Kdo je online

Právě přítomno: 3124 hostů a žádný člen

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Za Varšavského povstání bojoval na straně povstalců také Hetzer s přezdívkou Chwat. Více o tom naleznete na odkaze: http...
V půlce dubna se uskutečnilo cvičení Nordic Fires 2019 v prostoru švédské letecké střelnice Vidsel za účasti českých Gri...
Štefánikova smrt byla nehoda. Nevyvážené letadlo při přistání sklouzlo po křídle, říká historik https://www.irozhlas.cz...
Fascinující, že se někomu po tomhle stýská. Když tam vidím fronty na toaletní papír, reportáže o nedostatku košťat apod ...
Corp. Anderson - Komentář v M2HB
U.S. Sailors Fire the M2 Browning and Twin M2HB https://www.youtube.com/watch?v=f8kcn_mdReY

LETECKÁ TECHNIKA

Zveřejněno: 24. 1. 2017 11:53 Napsal Lukáš Visingr
Nadřazená kategorie: LETECKÁ TECHNIKA Kategorie: STÍHACÍ LETADLA

Fantom s Davidovou hvězdou

Není žádným tajemstvím, že stíhací letoun F 4 Phantom II patří k nejvýznamnějším typům letectva Státu Izrael. Stejně tak je známo, že židovští piloti prověřili jeho schopnosti v nesčetných bojích. Podstatně méně se však ví o těch variantách F 4, které vznikly přímo pro Izrael.

Izrael se vždy snažil získávat pro své ozbrojené síly tu nejlepší dostupnou techniku. Není tedy divu, že od začátku projevoval značný zájem o těžké stíhací letouny F 4 Phantom II. Šestidenní válka v roce 1967 a následné embargo však znamenalo dočasný odklad těchto tužeb. Až po navázání těsnějšího spojenectví mezi arabskými státy a SSSR se americká vláda rozhodla vyhovět.

První letouny F 4E dorazily do Izraele 5. září 1969 a už za dva týdny se zapojily do bojů proti Egyptu (více o arabsko izraelských válkách najdete v ATM 4/2003). V letech 1969 1976 obdržel Izrael přibližně 220 stíhačů F 4E a 12 průzkumných RF 4E, které dostaly hebrejská jména Kurnass (Perlík či Železné kladivo) a Oref (Havran). Od té doby se zúčastnily všech operací izraelského letectva a připsaly si 116 vzdušných vítězství.

Výkony mělo zvýšit chlazení motorů

Kromě běžných průzkumných RF 4E však Davidovy hvězdy nesou i dva další průzkumné Phantomy, které vznikly přímo pro Izrael a které nikde jinde na světě nenajdete. Jejich historie je stále ještě tak trochu tajemná a nechybějí v ní politické intriky, ekonomické zájmy a zastírací operace.

Všechno začalo v polovině 60. let, kdy byl představen fotoaparát HIAC 1 (HIgh Altitude Camera) pro průzkum z velkých výšek. Tento výrobek firmy General Dynamics byl ve své době zřejmě nejlepší na světě, avšak kvůli obrovské ohniskové vzdálenosti (168 cm) jej mohl nést jen upravený bombardér RB 57F. Později se podařilo přístroj zeštíhlit natolik, že se vešel do pouzdra G 139, které se připojovalo k trupu letounu RF 4C. Na délku ovšem měřilo 6,6 m a vážilo přes 1800 kg, takže významně zhoršovalo výkony stroje.

Izrael se o HIAC 1 zajímal už dlouho jako o vhodný prostředek ke sledování dění v arabských zemích. Chyběl mu však vhodný nosič a navíc tehdejší americká vláda v čele s demokratem Johnsonem nechtěla vyvážet tak vyspělou technologii. Po nástupu republikána Nixona do Bílého domu v roce 1969 se vztahy USA a Izraele zlepšily a v roce 1971 byl zahájen velice ambiciózní program Peace Jack.

Izraelci a Američané společně navrhli novou verzi Phantomu pro strategický průzkum nazvanou F 4X. Projekt byl v podstatě zaměřen na zvýšení výkonů F 4 s podvěšeným pouzdrem G 139 pomocí systému chlazení motorů. Ten se již osvědčil na rekordních F 4, které ustanovily rekordy v dostupu (29 568 m), absolutní rychlosti (2573 km/h) a rychlosti v malé výšce (1446 km/h).

