Kdo je online

Přihlášení uživatelé 0
Hosté 5

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Bombardéry B-52 dostanou nové motory: Rolls Royce Will Provide Long-Awaited New Jet Engines For The B-52 Bomber Fleet T...
Stojí za přečtení: Jan Urban: Jak vyštvat ze země politické konkurenty. Edvard Beneš se mstil na příbuzných Neodděliteln...
Troubridge - Komentář v Bahna 2021
Snad nás tam příští rok už pustí.
Chtělo by to dát do článku fotky. Obzvláště vzhledem k futuristickému vzhledu stíhače.
Avia B-534 se umístila na 3. pozici v anketě "Nejpopulárnější československé letadlo století" - proběhla v roce 2018 při...

LETECKÁ TECHNIKA

Zveřejněno: 3. 4. 2015 8:00 Napsal Lukáš Visingr
Nadřazená kategorie: LETECKÁ TECHNIKA Kategorie: STÍHACÍ LETADLA

Duel: MiG-15 vs. F-86 Sabre: Stříbrní ptáci nad Koreou

F-86 Sabre a MiG-15

„Patnáctka“ a „Šavle“, dávní soupeři, nyní bok po boku na leteckém dnu

V letošním roce si připomínáme šedesát let od konce korejské války, prvního rozsáhlého konfliktu mezi demokratickým Západem a sovětským blokem. Byla to také první válka, v níž proti sobě bojovala proudová letadla. Symbolem vzdušných soubojů nad Koreou se staly střety stíhaček MiG-15 a F-86 Sabre.

Jen málo dvojic bojových letadel je porovnáváno tak vytrvale jako dva stroje, jež se střetávaly na korejském nebi. A jen málo konfliktů nabízí tak rozporná čísla o sestřelech nepřátelských a ztrátách vlastních letounů od obou stran. Nesporným faktem ale je, že letecké souboje v rámci korejské války byly velice intenzivní a že se v nich střetly dva tehdy skutečně skvělé tryskové letouny, jež představovaly nejlepší produkty obou supervelmocí. Také proto jsou střety F-86 a MiG-15 symbolickým začátkem studené války ve vzduchu.

MiG s britským motorem

Jako první se na korejském nebi objevil sovětský typ Mikojan-Gurjevič MiG-15, pro který byl v kódu NATO užíván název Fagot. Pokud reaktivní letouny první generace (jako MiG-9 nebo Jak-15) svou aerodynamikou ještě vycházely z vrtulových strojů, tak MiG-15 již představoval skutečně nový konstrukční přístup. Stále se však vedou spory o tom, jak moc bylo jeho šípové křídlo inspirováno německým projektem Focke-Wulf Ta 183 z konce války. Jisté je, že vznikl letoun s typickým „rourovým“ vzhledem, který si pak stíhačky MiG v zásadě zachovaly až do typu MiG-21. Problém však nastal s pohonnou jednotkou, protože Sovětský svaz tehdy neměl agregát s potřebným výkonem. Sověti se tedy zkusili obrátit na Brity a (ke svému překvapení) byli vyslyšeni, neboť Velká Británie jim na počátku studené války prodala licenci na produkci moderního proudového motoru Rolls-Royce Nene, jenž byl pak v SSSR vyráběn jako Klimov RD-45. Poháněl základní verzi letounu MiG-15, jejíž prototyp byl zalétán 30. prosince 1947 a která byla zkonstruována především jako přepadový stíhač proti těžkým bombardérům. Tomu odpovídala i výzbroj, kterou tvořily dva 23mm kanony NS-23 (později NR-23) a jeden 37mm kanon N-37. Byly montovány ve spodní části přídě a k dispozici bylo 160 nábojů ráže 23 mm a 40 nábojů ráže 37 mm. V roce 1949 byl letoun zařazen do výzbroje sovětského letectva a již v následujícím roce se zapojil do ostrých bojů ve službách čínského letectva. Poprvé to ovšem nebylo nad Koreou, nýbrž nad Tchajwanským průlivem, nad kterým občas docházelo k bojům čínských komunistů a nacionalistů. V létě 1950 ale bylo rozhodnuto vyslat nové stíhačky také do Koreje, aby změnily situaci ve vzduchu. Severokorejské letectvo mělo jen vrtulové stíhače a piloti byli naprosto nezkušení, naopak Američané (tvořící hlavní část sil OSN) disponovali i proudovými stroji F-80 Shooting Star a kvalitnějším personálem. Josif Stalin tedy rozhodl, že se „patnáctka“ zapojí do vzdušných bojů nad Koreou.

