LETECKÁ TECHNIKA

Avro CF-105 Arrow

V roce 1956 zkoušela kanadská firma Avro stíhací letoun CF-100, který byl konstruován pro rychlosti do 0,85 Machu. Pak ale Kanadské královské letectvo získalo informace o nové generaci sovětských tryskových bombardérů s vyšší rychlostí, dostupem a doletem. Jedním z nich byl typ Iljušin Il-22. Kanaďané se obávali, že Sověti jich postaví tisíce a pošlou je s jadernými zbraněmi přes severní pól. Kanada musela bránit pět milionů čtverečních kilometrů Arktidy.

Komise sestavila operační požadavky na nový stíhací letoun. Poměr tahu a váhy 5:1, nejvyšší rychlost přes 2 Machy, přetížení 2 g při 1,5 Machu ve výšce 15 000 metrů s nulovou ztrátou rychlosti. Tah jako raketa, pumovnice větší než B 29, ovládání jako Cessna. Američané a Britové řekli, že je to nemožné. Firma Avro Canada prohlásila, že to dokáže. Postavila Anson, bombardér Lancaster a Jetliner, první a dlouho jediné tryskové dopravní letadlo v Severní Americe.

Novou stíhačku bylo nutné postavit zcela od začátku. Potřebovala naprosto nové slitiny, mechaniku, hydrauliku a elektroniku. Musela mít revoluční tvar pro snížení odporu. Měla extrémně efektivní trojúhelníkovou kostru, do které bylo integrováno křídlo i ocas. Křídla byla umístěna vysoko nahoře kvůli snadnému přístupu k podtrupovým gondolám a motorům. Letadlo o váze 30 tun dostalo název Avro CF 105 Arrow a byla to nejmodernější nadzvuková stíhačka na světě. Kanada hned objednala 700 strojů pro 20 perutí po celém území státu. Arrow měl být posléze nabídnut Belgii, která používala kanadské stíhačky CF 100, a zájem měli i Američané.

Pro pohon byly potřeba motory s tahem 20 000 liber, resp. přes 30 000 liber při přídavném spalování. Původně se počítalo s typem Rolls Royce RB106, ale firma jeho vývoj zrušila. Pro pohon prvních pěti prototypů použilo Avro americké motory Pratt and Whitney a pro sériové letouny začala pobočka konstrukce motorů Orenda vyvíjet nový motor, který dostal indiánský název Iroquois. Byl to tehdy snad nejsilnější tryskový motor na světě. Kromě stíhačky Arrow mohl pohánět i bombardéry, dopravní letadla nebo vlaky. Avro jej nabízelo Francouzům a Italům. Francie pak skutečně předběžně objednala 400 motorů Iroquois pro stíhačky Mirage.

Motory byly zavěšené na kolejnicích a byly vyměnitelné za 30 minut. Letadlo bylo vyrobené z nové slitiny magnézia a titanu. Původně se počítalo s americkým zbraňovým systémem Hughes, ale pak bylo rozhodnuto vyrobit i tento prvek v Kanadě. Kanadský řídicí a navigační systém Astra používal miniaturní palubní počítače a byl naprosto nezávislý na pozemní rádiové kontrole. Letoun Arrow byl dvoumístný a jeho výzbroj měly tvořit kanadské rakety Sparrow II. Stíhače Arrow měly nad Arktidou samostatně vyhledat, zaměřit a zničit nepřítele.

Pro začátek vývoje letounu Arrow požadovalo Avro částku 100 milionů a skutečně je dostalo. První prototyp byl slavnostně představen 4. října 1957 a vzlétl 25. března 1958. Pilotoval jej světoznámý pilot Jan Zurakowski, který letoun doporučil. Vedení firmy ale rozhodlo, že prototypy s motory Pratt and Whitney budou létat jen na omezený výkon. Arrow mohl překonat výškové a rychlostní rekordy, jenže vedení chtělo, aby se tak stalo až s novými motory Iroquois.

Rozpočet však byl překročen téměř trojnásobně a cena za jeden kus dosáhla 12 milionů dolarů. Avro proto navrhlo společný kanadsko americký výrobní program, v němž by americké letectvo uhradilo náklady na vyzbrojení všech letadel. Pokud by tedy vláda odsouhlasila produkci sta letadel, Avro by zaručilo jednotkovou cenu 3,5 milionu dolarů včetně řízení palby a výzbroje. Přinejmenším mělo být dokončeno 37 letadel, která už byla na montážní lince.

Avro mělo navíc v plánu civilní letadlo, jaderný reaktor a jednokolejnou visutou dráhu kolem Toronta a pracovalo na létajícím talíři pro americkou armádu. Vznikl i projekt výškového stroje Arrow Mark 3, který se mohl dostat nad 30 000 metrů. Měl vzlétnout v roce 1960. Měl vyletět do stratosféry až na okraj vesmíru, obrátit se na záda a z podtrupové gondoly vypálit raketu přímo do vesmíru na oběžnou dráhu. V takové výšce by byly potřeba jen malé nosné rakety. Totéž se mohlo udělat i s pilotovanou kabinou a Arrow mohl sloužit i jako rampa pro let na Měsíc.

Nová kanadská progresivně konzervativní vláda se ale soustředila na sociální programy a začala rušit zbrojní projekty předchozí liberální vlády. USA navíc přesvědčily Kanadu, že pilotovaná letadla jsou zastaralá, a obě země začaly budovat společnou obranu pomocí amerických raket BOMARC. Vláda nejprve zrušila projekty Astra a Sparrow II a na „černý pátek“ 19. února 1959 zastavila i celý program Arrow. 14 000 zaměstnanců firmy Avro bylo propuštěno.

Ale to nebylo vše. O hotové letouny a náhradní díly mělo zájem letectvo USA, American General Electric a britská vláda. Kanadská vláda ale chtěla, aby po projektu nic nezůstalo. Byly zničeny nejen prototypy, ale i všechny součásti, modely, fotografie, plány a výkresy. Mnozí pracovníci firmy Avro však přísahají, že první stroj s motory Iroquois (číslo 206) tajně vzlétl, neoficiálně překonal několik rekordů a nakonec byl v tajné spolupráci s kanadským letectvem někde ukryt.