Zařízení sestávalo z trysek, které do přívodů vzduchu ke motorům vstřikovaly vodu a metanol ve formě aerosolu, což motory chladilo, snižovalo jejich zátěž a zvyšovalo účinnost (ve velké výšce tah vzrůstal až o 150 procent). Kapalnou směs uchovávaly dvě obří nádrže připojené k bokům trupu, každá o obsahu 9460 litrů.

Pro F 4X byly navrženy i zcela nové vstupy a přívody vzduchu. Měly obsahovat speciálně navrženou soustavu rozdělovačů a vírových generátorů, optimalizovanou pro velké výšky a rychlosti. S tímto vybavením měl F 4X dosahovat cestovní rychlosti Mach 2,7 a maximální dokonce Mach 3,2!

Kam zmizel ten třetí?

Tak výkonný letoun by se dostal na úroveň typů SR 71 Blackbird a MiG 25 Foxbat, proti nimž byly tehdejší zbraně víceméně neúčinné. Někteří opatrní členové americké vlády proto upozorňovali, že Izraelci možná nehrají čistou hru. Údajně prý předstírali zájem o průzkumný letoun, aby jej pak sami změnili v přepadový stíhač nebo úderný bombardér. Ozvala se i zbrojařská lobby, která se obávala, že parametry F 4X by mohly americké letectvo odradit od nákupu nových stíhaček F 15. Americká vláda pak rozhodla, že letoun F 4X nesmí být uvolněn pro export.

Izraelcům však asi skutečně šlo jen o průzkumný letoun (i když je zřejmé, že F-4X s jadernou pumou na palubě by jen těžko mohlo něco zastavit). S odkazem na aerodynamický odpor pouzdra G 139 navrhli přesun aparátu HIAC 1 do přídě letounu na místo radaru AN/APQ 120 a 20mm kanonu M61A1 Vulcan. Bez radaru by se stíhačka dala postavit jen těžko, takže Izraeli byla opět povolena účast v projektu Peace Jack.

V prosinci 1974 byl do USA dopraven jeden F 4E izraelského letectva (sériové číslo 69 7576). Do jeho zbytnělé přídě byl vměstnán HIAC 1, letoun dostal nové vstupy vzduchu a k motorům byly připojeny makety nádrží. Obdržel nové označení RF-4X a zdálo se, že teď už nic nebrání prvnímu testu.
Tentokrát se ale ozvali pro změnu technici, kteří se dříve účastnili příprav rekordních letů. Varovali, že systém vstřikování aerosolu byl navržen jen pro krátkodobé použití a že naprosto nelze zaručit spolehlivost motorů po několika hodinách letu. Z tohoto důvodu byl program definitivně zastaven a zdálo se, že Izrael se bude muset obejít bez HIAC 1.

Nakonec však bylo přece jen dosaženo pozitivních výsledků. Trojice izraelských F 4E (sériová čísla 69 7567, 7570 a 7576) byla přestavěna na průzkumnou verzi jménem F 4E(S), popř. RF 4E(S). Do upravené přídě byl umístěn HIAC 1 a vertikální fotoaparát KS 87, dále přibyl datalink, systém IFF izraelské firmy Elta, nový komunikační systém UHF a soustava speciálních světel pro let ve formaci. Jinak ovšem byly F 4E(S) maximálně odlehčeny.

Zkoušky v USA byly zahájeny 20. listopadu 1975. Doprovázelo je přísné utajení; letouny dostaly americká civilní označení a na jejich přídích byly černou barvou vytvořeny falešné radomy. V letech 1976 1977 se vrátily do Izraele a ve službě jsou dva z nich, což pochopitelně zavdalo příčinu ke spekulacím o tom, jak byl ztracen ten třetí. V této souvislosti lze připomenout, že Irák si v roce 1986 nárokoval jeden sestřelený RF 4E, avšak Izrael tuto ztrátu nikdy nepotvrdil.

Phantom 2000 překonal očekávání

Ale ani ostatní stíhací letouny F 4E izraelského letectva nezůstaly beze změny. Postupem času u nich byly provedeny některé úpravy. Především byl přidán nástavec pro tankování za letu po pravé straně kabiny. U některých letounů byl 20mm kanon M61A1 pod přídí nahrazen dvojicí 30mm kanonů DEFA v kořenech křídel.

