LETECKÁ TECHNIKA

North American XB-70 Valkyrie

Čtyřmístný šestimotorový těžký bombardovací letoun určený ke strategickému bombardování z velkých výšek. Vznikly pouze dva prototypy.
  V říjnu 1954 vydalo velitelství strategického letectva požadavky na nový zbraňový systém WS-110A představující těžký strategický bombardovací letoun schopný velkého dostupu, doletu přes 10 000 km bez doplňování paliva a maximální rychlosti přes M=3, který by ve službě nahradil B-52 Stratofortress. K vypracování studií letounu vyhovujícího podmínkám byly vyzvány firmy Boeing a North American. Vznikly obrovské stroje o hmotnostech přes 300 tun s množstvím přídavných palivových nádrží, které letectvu naprosto nevyhovovaly. Situaci zachránila NACA, jež přišla s objevem kompresního vztlaku, a firma General Electric s novými motory J93-GE-5 na bórové palivo, díky nimž nebyly potřeba přídavné nádrže. Obě firmy tedy své projekty přepracovaly a v prosinci 1957 byla vítězem vyhlášena North American. Vývoj nových motorů se však stal velice náročným a mohl ohrozit další vývoj samotného letounu. Proto byly zvoleny existující motory J93-GE-3 upravené na obohacené petrolejové palivo JP6. Na úkor vývoje a výroby nových mezikontinentálních balistických raket Kongres v roce 1959 snížil finanční zdroje na dokončení jediného prototypu XB-70, jak byl nový letoun označen, jež měl posloužit již jen k testům vysokých nadzvukových rychlostí. Nakonec se letectvu přeci jen podařilo získat prostředky na prototyp, 12 předsériových strojů a velice nákladný rušící systém firmy Westinghouse, ale v březnu 1961 prezident Kennedy rozhodl o snížení zakázky na 3 prototypy a o dva roky později bylo rozhodnuto, že se postaví pouhé 2 letouny XB-70A.

První z prototypů byl s téměř tříletým zpožděním dokončen 11. 5. 1964 a zalétán 21. 9. téhož roku. Přes úvodní problém s podvozkem prototyp rychle překonal jak rychlosti M=1 a M=2 tak M=3. V rychlosti nad M=3 však oproti tvrzení výrobce vydržel letět jen krátce kvůli nadměrnému zahřívání. Druhý prototyp XB-70A vzlétl 17. 7. 1965 s úpravami, 19. 5. 1966 překonal rekord M=3,08 a v této rychlosti letěl 32 minut. V květnu 1966 skončily testy prvního prototypu a ten byl předán k úpravám výrobci. 3. 6. 1966 se druhý prototyp účastnil reklamního letu firmy General Electric ve formaci s F-4B Phantom II, T-38 Talon, F-5A Tiger a F-104N Stafighter. Právě posledně jmenovaný do XB-70A narazil, zničil část křídla, obě směrové plochy a sám explodoval. Bombardér se neovladatelně zřítil, jednomu z pilotů se podařilo katapultovat, ale druhý zemřel kvůli velkému přetížení, jež bylo důvodem selhání katapultace jeho kapsle. První prototyp byl poté předán NASA k testům v rámci plánovaného nadzvukového dopravního letadla a v únoru 1969 přelétl na Wright-Patterson, kde je umístěn v expozici leteckého muzea. Program byl, kvůli katastrofě, vysoké ceně a pokroku ve vývoji protiletadlové techniky, zrušen a nakonec stál 1,5 mld. USD. V budoucnosti letouny pro výškové strategické bombardování měly zastoupit hloubkové bombardéry se střelami s plochou drahou letu, což vedlo k vývoji B-1 Lancer, a mezikontinentální balistické rakety.

Technický popis

nosné a ocasní plochy   Tento obrovský letoun je v středoplošném uspořádání křídel se vzepětím 5°, bez zadních výškových ploch a s dvojitou SOP. Velké křídlo má tvar trojúhelníku, rozpětí 32 m a plochu 585,02 m². Křídlo má nosníky se stojinami ze sinusovitě tvarovaných ocelových profilových prvků. Potah je svařen z panelů s voštinovou výplní z nerezavějící oceli. Náběžná hrana má úhel °, odtoková je kolmá k trupu, končí až úplně na zádi a je vybavena šesti elevony na každé straně. Celý vnitřní prostor křídel mimo elevonů je vyplněn trojicí palivových nádrží v každé polovině. Konce křídel se při nadzvukových rychlostech hydraulicky sklápějí, v nižších výškách pod úhlem 25°, ve velkých 65°, a pomáhají stabilizovat letoun. V přední horní části trupu za kabinou se nachází pomocná vodorovná kachní plocha s titanovou vztlakovou klapkou jež usnadňuje řízení letounu. Plocha má tvar lichoběžníku s úhly ° a °. Na horní straně zádě se nachází celkem malá dvojitá směrová ocasní plocha s úhlem náběžné hrany °, vodorovným vrcholem a odtokovou hranou s hydraulickým směrovým kormidlem a úhlem °.

trup   Před křídlo vyčnívající dlouhá přední část trupu je vyrobena z titanových slitin, část nad křídlem je z nerezavějících slitin oceli. Dlouhá štíhlá příď s radomem je vyrobena z teplu odolného laminátu Vibran, před kabinou se nachází sklápěcí tepelný štít vysouvaný při rychlostech nad M=2, jenž zlepšuje aerodynamické vlastnosti. Přetlaková pilotní kabina je v trupu, vpředu krytá vícedílným sklem. Prototypy měly dvoumístnou kabinu, sériové stroje měly mít čtyřmístnou. Oba členové posádky sedí vedle sebe na sedadlech s uzavíratelným krytem, jenž se v momentě katapultáže hermeticky uzavře pomocí pyropatron, jako celek odpálí a klesá k zemi na padáku. Ve zbytku trupu za kabinou je 5 palivových nádrží a blok avioniky. V palivových nádržích byl obohacený petrolej JP6, prostor nad hladinou paliva vyplňoval tlakový dusík zabraňující jeho samovznícení. Pod křídlem se nachází rozměrná skříňovitá motorová gondola s velkými vstupními otvory vybavenými automatickými stavitelnými regulačními panely pro řízení rychlosti vstupujícího proudu vzduchu. Uprostřed gondoly je umístěna pumovnice a v její zadní části je uložena šestice motorů General Electric J93-GE-3 o jednotkovém tahu až 137,79 kN. Trysky motorů jsou uprostřed odtokové hrany křídla, ze stran kryté směrovými plochami.

přistávací zařízení   Celý tříbodový podvozek příďového typu je umístěn v motorové gondole. Příďová noha má dvě kola a sklápí se směrem vzad do šachty mírně vystupující z gondoly a kryté trojitými dvířky, z nichž část je přímo na noze. Hlavní podvozkové nohy jsou delší a mají složitou konstrukci. Každá noha je vybavena dvěma dvojicemi kol a sklápí se vzad do šachet krytých trojdílnými rozměrnými dvířky. Na hřbetě zádi nad motory je umístěn trojitý přistávací padák.

Výzbroj

V trupové pumovnici mělo být neseno až 14 jaderných pum případně ekvivalent konvenční výzbroje. V pumovnici však nikdy žádná výzbroj nebyla, při testovacích letech se sem umísťovaly zkušební přístroje. Na vnější závěsníky výzbroj zavěšována být nemohla vzhledem k vysokým rychlostem, kterými se letoun měl pohybovat k cíli.

Verze

pouze 2 prototypy XB-70A