MiG-15Legendární stíhač MiG-15 ve zbarvení sovětského letectva

Akce a rychlá reakce

V rychlosti a přísném utajení byl vytvořen tzv. 64. IAK (istrebitělnyj aviacionnyj korpus, tedy stíhací letecký sbor), který se záhy začal rozmisťovat na letiště v Mandžusku, nedaleko hranic Číny se Severní Koreou. Američané o samotné existenci nové stíhačky věděli, ve vysílačkách dokonce občas zaslechli ruštinu, ale měli za to, že slyší jen sovětské poradce. Ostatně sovětští piloti měli v rámci utajení oficiálně nařízeno užívat v komunikaci čínštinu nebo korejštinu (!), ale v rodné řeči přinejmenším kleli, a tak se záhy prozradilo, o koho jde, i když Sovětský svaz vlastně až do svého rozpadu oficiálně popíral, že by své piloty v Koreji měl (a pokud ano, tak se oficiálně jednalo jen o „dobrovolníky“). Každopádně 1. listopadu 1950 se američtí piloti ve vzduchu poprvé setkali s letouny MiG-15. Jaký výsledek ale setkání mělo, na tom se prameny obou stran vůbec neshodují. Ty americké tvrdí, že první kontakty byly beze ztrát, že na ostrou střelbu došlo až 6. listopadu a teprve 8. listopadu byl zapsán první sestřel, když americký stroj F-80C (pilot Russel Brown) sestřelil jeden MiG. Naopak podle ruských zdrojů již 1. listopadu došlo ke dvěma soubojům, ve kterých Sověti zničili jeden F-51D Mustang a jeden F-80C (dle amerických pramenů obě letadla sestřelila severokorejská protivzdušná obrana). Ale ať už má pravdu kdokoli, bylo jasné, že situace se dramaticky změnila a dny drtivé vzdušné převahy sil OSN jsou pryč. Američané ihned reagovali tím, že do Koreje vyslali útvary s letadly Republic F-84 Thunderjet a North American F-86 Sabre. První z typů už byl za zenitem, takže podobně jako F-80 sloužil spíše pro útoky na pozemní cíle, zatímco Sabre představoval to nejlepší, čím US Air Force disponovalo. V jeho případě je nesporné, že z německého výzkumu čerpal. Stroj měl v přídi šest 12,7mm kulometů Browning M2 se zásobou 1602 nábojů. První let proběhnul 1. října 1947 a sériové letouny (stejně jako MiGy) vstoupily do služby v roce 1949. Do Koreje dorazily v prosinci 1950 a okamžitě se zapojily do akce.