Do výzbroje přibyly izraelské protiletadlové střely Shafrir a Python 3 a dva typy protilodních střel (izraelské Gabriel III a americké AGM 84A Harpoon). Izraelské F 4E mohly už od samého počátku dopravovat i jaderné zbraně, protože izraelské atomové pumy první generace (ekvivalent 60 kilotun) byly odvozeny od amerických Mark 12. Průzkumné RF 4E byly dodatečně ozbrojeny střelami vzduch vzduch.

To vše však byl jen jakýsi prolog k mnohem rozsáhlejšímu projektu, který je znám jako Kurnass 2000. Izraelská letecká firma IAI (Israel Aircraft Industries) jej zahájila v polovině 80. let s cílem prodloužit životnost Phantomů do roku 2000. Výsledkem je však letoun, který bude sloužit až do roku 2019 a který může v mnoha ohledech konkurovat i strojům, které nastoupily do služby v 80. letech.

Přestavba Phantomů se týká především elektroniky. Letouny mají širokoúhlý průhledový displej (HUD) firmy Kaiser s vestavěnou videokamerou, víceúčelové digitální obrazovky, nový palubní počítač a kompletně nový komunikační systém. Menšími úpravami prošel drak, jehož některé části byly zesíleny; palivové nádrže byly opatřeny novými obaly pro zvýšení odolnosti. Letoun může odpalovat těžké protizemní střely Popeye a vysoce efektivní střely vzduch vzduch krátkého doletu Python 4.
První přestavěný kus vzlétl 15. července 1987 a v říjnu téhož roku jej převzalo letectvo. Divize Bedek Aviation firmy IAI pak od dubna 1989 začala postupně modernizovat všechny F 4E izraelského letectva, jichž slouží okolo 112. Jejich první bojové nasazení přišlo v únoru 1991, když pomocí laserem naváděných pum udeřily proti základnám teroristů v Libanonu.

Od roku 1992 jsou do Phantomů montovány nové radary. Jedná se o špičkový typ Norden AN/APG 76 s technologií syntetické apertury, jež simuluje radar s mnohem větší plochou antény. Tento radiolokátor byl původně vyvinut pro námořní útočný letoun A 6F Intruder II a používá prvky z radaru AN/APQ 183, který měl nést „neviditelný“ úderný letoun A 12 Avenger II (více v minulém ATM). Má schopnost mapování terénu a může navádět střely s aktivním radiolokačním navedením, což se v případě Izraele týká střel Derby.

Výměna motorů se nekonala

Kurnass 2000 dokonale ilustruje tezi, že kvalita moderního bojového letounu je z velké části dána právě úrovní jeho elektroniky. Při dalších operacích v Libanonu (Odpovědnost v červenci 1993 a Hrozny hněvu v dubnu 1996) se projevila mimořádně vysoká efektivita při útocích na hustě bráněné pozemní cíle ve složitém horském terénu. Podle mínění analytiků je Kurnass 2000 při takových akcích minimálně rovnocenný jakémukoli jinému letounu na světě. A nezapomínejme, že konstrukce F 4 pochází z roku 1955!

Izrael počítal i s druhým stupněm modernizace pod názvem Enoosh Kurnass 2000 (Super Phantom 2000). Navázal partnerství s firmou Boeing, jež plánovala obdobný modernizační program Super Phantom pro zahraniční uživatele F 4. Hlavním prvkem byla zástavba lehčích a menších motorů Pratt & Whitney PW1120 (max. tah 92 kN), odvozených od typu F100, který pohání F 15 a F 16. PW1120 byl nejprve zamýšlen pro pohon nové izraelské stíhačky Lavi a použití na F 4 mělo mít jen testovací charakter.

30. července 1986 se z plochy firemního letiště divize Bedek vznesl F 4E, jehož pravý motor J79 byl nahrazen jednotkou PW1120. 24. dubna 1987 následoval F 4E s oběma motory vyměněnými. Měl o 15 procent menší poloměr zatáček, o 36 procent vyšší stoupavost a o 27 procent rychlejší akceleraci. Poměr tahu k tíze letadla byl o 17 procent lepší. Stroj dosahoval těsně nadzvukové rychlosti bez přídavného spalování.
Údajně se uvažovalo také o připojení plně pohyblivých kachních ploch a o systému řízení fly by wire. Phantom s motory PW1120 byl v roce 1987 předveden na letecké show v Paříži, ale kupodivu nevzbudil větší zájem. Izraelská vláda nakonec rozhodla, že se sériově vyrábět nebude, a finance na jeho vývoj přesunula do rozpočtu letounu Lavi (který byl posléze jako příliš nákladný zrušen).

