Kdo je online

Právě přítomno: 1897 hostů a žádný člen

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Za Varšavského povstání bojoval na straně povstalců také Hetzer s přezdívkou Chwat. Více o tom naleznete na odkaze: http...
V půlce dubna se uskutečnilo cvičení Nordic Fires 2019 v prostoru švédské letecké střelnice Vidsel za účasti českých Gri...
Štefánikova smrt byla nehoda. Nevyvážené letadlo při přistání sklouzlo po křídle, říká historik https://www.irozhlas.cz...
Fascinující, že se někomu po tomhle stýská. Když tam vidím fronty na toaletní papír, reportáže o nedostatku košťat apod ...
Corp. Anderson - Komentář v M2HB
U.S. Sailors Fire the M2 Browning and Twin M2HB https://www.youtube.com/watch?v=f8kcn_mdReY

LETECKÁ TECHNIKA

Zveřejněno: 13. 2. 2012 16:17 Napsal Jan Rut
Nadřazená kategorie: LETECKÁ TECHNIKA Kategorie: BOMBARDÉRY

Rockwell B-1 Lancer

B-1 Lancer

Čtyřmístný čtyřmotorový proudový strategický bombardovací letoun s měnitelnou geometrií křídla.
  Dálkový bombardér B-1B určený k pronikání do nepřátelského vzdušného prostoru má své počátky v roce 1965, kdy USAF spustilo program AMSA (Advanced Manned Strategic Aircraft - pokročilý pilotovaný strategický letoun), reagující na vyvstalou potřebu nového mezikontinentálního nadzvukového bombardéru pro jaderné útoky s průnikem nepřátelskou vzdušnou obranou v malých výškách při vysokých rychlostech. Vítězem soutěže na stavbu se stala tehdejší firma North American Rockwell, letoun dostal označení B-1. Jako firma, jež vyrobí pohonné jednotky, byl vybrána společnost General Electric s motory F101. Smlouva na stavbu prototypu byla uzavřena v červnu 1970 a předpokládalo se, že do roku 1981 se všech plánovaných 244 letounů dostane do aktivní služby. První prototyp svůj prémiový let absolvoval 23. prosince 1974, roku 1977 ale vzhledem k rostoucím finančním nákladům prezident Carter celý program zrušil. 
  Po příchodu Ronalda Regana do Bílého domu se začala karta obracet. V září 1981 byla obnovena objednávka na 100 strojů upravené verze B-1B. Letoun obdržel novou avioniku, navigační a zbraňová zařízení. Regulovatelné vstupy vzduchu k motorům byly vyměněny za nové pevné, tím však klesla maximální rychlost z 2,5 M na 1,25 M. Zbraňové šachty byly upraveny pro použití různých druhů výzbroje nebo pro přídavné palivové nádrže. První sériový B-1B vzlétl 18. října 1984. Dodávky nových letadel americkému letectvu (USAF) byly zahájeny 27. července 1985 a směřovaly k tehdejšímu 96. strategickému bombardovacímu křídlu v texaském Dyessu. V první polovině roku 2001 provozovalo USAF 93 strojů, v rozpočtu na finanční rok 2002 se však uvažuje s jejich redukcí na přibližně 60 kusů. Ostatní letouny budou ponechány jako záloha s tím, že se na nich bude provádět běžný letecký výcvik. Technická životnost letounů B-1B po provedených strukturálních úpravách je plánována do roku 2038. Američané použily své bombardéry k útokům na irácká vojska ve válce v Perském zálivu v roce 1991, v roce 1999 pak pod vlajkou NATO k bombardování Jugoslávie. Po teroristických útocích 11. září byly letouny B-1B nasazeny k bombardování pozic Talibanu a Al-Kajdy v Afghánistánu a naposledy se bombardéry B-1B účastnily operace Irácká svoboda v roce 2003.