F-86Zachované stíhačky F-86 Sabre v rukou nadšenců dosud létají

Měření sil obou typů

Ve srovnání s prvními stroji varianty F-86A měl MiG-15 o trochu vyšší rychlost, stoupavost a poměr tahu k tíze, byl též odolnější. Naopak na straně F-86 byla jemnější aerodynamika, vyšší stabilita a ovladatelnost, lepší výhled z kabiny a dálkoměrný zaměřovač. Poněkud sporná byla zdánlivá převaha MiGu ve výzbroji; jeho kanony byly ideální pro útoky na těžké bombardéry, ale v soubojích stíhaček se projevovala jejich nižší kadence a malá zásoba munice. Celkově se dalo říct, že MiG-15 měl lepší výškové vlastnosti, avšak v horizontální rovině jej F-86 dovedl vymanévrovat. Největší rozdíl ale spočíval v úrovni pilotů; pouze menší část letců sovětského 64. IAK (zpravidla „esa“ se zkušeností z II. světové války) byla pro Američany rovnocennými soupeři, ale většina Rusů (stejně jako později Číňanů a Severokorejců) zaostávala. Díky tomu dokázali letci OSN udržet vzdušnou převahu i navzdory početní přesile MiGů, které zpravidla vzlétaly ze základen v Číně. K soubojům často docházelo, když MiGy útočily na bombardéry, jimž F-86 poskytovaly ochranu. Spousta vzdušných střetů se odehrála ve slavné „aleji MiGů“, zóně nad řekou Jalu na čínsko-korejské hranici. Američané sice měli přísný zákaz tuto hranici překračovat, bylo ovšem veřejné tajemství, že někteří piloti ve snaze získat sestřely zalétali do Mandžuska na „lovy MiGů“. Samozřejmě pokračoval i technický vývoj a jako první se znovu „předvedli“ Sověti, když od léta 1951 začali používat zdokonalené stroje varianty MiG-15bis. Výkonnější motor Klimov VK-1 a další menší změny umožňovaly rovnocenný střet s F-86A i v menších výškách. První reakcí Američanů byly stroje verze F-86E, jež se vyznačovaly lepší ovladatelností, ovšem „vyrovnání skóre“ přinesla až verze F-86F. Ta měla výkonnější motor a zrekonstruované křídlo, které jí propůjčovalo vyšší rychlost i obratnost. V podstatě „pokusně“ byla nasazena i varianta F-86F-20, jež měla místo kulometů čtyři 20mm kanony. MiG-15bis a F-86F představovaly špičku u obou stran až do konce války.

MiG-15bisStíhač MiG-15bis dezertéra No Kum-Soka v muzeu US Air Force

Rozpaky nad sestřely

Technické kvality obou letadel se díky novým verzím prakticky srovnaly, i když pochopitelně pořád platilo, že každý ze strojů měl určité silnější a slabší stránky. Ke konci války se zlepšily i kvality asijských letců, z nichž někteří už se mohli s Američany měřit, ačkoli celková úroveň pilotů OSN zůstávala značně vyšší než u  64. IAK i tzv. Spojené letecké armády (SLA), jak se oficiálně označovalo letectvo Severní Koreje a čínských „dobrovolníků“. To je i hlavní důvod pro vysvětlení (ne)poměru sestřelů, i když obě strany udávají dramaticky odlišná čísla. Známý je údaj amerických pilotů, že sestřelili 792 MiGů při ztrátě 78 F-86, což znamená poměr 10:1. Naproti tomu ruské zdroje říkají, že si piloti 64. IAK nárokují 647 letounů Sabre a dalších 211 si připsali piloti SLA; celkový počet ztracených MiGů měl činit něco přes pět stovek. Rozdíly v údajích obou stran o sestřelech a ztrátách jsou samozřejmě odlišné takřka v každé válce, ale v případě té korejské se jedná o skutečně gigantický rozpor. Jako první se pochopitelně nabízí vysvětlení, že sovětská čísla budou v zájmu propagandy značně přehnaná. To zřejmě svou roli opravdu hraje, ale současné výzkumy také docházejí k závěru, že řada amerických ztrát, které byly oficiálně připsány protivzdušné obraně, ve skutečnosti spadala na konto MiGů. Navíc se zdá, že piloti OSN podcenili odolnost konstrukce MiG-15 a hlásili jako „sestřelené“ i letouny, které byly jen poškozeny. Současné studie proto usuzují, že onen poměr v sestřelech, přestože pořád vychází ve prospěch F-86, činil zhruba 2:1. Příčiny je však skutečně nutno hledat nikoli v kvalitách letounu F-86 Sabre, nýbrž jednoznačně v úrovni personálu, jelikož pouze menšina pilotů MiG-15 znamenala pro Američany rovnocenné soupeře. Zkušenosti z Koreje se posléze promítly do konstrukce dalších letadel, zejména MiG-17. Analýza bojů nad Koreou v každém případě dává jasnou odpověď na častou otázku, zda byl lepší sovětský MiG-15 nebo americký F-86: Lepší letoun byl především ten s lepším pilotem.

