LETECKÁ TECHNIKA

Dassault Mirage IV

Původně byl letoun určen jako výškový strategický bombardér k nesení jaderné pumy. Později byly letouny upraveny pro lety v nízkých výškách a k nesení protizemních střel s jadernou hlavicí ASMP, případně k dálkovému průzkumu.
  V květnu 1956 vydala francouzská vláda požadavek na vývoj nadzvukového strategického bombardovacího letounu s nosností 3 000 kg a doletem bez doplňování paliva alespoň 2 000 km. Své návrhy předložily firmy Sud Aviation, Nord Aviation a Dassault Aviation. K pokračování vývoje byl vybrán návrh firmy Dassault, jenž představoval zvětšenou dvoumotorovou Mirage III, a v dubnu 1957 byly objednány 2 prototypy. O rok později se rozhodlo o zvýšení doletu a nosnosti, čímž radikálně stoupla vzletová hmotnost stroje. Firma Dassault začala usilovně pracovat na zvětšeném modelu Mirage IVB, ale nakonec bylo od těchto požadavků upuštěno a letoun se vyvíjel v původní podobě. Zvýšení doletu mělo zajistit 14 objednaných tankovacích letounů KC-135F z USA. První prototyp Mirage IV-01 vzlétl poprvé 17. 6. 1959, druhý byl určen k pozemním testů a neměl, motory ani avioniku. Testy pokračovaly mílovými kroky a do konce roku 1959 prototyp překonal jak rychlost M=1, tak M=2. Letoun dosáhl téměř finální podoby a v září 1959 byly objednány 3 prototypy, po nichž měla začít sériová výroba strojů Mirage IVA. První z nich vzlétl Mirage IV-02 12. 10. 1961 následovaný v červnu 1962 Mirage IV-03 a v lednu 1963 Mirage IV-04. V roce 1963 havaroval první prototyp, to ale již zahájenou sériovou výrobu nijak neohrozilo. Letectvo objednalo 50 letounů, výroba byla rozdělena mezi Dassault, Breguet a Sud Aviation, a první sériový stroj vzlétl v prosinci 1963. Do konce roku 1965 se vyrobilo všech 50 objednaných letounů a následovalo dalších 12, jež letectvo obdrželo do konce roku 1968. Letoun byl nabídnut na export, ale jediný zájemce, Austrálie, dala přednost americkým F-111 Raven. Na konci 70. let prošla část strojů úpravou na dálkové průzkumné letouny a na počátku 80. let se začalo s vyřazováním z aktivní služby. V letech 1983-1989 bylo 19 letounů modernizováno na verzi Mirage IVP a v současné době ještě slouží 4 tyto stroje na základně Mont de Marsan nedaleko hranic se Španělskem. Další čtveřice je umístěna v rezervě, ovšem vyřazení posledních letounů Mirage IVP je naplánováno na 31. 8. 2005, kdy bude zrušena letka ERS 01.091.

Technický popis

 nosné a ocasní plochy   Letoun je v dolnoplošném uspořádání křídel s rozpětím 11,85 m a plochou 78 m². Náběžná hrana deltakřídla má úhel 60,5°, odtoková s rozměrnými klapkami je kolmá k trupu. Letoun nemá vodorovné ocasní plochy. Na horní straně trupu se nachází dlouhá a nízká svislá ocasní plocha o úhlech 24° a 74° se směrovým kormidlem zabírajícím celou odtokovou hranu.
 trup   Konstrukce trupu vychází z letounu Mirage III, ale je přibližně o 40% větší. Drak je vyroben z klasických lehkých kovů, místy je užit titan. Ve velice štíhlé dlouhé přídi je umístěna část avioniky, ale především ve špici je nainstalovaná dlouhá trubice pro tankování paliva za letu. Následuje dvoumístná tandemová přetlaková kabina. Oba členové posádky sedí na licenčně vyráběných vystřelovacích sedadlech Martin Baker. Kabina je krytá třemi díly, přední prosklený je odklopný vzad, následuje neprůhledný úzký pevný kryt a dále dozadu odklopný neprůhledný kryt s okýnkem na každé straně. Za kabinou se nachází blok avioniky a palivová nádrž. Palivo je také uskladněno ve všech využitelných prostorách po celém draku včetně náběžné hrany SOP a křídel. Na bocích trupu za kabinou jsou dva rozměrné sací kanály, v jejichž ústí je umístěno kuželové těleso pro regulaci proudu vzduchu. Kanály přivádějí vzduch ke dvojici proudových motorů SNECMA ATAR 09K o jednotkovém výkonu 68,5 kN. Pod trupem bývaly dříve zavěšeny pomocné startovací rakety umístěné po třech blíže ke kořenům křídel.
 přistávací zařízení   Plně zatahovatelný podvozek je tříbodový, příďového typu. Velmi dlouhá přední podvozková noha má jedno kolo a sklápí se směrem vzad do podvozkové šachty za pilotní kabinou. Šachta je kryta trojitými dvířky, které se odklápí vpravo a dvakrát vlevo. Hlavní podvozkové nohy s dvěma dvojitými koly za sebou se nachází ve střední části křídel. Nohy se sklápějí do podvozkových šachet v křídlech krytých dvoudílnými dvířky.
 avionika a výstroj   Avionika zahrnuje palubní radiolokátor Thomson CSF Arcana umístěný netradičně do spodní střední části trupu, radiolokační Doplerovský výškoměr a komplexní navigační soustavu spojenou se zbraňovým počítačem. Později přibylo i vybavení pro lety v nízkých výškách. Modernizované stroje jsou vybaveny výstražnými a rušícími systémy pro vlastní ochranu.

Výzbroj

Původní výzbroj měla tvořit jediná jaderná puma AN22 o ekvivalentu 70 kt TNT, polozapuštěná na centrálním závěsníku pod trupem. Později byly letouny upraveny pro nesení protizemní střely ASMP s jadernou hlavicí o ekvivalentu 150 kt, zavěšenou tamtéž. Pod křídly se nachází čtveřice závěsníků pro nesení dvou kontejnerů s rušícím zařízením (vnější) a dvou dlouhých palivových nádrží (vnitřní). Pod trup se místo rakety ASMP může zavěsit kontejner CT 52 s průzkumnou aparaturou.

Verze

Mirage IVA - základní bombardovací verze pro údery jadernou pumou.
Mirage IVB - zvětšená verze s větším doletem a nosností, jejíž vývoj byl zastaven.
Mirage IVS - projekt verze s britskými motory Spey, která se nerealizovala.
Mirage IV-106 - navrhovaná verze pro lety v nízké výšce u země s americkými motory TF106, jež se nevyráběla. Na tuto úroveň bylo zmodernizováno 12 posledních vyrobených strojů a zbytek podstoupil tyto úpravy během generálních oprav. 
Mirage IVP - modernizovaná verze s novou avionikou, které se týká popis.