2,4 MB 2,6 MB

Technický popis

  nosné a ocasní plochy   B-1B je koncepčně navržen jako dolnoplošník s měnitelnou geometrií křídel. Křídla mají samonosnou konstrukci a vnější části mohou měnit úhel šípu od 15° do 67,5°. Mechanizace křídla je poháněna elektrohydraulicky a elektroimpulsně. Centroplán je vyroben z titanu a na vnějších okrajích jsou umístěna pouzdra pro pohyblivé části nosných ploch. Nastavení křídel zajišťují šroubová táhla poháněná hydraulickými motory. Současně centroplán slouží i jako integrální palivová nádrž. Šípové SOP přechází z trupu do pevné kýlové plochy. VOP je plovoucí a také šípového tvaru. Pod přídí je letoun vybaven dvojicí automaticky řízených vyrovnávacích vztlakových ploch.
 trup   Trup je rozdělen do pěti výrobních a konstrukčních celků. Většina konstrukce je z hliníkových slitin a titanu, tvrzených, aby odolala tlakové vlně jaderného výbuchu a přetlaku. Přední část je vyhrazena pro bloky elektroniky, přední podvozkovou nohu a osádku. Čtyřčlenná osádka sedí na vystřelovacích sedadlech ACES II. V další části trupu je prostor dvou předních pumovnic, palivové nádrže a za prostorem osádky i hlavní prostor elektronického vybavení. Zadní konstrukční celky trupu nesou třetí pumovnici, SOP a VOP společně s elektronickými komponenty a nejobjemnější palivovou nádrží. Vnitřní nádrže mají kapacitu 88 400 kg paliva, přičemž letoun je vybaven zařízením pro doplňování paliva za letu. Pohon zajišťují čtyři dvouproudové motory F101-GE-102 s přídavným spalováním. Motory jsou po dvojicích uloženy v samostatných motorových gondolách umístěných na spodní straně centroplánu. Každý motor je opatřen automatickým hasicím zařízením. Nasávací kanály pro přívod vzduchu jsou na rozdíl od prvních prototypů pevné.
 přistávací zařízení   Přední dvoukolová podvozková noha se nachází pod prostorem posádky a zatahuje se směrem dopředu do špice letounu. Prostor pro ukládání hlavního podvozku se nachází za dvojicí pumovnic. Hlavní podvozková noha je čtyřkolová a pomocí složité mechaniky vykonává při zasouvání složitý kinetický pohyb směrem ke středu trupu.
 avionika a výstroj   Avionika letounu se skládá z účinného radiolokátoru, vysoce přesného přijímače družicového navigačního systému NAVSTAR/GPS sloučeného s inerciálním navigačním zařízením s laserovými gyroskopy, dopplerovského navigačního radiolokátoru pro měření rychlosti po trati a úhlu snosu, radiolokačního výškoměru pro měření relativní výšky nad terénem, integrovaný obranný systém tvořený prostředky elektronického rušení AN/ALQ-161A (postupně se nahrazuje typem AN/ALQ-214), infračerveného klamného rušení, radiolokátoru pro vyhledávání a zaměřování poloh pozemních cílů a mapování terénu, včetně prostředků včasné výstrahy a pasivního rušiče AN/ASQ-184 s výmetnicemi RL-IČ klamných cílů ALE-50.

95,5 kB

Výzbroj

 Letoun nenese pevnou kanonovou výzbroj. K nesení výzbroje slouží tři trupové pumovnice. Primární výzbroj pro jaderné údery tvoří buď osm střel s plochou dráhou letu AGM-86B, nebo čtyřiadvacet ŘS krátkého doletu AGM-69 SRAM, případně stejný počet jaderných pum B61, resp. B83. Dalších dvanáct ŘS s plochou dráhou letu AGM-86B může být umístěno na šesti vnějších trupových závěsnících. V současné době jsou všechny B-1B upraveny pro nesení konvenční výzbroje. Letoun může nést výzbroj o hmotnosti až 34 000 kg, při sníženém plnění palivových nádrží a využití vnějších závěsníků až 60 000 kg.
konvenční: Mk 62 (84 ks), Mk 65 (12 ks), Mk 82 (84 ks), CBU87 (30 ks), CBU89 (30 ks), CBU97 (30 ks) 
"inteligentní": GBU27 (12 ks), JDAM (24 ks), AGM-154 JSOW (12 ks), WCMD (30 ks), AGM-137 TSSAM (12 ks)

Verze

 B-1A - původní plánovaná verze, k jejíž realizaci nedošlo
B-1B - sériově vyráběná verze, které se týká popis

118,5 kB 162,3 kB 49,1 kB 154,9 kB 20,5 kB

B-1B
země původu Spojené státy americké (USA)  
posádka 4 (pilot, kopilot, 2 operátoři)
výrobce Rockwell International
vyrobené stroje (výroba ukončena)
cena jednoho stroje 178,00 mil. USD
datum vzletu 18. 8. 1984
ve výzbroji od 27. 7. 1985 (USAF)
pohon 4x General Electric F101-GE-102
max. výkon 4x 136,90 kN
max. rychlost Mach=1,25 / 1 328 km/h
max. stoupavost ?
max. dostup 15 240 m
dolet 12 000 km (max.)
délka trupu 44,81 m
rozpětí křídla 23,84 až 41,66 m
nosná plocha 182,40 m²
výška 10,36 m
hmotnost prázdného stroje 87 150 kg
max. vzletová hmotnost 216 400 kg
hmotnost paliva 87 728 kg
Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

23.července 1871 – V Rakouské monarchii byl zaveden jednotný metrický systém plošných, délkových a objemových měr a decimální soustava vah. Společně s dalšími sedmnácti státy podepsalo mezinárodní konvenci o metru. 1. ledna 1872 začala bezvýhradně platit metrická soustava.