F-86FLetouny Sabre verze F-86F byly odpovědí na sovětské MiG-15bis

Poznej svého nepřítele

Není jistě překvapivé, že se obě strany snažily dozvědět co nejvíce o stíhačkách, s nimiž létali nepřátelští piloti. Američané tedy pod krycím označením Moolah začali nabízet politický azyl a odměnu 100 000 dolarů kterémukoli severokorejskému pilotovi, který dezertuje a „přiveze“ stíhačku MiG-15. Efekt se však nedostavil. Teprve dne 21. září 1953 (tedy dlouho po příměří) uletěl z KLDR poručík No Kum-Sok a přistál na jihokorejské základně Kimpo. Paradoxní ale bylo, že o programu Moolah nevěděl! (Přesto však azyl i peníze dostal.) Jeho MiG-15bis poté americké letectvo intenzivně testovalo na základně Wright-Patterson a za tím účelem byl stroj opatřen americkým nátěrem; poté dostal zpět severokorejské barvy a dnes je k vidění v muzeu USAF na zmíněné základně. Podstatně méně známý je však fakt, že Sověti získali stroje F-86 Sabre. První byl stroj F-86A podporučíka Billa Garretta, jenž byl sestřelen 6. října 1951. Pilot vyskočil a zachránil se, jeho letoun spadl do moře. Sověti jej s pomocí Číňanů našli, vyzvedli a převezli do Moskvy, kde prozkoumali řadu jeho součástí. V červenci 1952 se k němu přidal F-86E pilota Walkera Mahurina, kterého sestřelila severokorejská protivzdušná obrana. Má se za to, že některé z prvků F-86 byly v SSSR okopírovány a použity ve stíhačce MiG-17. Občas se vyskytuje informace, že Sověti jeden ukořistěný Sabre opravili a prováděli letové testy, ale toto tvrzení stále čeká na seriózní potvrzení z ruské strany.

MiG-15bisUkořistěný MiG-15bis během testů na základně Wright-Patterson

Takticko-technická data letounu MiG-15bis
Rozpětí křídla: 10,1 m
Celková délka: 10,1 m
Celková výška: 3,7 m
Prázdná hmotnost: 3580 kg
Max. hmotnost: 6105 kg
Typ motoru: Klimov VK-1
Tah motoru: 26,5 kN
Max. rychlost: 1075 km/h
Bojový dolet: 1330 km
Počáteční stoupavost: 50 m/min.
Operační dostup: 15 500 m
Výzbroj: 37mm kanon, dva 23mm kanony

 

Takticko-technická data letounu F-86F Sabre
Rozpětí křídla: 11,31 m
Celková délka: 11,44 m
Celková výška: 4,51 m
Prázdná hmotnost: 5045 kg
Max. hmotnost: 8235 kg
Typ motoru: General Electric J47-GE-27
Tah motoru: 26,3 kN
Max. rychlost: 1100 km/h
Bojový dolet: 1500 km
Počáteční stoupavost: 45 m/min.
Operační dostup: 15 100 m
Výzbroj: šest 12,7mm kulometů

F-86FDvojice stíhaček F-86E Sabre startuje k další bojové akci nad Koreou


Hlavní zdroje:
Robert F. Dorr, Jon Lake a Warren Thompson: Korean War Aces
Yefim Gordon a Vladimir Rigmant: MiG-15
Daniel Kamas: Křídla nad Koreou 1950-1953
Leonid Krylov a Yuriy Tepsurkaev: Soviet MiG-15 Aces of the Korean War
US Air Force, Wikipedia.org, Válka.cz

Fotografie: USAF, archiv autora

Publikace: Válka Revue Speciál 2/2013

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

26.října 1972 zemřel letecký konstruktér Igor Ivanovič Sikorskij

26.října 1800 se narodil německý polní maršál Helmuth Karl Bernhard von Moltke.

26.října 1765 se narodil český klasicistní skladatel Jan Jakub Ryba, autor České mše vánoční

Translate