od toho, aby nám dávala jednoznačné ideologické odpovědi, daleko spíš je tu proto, aby pomohla při pokládání správných otázek. To platí už pro první Žáby v mlíku, neboť do jejich vydání se diskuse o Mnichovu vesměs omezovala na to, jak dlouho bychom se vydrželi bránit a co by se s námi stalo po (údajně nevyhnutelné) porážce. Jan Drnek byl první, kdo se zeptal, co bychom měli dělat, abychom v té válce zvítězili. Právě tento (do jisté míry asi „provokační“) přístup je zřejmě tím nejcennějším, co „žabí“ série do diskuse o Mnichovu přinesla. Ono vlastně nejde o samotný „mnichovský komplex“, nýbrž o celý smysl českých dějin a o pozici Česka v Evropě a světě. „Žáby“ nás o tom nutí přemýšlet, ptát se a hledat odpovědi, a právě proto patří k tomu vůbec nejlepšímu, co v moderní české literatuře existuje.

Velké trápení a druhé vydání

Může vůbec něco tento fenomenální knižní epos pokazit? Může! Pohár trpělivosti již přetekl a musíme jasně ukázat na viníka, kterým je nakladatelství Naše vojsko. Už od prvního dílu totiž postupuje vůči „Žábám“ přímo macešsky, ať už jde o jazykové korektury (resp. obvykle jejich absenci), nízkou kvalitu obálek a tisku, opakované zpoždění vydání či katastrofální distribuční politiku. Kniha měla původně mířit již na loňský (!) vánoční trh, jenže pak se vydání posunulo na březen, poté na květen a nakonec až na říjen. Poslední „Žáby“ sice 18. října 2016 vyšly, ale trvalo ještě několik dní, než se dostaly do distribuční sítě. Osobně jsem v pátek 21. října získal snad jediný naskladněný exemplář v celém Brně! (Velké díky knihkupectví Neoluxor.) Nevím přesně, co Naše vojsko svým přístupem sleduje, ale naprosto jistě vím, že se mu daří skutečně spolehlivě štvát čtenáře. Naštěstí pro vás máme dobrou zprávu. Celý „žabí“ cyklus totiž začne vycházet znovu, a sice v nakladatelství Albatros, resp. pod značkou Computer Press, která má již na kontě řadu kvalitních knížek z oblasti military. Kvůli velikému rozsahu knih bude druhé vydání publikováno jako „půlené“, a proto by ve výsledku mělo jít o osm svazků. Na projektu se přímo podílí i Radio Dixie, a tak se v tomto směru ještě můžete těšit na pár překvapení. Ale již dnes můžeme prozradit, že si u nás brzy budete moci objednat první díl, který dostal jméno 1938: Věrni zůstaneme a vyjde v polovině listopadu.

Lukáš Visingr

Publikace: RadioDixie.cz, 28. října 2016

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

11.srpna 1805 – Zavedení povinné školní docházky pro děti od 6 do 12 let. Ustanovení však nebylo vždy zcela dodržováno.