Turecký Phantom 2020

Letoun Kurnass 2000 však nakonec našel zahraničního zájemce. Stalo se jím Turecko, které jako jeden z mála států regionu navázalo s Izraelem vojenskou spolupráci (více v ATM 8/2003). Turecké letectvo se rozhodlo investovat 600 miliónů dolarů do modernizace 54 kusů F 4E (celkem jich vlastní přes 200). V říjnu 1995 byla vítězem výběrového řízení vyhlášena firma IAI, když porazila německý koncern Daimler Benz Aerospace, který nabízel upgrade po vzoru německých F 4F ICE. V roce 1999 byla smlouva rozšířena o přestavbu průzkumných RF 4E.

Vzhledem k odlišnostem od izraelské verze byly letouny označeny jako Phantom 2020 (rok, do něhož je Turci hodlají používat). Rozdíly jsou dány zejména tím, že izraelské stroje jsou optimalizovány pro útoky na pozemní cíle, zatímco Turecko má zájem o víceúčelový typ. Namísto výkonného, avšak nákladného amerického radaru AN/APG 76 je proto použit izraelský Elta Electronics ELO/M 2032, původně určený pro zmíněný letoun Lavi.
Další nové prvky zahrnují širokoúhlý HUD Kaiser/El OP, palubní počítač Astronautics, systém elektronického boje Elsra SPS 100, rušící kontejner EL/L 8233, kombinovaný navigační systém INS GPS a izraelské střely vzduch země Popeye. Izraelské výroby je rovněž soustava výškových fotoaparátů LROP (Long Range Oblique Photography) pro RF 4E.

první turecké F 4E přelétly do Izraele v roce 1997 a první kus přestavěný na standard Phantom 2020 vzlétl 11. února 1999. Tureckému letectvu byl předán v lednu 2000 a od té doby pokračovaly dodávky tempem přibližně jednoho letounu za měsíc. Prvních 26 kusů bylo modifikováno u IAI v Izraeli, úpravy zbývajících 28 probíhají v tureckém Eskisehiru. Program však nabral zřetelné zpoždění, protože podle plánů měl skončit už v roce 2003.
Jako zajímavost na závěr lze dodat, že letouny Kurnass 2000 si zahrály i ve filmu. Objevily se v kanadsko izraelském akčním snímku Železný orel II, kde poněkud nelogicky představovaly sovětské stíhačky MiG 29. Měly proto zaslepené zadní části krytů kabin, aby vznikl dojem jednomístného letounu.

Lukáš Visingr

Prameny: Jane’s All the World’s Aircraft, Jane’s World Air Power, IAF Legendary Aircraft, Joe Baugher’s American Military Aircraft Encyclopedia, materiály izraelských firem

Boeing Super Phantom

Izraelský Kurnass 2000 vykazuje značnou příbuznost s projektem, který v roce 1984 prezentovaly firmy Boeing a Pratt & Whitney jako návrh perspektivní modernizace pro zahraniční uživatele letounů F 4. Účelem mělo být pozvednutí F 4 na úroveň F 15 či F 16, ovšem za mnohem nižší cenu.

Hlavní změnou byly motory PW1120, které testoval také Izrael. Verze od Boeingu se však odlišovala i rozměrným tělesem připojeným ke spodku trupu. Šlo vlastně o palivovou nádrž s obsahem 4160 litrů, což bylo téměř dvakrát tolik než u klasické přídavné nádrže, ale jen s 29 procenty jejího aerodynamického odporu. Těleso mělo i další funkce: Po jeho bocích se nacházely závěsníky pro čtyři bomby nebo dvě střely AIM 7 Sparrow, do přední části se sklápěla podvozková noha a zadní část obsahovala výmetnici klamných cílů AN/ALE 40.

Byla nabízena i modernizace avioniky. V nabídce figuroval radar AN/APG 65 (známý z F/A 18), vybavení kokpitu od GEC Marconi a inerciální navigační systém Honeywell 423 využívající principu gyroskopu s laserovým prstencem. Slibně vypadal i příslib spolupráce s leteckými firmami v zemi zákazníka, ale žádný zájemce se nakonec neobjevil.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

21.července 1938 byla uzavřena mírová smlouva, která ukončila války o Chaco mezi Bolivií a Paraguayí.

21.července 1773 – Bula papeže Klimenta XIV. Zrušila jezuitský řád. V Čechách tím byl omezen značný vliv církve a skončilo tak více než stoleté ničení „kacířských“ knih.